Český hudební slovník osob a institucí

Jernek, Karel

Jernek, Karel, operní a činoherní režisér, hudební pedagog, upravovatel operních libret, hudební publicista a překladatel, narozen 31. 3. 1910, Praha, zemřel 22. 6. 1992, tamtéž.

Studoval gymnázium v Praze (maturita 1931) a dějiny srovnávacích literatur, hudby a výtvarného umění na Univerzitě Karlově (1931–38). Dizertační práci psal na téma Kult heroa a svatého v hudebním dramatě Richarda Wagnera. Již během studií pohostinsky režíroval ve Švandově divadle na Smíchově a v Národním divadle v Praze (od roku 1935). V letech 1939–41 působil jako operní a činoherní režisér ve Státním divadle Brno (první režie – Prodaná nevěsta, dirigent Rafael Kubelík; od 1940/41, uměleckým šéfem činohry). V činohře režíroval například představení Richard III. a Don Carlos. Dále se stal režisérem opery a činohry Národního divadla v Praze (1940–43, pohostinsky), ve Vinohradském divadle (1943–47, 1944–45 s ostatními členy totálně nasazen) a v činohře a opeře Divadla 5. května (1945–48, pohostinsky; Bohéma, Tosca). Po roce 1948 získal angažmá v opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě, v Liberci (1950–51), Olomouci (1951–55, od roku 1953 šéfem činohry), Plzni (1955–56) a Pardubicích (1956–57). V letech 1960–85 působil opět v Národním divadle v Praze. Mnoho let spolupracoval s režiséry Václavem Kašlíkem a Ladislavem Štrosem. Příležitostně režíroval inscenace ve Vídni (1965, Staatsoper, Kateřina Izmajlova), Miláně (1966, La Scala, Z mrtvého domu), Buenos Aires (1968, Káťa Kabanová, první provedení v Jižní Americe), Antverpách (1973, Věc Makropulos), Německu a Velké Británii. V Národním divadle působil jako režisér i po odchodu do důchodu. K jeho nejvýznamnějším inscenacím patřily Traviata (1959, Maria Tauberová), Don Carlos (1960), Elektra (1961), Lohengrin (1964), Nabucco (1965), Salome (1966), Evžen Oněgin (1969), Libuše (1983, otevření rekonstruované budovy Národního divadla) a Hippodamie (1974–75). Režíroval 61 operních a činoherních představení v Národním divadle a 27 oper ve Smetanově divadle. Některá představení dosáhla více než 200 repríz. Za inscenace Krútňava Eugena Suchoně a Tarasova rodina Dmitrije Kabalevského obdržel první cenu Divadelní žatvy.

Pedagogicky působil na Vysoké škole múzických umení v Bratislavě (1952–54, herectví, režie, dramaturgie) a na AMU (1959–65, operní herectví, režie). Získal tituly zasloužilý umělec (1966) a Zasloužilý člen Národního divadla (1980). Věnoval se publicistické činnosti, překládal a upravoval operní libreta (německá, italská, francouzská). Oženil se s herečkou Jiřinou Stránskou, později s kostýmní výtvarnicí Olgou Filipi (spolupráce na operních představeních). Jeho dcera, herečka Klára Jerneková, byla členkou Národního divadla v Praze.