Ježek, Jaroslav
Charakteristika: Skladatel, klavírista a dirigent
Datum narození/zahájení aktivity:25.9.1906
Datum úmrtí/ukončení aktivity:1.1.1942
Text
Ježek, Jaroslav, skladatel, klavírista a dirigent, narozen 25. 9. 1906, Praha, zemřel 1. 1. 1942, New York.
Základy hudebního vzdělání získal v Praze v ústavu pro výchovu zrakově postižených na Hradčanech (1914–21). Tam byl převeden ze 2. třídy obecné školy, protože po nezdařené operaci šedého zákalu na pravém oku od věku tří let viděl pouze levým okem, také postiženým šedým zákalem. Zdokonalil se v soukromém ústavu Antonína Heřmana „Hudebně pěvecké učiliště Dvořákeum“ (1921–24) a jako jeho žák poprvé veřejně vystoupil 22. 6. 1922 s Chopinovou Baladou g moll, op. 23. Učil se zde též hrát na housle (1922–23). Pro uvedenou zrakovou vadu nebyl zprvu na pražské konzervatoři přijat ke studiu klavíru, ale díky své schopnosti improvizovat byl přijat ke studiu kompozice, kde byl žákem Karla Boleslava Jiráka (1924–27). Absolventskou práci na konzervatoři, Klavírní koncert, na svou dobu odvážný moderní sazbou a začleněním prvků jazzové taneční hudby, zahrála Česká filharmonie, řízená Karlem Boleslavem Jirákem. Sólistou byl Václav Holzknecht, věrný i další Ježkově klavírní tvorbě, jeden z jeho nejbližších přátel a autor dosud nejpočetnějších a nejrozsáhlejších, přes nepřesnosti cenných, do značné míry pramenných prací o Jaroslavu Ježkovi. Na Mistrovské škole vedl Jaroslava Ježka Josef Suk (1927–29). Od prosince 1927 do června 1928 díky malému stipendiu od jugoslávkého advokáta Josipa Mandiće, který soukromě studoval skladbu u K. B. Jiráka, se mohl Jaroslav Ježek seznamovat s Paříží a jejím hudebním životem. Slyšel zde poprvé jazz v živém podání černošských hudebníků. Zaujal ho hudební směr Erica Satieho a Daria Milhauda, ale největší souhlasné nadšení v něm vzbudila Rhapsody in Blue George Gershwina, jejíž nahrávku mu půjčil Joe Jenčík, pozdější choreograf Osvobozeného divadla. Studium klavíru na konzervatoři absolvoval u Albína Šímy (1925–30). Jaroslav Ježek od studentských let překvapoval aktivní znalostí novinek tehdejší moderny včetně jazzové taneční hudby. „V té době jsem již znal jazz ve stylizaci umělé hudby, hltal jsem Stravinského, jehož Rag-Time a Piano-Rag-Music se staly mou denní biblí“, napsal Jaroslav Ježek v úvodu klavírního alba z revue Osel a stín. Vznik Houslové sonáty a Houslového koncertu podnítil koncertní mistr České filharmonie Stanislav Novák, který také hrál sólové party obou skladeb při jejich premiérách. Ježkova družná povaha a přátelství s vrstevníky podobného zaměření ho přivedla do okruhu Spolku pro moderní hudbu, vedenou muzikologem Mirko Očadlíkem. Na jeho popud složil Serenádu pro čtyři dechové nástroje. Zazněla na zahajovacím koncertu souboru tehdy neobvyklého složení, Pražského dechového kvinteta, vedeného hobojistou, později dirigentem orchestru FOK Václavem Smetáčkem. Soubor, kritizovaný za uvádění mnohdy drsně znějících novinek, si poté u Ježka objednal dechový kvintet, po kterém následoval na Očadlíkovu objednávku skladebně rovněž odvážný Smyčcový kvartet, uvedený Pražským kvartetem. Jaroslav Ježek se svým nejbližším skladatelským druhem Išou Krejčím byli zárodkem hudební skupiny při Spolku výtvarných umělců Mánes. V Umělecké besedě se Ježek aktivně účastnil nejen akcí hudebního, ale i výtvarného odboru. Přátelil se s tehdy mladými umělci všech oborů včetně literárního, v němž mu byl nejbližší Vítězslav Nezval. Poznal se i se zahraničními skladateli včetně Igora Stravinského. Václav Štěpán napsal do Ottova slovníku naučného nové doby o Ježkovi „...ve vážné hudbě užívá stylizovaných prvků jazzových, především však ho lze charakterizovat jako přívržence čisté hudebnosti, odpůrce romantické výrazovosti. Jeho stručné, formově ukázněné, vtipně koncipované věty jsou neseny hodnotnou invencí. Rytmická živost, stále rostoucí zvuková i technická vytříbenost a původnost činí z Ježka jednoho z předních členů mladé skladatelské generace...“ Skladatel sám napsal „snažíme se, aby nám byl romantismus cizí, ale až doposud se to nikomu nepodařilo...tvoření bez citu je věc úplně nemožná“ (Tempo 11, 1931, č. 3, s. 117). Jaroslav Ježek podle Václava Holzknechta (v předmluvě k albu gramofonových nahrávek „Jaroslav Ježek 1906–1942“) „neopustil tonalitu, ačkoli ji neustále uvolňoval a zřejmě mu dělaly dobře ostré disonance, které nerozváděl do smírného souzvuku“. To způsobuje, že i na počátku 21. století Ježkova hudba svým stylem stále patří mezi soudobou. Ivan Jirko (Hudební rozhledy 1966, č. 19, s. 589) uvedl paralelu Ježkova tvůrčího typu s Mozartovým (snadné komponování, prosluněnost, úmrtí v 35 letech), Josef Suk mu přál, aby byl novým Beethovenem, mohli bychom nalézt paralely s Chopinem (stylizace tanců), se Smetanou (snaha o zachování českosti při využití nových skladebných směrů) i s jinými skladateli včetně mistrů baroka (svobodné užívání vlastních i cizích hudebních témat). Ježek, téměř slepý, trpěl také nedoslýchavostí (po onemocnění spálou), vysokým krevním tlakem a vrozenou vadou ledvin, která byla příčinou jeho předčasné smrti. Na druhé straně kromě neobyčejných hudebních vloh byl nadán mimořádnou všeobecnou inteligenci, pamětí a smyslem pro orientaci, což mu spolu s jeho programovým optimismem, pílí a houževnatostí umožnilo získat překvapující znalosti o hudbě, literatuře, dějinách i výtvarnictví. Do seznamu přednášek Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, zachovaném v pozůstalosti, si Jaroslav Ježek zaznamenal přednášky v zimním semestru 1933–34. Není sice znám doklad, zda potom nějaké přednášky navštěvoval, ale Zdeněk Nejedlý ve svém smutečním proslovu 5. ledna 1947 ho uvedl jako svého žáka. Jaroslav Ježek neměl politické ambice, ale jeho demokratické smýšlení ho vedlo k odporu proti fašismu, který vyjádřil kupříkladu 6. 4. 1933 v dopise Míle Ledererové („...že mi odjedeš tak daleko do Itálie, mezi ty fašisty, kteří ničí lidstvo morálně i fysicky.“) Provedení jeho houslové sonáty na mezinárodním festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) ve Florencii v roce 1934 se snažili zmařit místní fašisté. Patrně to souviselo s tím, že se již v předchozích letech nevyhýbal ani veřejné kritice rodící se fašistické moci v hudbě ke hrám Osvobozeného divadla. V jeho Symfonické básni (1936), i když ji nedoprovodil žádným komentářem, nelze neslyšet ohlas začínající rozsáhlé válečné katastrofy. Jaroslav Ježek byl i literárně činný. Přispíval hudebními referáty do Reformy (1926), Rozprav Aventina (1928–29), Českého světa (1928–29), Tempa (1932) a jiných.
Ježkova spolupráce s divadlem začala v roce1927 komponováním i aranžováním hudby pro hry různých autorů, uváděné v Osvobozeném divadle, které bylo tehdy samostatnou sekcí uměleckého sdružení Devětsil. Z podnětu Emila Františka Buriana zde Jaroslav Ježek vystupoval v jeho Veselých večerech jako klavírní improvizátor. Proslavil se improvizovanými variacemi na lidovou píseň Šla Nanynka do zelí a improvizacemi na čtyři tóny v různých formách a slozích podle přání publika, přičemž svými improvizacemi již dříve bavil spolužáky na konzervatoři a náhodné publikum kdekoliv byl k dispozici klavír. V Osvobozeném divadle začínali svou divadelní kariéru kromě jiných významných umělců také Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří ho získali natrvalo jako skladatele hudby pro představení svých her v Osvobozeném divadle, které vedli sami od podzimu 1929 v sále paláce U Nováků. Od hry Premiéra Skafandr (premiéra 12. 3. 1929) až do uzavření divadla v listopadu 1938 pracovali společně nejen v divadle, ale i na několika filmech tematicky i hudebně blízkým jejich divadelní tvorbě. Oba autoři textů, respektive scénářů, divadelní režiséři a hlavní protagonisté postupovali společně s Jaroslavem Ježkem od studentského humoru v tehdy moderním stylu dada (Tři strážníci, 1928, V domě straší duch, 1932), erotiky (Don Juan waltz, 1931, Když jsem kytici vázala, 1934, Svítá, 1934) a tradiční moudrosti (Život je jen náhoda, 1932, Ezop a brabenec, 1932, Zlatá střední cesta, 1933) k satirám na sociální nespravedlnost (Civilisace, 1933, Hej, pane králi, 1935, Svět na ruby, 1935, Strejček hlad, 1936), maloměšťáctví (Zlatá střední cesta, 1933, Šaty dělaj člověka, 1933), korupci a politické machinace (Babička Mary, 1935, Konšelská, 1937) a fašismu, nastupujícího v Itálii, Německu a ve Španělsku (Kat a blázen, 1934, Pra-pra-prabába mé prabáby, 1936, O Španělsku si zpívám, 1936), povzbuzování k obraně před nimi (Proti větru, 1935, David a Goliáš, 1937) a k úsilí o lepší uspořádání světa (Hej rup, 1936, Nebe na zemi, 1936, Svět patří nám – Pochod optimistů, 1937). V písni, parodující vnější vlastenectví Tys bratr náš (1935) je použito textu Karla Havlíčka Borovského. Slowfox Holduj tanci, pohybu (1937), ač je plný parodie, též za pomoci použití citátu z Verdiho Aidy (Ježek se parodie roku 1931 v časopise Tempo zřekl, ale přesto je přinejmenším latentně přítomna téměř ve vší jeho hudbě pro Osvobozené divadlo i jinde), podle vzpomínky autora tohoto textu kupříkladu dal podnět k založení stejnojmenného tanečně rekreačního pražského klubu na přelomu 70. a 80. let, který přijal jeho název též jako svůj program. Píseň Tmavomodrý svět (1930), jejíž textovou i hudební složku tvořili autoři, „tři strážníci“, jak si říkávali, současně se stala Ježkovou hudební vizitkou. Náladově je jí blízké blues Klobouk ve křoví (1933). Většina těchto písní, ale i další se stala trvale užívanými hudebními symboly různých nálad, situací, citových vztahů i politických myšlenek. Kupříkladu píseň Život je jen náhoda byla mimo jiné použita ve filmech Taková láska Jiřího Weise (1959), Až přijde kocour Vojtěcha Jasného (1963), Konkurs Miloše Formana (1963), Lucie Karla Steklého (1963) a Otevřené okno Jana Moravce (1963). Hudba k jednotlivým hrám obsahovala kromě písní také předehry, intermezza, hudbu k baletním, pantomimickým a melodramatickým číslům, jiné instrumentální partie a obvykle též aranžmá skladeb jiných autorů a místy i lidových písní. Jelikož byly hry pozměňovány podle současného dění i momentálních nápadů hlavních protagonistů, i hudební složka se průběžně měnila a její evidence proto nemůže být jednoznačná. Jisté je, že Ježkova hudba věrně vystihovala osobitý humor textu, ba dokázala vyvolávat veselí sama o sobě. Při tvorbě hudebních částí her bývalo zvykem, že Jaroslav Ježek k zadanému tématu nejdříve improvizoval nebo vybral ve svém skicáři potřebnou hudbu a na její osnově vznikal písňový text. Jan Werich v časopise Divadlo (1958, č. 4, s. 308) napsal nadneseně „ se má za to, že Ježek skládal melodie na naše texty, ale opak je pravdou“. Jinde se vyslovil, že by bez inspirace Ježkovou hudbu nejlepší písňové texty pro Osvobozené divadlo ani nevznikly. Ježek měl na starosti také orchestr, který z původní desetičlenné sestavy postupně rozšířil na osmnáctičlenný, pozměňovaný podle aktuálních potřeb (klarinety, saxofony, trubka, trombon, tuba, bicí, vibrafon, klavír, akordeon, kytara, banjo, smyčce). Na delší či kratší dobu se v něm objevili např. Karel Šrom, Dalibor C. Vačkář, Jan Erml, Ervín Schulhoff a také Jiří Srnka, který střídával Ježka u dirigentského pultu. Svou dirigentskou kariéru zde za Ježkova šéfování začínali Karel Ančerl a Robert Brock. V ranějších hrách vystupovala mužská pěvecká skupina Mottlova parta. Ježkova obliba tance (sám netančil jen pro svou zrakovou vadu) mu napomáhala k dobré spolupráci s taneční složkou souboru, kterou reprezentovali především choreograf Joe Jenčík s jeho Girls a Saša Machov jako choreograf i tanečník. Ne všechny hry, zejména v počátcích divadla, měly spontánní úspěch, ale podstatná část hudebních čísel téměř zlidověla již ve 30. letech 20. století, což potvrzují početná, stále obnovovaná notová i zvuková vydání jednotlivých hudebních čísel a různě sestavených souborů a také hojné ohlasy tisku. Postupně výraznější satirické zaměření hlavně proti německým fašistům a osobně proti Adolfu Hitlerovi zejména ve hře Kat a blázen na druhé straně podnítilo oficiální i neoficiální akce, mající vést k ukončení činnosti Osvobozeného divadla.
Vyhrůžky, tlumočené tiskem ani fašistické výtržnosti sice nezastrašily vedoucí dvojici divadla, ale zmenšila se návštěvnost představení, čímž se ještě zhoršila jejich tehdejší tíživá finanční situace v důsledku jedenapůlmilionového dluhu a snad také v tehdejším napjatém ovzduší po víc než sedmi letech komplexního zajišťování divadelního provozu pocítili únavu. Proto se rozhodli uskutečnit svůj dřívější záměr (podnícený úspěchem filmu Hej rup na podzim 1934) věnovat se plně filmu a po skončení sezóny 1934–35 Jiří Voskovec a Jan Werich soubor Osvobozeného divadla rozpustili. Jelikož se však předpokládaná filmová kariéra nerealizovala a významní představitelé kultury si přáli pokračování práce Osvobozeného divadla, Jiří Voskovec s Janem Werichem si pronajali menší a levnější sál Rokoko, kde v sezóně 1935–36 s poněkud menším obnoveným souborem pod názvem Spoutané divadlo hráli velice úspěšně Baladu z hadrů, načež se vrátili do paláce U Nováků i k původnímu názvu a ještě vystupňovali radikálnost svých protifašistických satir k radosti zastánců demokracie a zlosti příznivců fašismu. Karel Čapek napsal v dopise představitelům divadla: „potřebujeme (nikoliv Spoutané, ale) Osvobozené divadlo...proto, že demokracie potřebuje trochu humoru, úsměvu a satiry: zasmušilá a kožená demokracie by přestala být demokracií.“ List Večer 5. listopadu 1936 naopak vyjádřil rozhořčení nad odpouštěním plateb a půjčkami staronovému divadlu a zejména proti mecenáši, který „... věnoval tomuto komunistickému divadlu 300.000 Kč na zaplacení všech dluhů a sanací.“ Podle tiskových zpráv po premiéře hry Rub a líc téměř všichni diváci zůstali ještě půl hodiny v hledišti za zpěvu Ježkových písní a stalo se zvykem, že po prvních slovech písně Hej rup, zazpívaných Jiřím Voskovcem a Janem Werichem začali s nimi spontánně zpívat lidé v hledišti.
Prosluly i instrumentální části z her jako je předehra ke hře Don Juan & Comp. Bugatti Step, inspirovaná automobilem Bugatti, na němž zvítězil jak Louis Chiron v Brně, tak Eliška Junková v závodě Targa Florio, tango Mercedes, Isabel Valse, Rapsodie krvavého měsíce a další. Podobně jako jsou v Ježkových koncertních skladbách obsaženy prvky jazzové taneční hudby, v převážně na jazzu založené hudbě pro Osvobozené divadlo a s ním související filmy jazzově taneční žánr Ježek cílevědomě obohacoval prvky skladebné techniky i celými plochami hudby vážného žánru a slovanskou zpěvností, což vedlo k tomu, že jedna skladba bývá uváděna jak mezi populárními písničkami, tak mezi jazzovými a mnohdy i vážnými koncertními skladbami, mezi vokálními i instrumentálními. Písňová čísla mají většinou vokální složku přizpůsobenou zpěvním možnostem činoherců, doprovod sleduje ve vrchním hlase zpěvní linku, čímž je usnadněno zvládnutí častých modulací a chromatiky, ale ve hře Svět za mřížemi najdeme také technicky náročný koloraturní valčík Láska má právo se smát. Ten Ježek složil pro vynikající sopranistku Mílu Ledererovou, jednu z žen, které povzbuzovaly Ježkovy tvůrčí schopnosti svou osobností a vzájemným citovým vztahem. Jiří Voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek dokázali do té doby kultivovanou vrstvou společnosti nikoli neprávem opovrhovaný žánr hudební revue povznést na úroveň klasického umění a také jejich filmy znamenaly ve svém oboru nový, umělecky vyšší stupeň. Jejich tvorba navíc za druhé světové války podporovala úsilí o zachování existence a tradic českého národa a po jejím skončení posilovala upřímné úsilí o odstranění následků války a vybudování šťastnějšího světa. Kvalita a popularita této tvorby vedla na jedné straně k úsilí o její autentickou interpretaci, které se nejvýrazněji projevilo založením Nového orchestru Jaroslava Ježka znalcem Ježkovy hudby Zoltánem Liškou při příležitosti výstavy o Jaroslavu Ježkovi a Osvobozeném divadle v roce 1982, na druhé straně k aranžmá a úpravám, někdy velmi vzdáleným od originálu.
Ježkova hudba k hrám jiných autorů než byli Jiří Voskovec a Jan Werich je různorodá, což platí i o hudbě k baletu Nervy. Lehčí ráz mají suity z hudby ke hrám Svatebčané na Eiffelce, Jeppe z kopečku a Zpívající Benátky s parodií operní árie. Charakter vážné hudby má veselý písňový cyklus ze hry Čtverák Pierrot a Suita pro dechové kvinteto z hudby k Moliérovu dramatu Don Juan.
Po emigraci v lednu roku 1939 do USA Voskovec, Werich a Ježek vystoupili společně s velkým úspěchem 9. 3. 1939 na krajanském večeru v New Yorku a potom i v dalších městech, ale pro různé příčiny, vyplývající zejména z odlišnosti poměrů, vkusu a konkurenci nemohli zde pokračovat ve společné práci, kterou museli v Praze ukončit. Ukázalo se to s konečnou platností při uvedení her Těžká Barbora a Osel a stín v Clevelandu (1940) v divadle Playhouse, jehož ředitelství si k nim objednalo novou hudbu od amerických autorů. Po přestávce vynucené světovou válkou, se podařilo Janu Werichovi obnovit tradici Osvobozeného divadla v sále paláce U Nováků. S Jiřím Voskovcem zde uvedli v roce 1947 za doprovodu orchestru Karla Vlacha hru Pěst na oko pod hlavičkou Divadlo V+W, které zaniklo po Voskovcově trvalém odchodu do zahraničí v roce 1948. Jan Werich ve spolupráci s Karlem Vlachem, několika předválečnými spolupracovníky (režisér Jiří Frejka, choreograf Saša Machov a jiní) pak obnovoval inscenace Osvobozeného divadla v Karlínském divadle a od roku 1955 znovu v sále paláce U Nováků, tentokrát s novým hereckým partnerem v Miroslavem Horníčkem, zprvu pod názvem Divadlo satiry a od roku 1957 pod názvem Divadlo ABC, který už se neměnil stejně jako trvalé umístění her Osvobozeného divadla v jeho repertoáru i po skončení herecké dráhy Jana Wericha. Hry Osvobozeného divadla byly a jsou stále uváděny také mnoha jinými profesionálními i amatérskými soubory vždy s použitím Ježkovy hudby, ovšem v různých aranžmá a mnohdy s částečným zařazením hudby jiných autorů. Hudba Jaroslava Ježka je stále přítomna i při nejrůznějších jiných příležitostech, zejména v jubilejních rocích a to především v roce stého výročí skladatelova narození (2006). Společná tvorba Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka inspirovala i vznik nových hudebních scén, z nichž nejpopulárnějším se stalo Divadlo Semafor Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Od roku 1991 působí v Praze Konzervatoř a vyšší odborná škola Jaroslava Ježka, jejímž oficiálním programem je výuka moderní populární hudby, jazzu a muzikálu, ale řada jejích absolventů zcela v duchu Jaroslava Ježka vyniká i jako skladatelé a interpreti i oboru vážné hudby. Z dobrovolných sdružení mají k Jaroslavu Ježkovi nejblíže Werichovci s centrem v Markvartovicích na Ostravsku.
Jaroslav Ježek se po krátkém pobytu v Pensylvanii v létě 1939 živil v New Yorku jako učitel klavíru, vychoval zprvu mužský Československý pěvecký sbor, který začal vystupovat od března 1941 (první celovečerní koncert 6. 4. 1941) a poté ženský sbor Zpěvokol (první vystoupení v prosinci 1941), v němž poznal svou manželku Frances (rozená Františka Bečáková). Ježek pro oba sbory upravoval písně, pro tamnější hudebníky napsal několik polek v tradičním stylu i instrumentaci s nádechem ironie, pokračoval i ve tvorbě komorní hudby. Klavírní sonáta (1940–41) měla být hrána na festivalu ISCM, poprvé konaném v USA (New York, původně plánován na rok 1940, uskutečnil se 17.– 27. 5. 1941), ale z důvodů dosud ne zcela vyjasněných na něm nebyla provedena. Ježkova píseň Vítězné V (1941) působí jako novodobý ekvivalent Smetanovy Písně svobody. V roce 1946 se stal Jaroslav Ježek členem České akademie věd a umění in memoriam, 5. ledna 1947 byla slavnostně uložena urna s jeho popelem do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech. V Kaprově ulici č. 10 v „modrém pokoji“, kde bydlíval, byl otevřen (25. 9. 1989) Památník Jaroslava Ježka, který je nyní součástí Českého muzea hudby, 28. 10. 1995 udělil prezident ČSR Václav Havel Jaroslavu Ježkovi Medaili za zásluhy in memoriam. Řada výstav, věnovaných předchozím skladatelovým jubileím, vyvrcholila projektem výstavy Českého muzea hudby ke 100. výročí narození Jaroslava Ježka od září 2005 do dubna 2006.
Dílo
I. Dílo hudební
Orchestrální hudba
Koncert pro klavír a orchestr (1927, prem. Praha 23. 6. 1927, Česká filharmonie, kapesní partitura Panton, Praha 1961, LP Panton 1986, 1989, CD Panton 1996, Supraphon 1997);
Micarém. Symfonický obraz (1928–1930, patrně nedokončeno, neprovedeno, notový materiál nezvěstný);
Fantasie pro klavír a orchestr (1930, prem. Praha 24. 6. 1930, Česká filharmonie, studijní partitura Panton, Praha1986, LP Panton 1973, 1978, 1989, CD Panton 1996);
Koncert pro housle a orchestr dechových nástrojů (1930, prem. Praha 26. 9. 1930, Česká filharmonie, klavírní výtah Panton, Praha 1976, LP Panton 1978, 1989, CD Panton 1996);
Symfonická báseň (1936, prem. Praha 25. 3. 1936, FOK, studijní partitura Panton, Praha 1980, LP Panton 1982, 1987, 1989, CD Panton 1996).
Komorní skladby
Appassionato pro housle a violoncello (1927);
Dechový kvartet pro flétnu, dva klarinety a fagot (Serenáda) (1927, prem. Praha 29. 4. 1929, LP Panton 1989, CD Bonton/Panton 1996);
Dechový kvintet (1931, prem. Praha 24. 4. 1931, LP Supraphon 1970, 1971, Panton 1982, 1989, CD Bonton/Panton 1996);
Scherzo pro flétnu, hoboj, dva klarinety, lesní roh, 3 housle a kontrabas (z filmu Pudr a benzin, prem. Praha 15. 1. 1932);
Smyčcový kvartet č. 1 (1932, prem. Praha 18. 5. 1932, LP Supraphon 1970, Panton 1978, 1979, CD Bonton/Panton 1996);
Sonáta pro housle a klavír (1933, prem. Praha 17. 11. 1933, partitura Orbis, Praha 1951, LP Supraphon 1966, Panton 1982, 1989, CD Bonton/Panton 1996, Supraphon 2001);
Duo pro dvoje housle (1934, prem. Praha 4. 12. 1934, partitura Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1949, Panton 1975, 1989, CD Bonton/Panton 1996);
Suita pro dechové kvinteto, ze scénické hudby k Molierově hře Don Juan (1937, LP Supraphon 1970, CD Bonton/Panton 1996);
Smyčcový kvartet č. 2 (pouze věta Allegretto) (1941, prem. New York 16. 4. 1942).
Klavírní skladby
En Caffé a Place Bastille, pro klavír (1927);
Suita pro čtvrttónový klavír (1927);
Sonatina pro klavír (1928, prem. Praha 16. 3. 1928, tisk Orbis, Praha 1949, Supraphon, Praha 1976 ve sborníku Dítě už tu dávno není, LP Panton 1975, 1989, CD Bonton/Panton 1996);
Malá suita pro klavír (1928, prem. Praha 17. 2. 1929, tisk Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1937, LP Panton 1986, 1989, CD Bonton/Panton 1996, Multisonic 2006, 3. část Marche upravil E. Zámečník pro 9 žesťových nástrojů a bicí (BBB), prem. Mezinárodní hudební festival Brno 1984);
Tři strážníci (ze hry Premiéra Skafandr, klavírní verze, 1928, CD Multisonic 2006);
Largo. Allegro (Fox), pro klavír (1929);
Bugatti Step (předehra ke hře Don Juan & Comp., tisk klavírní verze Hudební matice Umělecké besedy 1931, LP Supraphon cca 1966, Panton 1989, CD Bonton/Panton 1996, Multisonic 2006);
Isabel – Waltz (ze hry Don Juan & Comp. (klavírní verze, 1931, CD Multisonic 2006);
Capriccio pro klavír (1932, prem. Praha 27. 10. 1932, notový ani zvukový záznam skladby nebyl pořízen);
Etuda pro klavír (1933, prem. Praha 26. 1. 1933, tisk Orbis, Praha 1949, LP Panton 1986, 1989, CD Bonton/Panton 1996, Multisonic 2006);
Bagatelles [pour] piano a deux mains (1933, prem. Praha 26. 1. 1933, tisk Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1933, LP Panton 1986, 1989, CD Bonton/Panton 1996, Multisonic 2006);
Tanec loutky (ze hry Svět za mřížemi, klavírní verze, 1933, CD Multisonic 2006);
Rapsodie pro klavír (1938, prem. Praha 9. 5. 1938, tisk Orbis, Praha 1949, LP Panton 1975, 1989, CD Bonton/Panton 1996, Multisonic 2006);
Valčík Jarní vítr (ze hry Pěst na oko, klavírní verze, 1938, CD Multisonic 2006);
Toccata pro klavír (1939, prem. Praha, 14. 3. 1953, tisk Orbis Praha, 1949, LP Panton 1975, 1989, CD Bonton 1996);
Grande valse brillante pro klavír (1939, prem. Praha, 18. 9. 1966, Jan Vedra, CD Klavír Jaroslava Ježka, Multisonic 2006);
Sonáta pro klavír (1940-41, prem. New York 29. 4. 1944, tisk Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1949, Supraphon, Praha 1976 ve sborníku Dítě už tu dávno není, LP Supraphon (nedatováno), Panton 1975, 1989, CD Bonton/Panton 1996).
Vokální skladby
Písničky (Chansony). 5 písní pro vyšší hlas s průvodem klavíru, slova Vítězslav Nezval a Jaroslav Seifert (Básník, Benátská gondoliera, Blues, Chanson, Morava) (1926–27, prem. Praha 16. 12. 1932, tisk Panton, Praha 1983 (ve sborníku Jaroslav Ježek: Šest písní), LP Panton 1973 (komplet s vloženou písní Náhrobek Donu Juanovi z cyklu Rychlíkem), 1989 (výběr), CD Bonton/Panton 1996);
Rychlíkem [pro střední hlas a klavír] (Ujedu lidem do Afriky, slova Vítězslav Nezval, O Rose, You Are Sick, slova William Blake, Monsieur Miroir, slova Philippe Soupaoult, Meine kleine Puppe, slova Kurt Schwitters, Náhrobek Donu Juanovi, slova Jean Cocteau, Píšťalka, slova Vítězslav Nezval) (1926–27, prem. Praha, 15. 6. 1927, tiskem píseň Náhrobek Donu Juanovi ve sborníku Jaroslav Ježek: Šest písní, Panton, Praha 1983, LP Panton 1989 (výběr) , CD Bonton/Panton 1996);
Kalendář [cyklus pro střední hlas a klavír], slova Pirre Albert Birot v přebásnění Karla Čapka (Sv. Valentin, Sv. Prudence, Sv. Mamert, Sv. Anděla, Sv. Valerie, Sv. Rafin, Sv. Cyr) (1927, prem. dvou částí Praha 15. 6. 1927, tisk Supraphon ve sborníku Dítě už tu dávno není, 1976, LP Panton 1989);
Perly a růže. Ženský sbor, slova Li-tai-pe, překlad Bohumil Mathesius (1927, věnováno Pěveckému sdružení pražských učitelek);
Milostná, pro zpěv a klavír, slova Jan Knob (1927);
Čtverák Pierrot, pro hlas s doprovodem flétny, klarinetu a klavíru, slova František Halas (Pierrotova svatba, Svatební noc, Osm hodin, Čtverák) (1929, původně pro stejnojmennou Laforgueovu komedii, LP Panton 1989, CD Bonton/Panton 1996);
Lamento e trionfo. Parodie na italskou koloraturní árii, slova J. L. Budín [Jan Löwenbach] (1929, prem. Praha 12. 2. 1929);
Přípitek svatvečerní, pro zpěv a klavír, slova Václav Řezáč (1929);
Uhodilo, Pánbůh s námi, pro zpěv a klavír, slova Josef Václav Sládek (1929);
Čtyři písně pro vyšší hlas s průvodem klavíru (Hlad, slova Konstantin Biebl, Děti, slova týž, Pastel, slova Vítězslav Nezval, Štědrý večer, slova Vilém Závada (1930–33, prem. Praha 26. 1. 1933);
Serenáda, pro zpěv a klavír, slova Vítězslav Nezval (1935);
Jsem ten dům, v němž straší, pro zpěv a klavír, slova André Breton (1935);
Dvě písně na Puškina s doprovodem kytary (1936, LP Panton 1976, 1989, CD Bonton/Panton 1996);
Dobrou noc. Píseň na slova Karla Hynka Máchy (1937, prem. Praha 21. 4. 1937, tisk Hudebmí matice Umělecké besedy 1949);
Modlitba, pro zpěv a klavír, slova Josef Svatopluk Machar (nedatováno);
Dětské sbory na básně Vítězslava Nezvala (Na poli je černá zeď, Černý hrozen dozrává, V jednom malém domě, Už je večer (1938, LP Panton 1973, LP Panton 1989, CD Bonton/Panton 1996);
My všichni víme. Píseň (provedená v New Yorku 9. 3. 1939, nedochováno);
[Písně české, slovenské a ruské] v úpravě pro mužský sbor (Keď sa Janík na vojnu bral, Poljuško, pole aj. (1940-41, prem. New York 6. 4. 1941, nedochováno);
[Písně české, slovenské a ruské] v úpravě pro ženský sbor (Ej, nepi koník vodu aj. (1941, prem. New York prosinec 1941, nedochováno);
Vítězné V, slova Jiří Voskovec, Jan Werich a Adolf Hoffmeister (1941, faximile ve sborníku Jaroslav Ježek, New York 1942, tisk Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1948);
Ne. Ženský sbor, slova Josef Václav Sládek (1941, prem. New York prosinec 1941).
Balet
Nervy, [malý] balet o dvou dílech pro ženský sbor a malý orchestr (1928, prem. Vinohradské divadlo 1928, LP Panton 1973, 1978, 1989, CD Bonton/Panton 1996).
Hudba k divadelním útvarům Jiřího Voskovce a Jana Wericha
Růže z Jericha. Skeč (1927)
píseň [Pane duchovní];
Premiéra Skafandr.Veselohra (1928, prem. Praha 12. 3. 1929, 161 repris)
Předehry ke 3 aktům, Tři strážníci (foxtrot), Zasu (waltz), Skafandr Fox;
Varieté Revue (prem. Brno 5. 5. 1929)
starší i nová čísla, patrně i skeč Babylon s písní Tmavomodrý svět;
Líčení se odročuje. Detektivní komedie (1929, prem. Praha 19. 10. 1929, 37 repris)
Dvě předehry, z nich Vest Pocket Stomp je na motivy z Vest Pocket Revue, předehra ke III. jednání použita v následující revui;
Fata Morgana. Jazzová revue (1929, prem. Praha 10.12.1929, 117 repris)
Fata Morgana Fox (jako předehra a ústřední píseň), Každý trestanec nese si ranec (vokální kvartet, původně Mottlova parta), Ctihodní šejkové a krásné bajadéry (melodram sester), Poprava (zpěv na melodie písní Vyletěla holubička, Nepůjdu domů, Holka modrooká, Ide Marína a Na Bílé hoře), Ty, ty, pšt, pšt, dej si pozor (zpěv na melodii cizího foxtrotu „ I Lift Up My Finger And I Say Tweet! Tweet!“), Kaučukový tanec (na cizí melodii „My Black Birds“, toto číslo bylo brzo vyřazeno), Měsíc je má hvězda (waltz na slova „Jedna je zeměkoule…“), Diga, Diga, Do (aranžmá jako balet a píseň), Bloody Moon Rhapsody (též Rapsodie krvavého měsíce, pro orchestr), Equatorial Rag (balet), Roztržitý démon (původně Pět strašidel, šlágr Ference Futuristy v jeho podání), Šest mušketýrek ještě po 20 letech (tanec Girls), Why do I Love You (aranžmá cizí písně), (Píseň) na melodii Sonny – Boy, Breakaway (aranžmá cizí písně se slovy „Mám nebo nemám…“), Líčení III (balet, původně předehra ke III. Jednání „Líčení se odročuje“), Mám zdejší atmosféry plné plíce (nebo Libování si ve zvucích, pro mužskou vokální skupinu Mottlova parta);
Ostrov Dynamit . Revuální parodie (1930, prem. Praha 11. 3. 1930, 101 repris)
Dynamit Fox (jako předehra a ústřední píseň), Pět posvátných uzlů (zpěv a tanec), Prélude (orchestr), Timbuktu - ta-da (původně Um tada, um tada, da, da, da, foxtrot pro Mottlovu partu a tanec girls), Idyla tropická (Duet Caroliny a Christchurche na melodii Flower of Love), Tmavomodrý svět (blues, původně pro skeč Babylon), Válečný tanec, Útěk do hor (aranžmá Weary Blues pro balet), Rytmické námluvy (balet na hudbu Rhapsody in Rhythm), Idyla nordická (duet), foxtrott Tři strážníci a waltz Zasu z „Premiéry Skafandr“ Žlutá zimnice (pantomima), Nejni… (též Nic není, aranžmá písně „That´s Your Baby“), Umča, umča, tadada (onomatopoická píseň), Píseň o smutném gigolovi, Pět strašidel, Pod sopkou, za sopkou (aranžmá lidové písně „Pod dubem, za dubem“);
Sever proti Jihu. Válečná revue (1930, prem. Praha 1. 9. 1930, 158 repris)
Prolog Démona války (melodram), Preludium 1., 2., 3. (orchestr), Mercedes (tango s parodií), Virginia (aranžmá cizí písně s tanečním sólem, též jako mezihra) Recitativ a árie majora Wartona, Já se svým stínem (Me and Me Shadow, aranžmá písně pro Buffalo Billa), Hvězdy Severu (baletní intermezzo), Pochod neutrálů (na repetici refrénu tančí Girls), A já nedělám (refrén a předrefrén, aranžmá písně Roberta Browna „Singing in the Rain“), Hvězdy Jihu (baletní intermezzo, aranžmá), Sever proti Jihu (baletní intermezzo), Fanfáry (Virginia – Na aristokratické půdě Virginie), O ya ya foxtrot.(aranžmá), Finále 1., 2;
Don Juan & Comp. Revue o 7 obrazech (1931, prem. Praha 13. 1. 1931, 114 repris)
Bugatti step (předehra, Don Juan & Comp. Revue o 7 obrazech (1931, prem. Praha 13. 1. 1931, 114 repris);
Bugatti step (předehra, nahraná na gramodesku jako samostatná skladba již v prosinci 1930, též ve filmu Pudr a benzin), Hymna poustevníků (původně Pochod poustevníků), Prodám srdce (tango, 2. refrén „Každý jeho dobré srdce chválí...“ též jako Tango pro Song Club), Komandérova píseň (Ať se tančí, ať se jásá...), Isabel Waltz (původně Na vlnách valčíku, balet), Prázdná náruč (blues), Don Juan Waltz (mužský a ženský sbor), Půlnoční habanera (původně Tanec mrtvých na hřbitově), Není dobrodruh jako dobrodruh (foxtrot), Chodidla (aranžmá písně Miltona Agera a Jacka Yellena), Parodie na tango Prodám srdce, Don Parola a Don Pandero (paso doble);
Golem. Romantická revue (1931, prem. Praha 4. 11. 1931, 186 repris)
Pochod stoprocentních mužů (jako předehra a ústřední píseň, též v revui Vždy s úsměvem), Chmury Jeho Milosti (též Hymna Rudolfa II., píseň), Kabalistická passacaglia, Árie náměsíčné (zpěv Sirael), Duet Sirael a Břeňka, Píseň strašlivá o Golemovi, Nikdy nic nikdo nemá (píseň), Rudolfinská polonéza, Pražská java (původně Java), Balada o džbánu;
Caesar.Antická féerie (1932, prem. Praha 8. 3. 1932, 191 repris)
Pochod plebejců (jako předehra a ústřední píseň), Kleopatra (tango), Odzbrojovací pochod (původně Pochod vojna a mír), Pochod plebejců, Římské lázně (valčík, původně V římské lázni, valčíková píseň), Ezop a brabenec (původně Foxtrot o mravencích, z filmu Pudr a benzin), Obětování bohům (balet, původně Obětování Osiriovi), V domě straší duch (foxtrot), Speciální refrén předchozí písně (balet), Evropa volá (rumba), Finále (s písní Pochod plebejců);
Robin Zbojník. Pohádka (1932, prem. Praha 23. 9. 1932, 82 repris)
Biguine v hydroplánu (předehra, též ve hře Svět za mřížemi a ve filmu Peníze nebo život), Polka o vzniku Robina Hooda pro bas a orchestr (původně Balada o zbojníku Robinovi), Zbojnická polka (tanec a píseň), Daleká je cesta k Tiperrary (úprava americké lidové písně), Na shledanou v lepších časech (pochod, též v revui Vždy s úsměvem), Modlitba Lady Johanny (melodram), Ländler (původně Sousedská), Tanec kostlivce, Chybami se člověk učí (aranžmá rumby Hermanna Hupfelda), Proč nemohu spát (blues), Čarostřelecká árie, Polka speciálně aktuální, Filipojakubská noc (operní výjev s árií, melodramem a intermezzem), Faunovo dopoledne, Tanec s batony (balet);
Svět za mřížemi. Hudební komedie; (1933, prem. Praha 24. 1. 1933, 167 repris)
Tanec loutky (jako předehra), Biguine žurnalisty a opilců (skladba ze hry Robin Zbojník), Devět řemesel (rumba), Život je jen náhoda (blues) Hymna prohibice (sbor a girls),Opium – čínské intermezzo (balet), Černošská rapsódie (balet), Tisíc a jeden sen (tango, původně Každému z nás), Příliš horlivosti škodí (foxtrot, původně A to by to tak pane hrálo), Láska má právo se smát (koloraturní / koncertní valčík), Hudba k tanci hostů, Píseň národů (též ve hře Osel a stín), Hymna svobody (sbor);
Osel a stín. Deset obrazů o lidech a pro lidi (podnětem byl požár Říšského sněmu v Berlíně, 1933, prem. Praha 13. 10. 1933, 187 repris)
Rhytm Feet (foxtrot - předehra), Prolog, Dionysovo elegické dystichon (melodram), baletní hudba, Fanfára, Rytmicko-gymnasticko-zdravotní tanec, Popěvek kramářů (sbor), Civilizace (foxtrot), special-refrén předchozí písně jako baletní hudba, Finále (verze refrénu písně „Civilizace“), Minulost přes palubu (slowfox), Klobouk ve křoví (blues), Zlatá střední cesta (foxtrot, původně slow-fox), Bůh suď (píseň), Tanec lékařů (blues a fox), Píseň národů (ze hry Svět za mřížemi), Usměrněná píseň (aranžmá skladby J. Schwartze);
Slaměný klobouk. Vaudeville, volně podle Labiche a Martina (1934, prem. Praha 27. 2. 1934, 83 repris)
Good Evening (předehra na motivy španělských písní, též ve filmu Hej rup), Baletní prolog, Secesní valčík (původně Valčík midinetek, na slova „Báječná je Paříž...“ s tancem), Uha-uha-uháníme (zpěv), Vyznání lásky (foxtrot, původně slow-fox), Kankán (balet), La la la (píseň se slovy „Když si Adama Eva brala“ s tancem), Kam asi svět míří (píseň, původně Tři doby země evropské), Koho svatebčané, koho hleda – hleda – hleda (sólo se sborem), Tak se naši otcové chechtali (foxtrot).
Kat a blázen. Satirická fantazie (1934, prem. Praha 19. 10. 1934, 115 repris);
Full Hand (předehra), Prolog (fanfáry), Co na světě vadí (karioka), Mexická hymna (sbor), Corrida del muerte (balet, původně Býčí zápasy), Cariocca sol y umbra (zpívaná rumba), Svítá (též Serenáda, slowfox, původně blues), Šaty dělaj´ člověka (foxtrot, původně slow-fox), Když jsem kytici vázala (waltz), Bílé sestry (balet, původně Tanec jeptišek), Kat a blázen (foxtrot), Peklo i ráj (tango, původně Slunce a stín), Zbytková kultura (foxtrot), Eduard Grieg: Slavnostní pochod (aranžmá);
Vždy s úsměvem. Revue aktualit (1935, prem. silvestrovské úpravy Praha 31. 12. 1934, prem. definitivní úpravy Praha 15. 1. 1935, 108 repris)
Who Stole the Tiger´s Rag (aranžmá skladby J. D. la Rocca), Pochod stoprocentních mužů (ze hry Golem), Bujarý cabalero (píseň), Peklo i ráj (tango z předchozí hry), Ze dne na den (též Den ze dne, blues z filmu Hej rup), Docela lyricky (balet), Limehouse Blues (aranžmá), Good Evening (balet z féerie Slaměný klobouk), Ta naše ponorka česká (parodie na píseň Karla Hašlera), My vám tady zahrajeme (ze Žebrácké opery Kurta Weila, aranžmá), Chybami se člověk učí (aranžmá rumby Hermanna Hupfelda, ze hry Robin Zbojník), Zakázané ovoce (slowfox), Na shledanou v lepších časech (píseň z pohádky Robin zbojník);
Panoptikum. Revue o 16 obrazech (1935, prem. Praha 9. 4. 1935, 120 repris)
Hot Fingers (předehra), Nejnovější parní flašinel (balet), Tys bratr náš (píseň na text Karla Havlíčka Borovského), Proti větru (pochod), Stopy ve sněhu (2. předehra), Rhapsody in Blue (aranžmá skladby George Gershwina pro balet), Ben Akiba (píseň), Fanfára, Babička Mary (trampská píseň);
Balada z hadrů. Divadlo o prokletém básníkovi (1935, prem. Praha 28. 11. 1935, 245 repris)
Red Hot Poker (předehra), Intermezzo I, II (orchestr), Hej, pane králi (píseň), The Beginning and the End (orchestr), Spring in Broadway (orchestr), Potopa (rumba), Hot foxtrot (A teď na krk oprátku ti věší), taneční vystoupení Lotte Goslar na hudbu neznámého autora, Svět na ruby (blues), Tři košile děda Nezamysla (píseň), Tanec girls, Dáma někdejší doby (balet), Jednou byly jsme tak pěkné (balet), Proti větru (refrén písně z revue Panoptikum);
Nebe na zemi. Divadlo o prologu a 11 obrazech s použitím staroanglické hry od Francise Beaumonta a Johna Fletchera (1936, prem. Praha 23. 9. 1936, 107 repris)
Echoes of Music Hall (předehra - foxtrot), hádka Jupitera s Juno (melodram), Metamorfózy (též Proměny Jupiterovy – instrumentální verze písně Nebe na zemi, užitá jako baletní hudba), Nebe na zemi (ústřední foxtrot), Vousatý svět (foxtrot), operní scéna s kvartetem “Buďte blahořečený“, Hostina (balet), Ani balet ani přestavba (balet) Politické nebe na zemi (satirická varianta písně „Nebe na zemi“), Melodram (nad mrtvými), Black Dream (orchestr), Finále s písní Nebe na zemi;
Rub a líc. Optimistická komedie (1936, prem. Praha 18. 12. 1936)
Rub a líc (foxtrot - předehra a píseň, původně Bakterie), Pra-pra-prabába mé prabáby (foxtrot, původně Straší ve věži), Hostina chudých (Rubbish Heap Blues, balet) Svět patří nám (později ve stejnojmenném filmu, původně Pochod optimistů), Co viděl Klokan v horečce (balet), Strejček Hlad (blues), City Lights (orchestr, foxtrot), O Španělsku si zpívám (tango), , Hostina bohatých (Swing Coctail, balet), Hej rup (pochod ze stejnojmenného filmu), Evropa jaká je (píseň), Tiger Rag (aranžmá pro orchestr);
Panorama (1937, prem. Praha 19. 4. 1937, 85 repris)
osvědčená čísla od West Pocket Revue do Rub a líc, mj. Mercedes, Don Juan Waltz, Pochod stoprocentních můžů, Ezop a brabenec, Život je jen náhoda, Civilizace, Hej rup;
Těžká Barbora. 19 obrazů o zmoudření Eidamských (1937, prem. Praha 5. 11. 1937, 179 repris)
Holduj tanci, pohybu (slowfoxtrot, původně Ranní ptáče dál doskáče), Vy nevíte, co je středověk (foxtrot), Konšelská (píseň), Eidam je náš (sbor), Tragédie vodníkova (foxtrot), Co na světě mám rád (foxtrot, původně píseň Ten, kdo se na svět dívá), Druhá konšelská (parodie se slovy „Do vina leje špínu, pomeje...“), Kterak týden utekl (též Sedm dnů týdně, původně Týden, balet), David a Goliáš (foxtrot), Finále s písní Co na světě mám rád, Nobody´s Sweetheart (aranžmá hudby autorů Gus Kahn, Ernie Erdman a Elner Schöbel), Dinah (aranžmá hudby autorů Samuel M. Lewis, Joseph Young a Harry Akst);
Pěst na oko aneb Caesarovo finale. Příběh o divadle na divadle(1938, prem. Praha 3. 4. 1938)
Komedianti jedou (předehra a píseň), Večerka (orchestr), Trojský kůň (foxtrot, též Lstivý Odysseus, původně Píseň o Odysseovi), Pastorale kameníků (původně Pastorale – commedia dell´arte), Napolitana hodnostářů (též Zlý sen, balet), Manželky a harlekýn (balet), Lodnická (píseň a tanec), Bludný Holanďan („podle R. Wagnera upravil Jaroslav Ježek“), Kolumbovo vejce (foxtrot, původně Čím se to naše oko naše kochá), Píseň o Čehonovi, Záleží na nás (píseň – foxtrot, první část je známá pod názvem Panikáři), Happy Go Lucky (orchestr), Dvě písně Jaroslava Seiferta (melodram), Valčík Jarní vítr (balet);
Hlava proti Mihuli (fraška se zpěvy, volně podle J. N. Nestroye, 1938)
zachoval se pouze text;
Tři veteráni. Pohádka (text Jana Wericha zdramatizoval Karel Texel, tisk DILIA leden 1963)
hudební čísla: hra na italskou harmoničku koncertinu, píseň Jen sám se dívám, další písně s modifikovanými texty: Svítá, Konšelská, Pochod stoprocentních mužů, Lodnická, David a Goliáš (refrén), Nikdy nic nikdo nemá, Nashledanou v lepších časech.
Scénická hudba ke hrám, revuím a pásmům jiných autorů
Ivan Goll: Pojištění proti sebevraždě (1927);
Jean Cocteau: Svatebčané na Eiffelce (1927, uváděno společně s Visacím stolem č. 1);
Předehra, Svatební pochod, Řeč generála, Dáma z Trouvillských lázní, Tanec depeší, Pohřeb generálův (smuteční pochod), Čtverylka, Svatební pochod (na odchodnou);
Adolf Hoffmeister: Park (balet, 1927);
zachován fragment skici hudby k 1. aktu
Václav Lacina, Hugo Slípka, Jaromír Trojan: Visací stůl č. 1 (revue, parodující volbu Miss Czechoslovakia, spoluautor hudby Emil František Burian,1927, uváděno společně se Svatebčany na Eiffelce).
Jules Lafargue, úprava František Halas: Čtverák Pierrot (1927).
písně z této jsou od roku 1929 uváděny též jako stejnojmenný cyklus písní
Gilbert K. Chesterton: Kamarád Čtvrtek (1927).
zachován pouze fragment skici, který obsahuje Pochod anarchistů
Ludvig Holberg: Jeppe z kopečku (1927, notový tisk Hudební matice Umělecké besedy, Praha, suita na LP Panton 1976).
I. akt: 1. Ouvertura, 2. Recitativ, 3. Píseň, 4. Recitativ a melodram, 5. Píseň, 6. Píseň, 7. Píseň, II. akt: 8. Entr´act, 9. Polka, III. akt: 10. Entr´act, 11. Valse – Boston, 12. Charleston, 13. Entr´act, IV. akt: 14. Entr´act, V. akt: Entr´act.
Marcel Achard: Malborough do boje táhne (1929).
Píseň čtyř důstojníků, Píseň pážete, Malboroughova píseň, Píseň vévodkyně, Popěvek vévodkyně, Fanfáry.
John Ford: Giovanni a Anabella (1930).
1. Zpěv Anabelly, 2. Druhý Zpěv Anabelly, 3. Příchod kardinála, 4. Intermezzo, 5. Intermezzo, 6. Intermezzo (Chorál), 7. Intermezzo, 8. Hodokvas.
Adolf Hoffmeister – Carlo Goldoni: Zpívající Benátky (původní název Kavárnička), 1932
1. jednání: Prélude, Duetto (Eugenio a Leandr), Píseň Ridolfova a Trappolova, Volání a Píseň Dona Marzia, Barcarola Eugeniova, Příchod Vittorie (orchestr), Duetto (Lisaura a Don Marzio), Stretta (Don Marzio), Píseň postillionova, Finále, 2. jednání: Prélude, Píseň Lisaury, Duetto (Lisaura, Don Marzio), Píseň Lisaury, Monolog Ridolfův, Terzetto (Eleonora, Lisaura, Vittoria), Duetto (Lisaura, Leander), Svatební pochod (Tempo di fox), Melodram(Tempo di Valse), 3. jednání: [Předehra] (Tempo di fox), Fox číšníka, Duetto (Lisaura a Leander), Dialog (Recitativo - melodram), Intermezzo, Říkánka, Říkánka (Vittorie a Eugenio), Říkánka (Tempo di polka), Říkánka (melodram), Postillion (orchestr), Fanfára (Marcia), Melodram (Allegro furioso), Melodram (Quasi tango), Allegro molto, Píseň Leandrova (tisk Melantrich, Praha 1949, s. 9–91 text, s. 93–145 hudební čísla v klavírním výtahu).
výběr z hudby LP Panton 1989, CD Panton 1996).
Vladimír Vančura: Jezero Ukereve (1936).
Píseň Lee – ina (Když se usmívala), Měla jsem čtyři dospělé syny – sólo a ženský sbor.
William Shakespeare: Timon athénský (1936).
1. Pochod, 2. – 4. baletní hudba, 6. Šašek, 14. Motiv zlata, 15. Pochod, Zeus a dnešní doba (?)
S. J. Hsiung: Paní Studánka (1937).
1, Centrální melodie, 2. Ministerský předseda, 3. Cho ministerského předehry, 4. Generálové, 5. Zlatá a stříbrná studánka, 7. Studánka, 8. Tanec sněhu, 10. Hsiehova píseň, 14. S práporky si vítr hrál...,15. Píseň o věrnosti, 16. Válečný tanec, 17. Závěrečná píseň.
Moliere: Don Juan (1937). z hudby k této hře byla v roce 1937 zpracována Suita pro dechové kvinteto.
Nina Jirsíková, Robert Braun (choreografie): Praha volá (taneční pásmo na hudbu Jaroslava Ježka, prem. Opera 5. května Praha, 9. 11. 1945).
Hudba k filmům
Paramount Revue (Paramount Parade). Česká verze amerického filmu (1930).
zde použita scénka s písní Tři strážníci
Ze soboty na neděli. Drama. Scénář Vítězslav Nezval a Jindřich Honzl, režie Gustav Machatý (1931, prem. Praha 1. 5. 1931).
Hudba k titulkům a začátečním scénám, Teď ještě ne... (fox), Slovník lásky (English waltz), Ranní kavárna (valse), Sivá holuběnko (sólo a mužský sbor), Na tý louce zelený, Já bych ti chtěl svěřit (refrén Slovníku lásky jako závěrečný chorus).
Pudr a benzin. Komedie. Scénář Jiří Voskovec, Jan Werich a Jindřich Honzl, režie Jindřich Honzl (1931, prem. Praha 15. 1. 1932, videokazeta Lucerna Film 1993).
Prélude, Pudr a benzín (foxtrot – Nikdy nic nikdo nemá), Bugatti Step ze hry Don Juan, Finále 1, Mravenci (slowfox, původně Foxtrot o mravencích, ve hře Caesar jako píseň Ezop a brabenec), Scherzo, Finále na motivy Nikdy nic nikdo nemá.
Peníze nebo život. Komedie. Scénář podle hry Rub a líc Jiří Voskovec a Jan Werich, režie Jindřich Honzl (1932, prem. Praha 14. 10. 1932).
Synchronní hudba 1 - 8, (Ty jsi na tom krásně. Ženu nemáš – melodram a následující foxtrot), Peníze nebo život, Rej vážek, Život je jen náhoda (blues ze hry Svět za mřížemi), Pochod stoprocentních mužů (ze hry Golem), Biguine Hydroplane (ze hry Robin zbojník), V muzeu, Finále.
Hej rup. Satirická komedie. Scénář Jiří Voskovec, Jan Werich, Václav Wasserman a Martin Frič (pod pseudonymem Formen), režie Martin Frič (1934, prem. Praha 26. 10. 1934, videokazeta Lucerna Film 1993).
Synchronní hudba 1 – 16, Good Evening (orchestr, ze hry Slaměný klobouk), Ze dne na den (blues, též v revui Vždy s úsměvem), Hej rup! (pochod, též ve hře Rub a líc).
U nás v Kocourkově. Komedie. Námět Karel Poláček, režie Miroslav Cikán (1934, prem. Praha 23. 11. 1934, spoluautor hudby Julius Kalaš).
Šaty dělaj´ člověka (zpívaný foxtrot, též ve hře Kat a blázen)
Všudybylova dobrodružství. Kreslený film Karla Dodala na objednávku Československého rozhlasu o šíření rádiových vln (1936, nahrávka hudby na kazetě/CD Osvobozené divadlo 6, Supraphon 1995).
Svět patří nám. Satirická komedie. Scénář Jiří Voskovec, Jan Werich, Karel Steklý a Martin Frič, režie Martin Frič (1937. prem. Praha 30. 7. 1937, videokazeta Lucerna Film 1993).
Synchronní hudba 1 – 12, Stonožka (foxtrot), Svět patří nám (sbor), World is Our (melodie Svět patří nám a Stonožka - orchestr), Ať žije Bernardek Lion.
Lidé na kře. Drama. Námět Vilém Werner, scénář Václav Wasserman, režie Martin Frič (1936–37, prem. 5. 2. 1937, spoluautor hudby Julius Kalaš).
Píseň Echoes of Music Hall (ze hry Nebe na zemi).
Crisis, režie Herbert Kline, střih Alexander Hackenschmied. Dlouhometrážní dokument o Československu, s použitím záznamu o Jiřím Voskovcovi a Janu Werichovi s hudbou Jaroslava Ježka, produkce USA (1938).
Setkání. Groteska. Scénář a režie Vladimír Svitáček (1953).
Tragédie vodníkova. Animovaný film, režie J. Kábrt (1958).
Tři veteráni, podle stejnojmenné hry Jana Wericha, režie Oldřich Lipský (1987).
Perplexmagazín 2, námět, scénář a režie Jiří Suchý (1992, spoluautor hudby Ferdinand Havlík).
Ostatní hudba (výběr)
Budete se smát, že nemůžu spát. Foxtrot
Pochod karnevalu Umělecké besedy [pro dechový orchestr se saxofony] (1932, partitura Hudební matice Umělecké besedy, Praha, LP Panton 1976, 1989, CD Bonton/Panton 1996).
Píseň mladých, slova Adolf Hoffmeister (tisk Svaz mladých, Praha).
[Americké polky] pro malý dechový orchestr (1940-41,z nich Šůr polka a Zejtra je den taky na LP Panton1976, 1989, CD Bonton/Panton 1996).
II. Dílo literární
Opomenuté jubileum (Český svět 25, 11. 10. 1928, č. 3, Tempo 20, únor-březen 1948, č. 6–7, s. 171–172, pod názvem Claude Debussy).
[balet Emila Františka Buriana: Fagot a flétna] (Rozpravy Aventina 2. 2. 1929).
Skladatel Ježek o své hudbě k revui „Golem“ (Tempo 11, 1931, č. 3, s. 117).
Pařížské dojmy (Klíč 2, 1931–32, s. 110–112).
O jazzu (v albu Pět melodií z revue Osel a stín, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1934).
Dítě už tu dávno není (sborník skladeb Jaroslava Ježka mj. s vlastními deníkovými zápisky a ukázkami z korespondence, Supraphon 1976. 68 s.).
Dopisy z podzimu 1938. Soukromá korespondence přítelkyni (s předmluvou Josefa Trägra a doslovem Kamila Bednáře, Václav Petr, Praha 1948, 11 s.).
Stále se mi zdá, jako když tě hledám. Dopisy Jaroslava Ježka Míle Ledererové (Knižnice Opus musicum, Brno1998, 54 s., vyšlo jako příloha Opus musicum 30, 1998, č. 2-3).
Dopisy Jaroslava Ježka z podzimu 1938 a něco navíc (Werichovci, Ludgeřovice 1998, 48 s.).
Filmy o Jaroslavu Ježkovi
Pohřeb Jaroslava Ježka v New Yorku 1942 (barevný dokument z pohřbu 4. 1. 1942 v rozsahu cca 5 min., uložen v archívu Jiřího Stivína, premiéra 12. 4. 2001).
Tmavomodrý svět (vznikl pouze náčrt scénáře Jana Wericha, Tvorba 18, 1949, č. 6).
Jaroslav Ježek, krátký film, námět Václav Holzknecht, scénář Hanuš Burger (Československý státní film Praha, Studio vědeckých a naučných filmů 1956).
Tmavomodrý svět plný slunce aneb Hybš hraje Ježka (námět: Ivan Štědrý a Jan Bonaventura, režie: Jan Bonaventura, Československá televize, vysílání 17. 1. 1981).
Ozvěny modrého pokoje, scénář a režie Jaroslav Hovorka (Krátký film Praha, Studio dokumentárních filmů 1985, film je připojen k celovečernímu snímku Kleopatra).
Sonáta, kterou Jaroslav Ježek nenapsal, televizní film, scénář a režie Přemysl Staněk (1996).
Úsměvy Jaroslava Ježka, scénář Jaromír Hanzlík, režie P. Vantuch (Česká televize 2004).
Tři strážníci. 4-dílný cyklus, připravili Radka Denemarková a Aleš Kisil (České televize 2005-2006).
Umělecká díla, spojená s Jaroslavem Ježkem (výběr)
Bidlo, František, Hofmeister, Adolf, Pelc, Antonín, Zelenka, František: (různé karikatury ze 30. let)
Nezval, Vítězslav: [na návrat Jaroslava Ježka], báseň (1947.).
Seifert, Jaroslav: Pohřeb Jaroslava Ježka, báseň.
Preclík, Vladimír: [hlava Jaroslava Ježka], plastika (1959)..
Vokálek, V.: [busta Jaroslava Ježka], patinovaná sádra na způsob bronzu.
Klempíř, Jaromír: Hudební improvizace [na motivy Ježkových písní] (1968, vyšlo na CD Jan Werich v USA, rozhovory Jana Wericha s jeho dcerou, Lotos, Praha 2002).
Viklický, Emil (scénická hudba), Pešek, Ladislav, Štolpe, Roman: Tmavomodrá revue Jaroslava Ježka (s použitím skladeb Jaroslava Ježka, prem. Praha 1996).
Sluka, Luboš: Suita na paměť Jaroslava Ježka pro flétnu, housle, violoncello a klavír (2005).
Oplištil, Josef: Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Kč ke 100. výročí narození Jaroslava Ježka (Česká národní banka, 2006).
Sborníky populárních skladeb Jaroslava Ježka (výběr)
Tucet melodií z Osvobozeného divadla (zpěv a klavír, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1933, 35 s., s texty Otakara Fischera, Adolfa Hoffmeistera, Romana Jakobsona a Františka Paly).
Písně a tance Osvobozeného divadla (zpěv a klavír, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1934).
Pět melodií z revue Osel a stín (Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1934, s autorovým úvodem).
Svět naruby. Pět písní (zpěv a klavír, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1936, 19 s.).
Rub a líc. Pět písní (zpěv a klavír, R. A. Dvorský, Praha 1937).
Těžká Barbora. Šest písní (zpěv a klavír, R. A. Dvorský, Praha 1938).
Pěst na oko aneb Caesarovo finale. Pět melodií zpěv a klavír, (R. A. Dvorský, Praha 1938).
Dva revoluční pochody (Proti větru, Vítězné V, s předmluvou Václava Holzknechta, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1948).
Písničky Jaroslava Ježka (7 písní s texty Jiřího Voskovce a Jana Wericha pro zpěv a klavír, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1950).
Tance (Bugatti Step, Isabel Valse, Equatorial Rag, Echo of the Music-Hall, Rhythm Feet, Jarní vítr, Bolero, Zbojnická polka, Ländler, Pochod Umělecké besedy, v úpravě pro klavír, s předmluvou Václava Holzknechta, Orbis, Praha 1952).
Balety (Bílé sestry, Pantomimická scéna, Rapsodie krvavého měsíce, Tanec kostlivce, Hvězdy severu, Tanec loutky, Zlý sen, Proměny, v úpravě pro klavír, Orbis, Praha 1952).
Jaroslav Ježek (10 písní upravil Jaroslav Hurt, Harmonikový repertoár 15, SNKLHU, Praha 1953, 21 s.).
Jaroslav Ježek: Písničky 1928–1938 I. Výběr 35 písní Osvobozeného divadla (zpěv a klavír, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1953, 82 s, s předmluvou Václava Holzknechta).
První zpěvníček Jaroslava Ježka (zpěv a kytara, SNKLHU, Praha 1953, 14 s.).
Druhý zpěvníček Jaroslava Ježka (zpěv a kytara, úprava Oldřich Flosman, SNKLHU, Praha 1953, 21 s.).
Třetí zpěvníček Jaroslava Ježka (zpěv a kytara, úprava Oldřich Flosman, SNKLHU, Praha 1954, 24 s.).
Čtvrtý zpěvníček Jaroslava Ježka (zpěv a kytara, úprava Oldřich Flosman, SNKLHU, Praha 1955, 24 s.).
Pátý zpěvníček Jaroslava Ježka (zpěv a kytara, úprava Oldřich Flosman, SNKLHU, Praha 1956, 20 s.).
Skladby Jaroslava Ježka (10 písní upravil Oldřich Flosman, Harmonikový repertoár 35, SNKLHU, Praha 1956, 23 s.).
Jaroslav Ježek: Písničky 1928-1938 II. Výběr 27 písní Osvobozeného divadla (zpěv a klavír, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1956, 62 s, s předmluvou Václava Holzknechta).
Šestý zpěvníček Jaroslava Ježka (zpěv a kytara, úprava Oldřich Flosman, SNKLHU, Praha 1959, 20 s.).
Jaroslav Ježek – výběr [11] melodií na slova V + W (úprava Zdeněk Krotil, Malý taneční soubor 7, SNKLHU, Praha 1959).
Jaroslav Ježek: Písničky (zpěv a klavír, Státní hudební vydavatelství, Praha 1962, 22 s.).
Výběr melodií Jaroslava Ježka I, II (upravil Josef Mellan, Malý zábavní soubor 22, 23, Státní hudební vydavatelství, Praha 1962).
Jaroslav Ježek – ještě několik melodií (zpěv a klavír, aranžmá Karel Šrom, Panton, Praha – Bratislava 1966).
Život je jen náhoda. Písně Jaroslava Ježka s texty Jiřího Voskovce a Jana Wericha (melodie s textem, akordickými značkami a kytarovými hmaty, Music Cheb, 1993,128 s.).
Písničky JW+JV+JJ (šest písniček, zpěv a kytara, Werichovci, Ludgeřovice 2002).
Nahrávky koncertních skladeb
Samostatné nosiče
Smyčcový kvartet [č. 1], Dechový kvintet, Suita pro dechové kvinteto (LP Supraphon pro Gramofonový klub 1970).
Sonáta pro klavír, Sonatina pro klavír, Rhapsodie pro klavír, Toccata pro klavír (LP Panton 1975).
Smyčcový kvartet [č. ], Koncert pro housle a orchestr (LP Panton 1978).
Sonáta pro housle a klavír, Dechový kvintet, Symfonická báseň (LP Panton 1982).
Koncert pro klavír a orchestr, Bagately, Malá suita, Etuda (LP Panton 1986).
Sonatina pro klavír, Etuda pro klavír, Rapsodie pro klavír, Sonáta pro klavír, Malá suita pro klavír, Bagately pro klavír, Bugatti Step v úpravě pro klavír, písně z cyklů Písničky a Rychlíkem, píseň ze hry Jezero Ukereve Když se usmívala, Dvě písně na verše A. S. Puškina, Dětské sbory na verše Vítězslava Nezvala, Serenáda pro dechové kvarteto, Dechový kvintet, Smyčcový kvartet, Koncert pro housle a orchestr, Sonáta pro housle a klavír, Duo pro dvoje housle, Fantasie pro klavír a orchestr, Koncert pro klavír a orchestr, Symfonická báseň, balet Nervy, výběr z hudby ke hře Zpívající Benátky, Písničky o čtveráku Pierrotovi, koloraturní valčík Láska má právo se smát ze hry Svět za mřížemi, Pochod Karnevalu Umělecké besedy, Pochod z hudby ke hře Kamarád Čtvrtek, dvě americké polky (album Jaroslav Ježek 1906-1942 s textem Václava Holzknechta, 6 LP Panton 1989, 3 CD Panton 1996).
Tři strážníci, Isabel Valse, Grande Valse Brillante, Etuda, Malá suita, Rapsodie, Bagately, Tanec loutky, Jarní vítr, Bugatti Step (Jaroslav Ježek Bugatti Step, hraje Tomáš Víšek, CD Studio Matouš 2006).
Jednotlivé skladby
Sonáta pro housle a klavír (LP, dále Jaroslav Doubrava, Bohuslav Martinů,Supraphon pro Gramofonový klub 1966).
Dechový kvintet (Dějiny hudby v příkladech, část Hudba novodobá, album LP Supraphon 1971).
Sonáta pro klavír (dále Bohuslav Martinů, LP Supraphon 10411, nedatováno).
Fantasie pro klavír a orchestr, hudba k baletu Nervy (dále Bohuslav Martinů, LP Panton 1973).
Morava, Chanson, Básník, Náhrobek Dona Juana, Blues, Benátská gondoliera, Dětské sbory na básně Vítězslava Nezvala(Vítězslav Nezval v písních, LP Panton 1973).
Duo pro dvoje housle (dále Ervín Schulhoff, Boris Alexandrovič Čajkovskij, LP Panton 1975).
Dvě písně na Puškina (Úsměvy Jaroslava Ježka, LP Panton 1976).
Sonáta pro klavír, pouze II. a III. věta (série Hudba bojující, část Zápas s fašismem, LP Supraphon 1985).
Symfonická báseň (dále Vít Nejedlý, Ervín Schulhoff, Jaroslav Řídký, komplet 2 LP Panton 1987).
Koncert pro klavír a orchestr (CD Supraphon 1997).
Sonáta pro housle a klavír (CD Supraphon 2001).
Nahrávky skladeb populární a jazzové hudby
Velká část zpívaných i instrumentálních částí s hudbou Jaroslava Ježka a některé dialogy ze scénických útvarů a filmů Jiřího Voskovce a Jana Wericha byla v letech 1930–38 studiově zaznamenána na na gramofonové desky Ultraphon, několik na desky Parlophon a Odeon.
Reedice nahrávek ze 30. let a nové nahrávky na LP, kazetách a CD (výběr)
Souborná vydání
Jaroslav Ježek. V+W. Osvobozené divadlo (reedice nahrávek z let 1930-38 s hudbou Jaroslava Ježka ke hrám a filmům Voskovce a Wericha, doprovodné texty Václav Holzknecht a Jan Mikota, I. díl o 7 LP deskách o průměru 25 cm DM 10111-17 Supraphon 1962, II. díl o 3 LP deskách o průměru 25 cm DM 10152-54 Supraphon 1964).
Scény z her Osvobozeného divadle (nahrávky z Divadla ABC z let 1955–59, album 3 LP s textem Josefa Cincibuse, Supraphon pro Gramoklub 1965).
Neznámý Jaroslav Ježek (13 skladeb z her a filmů Voskovce a Wericha, poprvé zaznamenaných na gramodeskách, LP Supraphon pro Gramofonový klub 1966).
Suita k Holbergově hře Jeppe z kopečku, Dvě písně na Puškina, Pochod z hudby k Chestertonově hře Kamarád Čtvrtek, Pochod karnevalu Umělecké besedy, Když se usmívala, Bugatti Step, Dvě “americké polky“(v soudobé interpretaci, LPÚsměvy Jaroslava Ježka, Panton 1976).
Jaroslav Ježek & Orchestr Osvobozeného divadla 1930–1938 (29 skladeb Jaroslav Ježka z divadelních her a filmů, nahraných 1930–1938, vybral a sestavil Josef Kotek, v textové příloze Josef Lipš: Diskografie orchestrálních nahrávek Osvobozeného divadla 193–38, komplet 2 LP, Supraphon 1982, kazeta se 2 CD, Supraphon 2002, pod značkou Ultraphon).
To bylo Osvobozené divadlo 1 1928–1933 (písničky a předscény, originální záznamy z let 1930-1934, 2 LP, Supraphon 1986, též 2 kazety).
Helena [Vondráčková] zpívá Ježka (kazeta Supraphon 1987, CD Supraphon 2006).
To bylo Osvobozené divadlo 2 1934–1938 (originální záznamy z let 1935–1938, 2 LP, Supraphon 1988, též 2 kazety).
Jaroslav Ježek 1906–1942(album z větší části vážné hudby, 6 LP Panton 1989, 3 CD Panton 1996)
Svět Jaroslava Ježka (skladby Jaroslava Ježka [z her Osvobozeného divadla] hraje Taneční orchestr Československého rozhlasu, LP Supraphon 1989).
Dobrý večer quintet zpívá J+V+W (CD ETP, Praha 1991).
Suchý zpívá Ježka (13 písní, aranžmá Zoltán Liška, LP Carmen 1992).
V + W. Osvobozené divadlo 1–7, (počítačové přepisy všech zachovaných původních gramofonových záznamů ze 30. let s textovými přílohami Vladimíra Justa, 7 CD Supraphon 1994–95, pod značkou Ultraphon, též 7 kazet).
To nej...Klobouk ve křoví (přepis původních záznamů 20 písní Jaroslava Ježka, CD Levné knihy, nedatováno).
Písničky Jaroslava Ježka a V+W (záznam z koncertu 13. 5. 1977, CD B&M Music 1997).
Nebe na zemi (24 písní Jaroslava Ježka v podání Jana Wericha, CD Saturn 2000).
Voskovec + Werich. Písničky (26 písní z her Voskovce a Wericha, přepis z původních gramofonových nahrávek, průvodní text Petr Král, CD Supraphon 2005, pod značkou Ultraphon).
Nosiče, obsahující populární a jazzovou hudbu Jaroslava Ježka z menší části
Panorama (písně Alfonse Jindry a Jaroslava Ježka v soudobé interpretaci, LP Supraphon 1953).
Hej, pane králi, Svět patří nám (40 let KSČ – Proletariát, bojující proti netaměstnanosti, hladu, fašismu a národnímu útlaku, LP Supraphon 1961).
Fullhand (aranžmá Zdeněk Čamrda, na LP Československý jazz 1961, Supraphon 1962).
Šaty dělaj člověka (Festival jazzowy, Polskie nagrania Warszawa, nedatováno).
Proti větru (Vybrané poslechové skladby, určené pro hudební výchovu v 9. ročníku ZDŠ, Supraphon pro Gramoklub 1964).
Bloody Moon Rhapsody (album Gramoklubu Český jazz 1920–1960, Supraphon, Praha 1965)
Carioca, Evropa volá (Eva Francová – elektrofonické varhany - se svou skupinou, LP Supraphon 1966).
Kat a blázen, Nebe na zemi (úryvky z her v albu LP Dějiny českého divadla, Supraphon 1971).
Když se usmívala (Stivín & Jazz System, LP Panton 1971).
Půlnoční blues, Fascinating Rhythm (Doctor Swing Redivivus, album 2 LP s textem Josefa Kotka, Supraphon pro Gramofonový klub, 1974).
Jarní vítr. Valčík ze hry Pěst na oko (série LP Hudba bojující, část Od pokrokových tradic k šťastným zítřkům, Supraphon 1977).
Když jsem kytici vázala, Život je jen náhoda (Nočná romanca. Hrá štúdiový orchester Gustáva Offermanna, LP Opus Bratislava 1977).
David a Goliáš (Gustav Brom hraje swing, LP Supraphon 1978).
Tmavomodrý svět, Vy nevíte co je středověk (Ralph Sutton & Classic Jazz Collegium, LP Supraphon 1978).
Život je jen náhoda (Tony Scott & Traditional Jazz Studio, LP Supraphon 1978).
Stonožka, Život je jen náhoda (Perličky stříbrného plátna, originální nahrávky písniček z českých filmů ze třicátých a čtyřicátých let, LP Supraphon 1981).
Klobouk ve křoví (Jazzové klávesy Jiřího Verbergera, LP Supraphon 1982).
Svítá (Gustav Brom. Dárek na památku, LP Supraphon 1984).
Nebe na zemi, Stonožka (nové aranžmá, LP Swing, swing, swing, Opus Bratislava 1984).
Zpívá Jan Werich 1, 2 (písně Jaroslava Ježka na texty Jiřího Voskovce a Jana Wericha a jiné, 2 LP Supraphon 1985, 1987, 2 kazety 1985, 1987).
Komedianti jedou (Pozdravy Orchestru Karla Vlacha 1947-1982, Supraphon 1986).
Kat a blázen, Vousatý svět (Steamboat Stomp, LP Supraphon 1987).
Bílé sestry (Ozvěny a vyznání. Traditional Jazz Studio, LP Supraphon 1987).
Stonožka, Vousatý svět (Salón tradičního jazzu ´85, výběr a sestava Antonín Matzner, Supraphon 1987).
Tmavomodrý svět (Systém Tandem Jiří Stivín & Rudolf Dašek, LP Supraphon 1989).
David a Goliáš (Honza Vyčítal a Semtex, LP Multisonic 1990).
Divadlo V+W. Pěst na oko. Divotvorný hrnec (záznamy z představení z let 1947-48) CD Supraphon 1995, pod značkou Ultraphon.
Předscény. Hovoří Jan Werich a Miroslav Horníček. Orchestr Karla Vlacha hraje hudbu Paula Burkharda, Kennetha Alfarda a Jaroslava Ježka (LP Supraphon 1995).
Nashledanou v lepších časech. Voskovec plus minus Werich (přepisy původních záznamů pro BBC a Hlas Ameriky z let válečných a těsně poválečných s aktualizovanými písněmi Jaroslava Ježka, CD Supraphon / Ultraphon 1996, též kazeta).
22x Jan Werich (22 písniček nejen z Osvobozeného divadla v podání Jana Wericha, CD Bonton 1997).
Caesar (záznam představení z roku 1955 v Divadle satiry, CD Lotos 2004).
Těžká Barbora (záznam představení z roku 1960 v Divadle ABC, CD Lotos 2005).
Vítězné „W“ (rozhlasové vysílání V & W z USA 1941–1942, CD Radioservis 2005).
Zvukové dokumenty o Jaroslavu Ježkovi (výběr)
Táto, povídej (15-ti dílný seriál rozhovorů Jana Wericha s jeho dcerou Janou pro Československý rozhlas, 1969, výběr na 2 LP Panton 1971 a 1 CD Supraphon 2005).
(rozhovory Michala Schonberga s Jiřím Voskovcem 1973-75, použity pro knihu Rozhovory s Voskovcem a pro televizní cyklus Tři strážníci)
Vzpomínání na Jaroslava Ježka (Montáž ze vzpomínek nejbližších přátel a spolupracovníků. Výběr a sestava Ludmila Vrkočová, LP Supraphon 1986).
Svět Jaroslava Ježka (vyprávějí Václav Holzknecht, František Filipovský a Miloš Kopecký, kazeta Supraphon 1989).
Jan Werich: Tmavomodrý svět (CD Bonton 1997).
Werich, Jan: Forbíny vzpomínek I (besedy Jana Wericha a Jana Borovičky z padesátých a šedesátých let, kazeta a CD stejného obsahu, Lotos, Praha 2002).
Werich, Jan: Forbíny vzpomínek II (besedy Jana Wericha a Jana Borovičky z padesátých a šedesátých let, kazeta a CD stejného obsahu, Lotos, Praha 2003).
Preclík, Vladimír: Jak jsem portrétoval Českou avantgardu (4. Jaroslav Ježek, CD Radioservis, Hradec Králové 2004).
I. Lexika, komentované adresáře a katalogy
OSNND (Václav Štěpán).
PHSN (Bohumír Štědroň).
Příruční slovník naučný, díl 2. (Nakladatelství ČSAV, Praha 1964, s. 373).
ČSHS (Václav Holzknecht).
Gardavský, Čeněk a kol.: Contemporary Czechoslovak Composers (Panton, Praha 1965, s.188–190).
Gardavský, Čeněk a kol.: Les Compositeurs Tchécoslovaques Contemporains (Panton, Praha 1966, s.192–194).
EJ (Ivan Poledňák).
Seger, Horst: Musiklexikon (Deutsche Verlag für Musik, Lipsko 1981, s. 372).
MEH.
Ilustrovaný encyklopedický slovník, díl 2 (Academia, Praha 1981, s. 43).
Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů I (Divadelní ústav Praha 1983, s. 215).
Dilia. Katalog hudebnědramatických děl (Dilia, Praha 1984, s. 229–230), též německy (1985) a anglicky (1989).
Malá československá encyklopedie, díl 3 (Academia, Praha 1986, s. 203–204).
Dizionario enciclopedico universale delle musice e dei musicisti diretto de Alberto Basso, le biografie, díl 4. (UTET, Torino 1986, s. 12–13).
Baumgartner, Alfred: Propyläen. Welt der Musik. Die Komponisten, díl 3. (Propyläen, Berlin, Frankfurt/M. 1989, s. 209).
EJ (s. 242–244, Josef Kotek, s. 324–325, 399-401, 603 a jinde).
Československý biografický slovník (Academia, Praha 1992, s. 279).
Encyklopedický slovník (Odeon, Praha 1993, s. 473).
The New Grove Dictionary of Jazz (Macmillan, London 1996, s. 614, Gerhard Conrad)
Všeobecná encyklopedie ve 4 svazcích, díl 2. (Diderot, Praha 1997, s. 346).
Český hraný film 1930–1945 (Národní filmový archív, Praha 1998, č. 102, 175, 256, 307, 331, 390, 442).
HSPK (s. 233–234).
Všeobecná encyklopedie v 8 svazcích, díl 3. (Diderot, Praha 1999, s. 441).
Universum. Všeobecná encyklopedie, díl 4. (Odeon, Praha 2000, s. 366).
Český taneční slovník (Divadelní ústav, Praha 2001, s. 124–125).
Český hraný film 1945–1960 (Národní filmový archív, Praha 2001, č. 11, 51, 108, 233, 281, 310).
NewGrove2 (sv. 13, s. 116, Oldřich Pukl, Mojmír Sobotka).
Český hraný film 1961–1970 (Národní filmový archív, Praha 2004, č. 14, 118, 152, 174, 243, 315).
II. Ostatní
a) knihy, sborníky a větší rukopisné práce o Jaroslavu Ježkovi
[sborník]: Jaroslav Ježek (Vydali přátelé Jaroslava Ježka v New Yorku roku 1942, 91 s.).
Löwenbach, Jan: Jaroslav Ježek. Pokus o výklad skladatelského typu [a seznam skladeb, stať z předchozího sborníku] (New York 1942, 21 s.).
Mikota, Václav (ed.): Na paměť Jaroslava Ježka. Dopisy, vzpomínky (Václav Mikota, Praha 1946, 46 s.).
Holzknecht, Václav: Tak žil Jaroslav Ježek (Haló noviny 5 1949, č. 27–40, Knihovna Rudého práva, Praha 1950, 95 s., přepracovaná verze).
Holzknecht, Václav: Život Jaroslava Ježka. Kapitola z připravované knihy (SNKLHU, Praha 1956, 70 s.).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo ( SNKLHU, Praha 1957, 422 s.).
Taneční hudba a jazz 1961 (Státní hudební vydavatelství, Praha 1961, s. 72–76, V+W: Tři strážníci).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek (Čs. společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, Praha 1962, 28 s.).
Brkl , Pavel: Skladatelská tvorba Jaroslava Ježka (FF UP1966, diplomní práce).
Jaroslav Ježek 1906–1942 (metodický sborník příspěvků V. Nezvala, J. Mikoty, MUDr. J. Hůlky, J. Rychlíka, V. Holzknechta a L. Dorůžky, vyd. Jazzová sekce SH ČSR v čsp. Jazz 5, září 1976, 23 s.).
Trojanová, Jaromíra: Jaroslav Ježek. Soupis díla z fondů St. vědecké knihovny (Brno 1981, 70 s.).).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek (Horizont, Praha 1982, 171 s.).
Vrkočová, Ludmila: (Textové podklady pro LP Vzpomínání na Jaroslava Ježka, strojopis, uložený v Českém hudebním fondu, nedatováno, 89 s.).
Veverková, Jarmila (provdaná Tauerová): Fonotéka (diskotéka) Jaroslava Ježka (strojopis, 1985, 40 s., uloženo v Českém muzeu hudby).
Tauerová, Jarmila: Jaroslav Ježek. Inventář fondu Českého muzea hudby. (Národní muzeum v Praze – Muzeum české hudby, oddělení hudebního archívu, Praha 1990, 320 s., strojopis, uloženo v Českém muzeu hudby, sign. Pnm H II A 256/224).
Bahner, Ota, Čejka, Karel (ed.) : Tři strážníci. Čtení o Jiřím Voskovcovi, Janu Werichovi a Jaroslavu Ježkovi (Nakladatelství A-Z, Ostrava 1992, 117 s.).
Dopisy Jaroslava Ježka z podzimu 1938 a něco navíc (Werichovci, Ludgeřovice 1998, 48 s.).
Pešková, Michaela: Jaroslav Ježek – k tonálně harmonické stránce písní Jaroslava Ježka pro Osvobozené divadlo (diplomní práce na katedře hudební výchovy pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích 2001).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (2. vydání, přehlédl Petr Lachman, Arsci, Praha 2006).
Vondráček, David: Jaroslav Ježek zwischen Avantgarde und Jazz (München 2021).
b) pasáže v knižních publikacích
Träger, Josef (redakce): 10 let Osvobozeného divadla V. a W. (Fr. Borový, Praha 1937, 177 s., Jaroslava Ježka se přímo týkají tyto pasáže: Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek (s. 73–83), Helena Malířová: Od února 1927 do února 1937 (s. 93–100), Osvobozené divadlo. Přehled desetileté historie (zejména str. 120)., přehled premiér Osvobozeného divadla ve fotografické části, diskografie a seznam notových vydání hudby pro Osvobozené divadlo (s. 173–176).
ČSV 1935 (s. 554–556).
Helfert, Vladimír: Česká moderní hudba (Tempo, Praha 1937, s. 153).
Brousil, A. M.: Česká hudba v českém filmu (Václav Petr, Praha 1940. s. 15, 41).
Brousil, A. M.: Hudba v našem filmu (Československé filmové nakladatelství v Praze 1948, s. 34–35, 97).
Honzl, Jindřich: Divadelní a literární podobizny (Orbis, Praha 1959, s. 157–159, přetisk z Otázky divadla a filmu 2, 1947).
V+W: Tři strážníci [ze sborníku o Jaroslavu Ježkovi z r. 1942] (Taneční hudba a jazz 1961, Supraphon 1961, s. 72–76).
Smolka, Jaroslav: Česká hudba našeho století (SHV, Praha 1961, s. 74–76).
Obst, Milan, Scherl, Adolf, Honzl, Jindřich: K dějinám české divadelní avantgardy (Nakladatelství ČSAV, Praha 1962, s. 106, 111, 117, 170, 300–301 a jinde).
Štěpánek, Vladimír, Karásek, Bohumil: An Outline of Czech and Slovak Music I. (Orbis, Praha 1964, s. 109–110, vydáno též německy, francouzsky, italsky a španělsky).
Cincibus, Josef: Gramofonová deska a Jan Werich (Státní hudební vydavatelství, Praha 1964, 40 s., s diskografií Otakara Svobody).
Svoboda, Otakar: Diskografický soupis nahrávek [Jana Wericha] z let 1927–64 (součást předchozí publikace).
Holzknecht, Václav: Poslední cesta Jaroslava Ježka (Theater / Divadlo, Orbis, Praha 1965, s. 303–307).
Voskovec, Jiří: Klobouk ve křoví (básně a texty některých písní Jaroslava Ježka, Československý spisovatel, Praha 1966, 287 s.).
Brož, Jaroslav, Frída, Myrtil: Historie československého filmu v obrazech (Orbis, Praha 1966, s. 13–14, 45–47, 76–77, 165).
Svoboda, Jiří: Vývoj české a slovenské hudby, díl 3. (Státní pedagogické vydavatelství, Praha 1967, s. 595–600).
Dorůžka, Lubomír, Poledňák, Ivan: Československý jazz (Supraphon, Praha-Bratislava, 1967, s. 21–22, 27–31, 51–54, 212–221).
Dlouhá, Nina: Divadlo V+W a Divadlo satiry 1945–1948 (Taneční hudba a jazz 1966–67, Supraphon 1967, s. 78–81).
Svoboda, Jiří: Vývoj české a slovenské hudby, díl 3 (JAMU / Státní pedagogické nakladatelství, Brno / Praha 1967, s. 595–600, Jan Trojan).
Holzknecht, Václav: Hudební skupina Mánesa (Panton, Praha 1968. s. 145–175, 291–300).
Šrom, Karel: Karel Ančerl (Supraphon, Praha-Bratislava 1968, s. 24–27).
Černušák, Gracian: Dějiny evropské hudby (Panton, Praha 1972, s. 333, 399).
Vysloužil, Jiří: Alois Hába (Panton, Praha 1974, s. 150, 166, 279, 391, 450).
Kotek, Josef: Kronika české synkopy (Supraphon, Praha 1975, s. 93–96, 107–113, 120–123, 176–184).
Holzknecht, Václav: Iša Krejčí (Panton, Praha 1976, s. 93–99 a jinde).
Bachleda, Stanislav: Idea odboja proti fašizmu v hudbe (in Referáty z 4. Medzinárodnej muzikologickej konferencie Hudobné tradície Bratislavy a ich tvorcovia, MDKO, Bratislava 1978, 102 s.).
Dorůžka, Lubomír: Karel Vacek (Supraphon, Praha 1979, s. 90–100).
Ladmanová, Milada: František Bartoš, svědek čtvrtstoletí (Panton, Praha 1980, s. 117–119).
DČHK (II., s. 164–169, 509).
Dorůžka, Lubomír: Panoráma populární hudby (Mladá fronta, Praha 1981, s. 214–215).
Pelc, Jaromír: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo (Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha 1981, s. 58–59, 67–68, 111–112, 121–122 a jinde).
Tvrzník, Jiří: Šest dýmek Františka Filipovského (Vydavatelství Novinář, Praha 1981, s. 80, 105–106, 141–148, 171 a jinde).
Yoel, John H.: Czechoslovakia in Music (strojopis, Los Angeles [původně Czechoslovakia – Crucible of Music, 1981], 1983, s. 111, obě verze jsou uloženy v Hudebním informačním středisku Praha).
Werich, Jan: Jan Werich vzpomíná…vlastně potlach, s předmluvou Josefa Rybáka (Melantrich, Praha 1982, 266 s.).
Pelc, Jaromír: Zpráva o Osvobozeném divadle. Dobové fotografie vybral a uspořádal autor (Práce, Praha 1982, 213 s., 100 fotografií).
Holzknecht, Václav: Portréty, úvahy, kritiky, morality (Supraphon, Praha 1983, s. 68–70, 164–166).
Dějiny českého divadla, sv. 4 (Academia, Praha 1982, s. 99, 100–102, 224–225, 334–336 a další).
Bek, Josef: Avantgarda. Ke genezi socialistického realismu v české hudbě (Panton, Praha 1984, s. 97, 119, 152, 172, 222, 226, 248 a jinde).
Dorůžka, Lubomír: Karel Vacek (Praha 1984, s. 94–98).
Janoušek, Jiří: Rozhovory s Janem Werichem (Mladá fronta, Praha 1986, s. 146–159: O Jaroslavu Ježkovi a americkém vyhnanství).
Vašut, Vladimír: Saša Machov (Panorama, Praha 1986, s. 29–30, 72, 74, 81, 82, 85, 86, 124, 140, 189, 190).
Lejsková,Věra, Lejsek, Vlastimil: František Schäfer (JAMU, Brno 1986, s. 15, 21).
Smolka, Jaroslav: Fuga v české hudbě (Panton, Praha 1987, s. 411).
Hoffmeister, Adolf: Podoby a předobrazy, s vlastními kresbami (Československý spisovatel, Praha 1988, s. 154–61)
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek (in: Přemožitelé času 4, sestavil Milan Codr, Mezinárodní organizace novinářů, Praha 1988, vyd. 2., s. 135–139).
Schonberg, Michal: Osvobozené, z angličtiny přeložil Ivo Řezníček (Sixty-Eight Publishers, Corp., Kanada 1988, 418 s.).
Fučík, Julius: Víra uhlířská (obsahuje recenze her Osvobozeného divadla jako „Divadelní kritiky“ téhož autora, Mladá fronta, Praha 1988, s. 309–380, doslov Jaromíra Pelce).
Vrkočová, Ludmila: Domovem hudby (Panton, Praha 1988, s. 23, 98, 179).
Kotek, Josef: Od rejdováku k rocku (Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha 1989, s. 116–119, 127–130).
Bartošek, Luboš: Dějiny československé kinematografie II. Zvukový film 1930-1945 (Univerzita Karlova / Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1983, s. 46-60
Vičar, Jan: Václav Trojan (Panton, Praha 1989, s. 30-31, 34, 39, 41, 53, 137 a jinde)
Dorůžka, Lubomír: Panoráma jazzu ( Mladá fronta, Praha 1990, s. 253-256).
Kotek, Josef: O české populární hudbě a jejích posluchačích (Panton, Praha 1990, s. 287-306, 345-347).
Jachnin, Boris: Jan Werich (Československý filmový ústav, Praha 1990, 39 s.).
Jareš, Stanislav: Busty, pomníky a pamětní desky (Divadelní ústav, Praha 1990, s. 31).
Monmartre, Daniele: Le theatre libéré de Prague. XI. La musique et les chansons (Institut d´ études slaves, Paris 1991, s. 205–214).
Inov (Ivanov), Igor: Jak to všechno bylo, pane Werichu? (Karolinum, Praha 1992, 264 s.).
Burešová, Alena: Pavel Bořkovec (Votobia, Olomouc 1994, s. 36–37. 48, 49, 58, 63, 164, 183, 185, 186).
Schonberg, Michal: Rozhovory s Voskovcem (Blízká setkání v Praze 1995, 163 s.).
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu 1918–1968 (Academia, Praha 1998, s. 74–76, 78–80, 88–91, 93–95, 146–148, 153–155).
Kroutvor, Josef: Café fatal. Výtvarné črty. Modrý pokoj (Dauphin, Praha 1998, s. 173).
Just, Vladimír: Osvobozené divadlo V+W+J aneb To jsou jen paradoxy! (sborník Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, Divadlo ABC, Praha 1999, s. 6-21).
Rechcígl, Miroslav, Jr.: Postavy naší Ameriky (Tvůrce prototypu české politické zazzové písně, Pražská edice. Praha 2000, s. 214–216).
Smolka, Jaroslav a kol.: Dějiny hudby (Togga, Praha 2001, str. 606).
Erismann, Guy: La musique dans les pays tchéques (Fayard, [Paříž] 2001, s. 423-–427).
Nikdy nic nikdo nemá...1929-38, V&W neznámí II (Národní filmový archív, Praha 2001, s. 141–142, 299–300 a jinde).
Matzner, Antonín, Pilka, Jiří: Česká filmová hudba (Dauphin, Praha 2002, s. 111–123).
Padrta, Karel: Hudební události v datech (Encyklopedický dům, Praha 2002, s., zmínky u roků 1906, 1914, 1924, 1927–29, 1936, 1939, 1941–44, 1957).
Procházka, Boris: Po stopách těch, kteří odešli (Primus, Praha 2003, s. 42–45, Harmonikář loupežníků na Malši).
Kuna, Milan: Exulantem proti své vůli. Život a dílo Karla Boleslava Jiráka (Editio Bärenreiter, Praha 2003, s. 67, 69–72, 89. 146, 199, 207, 293).
Lachmann, Petr: Drobné neznámé texty Karla Čapka
c) statě, články a studie v periodikách nebo pasáže z nich
Píša, Antonín Matěj: Divadelní avantgarda (Kritiky a referáty z let 1926-1941 [přetisky textů z Práva lidu], Divadelní ústav, Praha 1978, zejména s. 56–59, 63, 72).
Fučík, Julius: Divadelní kritiky (Státní nakladatelství politické literatury, Praha 1956, zejména s. 341, 365, 429, 431, 443–444, 447, 484)
M.O. (Mirko Očadlík): Jaroslav Ježek (Hudební chvilka 2, 20. 10. 1928, č. 3).
(jp): (premiéra houslového koncertu, Lidové noviny, 28. 9. 1930).
Mikota, Václav: Rozhovor se skladatelem Jaroslavem Ježkem (Hudební noviny 1, 5. 11. 1930, č. 1, s. 7).
M.O. (Mirko Očadlík): V. a W.: Pudr a benzin (Klíč 2, 1931–32, 26. 1. 1932, č. 4–5, s. 73–74).
Píša, Antonín Matěj: Hoffmeister – Goldoni: Zpívající Benátky ( Právo lidu 4. 10. 1932).
Literatura / Klavír na dvě ruce (Bagately, Věstník pěvecký a hudební 37, 1932–33, č. 10, s. 175).
Holzknecht, Václav: (interview s Jaroslavem Ježkem, Revue Ultraphonu 1, 1933, č. 2, s. 9).
M.O. (Mirko Očadlík): Jaroslav Ježek (Panorama 13, listopad 1935, č. 9, s. 143).
Rey, Jan: (Nebe na zemi, Venkov 27. 9. 1936).
Hudebniny (Jaroslav Ježek: Proti větru, Tempo 16, 1937, č. 14, s. 193).
-q-: Jaroslav Ježek: Sonáta pro housle a klavír (Rytmus 2, č. 9–11, s. 104)
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek (Smetana 2, 1937–38, č. 9-10, s. 129–131).
[autor neuveden]: Jaroslav Ježek: Bagately (Der Auftakt 18, 1938, č. 2, s. 63–64).
[Patzaková, Anna?]: [nekrolog o Jaroslavu Ježkovi] (Nová Svoboda, Londýn, únor 1942).
Löwenbach, Jan: Czechoslovak Composers and Musicians in America (Musical Quarterly 3, 1943, s. 324–326).
Werich, Jan: Jaroslav Ježek (Kulturní politika, 19. 10. 1945, č. 6, s. 1).
Dostál, Jiří: Český Žalov (Tempo 18, leden 1946, č. 1, s. 4).
Holzknecht, Václav: Ježkův návrat (Svobodné noviny, 28. 8. 1946).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek (Svět v obrazech 2, 29. 9. 1946, č. 38, s. 11).
Holzknecht, Václav: Divadlo Jaroslava Ježka (Divadelní zápisník, 1946, č. 17-18. s. 513-516).
stál: Ježkova hudba mezi obrazy (Svobodné slovo, 15. 10. 1946).
la,: Tryzna za Jaroslava Ježka (Svobodné slovo, 7. 1. 1947).
Mikota, Jan: Ze vzpomínek na Jaroslava Ježka (Filmové noviny, 18. 1. 1947).
Rychlík, Jan: Jaroslav Ježek (Jazz 1947, roč. 1, č. 1, s. 10).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek a tanec (Taneční listy 1, 1947, č. 3, s. 71–73).
Nezval, Vítězslav, Holzknecht, Václav, Voskovec, Jiří: Návrat Jaroslava Ježka (Tempo 19, leden 1947, s. 99–102).
jak: Divadlo V+W – divadlo živé (Pěst na oko, Svobodné slovo 1. 5. 1947).
Werich, Jan a IX. tvůrčí kolektiv: Tmavomodrý svět (projekt filmu o Jaroslavu Ježkovi, Tvorba 18, 1949, č. 6, s. 134).
Hoffmeister, Adolf: Vzpomínka na Jaroslava Ježka (Československý voják 2, 1953, č. 1, s. 14).
Mikota, Jan: Z besed o Jaroslavu Ježkovi, Práce 1. 2. 1953).
Mikota, Jan: Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo v Hradci Králové (Pochodeň 39, 1953, č. 7, s. 4).
Jiránek, Jaroslav, Karásek, Bohumil: Jaro naší hudby (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 7, s. 380).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek jako tvůrce písňové taneční hudby (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 10, s. 512–513).
Charvátová, Milada: Estrády v Lucerně (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 10, s. 530).
Hršel, Miroslav: Nahrávky úprav skladeb Jaroslava Ježka na gramofonových deskách (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 10, s. 523).
Holzknecht, Václav: Písně Jaroslava Ježka (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 15, s. 734–736).
Sádecký, Zdeněk: O hudební řeči našich masových písní(Hudební rozhledy 8, 1955, č. 18, s. 889, 900, 909–910).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek včerejší a dnešní (nevhodné úpravy, Obrana lidu 4. 12. 1955).
Holzknecht, Václav: Padesátiny Jaroslava Ježka (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 17, s. 709).
Bachtík, Josef: Koncert na paměť Jaroslava Ježka (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 19, s. 817).
Karásek, Bohumil: Knížka „Na míru člověka“ (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 22, s. 952–953).
jtg (Josef Träger): Vyznavač životního kladu (Program KOD Olomouc, 1956, č. 5, s. 1–4).
fis (Dalibor C. Vačkář): Tance na Ježkovy melodie (taneční večer Niny Jirsíkové v Praze, Lidová demokracie 12. 12. 1957).
Jiránek, Jaroslav: Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (Divadlo 1, 1958, s. 77–82).
kar (Bohumil Karásek): Návrat Těžké Barbory (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 23, s. 979).
Hendrychová, Eliška: Tance na melodie Jaroslava Ježka (večer Niny Jirsíkové v D 34, Vlasta 12, 1958, č. 2, s. 16).
Werich, Jan: O historicko – estetických skicách (k článku Jaroslava Jiránka Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, Divadlo 1958, č. 4, s. 308–309).
Paclt, Jaromír: Ježkův balet objeven (Nervy, koncertní provedení, Kultura 4, 1960, č. 4, s. 5)
Mikota, Jan: Jaroslav Ježek a harmonika (Práce 21. 6. 1959, s. 5).
Dorůžka, Lubomír: Jaroslav Ježek, úpravy a čtenáři (Kultura 4, 11. 8. 1960, č. 32, s. 4).
Šolín, Vladimír: Když nás půjdou miliony (Československý svět 16, 21. 9. 1961, č. 38, s. 2).
Werich, Jan: Ježkovi by bylo 55 (Kultura 5, 1961, č. 38, s. 2).
Jurík, Marián: Narodili sa v jednom roku (Jaroslav Ježek a Dmitrij Šostakovič, Smena, 24. 9. 1961, s. 4).
Kalina Ján: Večne mladý (Kultúrny život 16, Bratislava, 1961, č. 38).
Mikota, Václav: Jak jsme vydávali Ježkovy skladby (Za čtenářem 8, 1961, č. 22, s. 263-269).
Mikota, Jan: Ježek + Beseda + Mánes (Kultura 5, 1961, č. 50, s. 2-4).
Budiš, Ratibor: Jaroslav Ježek stále živý (o revui „Tmavomodrý svět“ ve Státní konservatoři Praha, Mladá fronta, 6. 5. 1962, s. 5).
Kryštofek, Oldřich: Mládí s Jaroslavem Ježkem (Obrana lidu, 6. 5. 1962, s. 5).
pz (Petar Zapletal): Ježek v rozhlase (cyklus pořadů, Hudební rozhledy 15, 1962, č. 4, s. 172).
Hubáček, Václav: Tmavomodrý svět Jaroslava Ježka (Slovenská hudba 6, 1962, č. 6, s. 183-184).
Balvínová, Eva: Tmavomodrý svět Pražsko konzervatoře (hudebně taneční pořad, Divadlo, 1962, č. 6, s. 77–78).
Havlíček, Dušan: Světlý svět Ježkovy hudby (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 11, s. 479).
Stein, Vladimír: S Ježkem od 8 do 40 (soutěž o nejlepší interpretaci písní Jaroslava Ježka, Osvětová práce 16, 1962, č. 16, s. 313).
Mikota, Jan: Kouzelná skříňka (reedice snímků z Osvobozeného divadla, zapsal Jiří Filip, Mladý svět 4, 1962, č. 38. s. 11–12).
Volek, Jaroslav: Poprvé bez Ježka (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 22, s. 944–946).
Sychra, Antonín: O Ježkovi, Osvobozeném divadle, divadle, džezu, satiře a jiných aktuálních otázkách (Plamen 5, 1963, č. 1, s. 112–115).
Hošková, Jana: Choreografický debut (Symfonická báseň, Večerní Praha 31. 3. 1964).
Pospíšil, Vilém: Choreografický večer AMU (Symfonická báseň, Hudební rozhledy 17, 1964, č. 9, s. 378)
Mikota, Jan: Jde o Ježkův památník (Práce 22, 9. 1. 1966).
Voskovec, Jiří: Vzpomíka z Itálie (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 16, s. 488–490).
Mikota, Jan: S Ježkem na téma umění a život (Květy, 24. 9. 1966).
Klouda, Karel: Turnovský rok Jaroslava Ježka (Pochodeň, 25. 9. 1966).
Kříž, Jaromír: Filharmonici objevují Ježka (Večerní Praha, 26. 9. 1966).
Knob, Jan: Mladý Jaroslav Ježek (Dějiny a současnost 1966, č. 12, s. 12–15).
Jirko, Jvan, Kříž, Jaromír: Jaroslav Ježek a souvislosti (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 19, s. 588-599).
Šašek, Karel: Jaroslav Ježek – známý i neznámý (Gramorevue, 1. 12. 1966).
Mikota, Jan: Co jsem zažil s Ježkem (Signál, 5. 1. 1967).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek věčně mladý (Divadelní noviny 21. 9. 1968).
Žahourková, Vanda: Chci se dočkat klidu a svobody. Rozhovor s Frances Ježkovou (Lidová demokracie 24, 24. 1. 1969, s. 5).
Mikota, Jan: Paní Frances a Jaroslav Ježek (Rudé právo 49, 12. 2. 1969).
Schneiderová, Zuzana: Tmavomodrý svět Jaroslava Ježka. Rozhovor s Frances Ježkovou (Československý voják 18, 1969, č. 13, s. 42–43).
Vojtovičová, M.: Jaroslav Ježek, američtí krajané a paní Frances (Československý svět 24, 1969, č. 6, s. 8).
Vojtovičová, M.: Tmavomodrý svět (Nová Praha 18, 1969, č. 7, s. 10).
Schneider, Miloš: Ježek ve škole (písně Jaroslava Ježka v hodinách hudební výchovy, Hudební výchova 2, 1969/1970, č. 6, s. 86–88).
Holzknecht, Václav: Ježkova komorní hudba (Gramorevue 6, 1970, č. 6, s. 6).
Mikota, Jan: Jak to bylo s Ježkovou sonátou v New Yorku? (Večerní Praha 16, 22. 9. 1970).
Mikota, Jan: Ježek o Šostakovičovi, džezu, černošské hudbě a vůbec... (Rudé právo 60, 26. 9. 1970).
Mikota, Jan: S Jaroslavem Ježkem v New Yorku (Rovnost, 3. 10. 1970).
Mikota, Jan: Budeme mít film o Ježkovi? Rovnost, 13. 3. 1971, příloha Čtení na konec týdne č. 10, s. 4).
Přibylová A.: Paní Frances (Ahoj na sobotu 1971, č. 17, s. 12).
Kotek, Josef: Generace okouzlená jazzem (Melodie 1971, č. 5–7).
(bdš) [Ratibor Budiš]: Nedožité jubileum (Mladá fronta 25. 4. 1971).
Přibylová A.: Paní Frances (Československý svět 26, 1971, č. 21, s. 8).
Uher, Jindřich: Když tu byly modré růže (Rovnost 26. 6. 1971, příloha Čtení na konec týdne č. 25, s. 1).
Mikota, Jan: Dočkáme se filmu o Jaroslavu Ježkovi? (Lidová demokracie 26, 17. 7. 1971).
Šarboch, Z., Dr.: Jeho melodie zní v nás (Obrana lidu, 25. 9. 1971).
Mikota, Jan: Ježkovy poslední vánoce (Svět v obrazech 1971, č. 52, s. 19).
Mikota, Jan: Památce Jaroslava Ježka (Svobodné slovo 28. 12. 1971, s. 4).
Titzl, Stanislav: Ježek stále živý [rozhovor s osobami: Karel Vacek, Karel Vlach, Pavel Smetáček, Jiří Stivín, Martin Kratochvíl, Radim Hladík a Jiří Suchý] (Ahoj na sobotu 1972, č. 2, s. 8-9).
Dorůžka, Lubomír: Jaroslav Ježek – zakladatel českého jazzu? (Melodie 8, 1976, č. 9, s. 272–274, 5 obr.).
Kučma, Ivan: Jaroslav Ježek a angažovaná pieseň (Pravda, Bratislava, 24. 9. 1976).
Suchý, Jiří: Jaroslav Ježek (Svobodné slovo 25. 9. 1976).
Košťál, Arnošt: Jaroslav Ježek (Hudební zprávy z Prahy, 1976, č. 8, s. 5).
(nepodepsáno): Lidé ho milovali (5-dílný pořad, Rozhlas 1976. č. 39).
Holzknecht, Václav: Glosa o Ježkovi (Hudební rozhledy 29, 1976, č. 12, s. 567–568).
Holzknecht, Václav: Okamihy s Jaroslavom Ježkom (Populár 8, 1976, č. 12, s. 8–14).
Holzknecht, Václav: Ježkova klavírní tvorba (Gramorevue 12, 1976, č. 10, s. 16).
Sláma, Karel: Ježek a paní Frances (Lidová demokracie 26. 11. 1977, příloha, s. 10).
Mikota, Jan: Poslední léta Jaroslava Ježka (Ostravský kulturní měsíčník 2, 1977, č. 12, s. 67–69, ročník 3, 1978, č. 1, s. 73-74, č. 2, s. 66–68).
Daneš, Ladislav: Golem po karlínsku (Lidová demokracie 27. 6. 1978, s. 5).
Moravcová, Marie: Osvobozené divadlo a film (Program Pražského filmového klubu, prosinec 1978, s. 12 an.).
(nepodepsáno): Lidé ho milovali (Rozhlas, 1979, č. 39).
Holzknecht, Václav: Ježek po tolika letech (Gramorevue 16, 1980, č. 12, s. 4).
Jaroslav Ježek a orchestr Osvobozeného divadla + Jiří Voskovec + Jan Werich. Část I. Nahrávky z let 1929-38 [diskografie] (in:Zpravodaj Klubu gramofonové techniky Svazarm, sekce sběratelů standartního záznamu v Praze, číslo 3, říjen 1980, drobné doplňky tamtéž, č. 4, srpen 1981).
(bar): Hudba, srdce a tmavomodrý svět (Co vás zajímá 1981, č. 9).
Moyzes, Alexander: Hele, tam jde Ježek (Pravda, Bratislava, 25. 9. 1981).
Chmelíková, Vlasta: Stále živý tvůrčí odkaz Jaroslava Ježka (Věda a život 1981, č. 9, s. 613-614).
-ký-: Hovořil hudbou (Československý voják 30, 1981, č. 18).
Polešovský, Jan: Tmavomodrý svět (Květy 1981, č. 37, s. 38–39).
Hejzlar, Tomáš: Tmavomodrý svět Jaroslava Ježka (Domov 2, 1982, č. 7, s. 12–13).
Zapletal, Petar: [recenze knihy] Pelc, Jaromír: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo (Hudební věda 19, 1982, č. 4, s. 365–367).
Hošková, Jana: Dva balety v Ostravě (Taneční listy 20, 1982, č. 6, s. 10–11).
Dobrovská, Wanda: Umělecký portrét Jaroslava Ježka (Tvorba 1983, č. 10, s. 10).
frak (František Horáček): Ježek v novém pohledu (Melodie 21, 1983, č. 11, s. 324).
Ludvíková, Žofie: Bleděmodrý debut (O filmu J. Hovorky “Ozvěny modrého pokoje”, Scéna 9, 1984, č. 18, s. 5).
-lčer-: Ozvěny modrého pokoje (Československý voják 32, 1984, č. 8, s. 44–45).
Khel, Richard: Knihovna Jaroslava Ježka (Čtenář 36, 1984, č. 8–9, s. 307–310).
Veverková (provd. Tauerová), Jarmila, Khel, Richard: Diskotéka a knihovna Jaroslava Ježka (Gramorevue 21, 1985, č. 3, s. 6–7).
rk (Richard Khel): Muzeum české hudby a literární odkaz Jaroslava Ježka (Kulturní rozvoj 1, 1985, č. 14, s. 10).
Ginter, Adolf: Ježkova Sonáta (Tvorba 1986, č. 18, s. 2).
Holzknecht, Václav: Ježkův rok (Gramorevue 22, 1986, č. 3, s. 6).
Holzknecht, Václav: Pocta Jaroslavu Ježkovi (Gramorevue 22, 1986, č. 12, s.1).
Khel, Richard: O tmavomodrém světě (Vlasta 1985, č. 33, s. 16–17).
Hejzlar, Tomáš: Skvost vedle skvostu (Hlas revoluce 20. 9. 1986, č. 38, s. 6).
Dousek, Josef: Ozvěny z modrého pokoje (Svobodné slovo, 9. 8. 1986).
Holzknecht, Václav: Okouzlující Ježek (o jeho pozůstalosti, Mladá fronta 9. 9. 1986, s. 4).
Nováček, Zdenko: Bol veľkým pokrokovým tvorcom (Pravda, Bratislava, 25. 9. 1986).
Pešek, Jaroslav: [k jubileu Jaroslava Ježka] (Rudé právo 25. 9. 1986).
Náprstková, Z. : [k jubileu Jaroslava Ježka] (Práce, 26. 9. 1986).
Holzknecht, Václav: Jaroslavu Ježkovi k narozeninám (Lidová demokracie, 26. 9. 1986).
Holzknecht, Václav: Ježkova nedožitá osmdesátka (Věda a život 31/46 1986, č. 9, s. 644–645).
(jmč-el): Neotřesitelný optimista (vzpomínky Františka Filipovského, Mladá fronta 42, 27. 9.1986, příloha Víkend č. 39, s. 5)
Hejzlar, Tomáš: Skvost vedle skvostu (Hlas revoluce 20. 9. 1986, s. 6).
Tesárek, Vladimír: Trochu o Jaroslavu Ježkovi, jeho bubeníkovi a jazzu (Lidová demokracie 31. 12. 1986).
Svoboda, Miroslav: Jaroslav Ježek zblízka (Akcent 1987, č. 1, s. 6-10).
Daneš, Ladislav: Ježek zase trochu jinak (LP Vzpomínání na J. Ježka, Gramorevue 23, 1. 3. 1987, č. 3, s. 2).
Liška, Zoltán: Ozvěny z modrého pokoje (Svobodné slovo 42, 9. 8. 1987, str. 11).
Čech, Vladimír: Jaroslavu Ježkovi k narozeninám (Opus musicum 19, 1987, č. 6, příloha, s. 11).
(Smolka, Jaroslav: Symfonická báseň J. Ježka, Gramorevue 24, 1988, č. 4, s. 10).
sp [Sylva Pojarová]: Nebe na zemi (Lidová demokracie 23. 7. 1988, s. 5).
Horáček, František: Zpívá Jan Werich (Ježkovy písně na gramodesce, Melodie 26, 1988, č. 4, s. 11).
Matzner, Antonín: Jaroslav Ježek neznámý (album LP Pantonu, Rudé právo 13. 5. 1989).
(kol): V modrém pokoji (Lidová demokracie 21. 9. 1989).
[nepodepsáno: otevření Památníku Jaroslava Ježka] (Večerní Praha 26. 9. 1989).
Tauerová, Jarmila: Jaroslav Ježek v Atriu (Hudební rozhledy 42, 1989, č. 5, s. 213–214).
Průša, Jaromír: Mnoho psů, zajícova smrt ( recenze knihy Michala Schonberga: Osvobozené, Literární noviny 40, 22. 4. 1993).
Slavíková, Jitka: Vzpomínky Karla Ančerla (Hudební rozhledy 44, 1991, č. 4, s. 185–186).
Pokorný, Milan: Tmavomodrý utajený svět (Rozhlas, 1991, č. 38).
Hejzlar, Tomáš: Věřte ve vítězné V (Reportér 1991, č. 39).
Šrámek, Miloš: Jaroslav Ježek. Hudba života (Naše rodina 1991, č. 52, s. 14–16).
Kotek, Josef: Jaroslav Ježek a jeho hudba na míru člověka (Hudební rozhledy 45, 1992, č. 1, s. 3–6).
Taussig, Pavel: Filmy s tamavomodrou hudbou (Metropolitan 2, 24. 1. 1992, č. 17, s. 16).
Tauerová, Jarmila: Tmavomodrý svět (Hudební rozhledy 45, 1992, č. 2, s. 59).
Mičkalová, Petra: [Zpívá J+W+V] (Rock & Pop, 23. 3. 1992).
Kokoška, František: To byl český muzikant (Český dialog 2, 1992, č. 19, s. 14).
Poláková, Jaroslava: Síla životní písně (Vlasta, 1992, č. 48).
Polednová, Vlasta, Kohout, Jára, Suchý, Jiří, Bartovský, Karel: Wericháda (Svobodné slovo 48, 1992, č. 239, příloha Slovo na sobotu, s. 3).
Khel, Richard: Co dělal, když nekomponoval (Opus musicum 24, 1992, č. 6, s. 173–179).
Tauerová, Jarmila: Jaroslav Ježek Returns Once More (Music News from Prague 1992, č. 5-6, s. 6-7, pouze anglicky).
Průša, Jaromír: Mnoho psů – zajícova smrt (recenze knihy Michala Schonberga Osvobozené, Literární noviny 40, 22. 4. 1993).
Just, Vladimír: Recenze, jakou si Osvobozené divadlo nezasloužilo (k recenzi Jaromíra Průši, Literární noviny 40, 27. 5. 1993, č. 21, s. 7).
Traxler, Jiří: Já nic, já muzikant (Gramorevue 29, 1993, č. 7, s. 4).
čtk: Chystá se nový muzikál o Ježkovi (Lidové noviny 12. 12. 1995).
(sk): Jaroslav Ježek dnes opět na scéně (Telegraf 5, 12. 3. 1996).
(zat): Premiéra muzikálu o Ježkovi přitáhla do ABC pamětníky (Mladá fronta dnes 13. 3. 1996).
Tesárková, Radka: V hlavní roli Tmavomodré revue je Jaroslav Ježek a jeho hudba (Svobodné slovo 52, 19. 3. 1996).
Hrdinová, Radmila: Tmavomodrá revue – večírek o Ježkovi (Právo 16, 20. 3. 1996).
(jr) [Riedl, Jaroslav]: K devadesátinám Jaroslava Ježka vyšel soubor jeho skladeb na třech CD v Pantonu (Svobodné slovo, 24. 9. 1996).
Riedl, Jaroslav: Výročí Jaroslava Ježka připomíná i kompletní reedice nahrávek z Osvobozeného divadla (Svobodné slovo, 28. 9.1996, č. 228, s. 13).
Švarcová, Jitka: Komponoval bez ohledu na to, co jeho skladbám řeknou jiní (Denní telegraf 5, 10. 10. 1996, č. 238, s. 10).
Dolejš, Svatopluk: Ještě jednou k Jaroslavu Ježkovi (Haló noviny 6, 1996, č. 222, s. 7).
Hejzlar, Tomáš: Známý i neznámý Jaroslav Ježek (Haló noviny 6, 1996, č. 225 s. 8).
Hejzlar, Tomáš: Jeho tvorba nestačjla zestárnout (Naše rodina 1996, č. 38, s. 12–13).
Kříž, Jaromír: Druhá tvář Jaroslava Ježka (reedice nahrávek, Pražské noviny, 13.11.1996).
Pospěchová, Hana: Jaroslav Ježek a jeho dopisy (Opus musicum 30, 1998, č. 3, s. 55-72).
Drlík, Vojen: V+W+J a Brno a marketing (marketing v Osvobozeném divadle, Opus musicum 30, 1998, č. 6, s. 215–222).
Drlík, Vojen: Odesílatel: Jaroslav Ježek (Divadelní noviny 8, 27. 4. 1999, č. 9, s. 14).
Gössel, Gabriel: Ježek u konkurence (nahrávky Orchestru Jaroslava Ježka, Týdeník Rozhlas 9, 25. 10. 1999, s. 23).
Cinger, František: Jaroslav Ježek, jakého vlastně neznáme (k výstavě Jazzové sekce – Artfóra, Právo 11, 1. 4. 2001, č. 77, s. 18).
Říha, Vladimír: Začala výstava o Jaroslavu Ježkovi (Právo 11, 4. 4. 2001, č. 80, s. 12).
Říha, Vladimír: Promítnou Stivínův barevný dokument o J. Ježkovi (pohřeb Jaroslava Ježka v New Yorku 1942, Právo 11, 12. 4. 2001, č. 87, s. 11).
Hrdá, Lucie: Ježkův modrý pokoj se otevřel (Znovuotevření „Modrého pokoje“, Večerník Praha 11, 8. 8. 2001, č. 183, s. 2).
Vacková, Helena: Ježkův pokoj vypovídá o jeho tmavomodrém světě (Právo 11, 21. 8. 2001, č. 194, s. 9).
Srp, Karel, Cinger, František: Jak Werich s Ježkem utíkali do Ameriky (též poslední sezóny Osvobozeného divadla, Právo 11, 3-4. 11. 2001).
Gössel, Gabriel: Osvobozené divadlo v pasáži U Nováků (Týdeník Rozhlas 11, 26. 11. 2001, č. 49, s. 20).
(nepodepsáno): Balada z hadrů v novém kabátě (Českobudějovické listy, 4. 4. 2002).
Wohlhöfner, Vladimír: Upravené nahrávky orchestru Jaroslava Ježka (Večerník Praha 12, 22. 5. 2002, č. 118, s. 19).
Pokorný, Petr: Po první světové válce se v Evropě... (recenze CD, Hudební rozhledy 55, prosinec 2002, č. 11–12, s. 68).
Bobíková, Lenka: Nelehký osud Jaroslava Ježka (Právo 13, 16–17. 8. 2003, č. 191, s. 22–23).
Srp, Karel: Jsem přesvědčen, že Ježka by bral i Duke Ellington (Haló noviny 13, 24. 10. 2003, č. 250, s. 1).
Cinger, František: V+W+J v Městské knihovně (výstava, Právo 15, 1. 2. 2005, č. 26, s. 10).
Sehnoutka, Petr: Městská knihovna připomíná trio V+W+J (výstava fotografií, Mladá fronta Dnes 16, 2. 2. 2005, č. 27, s. C/4).
Pilát, Tomáš: V+W opět přicházejí, a to hned dvakrát (Týdeník Rozhlas 15, 6. 6. 2005, č. 24, s. 21).
zh (Zdeněk Hejzlar): V+W v dokumentu (TV Magazín 14, 31. 5. 2005, č. 23, s. 27).
Kisil, Aleš: V+W: a přece něco nového (televizní dokument Tři strážníci, Reflex 16, 2. 6. 2005, č. 22. s. 54).
Páluš, Peter: Olomoucký Svět za mřížemi jednoznačně nepřesvědčil (Olomoucký den, 4. 6. 2005).
Kováříková, Gabriela: Komici budou čelit otázkám (televizní cyklus Tři strážníci, Rovnost 15, 16. 6. 2005, č. 141, s. 13).
Lazorčáková, Tatjana: Svět za mřížemi V+W jako dnešní satira nevyšel (Lidové noviny 18, 14. 7. 2005).
Rak, Jan Matěj: Ve zkušebně (pořad o Jaroslavu Ježkovi „Ježkovy Wvoči“ v Lyře Pragensis 20. 10. 2005, Reflex 16, 30. 10. 2005. č. 41. s. 60).
Cinger, František: Z Ježkova tmavomodrého světa, 1. část ( Jaroslav Ježek v datech, Obšťastník 15, č. 4, listopad 2005, s. 1–4, 2. část Obšťastník 16, č. 2, duben 2006, 4 strany přílohy)
Šmikmátor, Jan: Koncert připomene sto let Jaroslava Ježka (Rovnost 16, 19. 1. 2006, č. 16, s. 15).
Rak, Jan Matěj: A co Jaroslav Ježek? (Lidové noviny 19, 21–22. 1. 2006, s. 18).
d) jiné materiály
Programy Osvobozeného divadla za léta 1928–1938.
Vest Pocket Revue. Časopis Osvobozeného divadla, ročník 1., 1929-30, další nevyšly.
Lokální patriot. Časopis osvobozeného divadla, odpovědná redaktorka Staša Jílovská (vycházel 1932–36).
Branaldová, Helena: Katalog [gramodesek] malých hudebních žánrů Supraphon 1965 (Praha 1965).
Svoboda, Otakar: Katalog malých hudebních žánrů. Monaurální a stereofonní dlouhohrající desky Supraphon 1966 (Praha 1966)
Jaroslav Ježek. Katalog [výstavy], Karlovy Vary 11. 8. – 15. 9. 1968 (Galerie umění, Karlovy Vary 1968).
Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek. (profilový leták Hudebního informačního střediska, Praha 1972, v anglické, německé a ruské verzi, každá verze 6 s.).
Mravcová, Marie: Osvobozené divadlo a film (program Pražského filmového klubu, prosinec 1978).
Herenová, Petra: Tmavomodrý svět. Literárně hudební pásmo o Jaroslavu Ježkovi (Státní vědecká knihovna Brno 1986, 29 s.).
Jaroslav Ježek (katalog výstavy „Život je jen náhoda“ ke 100. výročí narození, České muzeum hudby, Praha 2006).
e) biografické a bibliografické on-line databáze
Bibliografický katalog ČSR. Články v českých novinách a časopisech 1, 1953 a další
http://www.kapralova.org/JEZEK.htm (The Kaprálová Society)
http://www.musica.cz (Hudební informační středisko, o.p.s.)
http://osvobozene.e-zpravy.cz (obsáhlý seznam knih, programů, hudebnin, audio a video nahrávek)
http://cestiskladatele.wz.cz
http://zivotopisyonline.cz/jaroslav-jezek.php
http://www.divadelni-ustav.cz
http://sigma.nkp.cz (Národní knihovna ČR)
http://abc.ecn.cz (Divadlo ABC)
http://werich.blog.cz/0602/jezek
Pozůstalost Jaroslava Ježka, obsahující jeho osobní doklady, část jeho korespondence, zachované rukopisy jeho skladeb, ilustrační materiály, články a studie z periodického tisku aj. je uložena v Českém muzeu hudby. Inventář tohoto fondu zpracovala v r. 1990 Jarmila Tauerová, viz Literatura II/a. Významné jsou též soukromé sbírky Gabriela Gössela (originální nahrávky), Zoltána Lišky (opisy notových záznamů, originální nahrávky), Ladislava Kyndla (původní notové tisky, programy představení, literatura) a jiné.
Mojmír Sobotka