Český hudební slovník osob a institucí

Čotek, Pavel

Čotek, Pavel, skladatel, kritik a pedagog, narozen 12. 3. 1922, Fryšava pod Žákovou horou (Žďár nad Sázavou), zemřel 20. 7. 2005, Olomouc.

Zprvu se učil hudbě (hlavně hře na housle) v Dačicích u Františka Obsta a Josefa Nováka, po maturitě na reálném gymnáziu Otakara Březiny v Telči (1941), kde hrával v místních amatérských orchestrech, absolvoval na pražské konzervatoři pedagogické oddělení u Vojtěcha Bořivoje Aima (asistoval mu u mužského sboru Typografia), Bohumila Liebicha a Antonína Modra (1942–47). Skladbu studoval soukromě u svého strýce (matčina bratra), skladatele a hudebního teoretika Otakara Šína a po jeho smrti u Jaroslava Řídkého, později v letech 1961–65 absolvoval studium kompozice na brněnské JAMU jako žák Ctirada Kohoutka. Působil jako učitel hudby a zpěvu ve Slaném (1947–48) a v Poličce (1948–49), byl ředitelem hudební školy Bedřicha Smetany v Litomyšli (1948–52; tehdy se oženil s klavírní pedagožkou Zdeňkou Tkanou) a hudební školy v Chocni (1952–57), kde měl na něj velký vliv jeho přítel skladatel Lubor Bárta. Čotek se horlivě zapojoval do dobového hudebního dění jako dirigent a sbormistr, autor scénických apod. hudeb; získal ocenění Kulturní pionýr I. stupně a odznak práce Českého svazu mládeže v oboru hudební skladby (za Romantické písně, 1946).

Od roku 1958 byl Čotkův život spjat s Olomoucí, kde působil jako skladatel, kritik (psal zejména v 60. a 70. letech pro Hudební rozhledy), organizátor hudebního života. Dlouhodobě působil jako vysokoškolský pedagog: z podnětu Roberta Smetany začal 1960 vyučovat hře na klavír a postupně hlavně hudební teorii (harmonie, kontrapunkt, hudební formy, analýzy) na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého (působil do 1987), pak jako docent (jmenován 1975, práce Vokální hudba a novodobé kompoziční techniky) na katedře hudební vědy (1991–2002). Spolupracoval s různými sólisty, soubory komorními i sbory, s institucemi jako Moravská filharmonie, Podzimní festival duchovní hudby, byl po dlouhá léta (od 1973) činitelem (i předsedou)  programové rady festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc; externě vyučoval na konzervatoři v Ostravě.

Jako skladateli se mu nejvíc dařilo v 70. a 80. letech. Napsal více než osmdesát skladeb orchestrálních, komorních i vokálních, z nichž většina byla uvedena na domácích koncertních pódiích, ale i v zahraničí, některé byly vydány tiskem a nahrány na gramofonových deskách a CD. Získal řadu ocenění, mimo jiné Cenu Svazu českých skladatelů a koncertních umělců za sborový cyklus Všemi hlasy (1975) a výroční cenu za rok 1977 téže organizace za sborovou tvorbu. Byl nositelem státního vyznamenání Za vynikající práci (1982), dále Zlaté medaile Univerzity Palackého (1987) a Ceny města Olomouc. Jeho osmdesátiny byly připomenuty koncertem v Chocni a v Olomouci dvěma autorskými večery, konferencí a sborníkem Hudba v Olomouci – Historie a současnost I – In honorem Pavel Čotek. Čotkova hudba byla uváděna pravidelně na Týdnech soudobé hudby v Praze a na výměnných koncertech v centrech Asociace hudebníků a hudebních vědců a na různých festivalech. Byl členem a funkcionářem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, pracoval jako člen komisí ústředních orgánů svazu skladatelů v Ostravě (podílel se na organizaci každoročních skladatelských přehlídek Hudební současnost) i v Praze a po dvě období jako člen celostátního výboru Českého hudebního fondu v Praze; v Olomouci se zúčastnil na dění v Tvůrčím centru Asociace hudebních umělců a vědců (AHUV). Vedle dále uvedených děl psal i skladby instruktivní, příležitostné (fanfáry, znělky apod.).