Vacek, Miloš
(Kamenický)
Charakteristika: Skladatel, varhaník, sbormistr a dirigent
Datum narození/zahájení aktivity:20.6.1928
Datum úmrtí/ukončení aktivity:29.2.2012
Text
Vacek, Miloš (pseud. Miloš Kamenický), skladatel, varhaník, sbormistr a dirigent, narozen 20. 6. 1928, Horní Roveň (u Pardubic), zemřel 29. 2. 2012, Praha.
První hudební vzdělání získal v raném dětství u svého otce Jindřicha Vacka, pedagoga a ředitele kůru v Kamenici nad Lipou. Učil se hře na housle, klavír, klarinet a hoboj, ve svých jedenácti letech již zastupoval svého těžce nemocného otce ve hře na varhany a v řízení kůru.
V letech 1943–47 studoval varhanní hru na Státní konzervatoři hudby v Praze u Jana Bedřicha Krajse, gregoriánský chorál a teoretické předměty jej vyučovali Vladimír Němec, Metod Doležil, Zdeněk Hůla a Emil Hlobil, dirigování Pavel Dědeček. V době okupace po uzavření pražské konzervatoře pracoval Miloš Vacek jako pomocný dělník a balič skla v Kamenici nad Lipou. Po skončení druhé světové války dokončil studia na konzervatoři a pokračoval dále v letech 1947–51 na nově založené Akademii múzických umění v Praze, kde byl ve skladatelském oddělení žákem nejprve Františka Píchy, od druhého ročníku pak Jaroslava Řídkého (absolvoval Symfonietou pro velký orchestr s podtitulem Tři máje, kterou provedl Symfonický orchestr Československého rozhlasu s dirigentem Jaroslavem Řídkým).
Mezi léty 1951–54 působil v rámci základní vojenské služby jako sbormistr a dirigent Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Od roku 1954 se pak věnoval skladbě ve svobodném povolání. Zastával též významné pozice v různých hudebních organizacích (např. ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců). Roku 1975 se stal nositelem Vyznamenání za zásluhy o výstavbu, roku 1981 mu bylo uděleno čestné občanství města Kamenice nad Lipou, roku 1984 získal titul Zasloužilý umělec.
Skladatelské dílo Miloše Vacka je početně velmi rozsáhlé. Příznačným rysem jeho kompozičního vývoje v jednotlivých údobích je zaměřenost na určitý hudební žánr. Stylově navazují jeho skladby na tradiční proudy v české hudbě (zvláště na odkaz Vítězslava Nováka, Josefa Suka či Jaroslava Řídkého), které dále rozvíjí soudobými hudebními prostředky. Významnými znaky jeho hudební řeči jsou výrazná melodika, přehledná forma, snaha o celkovou sdělnost. Zasáhl téměř do všech hudebních žánrů, osou jeho díla je však tvorba hudebně dramatická.
V souvislosti s činností v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v padesátých letech vznikají jeho úpravy lidových písní, skladby pro estrádní soubory a dechovou hudbu, malé kantáty, sbory a masové písně (např. Budem spolu píseň žít) a balet – taneční scéna Setkání na řece Jang c’ pro půlroční zájezd Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého do Číny v roce 1952. Počátky rozsáhlé tvorby v oblasti filmové hudby se váží na spolupráci s Armádním filmem (např. hudba k dětskému filmu Dobrodružství na zlaté zátoce z roku 1955 byla poctěna zlatou medailí v Montevideu v Uruguayi).
Vytvořil dále hudby k sedmi celostátním spartakiádám, hudby pro rozhlas a televizi, velké množství hudeb filmových a scénických, je rovněž autorem znělky Závodu míru Praha – Berlín – Varšava a znělky Československého filmového týdeníku. Významnou položku jeho skladatelského profilu tvoří také mnoho kompozic z oblasti tzv. vyššího populáru.
Svůj dramatický talent uplatnil nejprve v historické opeře Jan Želivský (1953–56), poté následovala řada baletů (Komediantská pohádka, Vítr ve vlasech atd.) a počátkem šedesátých let přistoupila i řada muzikálů (blues – drama Noc je můj den, Císřovy nové šaty, Madame Sans – Gêne a jiné), z nichž některé byly hrány i v zahraničí.
Od počátku sedmdesátých let se tvůrčí zájem Miloše Vacka soustřeďoval více na oblast hudby symfonické, komorní a vokální. Předzvěstí nástupu série dalších operních děl se stalo kompletní přepracování operní prvotiny Jan Želivský roku 1974 za spolupráce skladatelovy manželky, libretistky a autorky většiny textů ke skladatelovým vokálním kompozicím Nadi Mauerové-Gajerové. Následovaly opery Bratr Žak (1976–78), Romance pro křídlovku (1980–81), Kocour Mikeš (1981–82).
Za symfonickou Poému o padlých hrdinech obdržel Miloš Vacek cenu Krajského národního výboru v Ostravě, sborový hymnus Země má... byl oceněn prvním místem na soutěži sborové tvorby v Jihlavě roku 1975, za cyklus písní Hledám tě kráso... mu byla roku 1978 udělena cena Svazu českých skladatelů.
Dílo
Dílo hudební (výběr)
Skladby komorní
Suita pro violoncello a klavír, 1947;
Suita pro klavír, 1948;
Sonatina pro housle a klavír, 1949;
Malá suita pro 4 pozouny, 1949;
Smyčcový kvartet, 1950;
Radosti našich dětí pro klavír, 1951;
Miniaturní suita pro smyčcový kvartet, 1951;
Divertimento pro violoncello, kytaru a basklarinet, 1965;
Organum Pragense – Pražské varhany (Preludium, Passacaglia, Toccata), 1966;
Šumavské metamorfózy. Kvintet pro flétnu, hoboj, housle, violu a violoncello, 1971;
Sonata drammatica per piano, 1972, vyd. Editio Supraphon, LP Supraphon;
Zatoulané listy z milostného deníčku. Suita pro klavír (též pro komorní orchestr), 1972, vyd. Panton;
Lovecká suita pro 4 lesní rohy, 1973, vyd. Panton, Bärenreiter Verlag;
Tři impromptu pro flétnu a klavír, 1974;
Večery na Peklůvce. Suita pro lesní roh a klavír (též pro lesní roh a smyčce), 1976, vyd. Panton;
Bukolická suita pro 4 pozouny (též pro 4 lesní rohy), 1977, vyd. Editio Supraphon;
Dialog pro hoboj a klavír, 1977, vyd. Panton;
Ladův rok. 16 miniatur inspirovaných obrázky Josefa Lady pro klavír ve snadnějším slohu (též pro noneto nebo pro 2 akordeony), 1984, vyd. Intermusik Schmülling;
Dětské motivy pro klavír na 4 ruce (výběr též pro dechový kvintet), 1984, vyd. Panton;
Pastorale pro anglický roh a klavír, 1984;
Commedia dell’ arte pro trubku, lesní roh a pozoun střídané nástroji triangl, guiro a tamburina, 1985;
Příběhy pro klarinet sólo, 1987, vyd. Panton;
Metafora pro sólovou flétnu, 1987;
Herbář pro flétnu (střídá pikolu, altovou a zobcovou flétnu), hoboj (střídá anglický roh) a cembalo (též pro dechový kvintet), 1987;
Podzimní akvarely pro hoboj, violoncello a klavír, 1988;
Glosa pro violoncello a klavír, 1988;
Capriccio per fagotto solo, 1988, vyd. Český rozhlas.
Skladby orchestrální
Tři máje. Symfonieta pro velký orchestr, 1951;
Zbojnická rapsodie pro orchestr, 1952;
Črty z čínského zápisníku. Suita pro orchestr, 1952;
Suita z filmu Lidé jednoho srdce pro orchestr, 1953;
Suita z filmu Dobrodružství na zlaté zátoce, 1955;
I. a II. suita z baletu Komediantská pohádka pro symfonický orchestr, 1958;
Jarní suita pro flétnu, klarinet, lesní roh (nebo anglický roh) a smyčcový orchestr, 1963;
Serenáda pro smyčce, 1965;
I. a II. suita z baletu Vítr ve vlasech pro orchestr, 1965;
Pohádková suita pro komorní orchestr, 1966;
Milá sedmi loupežníků. Suita z baletu pro symfonický orchestr a sólový alt, 1973;
Symfonie č. 1 Májová pro velký symfonický orchestr, 1974, LP Panton;
Poéma o padlých hrdinech pro symfonický orchestr a sólový alt, 1974, LP Panton;
Musica poetica pro smyčce, 1976, LP Panton;
Olympijský oheň. Symfonický obraz, 1975, LP Supraphon;
Osamělý mořeplavec. Symfonický obraz inspirovaný českým osamělým mořeplavcem Richardem Konkolským, 1978, partitura Panton, LP Supraphon;
Mé Kamenici nad Lipou. Suita pro symfonický orchestr (též transkripce pro klavír), 1979;
17. listopad 1939. Symfonická freska, 1980, LP Supraphon;
Slavnostní prolog. Symfonická věta (k výročí založení Karlovarského symfonického orchestru), 1981;
Svědomí světa. Symfonická poema na památku vyhlazení Lidic a Ležáků, 1981, LP Panton;
Koncert pro pozoun a smyčce, 1985, LP Panton;
Symfonie č. 2 pro velký orchestr (jednovětá), 1986, LP Panton;
Concerto capriccioso pro lesní roh a orchestr, 1989.
Skladby vokálně symfonické
Zastavte válku. Kantáta na slova Ivana Skály, 1952;
Krajinou mého dětství. Kantáta pro smíšený sbor a symfonický orchestr na slova Nadi Mauerové, 1976, LP Supraphon;
O Praze. Kantáta a melodram na slova Vítězslava Nezvala pro symfonický orchestr, smíšený sbor a recitaci, 1974.
Skladby vokální
Červánky. Písňový cyklus pro zpěv a klavír na slova Františka Ladislava Čelakovského, 1947;
Dívčí motivy I. a II. Písňové cykly pro soprán a klavír na slova Františka Ladislava Čelakovského, 1947;
Horácké jaro. Ženské sbory na slova Františka Ladislava Čelakovského, 1947;
O vysočině pro ženský hlas, violoncello a klavír, 1948;
Pět pohádek pro Tomáška pro dětský sbor a komorní orchestr (nebo klavír) na slova Ivo Havlů, 1962;
Návraty ke studánce. Cyklus ženských sborů na slova Jana Skácela a Fráňi Šrámka, 1971;
Sonety předjaří. Lyrický cyklus písní pro soprán a klavír (nebo komorní orchestr) na slova Nadi Mauerové, 1972, vyd. Editio Supraphon, LP Supraphon;
Země má... Hymnus pro smíšený sbor a cappella na slova Nadi Mauerové, 1974, vyd. Panton, LP Panton;
Žena. Lyrický cyklus písní pro soprán a klavír na slova Nadi Mauerové, 1975;
Hledám tě kráso... Lyrický cyklus písní pro alt a klavír (nebo smyčcový orchestr) na slova Nadi Mauerové, 1976, vyd. Panton, LP Panton;
Lidice. Smíšený sbor a cappella na slova Jaroslava Holoubka, 1977;
Moucha v piáně. Dětské sbory a cappella na slova Dagmar Ledečové, 1979;
Cesta světla. Smíšený sbor a cappella na slova Nadi Mauerové, 1980;
Milostná preludia pro soprán, flétnu a klavír na slova Nadi Mauerové, 1981;
Vyznání Josefu Ladovi. Smíšený sbor a cappella na slova Nadi Mauerové, 1983;
Věčný duel. Čtyři komické písně o lásce, 1983, LP Panton;
Čtveroroční hrátky pro soprán, flétnu a kytaru, 1990.
Balety
Štěstí je prosté. Balet, 1951–52;
Komediantská pohádka. Balet o 3 jednáních na libreto Jaroslava Mareše, 1957–58;
Vítr ve vlasech. Balet o 6 obrazech na libreto Jaroslava Mareše, 1960–61;
Poslední pampeliška. Baletní drama na libreto Jaroslava Mareše, 1963–64;
Milá sedmi loupežníků. Dramatická baletní freska podle Viktora Dyka na libreto Vladimíra Vašuta, 1966;
Meteor. Jednoaktová balada o fotbalistovi na libreto Vladimíra Vašuta, 1966;
Šťastná sedma. Jednoaktová westernová groteska na libreto Vladimíra Vašuta, 1966.
Opery
Jan Želivský. Historická operní freska o 3 jednáních na libreto Miroslava Kroha, 1954–56, přepracováno roku 1974 skladatelem a Naďou Mauerovou;
Bratr Žak. Opera o 3 dějstvích podle námětu Ivana Olbrachta v dramatizaci Evy Kantůrkové na libreto Nadi Mauerové a skladatele, 1976–78, LP Panton (úryvky);
Romance pro křídlovku. Lyrická komorní opera podle Františka Hrubína na libreto Nadi Mauerové, 1980–81;
Kocour Mikeš. Komická opera pro malé i velké děti podle literární a výtvarné předlohy Josefa Lady na libreto Nadi Mauerové, 1981–82.
Muzikály
Noc je můj den. Blues – drama o životních osudech černošské zpěvačky Bessie Smithové na libreto Ivo Havlů a Josefa Pávka, 1962;
Císařovy nové šaty. Komická zpěvohra podle Hanse Christiana Andersena na libreto Miroslava Homolky, 1962;
Madame Sans – Gêne. Rokokový muzikál o 3 jednáních podle hry V. Sardou a E. Moreau na libreto Evžena Drmoly, 1968;
Vítr z Alabamy. Českoamerický muzikál podle povídek Jaroslava Haška na libreto Ivo Havlů, námětová spolupráce Lewis Allan, 1970.
Melodramy
O Šípkové Růžence. Pohádkové melodrama pro herečku a orchestr na libreto Nadi Mauerové, 1984, MC Panorama;
U veselých medvědů pro vypravěčku a dechový kvintet. Veselá pohádka pro děti na libreto Nadi Mauerové, 1988, MC Panorama;
Markýza de Pompadour. Rokokový obraz pro herečku a komorní orchestr (též verze s dechovým kvintetem a cembalem) na verše Stanislava Kostky Neumanna, 1989.
I. Lexika
Matějček, Jan: Tschechische Komponisten von heute (Praha, 1957).
Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).
ČSHS.
MEH.
ČSS.
EJ.
Československý biografický slovník (Praha 1992).
HSPK.
II. Ostatní
Válek, Jiří: Taneční pohádka o současnosti. K premiéře baletu „Komediantská pohádka“ v Plzni (Hudební Rozhledy 12, 1959, č. 4, s. 158–159).
Smolka, Jaroslav: Česká hudba našeho století (Praha 1961).
Skála, Pavel: Týden nové tvorby českých skladatelů (Hudební Rozhledy 32, 1979, č. 5, s. 193–194).
Zapletal, Petar: Týden nové tvorby 80’. Jan Truhlář, Alexej Fried, Milan Slavický, Miloš Vacek (Hudební Rozhledy 33, 1980, č. 5, s. 199–200).
Pospíšil, Vilém: Týden nové tvorby 1982. Josef Matěj, Miloš Vacek, Ivo Jirásek (Hudební Rozhledy 35, č. 6, s. 286–287).
Teml, Jiří: Pětasedmdesátiny Miloše Vacka (Hudební Rozhledy 56, 2003, č. 8, s. 22).
Český hudební fond.
Dilia.
Český rozhlas.
Ondřej Pivoda