Český hudební slovník osob a institucí

Riedlbauch, Václav

Riedlbauch, Václav, skladatel, pedagog, manažer, narozen 1. 4. 1947, Dýšina u Plzně, zemřel 3. 11. 2017, Praha.

Narodil se v Dyšině u Plzně, ale dětství prožil ve Strakonicích, kam se rodina přestěhovala. V letech 1962–68 studoval na Pražské konzervatoři hru na akordeon pod vedením Josefa Smetany a skladbu u Zdeňka Hůly. Studiem kompozice pokračoval na Hudební fakultě Akademie múzických umění u Václava Dobiáše (1968–73). Absolvoval dvouměsíční studijní pobyt (1972) na Academia Chigiana v italské Sieně (skladatelské kurzy Nové hudby u Franca Donatoniho) a v polské Toruni (1975 u Witolda Lutoslawského a Tamasze Sikorskiho).

Od dob studií vyučoval hru na akordeon na Konzervatoři v Praze (1970–78) a paralelně působil na katedře skladby Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze: od 1971 jako asistent, od 1978 odborný asistent, od 1985 docent, od 2000 profesor, v letech 1990–2004 jako vedoucí katedry skladby a současně od 1996–2000 vedoucí Uměleckého provozu Hudební fakulty Akademie múzických umění. Krátce (od 1987 do listopadu 1989) řídil jako umělecký šéf Operu Národního divadla. Vedle toho (1990–93) byl ředitelem skupiny programu Paláce kultury (dnes Kongresové centrum), šéfproducentem vydavatelství a následně 1996 ředitelem nakladatelství Panton. Od 1. ledna 2001–09 byl generálním ředitelem České filharmonie. 8. května 2009 ho prezident Václav Klaus jmenoval ministrem kultury České republiky (v tzv. překlenovací vládě Václava Fischera, funkci zastával do 13. července 2010). Od října 2010 přednášel na katedře Arts managementu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Specializoval se na hudební a divadelní management, kulturní politiku v oblasti kreativní kultury, mezinárodní kulturní spolupráci a kulturní diplomacii. Byl vedoucím projektu KNOWtilus v rámci spolupráce Vysoké školy ekonomické v Praze s Akademií múzických umění.

K charakteristickým rysům Riedlbaucha patří šíře jeho manažerských aktivit. Od 1987–90 byl členem předsednictva Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, 1992–97 členem výboru Ochranného svazu autorského, v jeho orgánech působil i později, v roce 2007 byl členem rozúčtovací komise. Bohaté byly manažerské činnosti spojené s působením na Hudební fakultě Akademie múzických umění (HAMU): 1985–87 proděkan, od roku 1990 člen Kolegia děkana HAMU a Umělecké rady HAMU. V letech 2004–09 byl iniciátorem, organizátorem a dramaturgem přehlídky soudobé orchestrální tvorby Pražské premiéry. S muzikologem Petrem Kadlecem inicioval projekt koncertů pro studenty Čtyři kroky do nového světa (2003–09). Byl členem Správní rady a od roku 2013 ředitelem Nadace Bohuslava Martinů, předsedou dramaturgické rady mezinárodního festivalu České doteky hudby, dozorčí rady Etnologického ústavu AV ČR, předsedou Akademického senátu VŠE (od 2012). Působil v expertním týmu pro koncepci Národního divadla (od 2012), v Správní a Umělecké radě festivalu Pražské jaro a Stálé soutěžní komise Pražského jara (do roku 2014), ve Správní radě Nadace Leoše Janáčka. Za jeho působení na ministerstvu kultury došlo k převedení Galerie Rudolfinum pod Uměleckoprůmyslové muzeum (v říjnu 2009), převedl také Laternu magiku pod správu Národního divadla. Z evropských i českých fondů získal peníze na opravu klášterů Teplá, Plasy, Velehrad, Kuks a památkově chráněných vítkovických hutí.

Zpočátku sedmdesátých let se orientoval na skladby velkých forem, později se zaměřil na skladby komorní, což vyhovovalo jeho velké znalosti zvukové a technické specifiky dechových nástrojů, varhan, akordeonu. Jeho obdiv pro Janáčka, Hindemitha a impresionismus vrcholil ke konci sedmdesátých let, příznačná je obliba pro klasickou formu s vnitřními kontrasty, pevné rytmické struktury a rozvíjení osobité melodicko harmonické linie. Jeho dílo zahrnuje 12 orchestrálních a koncertantních skladeb, z nichž vyvolala velkou pozornost formově i invenčně originální Smrtelná ronda pro orchestr (1975), dále varhanní Koncert–bitva (1973) a balet Macbeth (1982) premiérovaný v roce 1984 na Nové scéně Národního divadla v Praze. Později se zaměřil na skladby pro sólový nástroj: varhanní tokáta Katedrály ( 1972), Defilé (1978), věta pro varhany Závěs (1982). Zvláštní místo zaujímají skladby věnované flétně v nejrůznějších sestavách, které vznikly v mnoha případech z podnětu bratra Jana, který také většinu interpretoval. Skladby pro flétnu a klavír Obraz „Zátiší s mrtvým slavíkem“ ( 1974), Vábení (1977) aj. Ze skladeb pro komorní soubory např. Dechový kvintet č. 2 (1999), Smyčcový kvintet č. 1 (2000–01) a pro komorní orchestr Předehry ticha (2002–03). Riedlbauch je autorem knížky polyfonních skladeb pro akordeon Pražský speciálník (1972) akordeonové školy pro děti Čaroděj (1976). Některá díla jsou nahrána Českým rozhlasem a na CD firmou Triga, došlo k tiskovému vydání některých komorních skladeb. V roce 2000 mu Evropská unie umění udělila Evropskou cenu Gustava Mahlera za vynikající výsledky v oboru hudby.