Jeřábková, Jarmila
(Mikulíková)
Charakteristika: Tanečnice, choreografka a pedagožka
Datum narození/zahájení aktivity:8.3.1912
Datum úmrtí/ukončení aktivity:21.3.1989
Text
• Dílo • Literatura •
Jeřábková, Jarmila, (prov. Mikulíková) tanečnice, choreografka, pedagožka, narozena 8. 3. 1912, Praha, zemřela 21. 3. 1989, tamtéž.
Zakladatelská osobnost novodobého tance u nás, žačka Elizabeth Duncanové, představitelka směru, jež je nazýván českým duncanismem. Navazovala na ideu a metodu slavné reformátorky Isadory Duncanové, převzala principy výuky její sestry Elizabeth, avšak vše přetavila ve svébytný taneční směr, opřený o propracovanou metodiku průpravy a dlouholetou pedagogickou praxi. Na rozdíl od mnohých pokračovatelů duncanismu ve světě se Jeřábková nesnažila o rigidní rekonstrukce choreografií Isadory Duncanové, o zakonzervování tohoto stylu; český duncanismus jejího pojetí byl novátorský právě v tvořivém přístupu, rozvíjení původní myšlenky, ve snaze o udržení kroku s vývojem moderního tance, a to i po technické stránce. Základem však zůstalo pojetí tance jako projevu vnitřní kultivace všestranné lidské bytosti.
Pocházela z výjimečné rodiny, otec František Jeřábek byl houslový virtuóz, koncertní mistr orchestru Národního divadla v Praze a později hráč Symphony Orchestra v Minneapolisu v USA. Matka studovala výtvarné umění na universitě v Mnichově a hru na klavír u Bedřicha Smetany. Teta Gabriela Roubalová (s pseudonymem „
Jarmila Jeřábková přestala scénicky vystupovat, realizaci našla v práci pedagogické, zejména co se týče dětského tance. Stala se reformátorkou v pojetí dětské pohybové výchovy, a to hlavně po stránce emocionální. Prohlubovala dětskou fantazii, otvírala schopnosti tvůrčího uvažování, zabývala se dětským duševním životem.
Zkušenosti měla již z dob předválečných, již ve třicátých letech působila jako instruktorka ve Státních tělovýchovných kursech v Nymburce, v Praze, Šternberku, Třeboni, Brně atd. Vyučovala učitelky obecných škol a profesory tělocviku v doplňovacích kursech, v letech 1937/38 vedla dětský kurs pro Československý červený kříž a byla lektorkou cvičitelkám České obce sokolské. Od roku 1938 vyučovala tanec v Tělovýchovném ústavu Univerzity Karlovy, obdobně od 1949 také v Tělovýchovném ústavu pedagogické fakulty Palackého university v Olomouci. Po válce v této činnosti pokračovala. Pracovala se slabozrakými při škole na pražských Vinohradech (1945–55), v letech 1954–56 spolupracovala ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze na výzkumu návyku správného držení těla. Podílela se na utváření osnov tělesné výchovy na školách (1956–57), pracovala ve Státním výboru pro tělesnou výchovu a sport a vedla kurzy pro cvičitelky ROH (1954–56). Vedle Luboše Ogouna se dokonce účastnila přípravy reprezentačního družstva gymnastek na Olympiádu v Melbourne 1956. Vedla školení učitelů pohybové a taneční výchovy v Trenčianských Teplicích, Košicích a Popradu (1956–59), vyučovala na kurzech pro asistenty tělesné výchovy vysokých škol (1956–62). Spolu s Evou Kröschlovou pracovaly na koncepci osnov estetické pohybové výchovy pro LŠU, v letech 1959–60 zároveň vyučovala v doplňkových kursech pro učitele taneční výchovy na hudebních školách. Činná byla též v oblasti taneční terapie, tenkrát nazývané psychogymnastiky (na psychiatrické klinice v Praze v letech 1960–61). V letech 1961–63 byla lektorkou umělecké pohybové výchovy se zaměřením na dětský tanec v dálkových kursech na lidové konzervatoři pro Středočeský kraj. Obdobné dvouleté dálkové kursy pořádala i Státní konzervatoř v Praze, a i zde, v letech 1962–64, Jarmila Jeřábková dětský tanec vyučovala. Externě též vyučovala na LŠU ve Voršilské ulici v Praze (1962/63).
Druhá epocha Jeřábkové – choreografky přišla koncem 50. let, kdy si vychovala dětskou taneční skupinu. V roce 1958 vzniklo dětské taneční pásmo Od jara do zimy (námět Anna Jurásková, podle kreseb Karla Svolinského, hudební spolupráce Jiří Ruml, scéna Adolf Wenig, choreografie Jarmila Jeřábková spolu s Elvírou Mařatkovou).
Koncem šedesátých let z odrostlých dětí vznikla skupina dospělých tanečnic. Je to třetí epocha scénické práce Jarmily Jeřábkové, nová vlna českého duncanismu. Opět se ateliér Metro zaplnil umělci z příbuzných oborů, Jeřábková pořádala ukázkové večeře, ve stylu Isadory Duncanové přitahovala výjimečné osobnosti světa umění a inteligence. Po událostech roku 1968 se Jeřábková napojila na světový duncanismus – skupina přijala pozvání k představení v Academii Raymonda Duncana v Paříži (1968), účastnila se oslav devadesátého výročí narození Isadory Duncanové v Esslingenu u Stuttgartu, pořádaných společností Duncan Gesellschaft (1969). V rozmezí let 1969–70 spatřila tento program i Praha, Rakovník nebo Liptovský Mikuláš. II. večer pohybových a tanečních studií skupiny Jarmily Jeřábkové (Praha 1970, Liptovský Mikuláš 1971; tři části večera byly vysílány ČST) se skládal již výhradně z děl skladatelů 20. století. Vykrystalizoval zde zájem o současnou klasickou hudbu, moderní choreografii na moderní skladby. To stvrdil i III. večer pohybových a tanečních studií skupiny Jarmily Jeřábkové, uvedený v roce 1972 v Divadle Komedie. Tuto skupinu tvořily: Eva Blažíčková, Živana Bonušová, L. Dyrová, Ljuba Eremiášová, H. Metličková, N. Nováková, Zdena Pilková, Hana Pivcová, Libuše Švábová.
Doplněním choreografické a pedagogické činnosti Jarmily Jeřábkové je též spolupráce s filmem. Pro snímek Jak tančila Isadora Duncanová (1958) vytvořila choreografii a sama interpretovala rekonstrukce původních děl Duncanové. Ve filmovém ztvárnění Weiglova Radúze a Mahuleny byla Jarmila Jeřábková autorkou choreografie (účinkovala spolu s tanečníky Armádního uměleckého souboru i její skupina, 1969). Československá televize natočila dvacet pásem pro předškolní pohybovou výchovu dětí a třicet pásem – her Od jara do zimy, přičemž v obou účinkovaly žáci školy. Několik choreografií z repertoáru dětské skupiny a pásmo Hrajte si s námi uvedla Československá televize v roce 1971. O dva roky později byly zfilmovány též Janáčkovy Říkadla. O samotné skupině byl natočen dokumentární film.
Dílo
Od jara do zimy. (Orbis Praha 1963, čtyři písně, klavírní doprovod: Jiří Ruml, text: Jasna Lazarová, popisy tanců: Jarmila Jeřábková, kresby: Olga Fejková);
Dětské taneční motivy a choreografie. (Osvetový ústav, Bratislava, 1969);
Taneční průprava. (Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1979. Odborná příručka pro učitele tanečních oborů LŠU, schválena ministerstvem školství).
Literatura
I. Lexika
Český taneční slovník (Praha 2001, s. 123–4).
II. Ostatní
Siblík, Emanuel: Tanec mimo nás i v nás: kap. Škola sester Duncanových v Praze (Praha 1937, s. 117–28).
Bláhová, Eliška: Pohyb, rytmus, výraz (Česká grafická Unie a. s. , Praha 1941).
Kröschlová, Jarmila: Výrazový tanec (Praha 1964).
Vangeli, Nina: Isadora Duncan v české společnosti (Svět a divadlo 9, 1998, č. 6, s. 27–31).
Hulec, Vladimír: Dát tělu jeho původní význam (Taneční sezóna 2, 1998, č. 5-7, s. 4–6, rozhovor s E. Blažíčkovou o českém duncanismu).
Pilková, Zdeňka: Nad dílem Jarmily Jeřábkové (Taneční listy 27, 1989, č. 5, s. 4–6, portrét).
Divíšková, Rita: Za Jarmilou Jeřábkovou (Taneční listy 27, 1989, č. 6, s. 24, nekrolog).
Filipová, Miroslava: Spanilé břemeno poslání (Taneční listy 31, 1994, č. 3, s. 12–13, rozhovor s E. Blažíčkovou).
Petišková, Ladislava: Český duncanismus je… (Divadelní noviny 4, 1995, č. 20, s. 7, k odkazu duncanismu v Čechách).
Lajnerová, Marta: Odkaz Isadory Duncanové v Čechách. Diplomová práce (Praha 1997).
Irmannovová Anna: Jarmila Jeřábková známá i opomíjená (Taneční sezóna 2, 1998, č. 5–7, s. 7, stručný portrét).
Lajnerová, Marta: Lucerna našich novodobářek: Jarmila Jeřábková (Taneční listy 36, 1999, č. 3, s. 19, portrét).
Petišková, Ladislava: Pocta Isadoře (Taneční listy 36, 1999, č. 1, s. 2).
Genzerová, Gabriela: Jarmila Jeřábková a její skupina (Taneční listy 39, 2002, č. 3, s. 15, studie, inscenace, dobové reflexe).
Kateřina Boková Text
Datum poslední změny: 18.3.2009