Český hudební slovník osob a institucí

Nerudová, Vilemína

Nerudová, Vilemína (Norman-Neruda; Wilma Maria Franziska; Lady Hallé), houslistka, narozena 21. 3. 1838, Brno, zemřela 15. 4. 1911, Berlín.

Pocházela z rozsáhlé hudebnické rodiny Nerudových, která byla od 18. století známa na Moravě i v Čechách. Vilemína byla dcerou varhaníka Josefa Nerudy, od pěti let vystupovala jako zázračné dítě. Otec jezdil s dětmi koncertovat po Evropě, Vilemína vystupovala často v triu nebo kvartetu se svými sourozenci, zejména Marií (houslistka) a Viktorem (violoncellista), po náhlé smrti Viktora (1852) ho zastoupil bratr František, který byl též violoncellistou. První hudební vzdělání jí poskytl otec, poté studovala ve Vídni u Leopolda Jansy, v roce 1846 zaujala svou hrou Eduarda Hanslicka.

V roce 1847, kdy jí bylo teprve sedm let, koncertovala v Praze se sestrou Amálií. Dětský fenomén Nerudů patřil na konci první poloviny 19. století k nejpopulárnějším hudebním seskupením v evropských sálech. Proslavili se v Německu, Rakousku, Holandsku, Francii, Anglii a Rusku. V dospělosti se koncertní působnost Vilemíny rozšířila mimo Evropu, hrála v Africe i Americe, několikrát vystupovala v českých zemích, v roce 1877 s Leošem Janáčkem v Brně. Po úspěšném rodinném turné ve Švédsku se jí dostalo uznání od švédského krále, který ji jmenoval salonní virtuózkou. V roce 1864 se provdala za tehdy nejznámějšího švédského dirigenta a skladatele Ludviga Normana (1831–1885, o pět let později se rozešli). Vystoupila na prvním významném koncertu Edvarda Griega v Kristianii (Oslo) v roce 1866, později byla interpretkou jeho houslových sonát v Anglii.

V letech 1867–70 byla profesorkou houslí na Švédské královské akademii hudby. Na konci sedmdesátých let opustila Švédsko a usadila se v Anglii, kde se seznámila s německým emigrantem Charlesem (Carlem) Hallém, který obdržel šlechtický titul za zásluhy o rozvoj anglické hudební kultury a tři roky po smrti Ludviga Normana v roce 1888 se za něj provdala. Dosáhla výjimečného společenského postavení, hrála první housle na pondělních a nedělních populárních koncertech komorní hudby, účastnila se koncertů v Křišťálovém paláci, filharmonických koncertů a Hallého recitálů. S virtuózním klavíristou Hallém cestovala po evropských městech, v roce 1881 spolu koncertovali v Praze, kde zahráli skladby od Händela, Mozarta, Nardiniho, Wieniawského a Beethovena. Po smrti druhého manžela v roce 1895 jí věnoval okruh příznivců v čele s princem velšským, později králem Edwardem VII., zámek v Asolu v Tyrolsku. Jeden z posledních významných koncertů její kariéry se konal s Edvardem Griegem v Kodani (9. ledna 1900) a byl jakousi rekapitulací celoživotní práce obou umělců. Poté se Nerudová usadila v Berlíně, kde se až do smrti věnovala téměř výhradně pedagogice.