Český hudební slovník osob a institucí

Červená sedma

Červená sedma, kabaretní soubor, zahájení aktivity 1909, Praha, ukončení aktivity 1922, tamtéž.

Kabaretní sdružení Červená sedma, jemuž předcházelo neoficiální studentské uskupení Mansarda, vzniklo v prosinci 1909. Tehdy poprvé veřejně vystoupilo na večírku v Hradci Králové v rámci vysokoškolského spolku Dobroslav a předvedlo pět parodií na díla slavných dramatiků. Název skupiny souvisí se jménem hlavního iniciátora Jiřího Červeného a je parodickým odkazem k počtu zakládajících členů, kterých bylo ve skutečnosti pouze šest (kromě právníka Jiřího Červeného dále malíř Miloslav Beránek, farmaceut Antonín Formánek, jeho bratr právník Zdeněk Formánek, medik Oto Pik a technik Karel Steinfeld).

Brzy následovaly další operní parodie, improvizované dialogy, přednes satirických veršů, hadromalba, pantomima, jednoaktovky, moderní tance či step. Za dobu své existence vytvořila Červená sedma též kolem 1 500 písní a šansonů, jež byly psány na texty českých básníků (Viktor Dyk, Karel Hlaváček, Jiří Mahen, Hanuš Jelínek, František Gellner, Petr Bezruč, Fráňa Šrámek, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický a mnoho dalších) i na texty vlastní. Uskupení se snažilo držet si vysokou intelektuální úroveň jako protipól k tehdy oblíbeným šantánům a kladlo důraz na uměleckou hodnotu i původnost svých děl.

První samostatné oficiální vystoupení se uskutečnilo 6. června 1910 na všestudentské slavnosti na pražském výstavišti, kdy soubor předvedl jednoaktovou parodii opery Carmen. Kabaret působil v prvních letech pouze amatérsky a vystupoval pro různé studentské či dělnické spolky, neustále však vytvářel nový repertoár. V letech 1912 a 1913 absolvoval dvě turné po Moravě a na Silvestra 1913 též trojité vystoupení v Českém domě ve Vídni. Členové se postupně obměňovali a Sedma se formovala do ustálenější podoby. Tvořili ji teď skladatelé a hudebníci Jiří Červený, František Hvižďálek a Karel Balling, klavírista Josef A. Kubišta, zpěvák a tanečník Jiří Hoyer, přechodně tanečník Caraterro (vl. jm. František Kulhánek), herec a recitátor Viktor Klíma, a nakonec Eduard Bass, později slavný novinář a spisovatel, jenž zde působil jako konferenciér, textař, herec, zpěvák i autor. Dne 27. května 1914 získala Červená sedma oficiální povolení k pořádání kabaretních večerů a stala se tak profesionálním sdružením, které mohlo účinkovat za finanční odměnu, což však bylo vzápětí znemožněno vypuknutím světové války. Po překonání prvních válečných potíží začala Sedma vystupovat v nově otevřeném kabaretu Rokoko, který zpočátku řídil Karel Hašler, jenž angažoval také Ference Futuristu, Dalibora Ptáka a Vlastu Buriana. Po neshodách s vedením Hašler z Rokoka odešel a ředitelem se stal Eduard Bass, který vedl podnik blíže představám Červené sedmy, jež v Rokoku zůstala až do 15. května 1918.

Soubor následně přesídlil do nových prostor, které nalezl v hotelu Central v Hybernské ulici. První představení se zde konalo 3. října 1918. Členy byli v této době Eduard Bass, Karel Balling, Jiří Dréman a Rudolf Jílovský, zpěvačky Inka Gollwellová a Helena Škrdlíková, tanečnice Zdenka Sabjelová (vl. jm. Zabylová), zpěváci Dalibor Pták, Tomáš Sezima a Petr Klen, klavírista a skladatel Eman Fiala, kapelník Karel Hospodský a divadelní mistr Josef Wegricht. Ihned po skončení války se připojil též Jiří Červený, který se vzápětí stal ředitelem (od druhé sezony jej nahradil Bass, poté znovu Červený) a později se vrátil také František Hvižďálek.

V následujících letech byli dále angažováni nebo s kabaretem spolupracovali např. zpěvák Jiří Sedláček, komici Jaroslav Bráška (vl. jm. Jaroslav Zavadil), Vlasta Burian a Ferenc Futurista (vl. jm. František Fiala), zpěvačky Marie Gabrielová (vl. jm. Zuthová), Marie Vildová, Jarmila Kronbauerová, Lída Pírková-Theimerová, Míla Kučerová (vl. jm. Milada Filaunová) či Lilian Gray, herečky Míla Pačová a Meda Valentová, dále Emil Artur Longen s manželkou Xenou, Jaroslav Hašek, Jindřich Plachta či Saša Rašilov, tanečník Joe Jenčík, skladatelé a hudebníci Rudolf Antonín Dvorský, Eman Fiala, Karel Pečke, Rudolf Jurist, Karel Pospíšil, Ivo Rubín, Bedřich Theimer, Jiří Voldán, textaři Otakar Hanuš, Gustav Robert Opočenský, Václav Wassermann, začínalo zde Pěvecké sdružení učitelů Kocourkovských a tři písně napsal pro Červenou sedmu i Bohuslav Martinů.

Sedma také založila vlastní nakladatelství, kde byla v několika edicích vydávána jak díla literární, tak šansony s doprovodem klavíru i bez něj, a po dvě sezony (1919/20 a 1920/21) vycházel čtrnáctideník Věstníček Červené sedmy, jemuž předcházel nepravidelně vydávaný časopis Scéna Červená sedma.

Od 1. března 1919 zřídil soubor svou pobočku v Brně. Podnětem byla nabídka kavárníka Josefa Nekvapila, který chtěl ve večerních hodinách plně využít své prostory v City baru v České ulici ještě předtím, než v nich vypukne rušný noční život. První sezona, trvající do 15. května 1919, byla ztrátová a návštěvnost se nezlepšila ani v sezoně druhé, proto byla v Brně činnost k 31. prosinci 1919 ukončena. Od února 1920 však Červená sedma převzala do své správy divadlo Rokoko, které po odchodu Hašlera do Lucerny upadalo. Po stáhnutí se z Brna byl soubor příliš velký a díky tomuto novému působení v Rokoku tak nebylo nutné nikoho propouštět. Cílem bylo pozvednout úroveň Rokoka, ale zároveň vytvořit scénu odlišnou od podniku v Centralu. Rokoko se mělo stát scénou revuální, po níž by zde následoval tabarin Grigri s nočním tanečním programem. I přes toto rozdělení si však podniky začaly brzy konkurovat a dostavily se finanční problémy zhoršené též zpronevěrou jednoho z členů. Těžkosti působilo i naléhání majitele Centralu, který chtěl, aby zde byl provozován program podobný tomu v Grigri. Další nesnáze nastaly poté, co Longen z Červené sedmy odešel a založil vlastní kabaret Bum, kam s sebou odvedl také Ference Futuristu a jeho bratra Emana Fialu a z Rokoka zase Sašu Rašilova a Josefa Rovenského. Tři scény se ukázaly jako neudržitelné a Sedma se začínala rozpadat. Do třetí sezony (1921/22), už opět pouze v Centralu, vstupoval pouze desetičlenný soubor, který tvořili Jiří Červený, Jiří Dréman, František Hvižďálek, Lída Pírková-Theimerová, Marie Vildová, Míla Kučerová, Jan Borovanský, Jaroslav Bráška, Ivo Rubín a Antonín Burka. Jako nadějná výpomoc byl angažován Jaroslav Hašek, ale jeho vystoupení nebyla příliš úspěšná a nevydařilo se ani turné po Čechách. Návštěvnost klesala a kabaret dále prodělával, čímž klesal též výnos z útraty za pití a jídlo majiteli sálu. Na začátku čtvrté sezony tak dostala Červená sedma výpověď. Naposledy se zde hrálo 3. října 1921, tedy přesně tři roky od zdejšího zahájení. Nezdařil se ani poslední pokus o záchranu, kdy uskupení přesídlilo do vinárny Obecního domu. Poslední představení se zde uskutečnilo 19. března 1922 a následně Červená sedma zanikla.