Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Firkušný, Leoš

Tisk


Charakteristika: Muzikolog, publicista a kritik

Datum narození/zahájení aktivity:16.7.1905
Datum úmrtí/ukončení aktivity:9.7.1950
Text
DíloLiteratura

Firkušný, Leoš, muzikolog, publicista a kritik, narozen. 7. 1905, Napajedla, zemřel 9. 7. 1950, Buenos Aires (Argentina).

Studoval na I. reálce v Brně v letech 1916–23, kde také odmaturoval. Doplňovací zkoušku z latiny složil na I. československém reálném gymnasiu v roce 1928. Na brněnské univerzitě navštěvoval v letech 1928–32 přednášky z hudební vědy a estetiky u Vladimíra Helferta. Roku 1934 obhájil disertační práci s názvem Vliv lidové hudby lašské a valašské na skladatelský růst Leoše Janáčka. Janáček se stal těžištěm Firkušného zájmu a celoživotní muzikologické a osvětové práce. První Firkušného janáčkovská publikace vyšla v roce 1935 a byla následována celou řadou dalších textů (viz soupis díla). V letech 1935–39 byl Firkušný činný jako tajemník Zemského divadla. Zároveň byl 1. 2. 1938 jmenován koncipistou archivní a knihovní služby univerzitní knihovny, ale do funkce nastoupil až v listopadu 1939. V letech 1939–45 byl vedoucím hudebního oddělení Zemské a univerzitní knihovny v Brně. 1. 1. 1945 se vrátil na čas do funkce tajemníka Zemského divadla. Po osvobození se stal vedoucím hudebního oddělení tehdejšího Ministerstva školství a národní osvěty, stál tehdy mimo jiné u kolébky mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a přispíval i do jeho sborníku. Koncepčně při této práci vycházel ze svých zkušeností s organizací veřejných koncertů Symfonického orchestru brněnského rozhlasu (od roku 1940). Vedle práce na ministerstvu pokračoval v muzikologických aktivitách, realizoval přednášky o české hudbě, překládal písňové texty do češtiny (dle svědectví manželky Růženy Hořákové psal sám básně), pracoval pro rozhlas, psal hudební kritiky a to už od brněnských let. Byl referentem a hudebním kritikem pražských Národních listů (1930–35), brněnských Národních novin a Lidových novin (zde v letech 1944–45), užíval šifry -šf- nebo L.F. Co se týče organizační činnosti, působil také jako jednatel Klubu moravských skladatelů. Působení v Praze přineslo Leoši Firkušnému a jeho manželce (pěvkyně Růžena Hořáková) nové vyhlídky na uplatnění v cizině. V lednu roku 1948 byli manželé Firkušní pozváni britskou radou ke čtrnáctidennímu pobytu v Anglii. Tehdy Leoš Firkušný přednášel v Londýně a dalších městech o staré české hudbě, o Leoši Janáčkovi a současnosti české hudby. Jeho žena doprovázela přednášky vokálními ukázkami. 1. 9.–31.12. 1948 absolvovali obdobnou
cestu do Jižní Ameriky (1. 9.–31.12. 1948). Do Československa se manželé Firkušní již nevrátili, neboť 9. 7. 1950 Leoš Fikušný v Argentině zemřel. Jeho žena poté více než třicet let působila jako operní pěvkyně v Teatro Colon v Buenos Aires, kde se mimo jiné zasadila o uvedení Janáčkovy opery Její pastorkyně. V Argentině oba manželé Firkušní nadšeně propagovali českou národní hudbu přednáškami a popularizačními akcemi. Velká část dokumentace k tomuto období se nachází v rodinném archivu v Buenos Aires.

Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně je uložena řada nepublikovaných spisů. Např. kniha Opera v Brně (spoluautor Karel Vetterle), nepublikovaná zůstala rovněž monografická práce Giuseppe Verdi, studie O lidové písni lašské a valašské, rozhlasové hry Počátek opery v Praze a Osud Leonory a také drama o třech jednáních s názvem Znamení. Z překladů je zajímavá například Chestertonova hra Mezi dvaceti a padesáti, jež byla uvedena ve Firkušného překladu v Zemském divadle v Brně v roce 1935.


Dílo

Dílo literární

Knižní publikace
Leoš Janáček kritikem brněnské opery (Brno 1935);
Poslední Janáčkova opera Z mrtvého domu (Brno 1937);
Odkaz Leoše Janáčka české opeře (Brno 1939);
Leoš Janáček a brněnské divadlo (Praha 1939);
Vilém Petrželka – Život a dílo (Praha 1946);
Karel Weis (Praha 1949).

Studie a stati v odborném tisku
Prodaná nevěsta a její historie na brněnském jevišti (Brno, Divadelní list Zemského divadla v Brně 1936);
Z lidové hudby moravské k Její pastorkyni (Praha, Unie čes. hudebníků z povolání 1938);
(ed.) Janáčkovy feuilletony z Lidových novin (Brno, Dobročinný komitét 1938);
Lidová píseň Valašska (sborník Duchovní kultura Zlínské oblasti 1940);
O současném moravském hudebním umění výkonném (in. Jan Racek: Leoš Janáček a současní moravští skladatelé, Brno, Knihovna Unie čes. hudebníků z povolání v Praze, 1940);
Dirigent Břetislav Bakala (Symfonické koncerty Čes. rozhlasu v Brně, program 10. 10. 1940);
Dvacet let Ondříčkova kvarteta (Symfonické koncerty Čes. rozhlasu v Brně, program 4. 3. 1941);
Antonína Dvořáka Slovanské tance (Symfonické koncerty Čes. rozhlasu v Brně, program 17. 4. 1941);
Brněnský hudební život a Unie českých hudebníků (Divadlo a hudba, roč. I (34), č. 1);
Dirigent a jeho umění (Symfonické koncerty Čes. rozhlasu v Brně, program 11. 12. 1941);
Brněnská premiéra Vycpálkova Requiem (Rytmus 8, 1943, č. 10, s. 119);
Za Oldřichem Pazdírkem (Smetana 37, 1944, č. 8, s. 125–126);
Skladatel Karel Horký (Smetana 37, 1944, č. 8, s. 126);
Splácíme dluh geniu Smetanovu (Smetana 37, 1944, č. 8, s. 126–127);
O Petrželkově opeře (České umění dramatické II., Praha 1941, s. 350–351);
Praha v hudbě staletí (sborník Pražského jara, 1946).

Literatura

I. Lexika
ČSHS.

II. Ostatní
Petrželka, Ivan: Leoš Firkušný o Janáčkovi a české hudbě (Brno, Šimon Ryšavý 2007).
Zahrádka, Jiří: Leoš Firkušný – spoluzakladatel janáčkovské badatelské tradice (in: Musicologia brunensis – Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek – 1905–2005. Sborník příspěvků z mezinárodní hudebněvědné konference Brno, 28.–29. 1. 2005, Praha 2005, s. 128–131).

Kateřina Hnátová

            

Datum poslední změny: 6.7.2014