Český hudební slovník osob a institucí

Firkušný, Leoš

Firkušný, Leoš, muzikolog, publicista a kritik, narozen. 7. 1905, Napajedla, zemřel 9. 7. 1950, Buenos Aires (Argentina).

Studoval na I. reálce v Brně v letech 1916–23, kde také odmaturoval. Doplňovací zkoušku z latiny složil na I. československém reálném gymnasiu v roce 1928. Na brněnské univerzitě navštěvoval v letech 1928–32 přednášky z hudební vědy a estetiky u Vladimíra Helferta. Roku 1934 obhájil disertační práci s názvem Vliv lidové hudby lašské a valašské na skladatelský růst Leoše Janáčka. Janáček se stal těžištěm Firkušného zájmu a celoživotní muzikologické a osvětové práce. První Firkušného janáčkovská publikace vyšla v roce 1935 a byla následována celou řadou dalších textů (viz soupis díla). V letech 1935–39 byl Firkušný činný jako tajemník Zemského divadla. Zároveň byl 1. 2. 1938 jmenován koncipistou archivní a knihovní služby univerzitní knihovny, ale do funkce nastoupil až v listopadu 1939. V letech 1939–45 byl vedoucím hudebního oddělení Zemské a univerzitní knihovny v Brně. 1. 1. 1945 se vrátil na čas do funkce tajemníka Zemského divadla. Po osvobození se stal vedoucím hudebního oddělení tehdejšího Ministerstva školství a národní osvěty, stál tehdy mimo jiné u kolébky mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a přispíval i do jeho sborníku. Koncepčně při této práci vycházel ze svých zkušeností s organizací veřejných koncertů Symfonického orchestru brněnského rozhlasu (od roku 1940). Vedle práce na ministerstvu pokračoval v muzikologických aktivitách, realizoval přednášky o české hudbě, překládal písňové texty do češtiny (dle svědectví manželky Růženy Hořákové psal sám básně), pracoval pro rozhlas, psal hudební kritiky a to už od brněnských let. Byl referentem a hudebním kritikem pražských Národních listů (1930–35), brněnských Národních novin a Lidových novin (zde v letech 1944–45), užíval šifry -šf- nebo L.F. Co se týče organizační činnosti, působil také jako jednatel Klubu moravských skladatelů. Působení v Praze přineslo Leoši Firkušnému a jeho manželce (pěvkyně Růžena Hořáková) nové vyhlídky na uplatnění v cizině. V lednu roku 1948 byli manželé Firkušní pozváni britskou radou ke čtrnáctidennímu pobytu v Anglii. Tehdy Leoš Firkušný přednášel v Londýně a dalších městech o staré české hudbě, o Leoši Janáčkovi a současnosti české hudby. Jeho žena doprovázela přednášky vokálními ukázkami. 1. 9.–31.12. 1948 absolvovali obdobnou cestu do Jižní Ameriky (1. 9.–31.12. 1948). Do Československa se manželé Firkušní již nevrátili, neboť 9. 7. 1950 Leoš Fikušný v Argentině zemřel. Jeho žena poté více než třicet let působila jako operní pěvkyně v Teatro Colon v Buenos Aires, kde se mimo jiné zasadila o uvedení Janáčkovy opery Její pastorkyně. V Argentině oba manželé Firkušní nadšeně propagovali českou národní hudbu přednáškami a popularizačními akcemi. Velká část dokumentace k tomuto období se nachází v rodinném archivu v Buenos Aires.

V Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně je uložena řada nepublikovaných spisů. Např. kniha Opera v Brně (spoluautor Karel Vetterle), nepublikovaná zůstala rovněž monografická práce Giuseppe Verdi, studie O lidové písni lašské a valašské, rozhlasové hry Počátek opery v Praze a Osud Leonory a také drama o třech jednáních s názvem Znamení. Z překladů je zajímavá například Chestertonova hra Mezi dvaceti a padesáti, jež byla uvedena ve Firkušného překladu v Zemském divadle v Brně v roce 1935.