Český hudební slovník

Dušek, František Xaver

(Duschek; Duscheck; Dussek)

Charakteristika: Skladatel, klavírista, hudební pedagog a organizátor hudebního dění

Datum narození/zahájení aktivity:8.12.1731
Datum úmrtí/ukončení aktivity:12.2.1799
Text

• Dílo • Literatura •

Dušek, František Xaver (psán též Duschek, Duscheck, Dussek), skladatel, klavírista, hudební pedagog a organizátor hudebního dění, narozen 8. 12. 1731, Chotěborky (dříve Chotěbořice, u Jaroměře), zemřel 12. 2. 1799, Praha.

František Xaver Dušek se narodil v nehudebnické rodině (třída svobodníků) sedláka Václava Duška a Doroty Duškové (roz. Sobotková) jako třetí dítě ze sedmi v gruntu č. 3 v poddanství u hraběte Jana Karla Sporcka. Doma se s hudbou nesetkal. První styk s ní mu zřejmě přinesl místní kostel a škola. V té době působila v Chotěborkách učitelská rodina Ulíků. Zájem o nadaného chlapce projevil Jan Karel Sporck (synovec Františka Antonína Sporcka), majitel panství Hoříněves. Po skončení slezské války nastoupil František Xaver Dušek na jezuitské gymnázium v Hradci Králové (přesné datum není známo). Jako svobodník se nemusel vykupovat ze šlechtických služeb. Zde získal první komplexní hudební vzdělání včetně nástrojové hry. Toto studium nedokončil a někdy v letech 1748–50 odešel s podporou hraběte Sporcka do Prahy, kde se stal jeho učitelem František Václav Habermann. Důvod přerušení studia v Hradci Králové není znám, dochovaly se pouze zmínky o nespecifikovaném úrazu, o kterém se zmiňuje Popis obyvatelstva hlavního města Prahy z roku 1770, I. část – Staré Město (Fr. Dušek, muzicus z Hradce Králové, hrbatý.). Z prvního pražského pobytu se nedochovaly žádné skladatelovy kompozice ani jejich náčrty. Navíc mu zde chybělo důkladné studium cembalové hry.

Do Vídně odešel studovat na tři roky k dvornímu skladateli a nejvýznamnějšímu cembalistovi Georgu Christophu Wagenseilovi, u kterého získal komplexní hudební výuku (hra na cembalo, kompozice, nauka o kontrapunktu). Zde se seznámil s kompozičním stylem starší vídeňské školy. Přímé zprávy o vídeňském pobytu se nedochovaly. Zřejmě působil jako člen chrámových orchestrů. Je možné, že před rokem 1768 působil ve službách hraběte Pachty. Z tohoto roku je poslední skladba, která je uložena v archivu pachtovské hraběcí rodiny, jejíž členy vyučoval hře na klavír.

Kolem roku 1770 se natrvalo usadil v Praze. V této době bydlel v Celetné ulici v domě u Černýho slunce, č. 9 (po přečíslování 556). Stal se svobodným umělcem a věnoval se skladatelské, pedagogické a interpretační činnosti. Byl závislý na přízni šlechty, ale nevstoupil do přímých služeb žádného aristokrata. Přestože komponoval chrámové skladby, nevyužil svých schopností k získání prestižního místa křižovnického nebo svatovítského kapelníka. Intenzivně propagoval kladívkový klavír, který vyhovoval požadavkům moderní klavírní kompozice. Ve svém domě pořádal pravidelné akademie. Stal se zakladatelem nové klavírní školy a novým typem koncertního umělce. Od sedmdesátých let se intenzivně věnoval vyučování. Mezi jeho nejslavnější žáky patřili Václav Vincenc Mašek, Jan Augustin Vitásek, Leopold Koželuh a František Xaver Němeček. Chudé studenty vyučoval zadarmo.

21. října 1776 se oženil s Josefínou Hambachrovou (Hambacherovou), která se stala jeho žákyní ve hře na klavír a ve zpěvu. Není známo, zda se manželé usadili v domě u Černýho slunce nebo jinde. V roce 1777 vzniklo v Salcburku přátelství manželů Duškových a Mozartových. 23. dubna koupila Josefína Dušková Bertramku od manželů Dequai. Zde pořádali Duškovi v osmdesátých letech každý týden letní a podzimní akademie. Skladatel seznamoval obecenstvo se svým interpretačním uměním a se svými novými díly. Mezi hosty patřili přední osobnosti pražského uměleckého života (Jan Praupner, Jan Křtitel Kuchař, Jan Antonín Koželuh, Václav Thám a další) a pražské šlechty (Duškovi žáci Jan Pachta, Vilma Thunová a další).

Díky uměleckým úspěchům své ženy absolvoval skladatel cesty do některých evropských měst (Drážďany, Lipsko, Salcburk, Varšava, Vídeň, Výmar) a panovnických rezidencí, aniž by sám koncertně vystupoval. Kompoziční činnost zaměřil na klavírní dílo sloužící pedagogickým účelům. Pravidelně byl jmenován na prvních místech v seznamu veřejně činných pražských umělců v Schematismech v Schönfeldově vydavatelství. František Xaver Dušek zemřel podle úmrtního registru u sv. Mikuláše na Malé Straně, Vlašské náměstí 42, 12. února 1799 a byl pochován na malostranském hřbitově.

Největší počet dochovaných děl obsahují zámecké archivy, zejména archiv rodiny Pachtů z Rájova, dále archiv Clam-Gallasů. František Xaver Dušek dosáhl největšího významu v tvorbě klavírní, kterou propojil s činností pedagogickou. Stal se průkopníkem v klavírním vkusu, přednesu a správném prstokladu, který nevyhovoval cembalové hře. Většinu skladeb věnoval cembalu z důvodu nedostatku moderních nástrojů v pražském prostředí. Jeho klavírní skladby se vyznačují diferencovaným frázováním, akcenty, crescendovou dynamikou a espressivem zejména v pomalých větách. Františka Xavera Duška ovlivnil Georg Christoph Wagenseil po technické stránce (lomené oktávy, arpeggia, albertiovské basy lomených akordů) a Carl Philipp Emanuel Bach citovostí a výrazovými prostředky. Ve skladbách chybí suitové taneční elementy, menuet se vyskytuje pouze ve třech klavírních skladbách. Komorní a symfonická tvorba je syntézou vídeňského klasicismu (technické prvky) a Mannheimské školy naroubované na pražský (domácí) melodický typ (výrazovost). V komorní dechové hudbě skladatel postupně překonal basso continuo a užíval charakteristické prvky české lidové kultury (národní tance). Duchovní skladby inklinovaly k zesvětštění a časem zapadly.

Dílo

Dílo hudební (tematický soupis dle Václava Jana Sýkory):

Sólový klavír

Sonáta B dur (tisk skladatele, 1774);

Sonáta B dur (tisk, 1796);

Sonáta Es dur (nedatovaný opis rkp.);

Sonáta G dur (nedatovaný opis rkp.);

Sonatiny A dur, F dur, C dur, G dur, D dur, B dur (nedatovaný rkp. sborník klavírních skladeb);

Sonáta G dur (nedatovaný dobový opis);

Sonáta C dur (nedatovaný dobový opis);

Variace C dur (nedatovaný dobový opis);

Andante con menuetto G dur (nedatovaný dobový opis);

Diversae partes (autograf, 1796);

Sonáta Es dur (nedatovaný dobový opis);

Sonáta F dur (nedatovaný dobový opis);

Sonáta C dur (nedatovaný dobový opis);

Sonáta A dur (nedatovaný dobový opis);

Sonáta G dur (nedatovaný dobový opis);

Sonáta F dur (nedatovaný dobový opis);

Sonáta G dur (nedatovaný dobový opis);

Sonáta D dur (nedatovaný dobový opis);

Andantino con variazioni G dur (nedatovaný dobový opis);

Andantino con variazioni A dur (nedatovaný dobový opis);

Andantino con variazioni B dur (nedatovaný dobový opis).

Čtyřruční klavír

Andantino con variazioni C dur (nedatovaný dobový opis);

Menuet C dur (nedatovaný dobový opis);

Sonáta C dur (nedatovaný tisk);

Sonáta Es dur (nedatovaný tisk);

Sonáta G dur (nedatovaný tisk, vlastní náklad skladatele);

Sonáta C dur (nedatovaný dobový opis);

Divertimento G dur (nedatovaný dobový opis);

Andantino con variazioni Es dur (nedatovaný dobový opis).

Komorní hudba s koncertantním klavírem

Trio F dur pro klavír, housle a violoncello (nedatovaný rkp.);

Trio G dur pro klavír, housle a violoncello (nedatovaný rkp.);

Trio D dur pro klavír, housle a violoncello (nedatovaný rkp.);

Concertino G dur pro klavír, 2 housle, violu a kontrabas (nedatovaný dobový tisk);

Concertino Es dur pro klavír, housle a kontrabas (nedatovaný rkp.);

Concertino G dur pro klavír, housle, violu a kontrabas (nedatovaný rkp.).

Klavírní koncerty

Koncert G dur pro klavír, 2 housle, 2 hoboje, 2 lesní rohy, violu a kontrabas (nedatovaný rkp.);

Koncert C dur pro klavír, 2 housle, violu a kontrabas (nedatovaný rkp.);

Koncert Es dur pro klavír (nedatovaný rkp.);

Koncert D dur pro klavír, 2 housle, 2 lesní rohy, viola a kontrabas (nedatovaný rkp.);

Adagio B dur pro klavír (spartovaný novodobý opis).

Dechová tria

Partita G dur pro 2 hoboje a fagot (nedatovaný rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje a fagot (1763, rkp.);

Partita G dur pro 2 hoboje a fagot (1763, rkp.);

Partita C dur pro 2 hoboje a fagot (1763, rkp.);

Partita C dur pro 2 hoboje a fagot (1763, rkp.).

Dechové kvintety

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a fagot (nedatovaný rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a fagot (1762, rkp.);

Partita A dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a fagot (nedatovaný rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a fagot (nedatovaný rkp.);

Partita G dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a fagot (nedatovaný rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a fagot (nedatovaný rkp.).

Dechové sextety

Partita G dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita B dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (1762, rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (1764, rkp.);

Partita G dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita D dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (1764, rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (1762, rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita C dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (1763, rkp.);

Partita D dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (1764, rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (1764, rkp.);

Partita D dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita A dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita D dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita D dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita F dur pro 2 hoboje (klarinety), 2 lesní rohy a fagot (1762, rkp.);

Partita D dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);

Partita B dur pro 2 hoboje, 2 lesní rohy a 2 fagoty (nedatovaný rkp.);