Český hudební slovník osob a institucí

Palkovský, Oldřich

Palkovský, Oldřich, skladatel, hudební pedagog, narozen 24. 2. 1907, Brušperk (u Frýdku-Místku), zemřel 13. 5. 1983, Zlín (tehdy Gottwaldov).

Pocházel z rozvětvené hudební rodiny. Po studiu na brněnské konzervatoři v letech 1925–31 (skladba u Viléma Petrželky, dirigování u Zdeňka Chalabaly, klavír u Ilony Kurzové a Anny Holubové) studoval kompozici v mistrovské třídě Josefa Suka na pražské konzervatoři (1931–33). Působil od roku 1934 jako učitel na hudební škole ve Zlíně a současně jako examinátor státních zkoušek na brněnské konzervatoři. V letech 1950–67 byl profesorem hudebně teoretických předmětů na kroměřížské konzervatoři. Jeho skladatelské dílo je orientováno zvl. k neprogramní (tzv. absolutní) hudbě jak komorní, tak orchestrální – symfonické i koncertantní, jejímiž silnými stránkami jsou kompoziční svébytnost, byť zprvu poněkud konzervativně zaměřená (stylově orientovaná na pozdní romantismus s výraznou melodikou, smyslem pro motivickou práci i barvitou instrumentaci a hlavně formální vyváženost), později se však odpoutává od tonality a v posledním období dospěl Oldřich Palkovský k volné atonalitě. Zkomponoval i řadu drobnějších skladeb, pochodů, tanců a úprav lidových písní z okolí Zlína pro mužský a dětský sbor. Za svou tvorbu získal několik ocenění ve skladatelských soutěžích (cena České akademie 1941 za 1. symfonii, cena Melantricha za Houslovou sonátu a dvakrát cena jubilejní nadace B. Smetany za Klavírní trio – 1946 a Concertino pro dechové nástroje – 1947). Oldřich Palkovský byl také autorem méně známé Praktické školy hry klavíru vydané v roce 1932.