Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Wiedermann, Bedřich Antonín

Tisk

(Wiedermann-Ivanovický, Bedřich Antonín)

Charakteristika: varhaník, ředitel kůru, violista, hudební pedagog, skladatel, varhanář, organizátor hudebního dění

Datum narození/zahájení aktivity:10.11.1883
Datum úmrtí/ukončení aktivity:5.11.1951
Text

Wiedermann, Bedřich Antonín (Wiedermann-Ivanovický, Bedřich Antonín), varhaník, ředitel kůru, violista, hudební pedagog, skladatel, varhanář a organizátor hudebního dění, narozen 10. 11. 1883, Ivanovice na Hané, zemřel 5. 11. 1951, Praha.

 

Jeho otec i praotec byli řídícími učiteli. Od útlého věku hrál na klavír a varhany. Během studia na Jiráskově gymnáziu v Praze se seznámil se svým budoucím učitelem varhan Josefem Kličkou (1895–1903). Dva měsíce pracoval jako úředník berního úřadu v Kroměříži. Dále studoval bohosloví na teologické fakultě v Olomouci (1904–08), kde zastupoval v katedrále sv. Václava dirigenta Josefa Nešveru a varhaníka Antonína Petzolda. Zde se rozhodl plně věnovat hudbě a po sedmi semestrech přerušil studium teologie. Po opuštění olomouckého semináře byl přijat na pražskou konzervatoř (1908). Varhany studoval ve třídě Josefa Kličky (do 3. července 1909) a následující rok skladbu pod vedením Vítězslava Nováka v nově zřízeném oddělení kompozice. Byl varhaníkem v Brně na Petrově (1910–11), v emauzském klášteře v Praze (1911–17), ředitelem kůru v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně (1917–19) a tři roky violistou České filharmonie. Od března 1917 vyučoval jako výpomocný učitel za Karla Steckera hru na varhany na konzervatoři v Praze (řádným profesorem 1920–44), od dubna 1944 vyučoval na mistrovské škole a od roku 1946 na AMU. Mezi jeho žáky patřili Miroslav Kampelsheimer, Josef Kuhn, Jiří Ropek, Milan Šlechta, Josef Černocký, Bedřich Janáček, Jan Bedřich Krajs, Jiří Reinberger a další. Jako sólista veřejně vystupoval od roku 1905. Inicioval pravidelné varhanní hodinky v Emauzích, měsíční nedělní matiné ve Smetanově síni, které pořádala pražská obec (1920–32), a od čtyřicátých let pravidelné koncerty v bazilice sv. Jakuba na Starém Městě pražském (varhany přestavěny dle jeho návrhu). Uskutečnil desítky koncertů v pražských chrámech i v menších městech po celé republice. Vytvořil řadu nahrávek pro Český rozhlas. Koncertoval v Anglii (1924), New Yorku (1924), Německu (1925), Švédsku (1926) a Belgii (1935). Byl znalcem chorálu a zabýval se varhanářstvím. U příležitosti jeho 50. narozenin a výročí 100. narozenin jeho otce byly v roce 1935 postaveny nové varhany v kostele u sv. Martina v Lulči. Jako skladatel se zaměřil především na varhanní a vokální tvorbu (zejména na duchovní texty). Zkomponoval přibližně 340 skladeb (85 pro varhany), z nichž většina je zachována pouze v rukopisech nebo autorizovaných opisech, část jeho díla vyšla ve sbornících.


Dílo

Dílo hudební (výběr)

 

Varhany

Tři skladby pro varhany: Toccata a fuga f moll (1912), Elegie (1920, původně Vánoční elegie), Scherzo (1931) (sborník uspořádal Jiří Reinberger, Orbis 1951).

Tři chorálové předehry (1919, 1927/28, 1927; třetí Chtíc aby spal; vyd. Hudební matice, 1944).

Ó hlavo, plná trýzně (1934, vyd. 1984).

Míťova ukolébavka (1935, litografie Josefa Miloty 1936).

Variace a dvojitá fuga na moravskou národní píseň (rukopis, 1937, premiéra Praha, 4. 11. 1940).

Ukolébavka (1939, litografie 1939).

Notturno (1942, vyd. 1984).

Burlesca (1942, vyd. 2007).

Pastorale dorico (první z cyklu Čtyři pastorály v církevních tóninách, 1942, třetí Pastorale lydico také pro orchestr, první vyd. ve sbírce Česká varhanní tvorba I., Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1954).

Toccata diatonica (1943, vyd. 2007).

Pod českou vlajkou a rudým praporem, pochod (1946, světlotisk Josefa Miloty 1946).

Předehra cis moll (rukopis, premiéra Brno, 21. 5. 1946, Český rozhlas).

Čtyři pastorely, fantazie, finále, preludia a ricordanza.

Ave Maria A dur, č. 2 pro varhany nebo harmonium (vyd. 1947).

Toccata e moll (1948, vyd. 1984).

Missa pro organo solo (1948).

 

Sborníky skladeb pro varhany

Composizioni per organo (sborník, uspořádal Jiří Ropek, vyd. Praha 1984).

Varhanní skladby (sborník, uspořádal Josef Popelka, vyd. Praha 2007).

 

Varhany a klavír

Svatební pochod à la Händel (vyd. František Urbánek, 1936, také pro dechový orchestr).

Stále vpřed, pochod (1941, vyd. Stanislav Hrubý ve sbírce Zvuk, č. 2, Praha 1945, Melantrich).

 

Housle a klavír

Suita ve starém slohu pro housle a klavír nebo varhany (1920, také pro orchestr 1939).

 

Písně

Tři písně v lidovém tónu moravském s klavírem (František Sušil, 1913).

Mír (text Jan Rokyta, 1913).

Hanácke kolede (s klavírem nebo varhanami, vyd. Otakar Pokoj, 1936).

Hanácky pěsničke (premiéra Praha, 21. 1. 1948).

 

Sbory

Dva mužské sbory (1935, litografie Josefa Miloty, Praha 1936).

Na křídlech vánku, tříhlasý dětský sbor (s varhanami, 1945).

 

Kantáty

Vánoční kantáta pro mužský sbor, smyčce, harmonium a klavír (1906).

Havéřská kantáta pro alt sólo smíšený sbor a žesťový orchestr (text podle dobových registrů z roku 1551, 1939).

Kantáta ve starém slohu (premiéra Praha, 25. 5. 1941).

 

Chrámové skladby

Litanie lauretanae (1907).

Miserere ad septem voces inaequales (1907, 1911, litografie partitura, Praha 1938).

Solemnis missa pastoritia (1909).

Missa solemnis pro smíšený sbor, varhany a smyčcový orchestr (1934).

Missa in Dominicis Quadragesimae (1918, premiéra Praha, 14. 3. 1948).

Žalm 18 (1929).

Žalm 22 (1930).

Hymnus Veni Creator Spiritus pro tenor a varhany (1909).

Graduale Tribulationes cordis mei (1933).

Mše pro mužský sbor a varhany.

Sbory a capella.

Sólová moteta s průvodem varhan (přibližně 36 latinských motet).

Smíšené sbory bez doprovodu (přibližně 18 latinských motet).

Moteta pro smíšený sbor s průvodem varhan nebo orchestru (přibližně 14 latinských motet).

6 motet pro mužský sbor a capella.

4 moteta pro mužský sbor a varhany.

3 moteta pro ženský sbor a varhany.

Hymny.

 

Úpravy skladeb

Antonín Dvořák: Biblické písně č. 1, 2, 3 pro baryton a mužský sbor.

Svatý Václave (harmonizace, vyd. Hudba a škola 2, 1929/30).

 

Dílo literární (výběr)

 

Varhany v dómě u sv. Víta v Praze (Cyril 59, 1933, č. 7–8, s. 92–94).

Nové varhany státní konservatoře hudby v Praze (Sborník konzervatoře 137).

In memoriam prof. Josefa Kličky (Výroční zpráva pražské konzervatoře 1936/37).

Nové varhany Sukovy síně (Výroční zpráva pražské konzervatoře 1936/37).

Hesla v PHSN.

Diskografie

Diskografie (výběr)

 

Wiedermann: Fuga f moll, Toccata f moll; Dvořák: Largo; Fibich: Poem (Ultraphon 1944; Supraphon 2011) – historická nahrávka.

Literatura

I. Lexika

Kozák, Jan: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).

ČSHS.

MEH.

MGG2.

New Grove2.

 

II. Ostatní

Perlík, Romuald: Wiedermann padesátníkem (Cyril 59, 1933, č. 7–8, s. 95).
Petr, Bohumír Cyril: Prof. Bedřich Antonín Wiedermann (Cyril 59, 1933, č. 9–10, s. 97–98).

Komárek, Josef – Štědroň, Jan: Naši rodáci a krajané (Rousínov 1934).

Sychra, Cyrill: Prof. Bedřich A. Wiedermann. Skizza k podobizně (Cyril 70, 1944, č. 1–4, s. 26–31).
Čubr, Antonín: Vzpomínka na B. A. Wiedermanna (Hudební rozhledy 6, 1953, č. 16, s. 767).
Reinberger, Jiří.: K nedožitým pětasedmdesátinám B. A. Wiedermanna (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 20, s. 847).

Velemanová, Veronika: Josef Černocký. Pedagog, varhaník, teoretik (bakalářská práce, Hudební fakulta JAMU, Brno 2012).

 

http://encyklopedie.brna.cz/

www.libri.cz/databaze/kdo20/

www.rozhlas.cz/nakladatelstvi/autori/

http://cyril.psalterium.cz/

Archivalie

Národní muzeum. Muzeum české hudby.

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 11.2.2016