Mojžíš, Vojtěch
Charakteristika: Skladatel, hudební pedagog a vědecký pracovník
Datum narození/zahájení aktivity:4.11.1949
Text
• Dílo • Literatura •
Mojžíš, Vojtěch, skladatel, hudební pedagog a vědecký pracovník, narozen 4. 11. 1949, Brno.
Po maturitě na střední všeobecné vzdělávací škole (1968) studoval skladbu na brněnské JAMU ve třídě Ctirada Kohoutka (1968–74, absolvoval komorní operou Faethon a Ikaros). Na stejné škole poté pokračoval postgraduálním studiem kompozice se zaměřením na hudbu pro děti a instruktivní literaturu (1976–79), v letech 1980–85 studoval hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako zpěvák a sbormistr Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1974–75), poté byl zaměstnán jako externí vyučující na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) v Brně (1975–76, klavírní improvizace), jako učitel hudební výchovy na gymnáziu (1975–76) a učitel hudby na lidové škole umění (1976–79), dále jako hudební režisér a editor hudebnin ve vydavatelstvích Supraphon a Panton (1979–90), přispíval svými kritikami do Hudebních rozhledů, Gramorevue a Harmonie. Počátkem 90. let působil v Editio Supraphon a na ústředí České školní inspekce, krátce též učitelem hudební teorie pražské konzervatoře a Školy umění a managmentu. Od roku 1995 vyučuje na Konzervatoři a vyšší odborné škole Jaroslava Ježka (hudební teorie, hra partitur) a je kurátorem sbírek fonotéky Hudebně historického oddělení Českého muzea hudby.
Ve svých skladbách vychází ze stylových podnětů Nové hudby šedesátých let (dodekafonie, aleatoriky, hudby témbrů, projektové hudební kompozice a práce s elektroakustickými prostředky), v čemž byl ovlivněn především svými brněnskými učiteli: Ctiradem Kohoutkem, Miloslavem Ištvanem a Aloisem Piňosem. Svá díla však obohacuje také o některé tradiční postupy či folklórní inspirace. Skladby mají často charakter meditací (Introspekce, Úvaha, Portrét, Tajná stezka). Silné jsou v Mojžíšově tvorbě rovněž podněty, jež mu poskytuje architektura a krajina (Maison sur la vignoble, Viničné Šumice, I. smyčcový kvartet „Voluta“ a další). První Mojžíšovy kompozice zazněly na koncertech Studia soudobé hudby JAMU, výraznější úspěch mu však přineslo až ocenění jeho symfonického obrazu Viničné Šumice, za nějž získal třetí cenu v Soutěži ministerstva kultury ČSR roku 1978. V ostravské soutěži Generace byla oceněna jeho díla Deník (1978), II. Smyčcový kvartet (1980) a Sonáta pro klavír a lesní roh (1981). Mojžíšova skladatelská tvorba zahrnuje jak díla instrumentální, tak vokální. Podstatnou složkou jeho tvůrčího profilu je také tvorba pro děti (Psaníčko, Jak se chodí po jehličí).
Dílo
Dílo hudební
Skladby komorní
Studie pro klavíristku. Hudba pro klavír a bicí nástroje (1969);
Accordeonis soni. Čtyři věty pro akordeon (1970);
Musica festa. Hudba pro 10 žesťů (1971);
Voluta. I. smyčcový kvartet (1972);
Variace na Íkara a Faethonta. Klavírní trio (1974);
Tajná stezka. Meditace pro sólové violoncello (1976);
Léto ve Výmaru (Der Sommer in Weimar). Duo pro violu a kontrabas (1976);
Přátelské setkání. Sextet pro 3 klarinety a 3 smyčce (1976);
Slavkovské slunce (Le soleil d Austerlitz). Meditace pro kytaru (1977);
Deník. Sextet pro dva čtvrttónové klarinety, dva snižcové trombony a dva pedálové tympány s použitím mikrointervalů (1977);
Fantazie pro varhany a tympány (1978);
Portrét. Klavírní toccata s introdukcí a codou (1979);
Úvaha. Meditace pro akordeon (1979);
Introspekce. Meditace pro kontrabas (1979);
II. smyčcový kvartet (1980);
Za branou. Nonet z podnětu Goethova Fausta (1980);
Sonáta pro klavír a lesní roh (1982);
Sympatie pro basklarinet a klavír (1983);
Saxonet. Věta pro saxofonové kvarteto (1985);
Tusculum. Kvintet pro dvoje housle, dvě violy a violoncello (1985);
Dárek (Cadeau). Meditace pro sólové violoncello (1986);
Proměny. Meditace pro kytaru (1988);
Epizoda – flirt. Hudba pro klarinet a harfu (1991);
Invence pro cimbál. Meditace (2000);
Setkání (Meeting) cimbálu s marimbou (2000).
Skladby orchestrální
Maison sur la vignoble (Dům na vinici). Hudba pro smyčcové a blanozvučné bicí nástroje (1970);
Hradská cesta. Dva obrazy pro velký symfonický orchestr (1971);
Viničné Šumice. Symfonický obraz (1977).
Skladby vokální
Punctum saliens. Sentence pro soprán a fagot (1971);
Salve Regina. Smíšený sbor a cappella (1974);
Po vojně. Poema pro smíšený sbor a instrumentální soubor na slova Josefa Kainara (1974);
Hrst plná lásky. Ženský sbor s průvodem klavíru na slova Marie Bednářové (1976);
Psaníčko. Dětský čtyřhlasý sbor s průvodem klavíru na slova T. Zaciosové (1976);
Vždy cosi potkáváme. Smíšený sbor a cappella na slova Josefa Pavlíka (1976);
Jak se chodí po jehličí. Cyklus tří dětských sborů s chlapeckým recitačním sólem a instrumentálním doprovodem na slova Zuzany Novákové (1982);
Otče náš... Smíšený sbor a cappella (1995);
Dej Bůh štěstí. Tři lidové koledy pro ženský sbor a cappella (1999);
Ponaučení. Několik varování a rad spoluobčanům na přelomu tisíciletí pro tříhlasý ženský, nebo dětský sbor a tři dechové dřevěné nástroje, nebo klavír, na texty starých latinských přísloví (2001).
Opera
Faethon a Ikaros. Komorní opera na náměty z antické mythologie (1973, libreto Karel Tachovský).
Elektroakustická hudba
Pravda o muži. Elektroakustická kompozice – melodram na text Alpphonse Allaise pro recitátora a magnetofonový pás (1972);
Operation. Hudba pro flétnu, trubku, kontrabas, bicí a operátora elektroakustických zařízení (1979);
Art protis. Elektroakustická kompozice (1979);
Carmina moravica II. Variace na lidovou píseň z moravsko-slovenského pomezí pro cimbál a smyčce. Music for tape (1981).
Skladby instruktivní
Schola Ludus. Cyklus skladbiček pro hudební školy (1979). Literatura
I. Lexika
ČSS.
II. Ostatní
http://www.musica.cz/comp/mojzis.htm
Jan Hanák Datum poslední změny: 6.6.2007