Český hudební slovník osob a institucí

Sádlo, Miloš

Sádlo, Miloš (vl. jm. Zátvrzský), violoncellista, narozen 13. 4. 1912, Praha, zemřel 14. 10. 2003, tamtéž.

Jeho prvním učitelem hry na violoncello byl od roku 1928 Karel Pravoslav Sádlo, který u něj objevil mimořádné hudební nadání a tři roky jej soukromě vyučoval. První veřejný koncert odehrál Sádlo ještě pod jménem Zátvrzský (Saint-Saënsův koncert, 1929), příjmení Sádlo přijal z vděčnosti ke svému pedagogovi, u něhož pokračoval ve studiu na pražské konzervatoři (1938–41). Absolvoval několikaměsíční stáž u Pabla Casalse v Prades ve Francii (1955). Od počátku své koncertní kariéry se věnoval komorní hře, byl členem Pražského kvarteta (1931–33), později Českého tria (1944–56) a Sukova tria (1957–60). Jako sólista Sádlo zaznamenal velké úspěchy nejprve na zahraničních koncertních vystoupeních ve Vídni (od roku 1930), kde také získal zlatou medaili v Mezinárodní soutěži violoncellistů (1937), v Anglii (naposledy v roce 1959), Belgii, Bulharsku, Finsku, Francii (naposledy v roce 1956), bývalé Jugoslávii, Maďarsku, v tehdejším Východním i Západním Německu, Polsku (1951), Rakousku, Rumunsku, v Sovětském svazu, ve Švédsku, Švýcarsku, v Turecku (1947) a jako náš první sólista také na Kubě (1961). Byl vyznamenán státní cenou 1. stupně za propagaci české hudby v Anglii a tehdejším Sovětském svazu (1953) a titulem Zasloužilý umělec (1962). Jeho sólistická činnost na domácích pódiích rozvíjená především za okupace je označována jako velmi posilující. Jako pedagog působil na pražské AMU (od roku 1950), kde mu byla udělena profesura (1953) a na Indiana University v USA (1959), kde mu byl propůjčen titul Chevalier du Violoncelle (2002). Byl sólistou České filharmonie (od roku 1949). Jeho repertoár zahrnoval téměř všechny slohové oblasti a významná díla violoncellové literatury. Zvláštní pozornost věnoval Sádlo soudobé hudbě českých i zahraničních autorů (Janáček, Martinů, Hindemith, Honegger, Prokofjev, Vladigerov). Ve světové premiéře uvedl jemu dedikovaný koncert Arama Chačaturjana a Fantasii Pancha Vladigerova, provedl první nahrávku Tria Dmitrije Šostakoviče spolu s autorem a Davidem Oistrachem premiéroval i mnoho skladeb domácích autorů, jež byli jeho současníky. Uvedl např. sonátu Vítězslava Nováka (27. 2. 1942), II. koncert a II. sonátu Jaroslava Řídkého, Polky Jana Kunce, dále skladby Viléma Petrželky, Jaroslava Kvapila (Fantasie), Zdeňka Blažka (Vzpomínky), Julia Kasala, Emila Hlobila (Jarní impromptu) a Josefa Páleníčka (Variace a suita), poprvé také provedl violoncellový koncert tehdy devětadvacetiletého skladatele Viktora Kalabise (1962). V úpravě pro violoncello uváděl i světová houslová díla, sám upravil klavírní a houslové skladby Bedřicha Smetany, Lístek odvanutý a Sýček neodletěl Leoše Janáčka a jiné. Sádlo také působil jako porotce mezinárodní hudební soutěže o cenu Hanuše Wihana při festivalu Pražské jaro (1955), Casalsovy soutěže v Paříži (1957) a soutěže violoncellistů v Mexiku (1959). U příležitosti svých padesátin provedl za doprovodu České filharmonie původní verzi Haydnova koncertu D dur a Chačaturjanův a Dvořákův violoncellový koncert (12. 4. 1962). Byl prvním interpretem tehdy nově objeveného Koncertu C dur Josepha Haydna, který uvedl v rámci Pražského jara v roce 1962. Organizačně se podílel na vzniku koncertní sekce Svazu československých skladatelů. Ve srovnání s bohatou a pestrou koncertní aktivitou nahrál poměrně málo skladeb na hudební nosiče; nacházíme mezi nimi např. pomalou část Boccheriniho koncertu, Brahmsův dvojkoncert nahraný spolu s Davidem Oistrachem, Rokokové variace Pjotra Iljiče Čajkovského, sonátu Jiřího Pauera, v Paříži natočenou Pohádku Leoše Janáčka, II. sonátu Bohuslava Martinů a Dvořákův violoncellový koncert. Nakladatel Oldřich Pazdírek jako první vydal sbírku Sádlových úprav pro violoncello pod názvem Sádlův repertoir. V článku Karla Pravoslava Sádla vydaného u příležitosti padesátin jeho žáka, je Miloš Sádlo označován za jednoho z nejúspěšnějších umělců své generace. Byl jednoznačně violoncellistou světové úrovně.