Český hudební slovník osob a institucí

Florjanský, Vladislav

Povoláním nejprve poštovní úředník, začal zpěv studovat soukromě, od roku 1884 vystupoval ve lvovském polském divadle. Debutoval v Millöckerově operetě Žebravý student, brzy však přešel k opeře (2. 2. 1865 zpíval titulní roli v opeře Konrad Wallendord Władysława Żeleńského podle románu Adama Mickiewicze). Polská zpěvačka Tereza Arklová (Teresa Arklowa), která v letech 1885–89 hostovala v Praze, jej doporučila vedení Národního divadla, v němž bylo právě naléhavě potřeba posílit tenorový obor. 21. 9. 1886 vystoupil Florjanský poprvé na jevišti Národního divadla jako Jontek v Halce Stanisława Moniuszka a na základě dalšího hostování v téže roli 23. 5. 1887 byl angažován. Členem Národního divadla zůstal do 30. 6. 1900 (představením na rozloučenou byl Dalibor 26. 6. 1900). Za dobu svého působení vystoupil Florjanský v 74 inscenacích.

Brzy se stal (zejména po odchodu Carla Raverty a Antonína Vávry) hlavním interpretem svého oboru, i přesto, že kritika poukazovala na jeho problémy s českou výslovností. Po nejistých začátcích dostal vynikající příležitost v české premiéře Verdiho Otella (7. 1. 1888) a téhož roku sklidil uznání samotného skladatele při české premiéře Čajkovského Evžena Oněgina (6. 12. 1888, Lenský) a úspěch měl i jako Heřman v české premiéře Pikové dámy (11. 10. 1892). Spolu s Bertou Foersterovou v roli Nefty se postaral o senzaci sezóny 1889/90 v titulní roli Asraela Alberta Franchettiho (premiéra 30. 3. 1890, do 23, 2. 1900 dosáhla opera 61 repríz). V devadesátých letech patřil Florjanský k nejlépe placeným sólistům Národního divadla. Vystupoval také koncertně (v rámci Národního divadla na dobročinném koncertě ve prospěch obětí pařížské Komické opery 10. 6. 1887, 28. 11. 1887 na koncertě ve prospěch Leopolda Stropnického, zaujal 3. 10. 1890 na 16. populárním koncertě v Rudolfinu či při svém hostování na Žofíně roku 1901, kdy zpíval scénu z Wagnerova Lohengrina, árie P. I. Čajkovského a S. Moniuszka a písně Emanuela Chvály a Jana Maláta). Roku 1892 se zúčastnil zájezdu první české scény na Mezinárodní divadelní a hudební výstavu ve Vídni, kde vystoupil v titulních rolích Smetanova Dalibora a Dvořákova Dimitrije. Jako člen pražského Národního divadla hostoval v rodném Lvově (1888, 1895. 1897), Krakově (1889, 1892, 1898) a 1895 v Mariinském divadle v St. Petěrburgu. Ke své benefici u příležitosti desetiletí činnosti v Národním divadle roku 1897 si vyvolil Jeníka z Prodané nevěsty. Publikum jeho výkon přijalo především jako sympatické gesto vůči české národní opeře, Karel Knittl ocenil poctivou přípravu a hudební zvládnutí nesnadného Smetanova partu a srovnávala jeho výkon s Daliborem, kterého on osobně považoval za Florjanského nejlepší úlohu, nicméně poznamenala, že „styl celé té úlohy p. Florjanskému přece jenom zplna nesvědčí“ (Karel Knittl, Dalibor 1897, viz seznam literatury).

Silnou konkurenci pro Florjanského znamenal roku 1899 příchod Karla Buriana do Národního divadla. V té době je z kritik náhle cítit nespokojenost s projevem Florjanského, spoléhajícího údajně na sličný zjev bez hlubších uměleckých kvalit apod. Florjanského smlouva skončila roku 1900 a přestože Burian brzy opět z divadla odešel, nebyla novým vedením Národního divadla (šéfem opery se stal Karel Kovařovic) smlouva Florjanskému obnovena, ač se za publikum za svého oblíbence postavilo. Srovnávání výkonů obou umělců přetrvávalo i v dalších letech u příležitostí jejich hostování. 3. 7. 1901 vystoupil Florjanský v Praze opět jednou jako Dalibor. Kritika (E. Hoffer v Daliboru 1901, s. 223) konstatovala zlepšení výslovnosti, avšak vytýkala (na rozdíl od Knittla) „nehudebnost a neplastičnost, frase zpívané bez vyvrcholujících point, v nichž byl mistrem Burian. […] Jeho [Florjanského] Dalibor měl vždycky tolik teatrálního nátěru a tolik zdánlivě elegantních, ale nepřirozených pos, že nebylo možno čekati, aby se jich byl rázem zhostil. Umění české nemělo v panu Florjanském nikdy svého představitele.“ S tímto tvrzením jsou v rozporu posudky, jež vyzdvihují hereckou propracovanost právě ve vážných rolích. V Brně, kde vystupoval Florjanský roku 1895 (a hostoval 1905), se stal jeho Dalibor na dlouhá léta interpretačním vzorem. V Národním divadle hostoval ještě roku 1902, 1904 a 1905, v těchže letech také v Plzni (1905 jako Heřman v Pikové dámě), roku 1905 s divadelní společností A. Frýdy také v menších českých městech. 7. a 8. 12. 1906 zpíval na koncertě spolku Moravan v Kroměříži sólový part Dvořákova Stabat mater. Po odchodu z Národního divadla přešel do Velkého divadla ve Varšavě, kde od roku 1902 působil též jako režisér. V sezóně 1906–07 podnikl uměleckou cestu do USA (New York, Detroit, Washington), dále hostoval ve Vilniusu, Kyjevě a Lvově, kam se roku 1906 natrvalo vrátil. Koncertně vystupoval až do své smrti.