Český hudební slovník osob a institucí

Medek, Ivan

Medek, Ivan, muzikolog, hudební kritik a publicista, politický komentátor, narozen 13. 7. 1925, Praha, zemřel 6. 1. 2010, Praha

Pocházel z uměleckého prostředí. Otec Rudolf Medek (1890–1940) byl spisovatelem, děd Antonín Slavíček (1870–1910), strýc Jan Slavíček (1900–70) a bratr Mikuláš Medek (1926–74) byli malíři, strýc Jiří Slavíček (1901–57) byl filmovým režisérem a střihačem, švagrová Emila Medková (1928–85) byla fotografkou. Ivan Medek studoval čtyři roky na Akademickém gymnáziu a poté skladbu na pražské konzervatoři; po únorovém převratu 1948 však byl nucen studium přerušit. V letech 1945–48 působil Medek jako kritik v denních a odborných periodikách, 1946–48 spoluzakládal Talichův Český komorní orchestr, jehož byl do 1948 administrativním vedoucím; 1948-49 dále spolupracoval s Václavem Talichem. V letech 1950–52 organizoval koncerty Českého spolku pro komorní hudbu, 1952–54 byl koncertním jednatelem České filharmonie. 1954–62 byl koncertním jednatelem a dramaturgem Hudební a artistické ústředny, Městského Domu osvěty a Městského kulturního střediska v Praze. 1962–70 působil jako koncertní jednatel a dramaturg České filharmonie, do jejíhož programu zařadil k prvému výročí úmrtí Jana Palacha (upálil se 19. 1. 1969) provedení oratoria Jana z Arku na hranici Arthura Honeggera; důsledkem bylo jeho odstranění z filharmonie a zněmožnění další publicistické činnosti. 1970–77 byl redaktorem hudebně–pedagogické literatury ve vydavatelství Supraphon. Medek se mj. aktivně podílel na založení a činnosti organizace Hudební mládeže.

Poté, co se v roce 1977 stal signatářem Charty 77, vystřídal různá zaměstnání (sanitář, umývač nádobí, šatnář). Poté, co ho příslušníci StB fyzicky napadli a vyvezli za Prahu, odešel 1978 do emigrace v Rakousku, kde byl nejprve poradcem Amerického fondu pro uprchlíky z ČSSR a pak až do roku 1990 politickým komentátorem rozhlasových stanic Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a dalších.

Po návratu do vlasti (1990) byl odborným poradcem České filharmonie (1990–92), od roku 1993 působil jako ředitel odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla a jako předseda správní rady České filharmonie, 1996–98 byl vedoucím prezidentské kanceláře; byl rovněž poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání a aktivním členem laického katolického sdružení Opus bonum, které v roce 1978 založil v Německu opat břevnovského kláštera Anastáz Opasek; od roku 1999 byl Medek předsedou tohoto sdružení. Téhož roku (1999) odešel do důchodu a věnoval se publicistické a komentátorské činnosti.

1967 získal Medek cenu Československé společnosti pro hudební výchovu, 1969 Cenu Českého hudebního fondu. V roce 1991 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka, 1999 obdržel medaili Za zásluhy, v roce 2001 získal za svou publicistickou a veřejnou činnost Cenu Ferdinanda Peroutky.

Do roku 1970 psal Medek řadu popularizačních pořadů a komentářů pro tehdejší Československý rozhlas a Československou televizi i pro tištěná periodika. I když jeho zásluhy o vznik a rozvoj Českého komorního orchestru a jeho práce v dalších hudebních institucích přinášela nepochybně cenné hodnoty, Medek sám se později ke svému působení v hudební oblasti stavěl sebekriticky. Za těžiště svého veřejného působení pokládal politickou publicistiku, díky níž se stal respektovanou osobností s mimořádně velkým morálním kreditem.