Český hudební slovník osob a institucí

Hylas, Ilja

Hylas, Ilja (Hylas, Josef), pěvec-tenorista, operní režisér, televizní hudební režisér, hudební pedagog a herec, narozen 12. 3. 1922, Malešov, zemřel 25. 7. 1987, Brno.

Syn vesnického hudebníka a švadleny. V patnácti letech mu byla vydána básnická sbírka pod pseudonymem Ilja, který užíval po zbytek života jako oficiální křestní jméno. Ve stejném roce (1937) odešel do Prahy. Vyučil se číšníkem v Grand Hotelu Šroubek (Grand Hotel Evropa). Na konzervatoři v Praze studoval (1939–47) nejdříve hru na hoboj u Josefa Dědy, poté sólový zpěv pod vedením Hilberta Vávry a Dmitra Levytského a externě operní režii ve třídě Ferdinanda Pujmana. Působil ve sboru operety Divadla na Vinohradech (1941–42) a v operetě Metropol (1943–44). První angažmá získal roku 1945 jako tenorista a později asistent režie v Divadle 5. května v Praze. Hrál ve vedlejších rolích ve filmech Parohy (1947) a Červená ještěrka (1948). Působil jako pěvec a asistent režie v Národním divadle v Praze (1948–51). Jako operní režisér byl angažován v roce 1951 do divadla Zdeňka Nejedlého v Ostravě (dnes Divadlo Antonína Dvořáka), kde působil do roku 1978. Mezi jeho významné režijní počiny na ostravské scéně se řadí česká premiéra Čajkovského opery Čarodějka (1953), dále Čertova stěna (1956), Bludný Holanďan (1954), Fidelio (1964), Dimitrij (1966), Lohengrin (1968), Řecké pašije (1969), Janáčkova Šárka (1978) ad. Podílel se na premiérách oper soudobých českých tvůrců: Kolotoč (1960) Václava Trojana, Krakatit (1961) Václava Kašlíka, Manželské kontrapunkty (1962) Jiřího Pauera, Hiawatha (1974) Jaroslava Vogla.  Při své režijní práci se soustředil na pečlivé herecké vedení sólistů i propracované sborové scény.  V sezóně 1962/63 vedl externě operu v Opavě. V roce 1970 se stal uměleckým vedoucím souboru Collegium Ludi Camerati, ve kterém se spojila řada předních operních sólistů, klavíristka a korepetitorka Drahomíra Ritzová a Ostravské kvarteto k vytvoření komorní opery. V roce 1978 přešel z Ostravy do Brna a stal se šéfem opery Státního divadla (1978–85), kde pokračoval i v práci operního režiséra: např. Řecké pašije (1979), Rusalka (1979), Mistři pěvci norimberští (1980), Čarostřelec (1982), Hoffmannovy povídky (1982), Růžový kavalír (1983), Jakobín (1984) ad. Pohostinsky se podílel na řadě představení v Národním divadle v Praze. Po založení ostravského televizního studia v roce 1955 se stal průkopníkem televizní režie hudebních programů (zejména operních – přenosů i vlastních televizních operních inscenací). V roce 1960 režíroval televizní inscenaci Dvořákovy Rusalky (Marta Krásová, Eduard Haken, Beno Blachut). Představení režírovaná Iljou Hylasem byla uváděna na festivalech Pražské jaro (Řecké pašije, 1979), Smetanova Litomyšl (Prodaná nevěsta, Tajemství, Dvě vdovy, 1962) a hostovala v Německu, Itálii, Finsku, Lucembursku a dalších zemích. Obor operní režie a televizní hudební režie vyučoval na JAMU. Dvakrát se oženil, s první manželkou Jarmilou Mayerovou, členkou baletu Národního divadla v Praze, měl syna Ilju (výtvarník a scénograf).