Český hudební slovník osob a institucí

Waldhans, Jiří

Waldhans, Jiří,dirigent a hudební pedagog, narozen 17. 4. 1923, Brno, zemřel 28. 3. 1995, tamtéž.

Po maturitě v rodišti na klasickém gymnáziu (1942) studoval (s přerušením v letech 1944–45, kdy byla škola uzavřena) na brněnské konzervatoři dirigování u Bohumíra Lišky a tři semestry hudební vědu na Masarykově univerzitě (1945–46). V letech 1956 a 1967 absolvoval krátkodobé dirigentské kursy u Igora Markeviče v Salzburgu a u Jevgenije Mravinského v Leningradu. V letech 1948–51 byl korepetitorem a sbormistrem opery Státního divadla v Ostravě, pak se vrátil do Brna jako dirigent Symfonického orchestru kraje brněnského, opět se vrátil na Ostravsko jako dirigent a od roku byl 1956 šéfem a uměleckým ředitelem Ostravského symfonického orchestru. Zde věnoval pozornost především české hudbě 19. a 20. století, ale zvláště také světové romantické produkci (Čajkovskij, Borodin, Berlioz, Schumann, Weber, Mendelssohn-Bartholdy, Saint-Saëns). Jeho zásluhou uváděl Ostravský symfonický orchestr skladby soudobých, zvláště ostravských skladatelů Čestmíra Gregora, Miroslava Klegy, Karla Kupky či Zbyňka Přecechtěla, ale i klasiků 20. století (Prokofjev, Stravinskij, Honegger a jiní). Dirigoval i první zahraniční vystoupení ostravského orchestru v roce 1958 v Polsku. V letech 1955–59 působil jako učitel Vyšší hudebně-pedagogické školy. Na podzim 1962 se vrátil do Brna, kde byl až do roku 1978 šéfdirigentem Státní filharmonie Brno. I zde propagoval místní soudobé skladatele Karla Horkého, Viléma Petrželku, Theodora Schaefera, Jana Kunce, Osvalda Chlubnu, Miloslava Ištvana, Ctirada Kohoutka, Františka Emmerta, Zdeňka Pololáníka, Jiřího Matyse, Aloise Piňose, často uváděl světové autory (klasiky i skladatele 19. a 20. stol., jako např. Brahmse, Mahlera, Šostakoviče, Nona či Martinů). Pro rozhlas nebo gramofonové společnosti natáčel u nás (roku 1973 cena Supraphonu za nahrávku Špalíčku Bohuslava Martinů) i v zahraničí (v Berlíně Smetanovu Mou vlast, v Birminghamu Dvořákovy předehry Karneval a Othelo, v Kodani 3. symfonii Bohuslava Martinů). Hostoval téměř ve všech evropských zemích, vedl Státní filharmonii na zámořském turné do Spojených států v roce 1973. Po odchodu z brněnské filharmonie se stal odborným asistentem pro obor dirigování orchestru na JAMU v Brně (kde již dříve vyučoval externě) a poté byl v roce 1980 jmenován docentem. Hostoval u všech předních domácích orchestrů včetně České a Slovenské filharmonie, Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze apod. Po opakovaném záchvatu mrtvice odešel v roce 1981 do invalidního důchodu.