Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Pešek, Antonín

Tisk


Charakteristika: dramaturg, hudební manažer a organizátor

Datum narození/zahájení aktivity:27.8.1948
Text
DíloLiteratura

Pešek, Antonín, dramaturg, hudební manažer a organizátor, narozen 27. 8. 1948, Praha.

 

Pochází z hudební rodiny, jeho otec hrál na trubku v pražských tanečních orchestrech. Po maturitě na střední všeobecně vzdělávací škole v dnešní Evropské ulici v Praze 6 pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v letech 1966–71 studoval germanistiku. Doktorský titul získal obhajobou dizertační práce Rozhlasové hry Heinricha Bölla.

Pešek se od dětství věnoval studiu klavírní hry u Erny Grünfeldové (1963–69). Mimo hudby ho lákalo také amatérské divadlo – společně s dalšími spolužáky (Jan Cimický, Jiří Lamberk, Milan Soška) hráli ve studentském divadélku V Suterénu v Praze 6.

Svoji profesní dráhu začal jako vysokoškolský učitel. V letech 1972–77 vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny německé literatury, ale fakultu po několika letech z politických důvodů opustil. K výuce se znovu vrátil v letech 1992–2010. Za více než dvacet let prošla jeho semináři celá řada studentů – mezi jeho nejlepší patřil např. bohemista a germanista Jiří Holý.

Po odchodu z fakulty zastával místo tajemníka Pražského filharmonického sboru (1977–81). Díky jeho čtyřleté koncepční práci se podařilo sbor prosadit ve větší míře prosadit v zahraničí – do té doby udržoval Pražský filharmonický sbor pravidelné styky pouze s festivaly Sagra Musicale Umbra v Perugii, s římskou akademií Santa Cecilia a s milánským divadlem La Scala. Mezi Peškovy manažerské akvizice se zařadily další významné hudební události, sbor začal hostovat v Rimini (Sagra Musicale Malatestiana), Torinu (Orchestre Nazionale Sinfonica della RAI), Neapoli (Teatro di San Carlo), Palermu (Settimana di Musica Sacra di Monreale). Zásadním způsobem přispěl k dlouholetým kontaktům českého sborového umění na Rossini Opera Festivalu v Pesaru, kde Pražský filharmonický sbor (1983–90) a později také Pražský komorní sbor (1993–2010) úspěšně působily dlouhou řadu let a pomáhaly vybudovat dnešní prestižní pozici tomuto jedinečnému rossiniovskému projektu. Značnou aktivitu Pešek vyvinul i v německých a frankofonních zemích (účinkování v Gewandhausu v Lipsku,  s Gächinger Kantorei ve Stuttgartu, s Robert-Schumann-Philharmonie v Chemnitzu, kontakty s vídeňským Musikvereinem a s festivaly v Salzburgu, Villachu, Paříži a Lyonu).

V roce 1981 se Pešek stal po Vladimíru Šeflovi dramaturgem České filharmonie. V této funkci působil do října 1990 a realizoval zde většinu ze svých dramaturgických plánů, do roku 1996 pak s orchestrem spolupracoval. Ve druhé normalizační dekádě hostovala v České filharmonii řada významných zahraničních interpretů a díky Peškově manažerské činnosti se podařilo u orchestru udržet stávající hostující dirigenty (Gennadij Rožděstvenskij, Wolfgang Sawallish, Leonard Slatkin) a přizvat ke spolupráci další (Gerd Albrecht, Semyon Bychkov, Charles Mackerras, Neville Marriner, Kurt Masur, Helmuth Rilling, Esa-Pekka Salonen, Giuseppe Sinopoli a další). Hosty sezóny bývaly také vynikající světové orchestry (Gewandhausorchester Leipzig, Rotterdams Philharmonisch ad.), instrumentalisté a pěvci. Pešek se podílel též na realizaci monotematických projektů (Bachovy dny 1985, Mozartovy dny 1987, Dvořákovy dny 1991).

Po roce 1990 dostal Pešek několik pracovních nabídek od zahraničních agentur a nakonec přijal nabídku ředitelského místa v Stuttgarter Kammerorchester, kde působil v letech 1990–96. V první polovině devadesátých let prezentoval toto těleso na festivalech v Berlíně, Monte Carlu a Jeruzalémě. Orchestr díky němu opakovaně navštívil Spojené státy americké, Japonsko a Jižní Ameriku. Peškovi se s úspěchem dařilo zajistit spolupráci komorního orchestru s dirigentskými i sólistickými špičkami v oboru a těleso se začalo uplatňovat také v oblasti hudby mešní, kantátové a oratorní (často ve spolupráci s Pražským komorním sborem). Orchestr začal ve zvýšené míře nahrávat u ECM a Discoveru a podílelo se na realizaci několika světových premiér děl Philipa Glasse, Gia Kantscheliho a Pēterise Vaskse.

Ještě před svým angažmá ve Stuttgartu inicioval a od konce roku 1990 založil nové profesionální hudební těleso – Pražský komorní sbor, který začal naplno působit během roku 1991. Vzniklo tak profesionální sborové těleso, které se dokázalo prosadit na evropském hudebním trhu bez státních příspěvků a svým repertoárem, ohlasem i počty prestižních vystoupení bylo schopno konkurovat nejen Pražskému filharmonickému sboru, ale později i Českému filharmonickému sboru Brno a tělesům zahraničním. Do uměleckého vedení tělesa Pešek obsadil vynikající české sbormistry Josefa Pančíka (1991–2006) a Jaroslava Brycha (2007–13), s tělesem spolupracovali také další čeští (Pavel Kühn, Lubomír Mátl ad.) i zahraniční (Romano Gandolfi, Eric Ericson, Frieder Bernius) sbormistři. Pražský komorní sbor podnikl pod Peškovým manažerským vedením přes 300 zahraničních koncertních zájezdů a turné do téměř všech zemí Evropy i do mimoevropských destinací, spolupracoval s řadou významných českých a zahraničních dirigentů a orchestrů a realizoval přes 120 CD a DVD pro české i zahraniční nahrávací společnosti. Mezi významné počiny dojednané Antonínem Peškem patří rovněž dlouholetý projekt kompletní edice oper Antonína Dvořáka (dirigent Gerd Albrecht) pro firmu Orfeo.

V roce 2010 se Pešek z hudebního managementu postupně stáhl, příležitostně produkuje koncertní cesty vybraných orchestrů a připravuje monografii k dějinám německé kultury. Příležitostně píše hudební články, programové texty a medailony interpretů (např. pro Českou filharmonii či Wexford Festival Opera), překládá texty hudebních skladeb – vznikl tak např. překlad Polní mše Bohuslava Martinů pro koncerty Vídeňských filharmoniků ve Velkém sále Musikvereinu (12. a 13. 10. 1991) nebo překlad Schumannova oratoria Das Paradies und die Peri pro desky Supraphonu. Spolupracuje také s Českým rozhlasem, kde mj. připravil šestidílný seriál o Pražském komorním sboru. Své příspěvky označuje šiframi ap, drap. Mimo těchto aktivit patří k propagátorům díla Zdeňka Fibicha u nás i v zahraničí.

Za svoji dlouholetou práci v oblasti dramaturgie a hudebního managementu byl Pešek v roce 1987 odměněn Mozartovou medailí.


Dílo

Publikace v oblasti hudby

Tristan a Isolda. Příběh jednoho kulturního námětu (Praha, Professional Publishing 12010, 22015).

 

Články, recenze, rozhovory

S W. Sawallischem o české hudbě (Svobodné slovo 36, 31. 5. 1980, č. 127, s. 11). 

Filharmonický sbor do Itálie (Lidová demokracie 36, 6. 9. 1980, č. 211, s. 5).  

Pražské setkání s Lovro Matačičem (Svobodné slovo 36, 6. 12. 1980, č. 289, s. 11).

Wagner pro Perugii (Svobodné slovo 36, 4. 9. 1980, č. 209, s. 5).

Setkání v Naumburku (Lidová demokracie 37, 13. 1. 1981, č. 10, s. 4).

Scala a Musorgského festival (Svobodné slovo 37, 26. 3. 1981, č. 72, s. 5).

Dvě století Gewandhausorchestru (Svobodné slovo 38, 7. 1. 1982, č. 5, s. 5).

Plavenské objevy (Lidová demokracie 39, 28. 4. 1983, č. 99, s. 3).

Objevená Musorgského Salambo (Svobodné slovo 39, 7. 5. 1983, č. 107, s. 11).

Pesarské reminiscence (Svobodné slovo 39, 15. 10. 1983, č. 244, s. 11).

Svátek pěvců v italském Pesaru. Claudio Abbado uvedl zapomenuté dílo Rossiniho (Lidová demokracie 40, č. 236, 5. 10. 1984, s. 5).

Ohlédnutí za padesátiletím (Gramorevue 21, 1985, č. 12, s. 3).

Pro labužníky italského belcanta (Lidová demokracie 41, č. 234, 4. 10. 1985, s. 5).

Na skok v Bayreuthu (Lidová demokracie 42, 19. 9. 1986, č. 221, s. 5).

Operní novinka z Pesara (Lidová demokracie 42, č. 227, 26. 9. 1986, s. 5).

Filharmonie za oceánem. Ovace české hudbě. Zlatý klíč Clevelandu Václavu Neumannovi (Lidová demokracie 43, č. 33, 10. 2. 1987, s. 5).

Americký tisk o České filharmonii. Nejlepší orchestrální výkon od znovuotevření v Carnegie Hall (Lidová demokracie 43, 24. 2. 1987, č. 45, s. 4)

Ohlédnutí za hudební Vratislaví (Lidová demokracie 44, 14. 9. 1988, č. 217, s. 5).

Othello – tentokrát podle Rossiniho (Lidová demokracie 44, 3. 9. 1988, č. 208, s. 5).

Putování České filharmonie v USA (Svobodné slovo 43, 12. 2. 1987, č. 35, s. 5).

S filharmonií na prahu Afriky (Lidová demokracie 44, 5. 2. 1988, č. 29, s. 5).

Festival na rozcestí (Gramorevue 26, 1990, č. 5, s. [1]–2).

Česká filharmonie do nové sezóny (Hudební rozhledy 43, 1990, č. 10, s. 436–437).

Bernius, Frieder – Pešek, Antonín: Od Zelenky k Mozartovi (Harmonie 3, 1995, č. 4, s. 8–9).

Češi v Austrálii (Harmonie 3, 1995, č. 5, s. 4).

Krakovský oltář (Reflex 13, 6. 6. 2002, č. 23, s. 76–78).

 

Průvodní texty k nahrávkám

Schumann, Robert: Ráj a Peri (LP, Supraphon, 11 0086-1 232, 1989; CD, Supraphon, 11 0086-2 232, 1989; průvodní text);

Tribute to St. Mary. Palestrina, Scarlatti, Brahms, Bruckner, Rachmaninov (CD, Lupulus, Lup 011-2231, 1993; průvodní text);

Joseph Haydn: Stabat Mater, Hob. XX bis (CD, Discover International, DICD 920232, 1994; průvodní text);

Franz Schubert: Symphony No. 5 in B-flat major; Mass No. 2 in G major (CD, Discover International, DICD 920166, 1994; průvodní text);

Gioachino Rossini: Petite Messe Solenelle; O Salutaris Hostia; Ave Maria; Cantemus Domino (CD, Discover International, DICD 920324-5, 1995; průvodní text);

Antonín Dvořák: Mše D dur, op. 86; Leoš Janáček: Otčenáš; Petr Eben: Pražské Te Deum 1989 (CD, ECM Records, 449 508-2, 1996; průvodní text);

Zdeněk Fibich: Šárka (CD, Orfeo, C 541 002, 2000; průvodní text).

 

Literatura

Pešek, Antonín – Stehlík, Luboš: I bez dotací je možné zpívat (Harmonie 4, 1996, č. 2, s. 10–11).

Pirner, Jan: Pražský komorní sbor slaví 20 let (Cantus 22, březen 2011, č. 1, s. 14–15).

Valden, Milan: Tristan a Isolda, Richard a Mathilda a další (iLiteratura.cz, 29. 3. 2011, elektronický zdroj, dostupné z <http://www.iliteratura.cz/Clanek/28085/pesek-antonin-tristan-a-isolda> [citováno 11. 6. 2020]).  

 

Jan Pirner

Datum poslední změny: 3.11.2020