Charakteristika: pěvecký spolek
Datum narození/zahájení aktivity:0.11.1893
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1951
Text
Záboj, pěvecký spolek ve Slezské Ostravě, začátek činnosti listopad 1893, Slezská Ostrava, ukončení činnosti 1951, tamtéž.
Na konci roku 1893 vznikl ve Slezské Ostravě z iniciativy sběratele slezského hudebního folkloru Josefa Mojžíška a učitele Františka Nechanického slezskoostravský smíšený sbor Záboj. Stalo se tak poté, co Nechanický, dobrý zpěvák a nadšený hudebník, aktivní člen v roce 1881 založeného moravskoostravského pěveckého spolku Lumír, převzal vedení Hornicko-čtenářského spolku Salm, a to po zakladateli Lumíra Karlovi Jaromíru Bukovanském. Nechanický předtím navrhl, aby členům Lumíra ze Slezské (resp. Polské) Ostravy, kteří měli do zkoušek sboru komplikované dojíždění za řeku Ostravici, bylo umožněno samostatně zkoušet doma ve slezskoostravských osadách Zvěřině, Baranovci a Salmovci a teprve před vystoupeními secvičovat skladby s celým sborem. Když tento návrh neprošel, došlo v roce 1893 k založení nového samostatného spolku. Někteří členové staršího sboru viděli ve vzniku Záboje zbytečné tříštění sil. Ale nové těleso po celou dobu své existence s Lumírem úzce spolupracovalo. Stanovy slezskoostravského spolku byly schváleny c. k. zemskou vládou v Opavě v říjnu 1893 a ustanovující valnou hromadu svolal přípravný výbor na 26. listopad toho roku. Prvním sbormistrem Záboje se stal Janáčkův žák Cyril Metoděj Hrazdira, výrazná osobnost tehdejší hudební Ostravy. Jako doprovázející klavírista i pozdější sbormistr se uplatňoval v Záboji Eduard Bartoníček. Spolu s pěvci staršího moravskoostravského Lumíru se členové a členky Záboje představili v programu akademie při otevření Národního domu 16. června 1894. Brzy nato se Hrazdira stal i sbormistrem Lumíru. Se zpěváky obou sborů provedl 14. května 1896 Dvořákovu kantátu Stabat mater. V dalších letech se na místech sbormistrů jak Záboje, tak Lumíra střídali Cyril Metoděj Hrazdira, Eduard Bartoníček a další Janáčkův žák Karel Budík.
Počátkem nového století došlo díky Eduardu Bartoníčkovi k výrazné umělecké profilaci Záboje; sbormistr se svými zpěváky seznamoval publikum ve Slezsku s českou sborovou tvorbou, včetně úprav slezských lidových písní pro smíšený sbor. V roce 1903 připravil Slezský hudební festival v Opavě za přítomnosti Záboje a opavských pěveckých sborů Křížkovský a Vlastimil. Na konci roku se však Bartoníček písemně z důvodů "churavosti a přetížení prací" vzdal funkce sbormistra; tu dočasně převzal František Zahradníček. Na podzim roku 1906 přišel do spolku Záboj nový sbormistr, profesor slezskoostravského učitelského ústavu Rudolf Wünsch. Ačkoliv v Záboji působil jen krátce (13 měsíců), zanechal v něm výraznou stopu (založil Hudební školu Záboje a začal provádět významná kantátová díla; např. na koncertu Záboje v Národním domě v Moravské Ostravě 16. března 1907 uvedl díla Vítězslava Nováka Neščasná vojna, Laurenta de Rillého Přísaha lesa, Karla Bendla Pohřeb v klášteře a Antonína Dvořáka Slavnostní zpěv).
Po Wünschově složení sbormistrovské funkce v Záboji koncem roku 1907 se stal na 23 let sbormistrem spolku Wünschův kolega ze slezskoostravského učitelského ústavu Edvard Rund. Ten navázal na nastoupenou linii svého předchůdce. Rund byl od svého příchodu do Záboje až do své smrti v roce 1931 také ředitelem hudební školy spolku založené ředitelem Wünschem. Vedle převzetí sboru obnovil činnost orchestru, který se uplatňoval při provádění oper, kantát i symfonických děl (často posílen hráči z hornických či vojenských kapel). Na samostatných symfonických koncertech Rund uvedl třeba kompletní Smetanovu Mou vlast, Dvořákovu Slovanskou rapsodii, symfonickou báseň Holoubek a další díla. Hlavně před první světovou válkou orientoval činnost Záboje na provádění českých oper (v letech 1908–10 provedl s pěvci Záboje a orchestrem Blodkovu operu V studni a Smetanovu Prodanou nevěstu) a rozvinul bohatou spolupráci se spolkem Lumír. Ta se ještě více rozvinula, když se po odchodu Eduarda Bartoníčka z Lumíra stal Rund v roce 1911 také sbormistrem tohoto moravskoostravského spolku. Společně pak s oběma sbory prováděl náročná vokálně-instrumentální díla, jako např. Novákovu Bouři či Berliozovo Faustovo prokletí či Dětství Ježíšovo, Dvořákovu Svatou Ludmilu, Beethovenovu 9. symfonii a další. Za první světové války Záboj nevyvíjel koncertní ani jinou činnost. Výjimkou bylo z příkazu vojenského velitelství společné provedení Mozartova Requiem ostravských sborů Záboje, Lumíra a Männergesangsvereinu v ostravském evangelickém kostele 10. února 1917 (orchestr německého Městského divadla a sbory řídil ostravský Němec Anton Aich). Po válce obnovily pěvecké spolky Záboj a Lumír svou činnost na společném koncertu 20. března 2018. Spolupráce obou ostravských spolků pokračovala, (např. v období let 1927–30 prováděly oba spolky pod vedením Edvarda Runda kantátovou tvorbu Bedřicha Smetany [Česká píseň], Antonína Dvořáka [Svatební košile] Zdeňka Fibicha [Jarní romanci] Karla Bendla [Švanda dudák], Leoše Janáčka [Amarus] i díla Josefa Bohuslava Foerstera, Jaroslava Křičky a dalších skladatelů), i v letech, kdy v ostravském divadle působil jako operní šéf Jaroslav Vogel, jenž zavedl v Městském divadle pravidelné abonentní symfonické koncerty, na nichž často uváděl kantátová díla právě za spolupráce Záboje, Lumíra a operního sboru.
Po smrti Edvarda Runda (1931) stál v čele Záboje až do roku 1949 Josef Schreiber (současně sbormistrem Lumíru byl do roku 1935). Ten např. v roce 1932 provedl s oběma sbory, sólisty a orchestrem Národního divadla moravsko-slezského díla Stabat mater i Requiem, Stravinského Žalmovou symfonii a pak samostatně jen se Zábojem nastudoval např. Janáčkovu Glagolskou mši, kantáty Ladislava Vycpálka (Blahoslavený ten člověk, Kantáta o posledních věcech člověka) a Viléma Blažka (Missa sollemnis). Kromě sborového zpěvu byly součástí spolkového života za první republiky také taneční zábavy, plesy, přednášky a výlety. Za protektorátu Čechy a Morava se pěvci Záboje účastnili ostravských koncertů Českého hudebního máje v roce 1940 (účastnili se ve skladbách Česká píseň Bedřicha Smetany a Jarní romance Zdeňka Fibicha či ve sborových dílech skladatelů Eduarda Bartoníčka, Edvarda Runda, Rudolfa Wünsche a Antonína Dvořáka), o rok později se pak podíleli na festivalovém provedení Novákovy Bouře. V roce 1943 byla na jubilejních koncertech (50 let trvání sboru) provedena díla Karla Boleslava Jiráka Žalm 23, Antonína Dvořáka Te Deum, Zdeňka Fibicha Meluzína, Česká píseň Bedřicha Smetany a České requiem Ladislava Vycpálka. V roce 1944 si Záboj připomněl jubilující skladatele Bedřicha Smetanu (provedeny Česká píseň, mužské a ženské sbory), Antonína Dvořáka (Stabat mater a Te Deum) i Leoše Janáčka. V letech 1944–47 byl souběžně se Schreiberem sbormistrem Záboje Josef Przebinda. Po jeho odchodu na podzim roku 1948 (připravoval založení smíšeného sboru posluchačů rozhlasu) se vrátil do sbormistrovské funkce opět Josef Schreiber. Usnesení Okresního akčního výboru Národní fronty v Ostravě v roce 1948 doporučilo sloučení dříve spolupracujících samostatných ostravských sborů Záboj a Lumír, ale k němu fakticky nedošlo. Po zrušení spolkového zákona bylo konferencí kulturních pracovníků v Soběslavi nařízeno spolkům zapojit se do činnosti Revolučního odborového hnutí, což se však v případě Záboje projevilo rezignací jeho členů (jen 15 z nich se aktivně zúčastnilo koncertu Lumíra 25. dubna 1951, na němž bylo provedeno Mozartovo Requiem. Tím vlastně činnost spolku Záboj zcela skončila.
Literatura
I. Lexika
Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy II (Ostrava 2013, s. 519).
II. Ostatní
Svozil, Oldřich: Dějiny pěveckého spolku Záboj ve Slezské Ostravě v letech 1893–1918 (In: Ostrava 5, Ostrava 1969, s. 161–187).
Svozil, Oldřich: Vývoj sborového zpěvu v Ostravě (In: zvláštní otisk Slezského sborníku 68, 1970, s. 22–41).
Svozil, Oldřich: Dějiny pěveckého spolku Záboj ve Slezské Ostravě v letech 1918–1951 (In: Ostrava 6, Ostrava 1973, s. 203–229).
Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Ostrava 1981).
Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje (Ostrava 1987).
Stolařík, Ivo: Umělecká hudba v Ostravě (Ostrava 1997).
Mazurek, Jan: Hudební život českých obyvatel Ostravy v období 1880–1918 (Ostrava 1999).
Mazurek, Jan – Steinmetz, Karel a kol.: Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti (Ostrava 2010).
Steinmetz, Karel – Mazurek, Jan – Kusák, Jiří – Olšarová, Pavla: Ostrava hudební. Vývoj hudební kultury jednoho města v posledních 160 letech (Ostrava 2014).
Archivalie
Archiv města Ostravy, fond Pěvecký spolek Záboj Slezská Ostrava.
Karel Steinmetz
Datum poslední změny: 27.5.2019