Český hudební slovník osob a institucí

Lumír, pěvecký spolek v Moravské Ostravě

Lumír, pěvecký spolek v Moravské Ostravě, začátek činnosti v červnu 1881, Ostrava, ukončení činnosti 1961, tamtéž.

Vznik prvního českého pěveckého spolku v tehdejší Moravské Ostravě, tj. v červnu 1881 založeného Lumíra (zprvu ještě v organizačním řádu moravskoostravské Občanské besedy), inicioval slezskoostravský učitel Karel Jaromír Bukovanský. Stanovy spolku byly schváleny výnosem c. k. místodržitelství v Brně 5. května 1881 a ustanovující valná hromada, konaná o měsíc později (7. června), zvolila Bukovanského za místopředsedu spolku (prvním předsedou se stal Josef Boubela) a jako sbormistra schválila Václava Ludwiga, vojenského kapelníka, který stál v čele hornického orchestru. Ten pak se smíšeným sborem Lumíra účinkoval v letech 1881–87 a pak ještě začátkem 90. let při všech příležitostech, které tehdy český národní život v Ostravě poskytoval, tj. na koncertech, při zábavách, slavnostních mších apod. Např. k desátému výročí trvání spolku připravil a dirigoval jubilejní koncert, mající na programu mj. i dvě kantáty (Dvořákův Hymnus a Bendlův Švanda dudák). Jejich provedení – inspirované olomouckým uvedením Dvořákova oratoria Svatá Ludmila v dubnu 1888 – stálo na samém počátku pozdějších ostravských provádění velkých kantátových skladeb v době před první světovou válkou. V obdobných aktivitách pokračovali také Ludwigovi následovníci, zejména Eduard Bartoníček, který přišel do Ostravy v dubnu 1887 a (udiven nedisciplinovaností zpěváků) obnovil už dříve existující intonační kurzy pro mladé pěvce. Velmi dbal na stylový výběr na koncertech uváděných skladeb (včetně vlastních) a rozšířil též do té doby jen velmi málo pěstované umělecké kontakty sborů z moravských měst. Koncem roku 1889 se však pro nemoc vzdal na několik let své funkce a sbormistrem Lumíra (po pětiměsíčním období, kdy sbor řídil zakladatel nejstarší ostravské hudební školy Rudolf Kadleček, jenž však také v červnu 1890 rezignoval) se znovu stal Václav Ludwig. Za jeho druhého sbormistrovského období se stal Lumír v roce 1891 členem Jednoty pěveckých spolků českoslovanských v Praze. V roce 1894 přišel do pěveckého spolku Lumír dirigent slezskoostravského Záboje Cyril Metoděj Hrazdira. Na akademii k otevření ostravského Národního domu v červnu 1894 účinkovaly oba ostravské sbory samostatně, Hrazdira řídil Záboje a Lumíra Bartoníček (ten byl jeho sbormistrem ještě v letech 1899–1901 a 1906–10), pak – až do roku 1903, kdy Cyril Metoděj Hrazdira odešel z Ostravy do brněnského Národního divadla – byl hlavním sbormistrem Lumíra. V této funkci se pak střídají Karel Budík a Eduard Bartoníček (do svého definitivního odchodu z tohoto spolku pět let před smrtí). Ve druhé polovině prvního desetiletí 20. století připravil Eduard Bartoníček s Lumírem hodnotná provedení kantáty Dvořákovy Svatební košile (2. prosince 1906), Bendlova Švandu dudáka (5. dubna 1908) a Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila (12. a 13. března 1910). V dubnu 1911 se však stal sbormistrem Lumíru Edvard Rund, tehdy už více jak dva roky sbormistr Záboje. Ten pak od jara roku 1911 téměř až do vypuknutí první světové války dokázal nastudovat a provést náročná vokálně-instrumentální díla Hectora Berlioze (Faustovo prokletí a Dětství Ježíšovo), Karla Bendla (Smrt Prokopa Velikého), Františka Neumanna (Bouře), Ludwiga van Beethovena (Symfonie č. 9 d moll), Vítězslava Nováka (Bouře), Antonína Dvořáka (Svatá Ludmila a Svatební košile). Za Runda, který byl sbormistrem Lumíra téměř 20 let a současně také řídil smíšený sbor Záboje, oba ostravské spolky často spolupracovaly při společných koncertech. Např. v období let 1927–30 provedly za řízení Edvarda Runda kantátovou tvorbu Bedřicha Smetany (Českou píseň), Antonína Dvořáka (Svatební košile), Zdeňka Fibicha (Jarní romanci), Karla Bendla (Švandu dudáka), Leoše Janáčka (Amara) i sborovou tvorbu Smetanovu, Dvořákovu, Janáčkovu, Foerstrovu, Křičkovu atd.

Po Rundově smrti (1931) se stal sbormistrem obou spolků Josef Schreiber, jenž např. v roce 1932 provedl s oběma sbory, sólisty a orchestrem Národního divadla moravsko-slezského Dvořákova díla Stabat mater a Requiem. Na počátku roku 1935 Schreiber pro neshody s výborem (chtěl totiž provádět velká kantátová díla, naopak jednatel a pozdější starosta sboru Karel Stahala jen nenáročné menší sbory) rezignoval na funkci sbormistra Lumíra a ponechal si jen vedení Záboje. Po Schreiberově odchodu z Lumíra tělesu pomohli sbormistr Sokolského pěveckého sdružení František Míťa Hradil, do svého odchodu z Ostravy do Českých Budějovic v roce 1939 dirigent Josef Bartl a Rudolf Málek. Roku 1941 se stal sbormistrem Lumíra Josef Kubenka, který pak vedl Lumíra až do ukončení jeho činnosti začátkem 60. let. Umělecká činnost sboru v poslední etapě však už nedosáhla předválečné úrovně. Přesto kritika zaznamenala některá úspěšná Kubenkova provedení kantát, jako např. na koncertu k 65. výročí Lumíra v tehdejším Zemském divadle 2. června 1946 (Novákovy Tři balady /Ranoša, Zakletá dcera, Neščasná vojna/ a Vomáčkova Strážce majáku či koncerty v letech 1947 až 1950, na kterých zazněla díla čestných členů Lumíra Emila Axmana Balada o očích topičových, Josefa Bohuslava Foerstera Hymnus andělů, Stabat mater a Kantáta 1945, Jaroslava Křičky Moravská kantáta nebo skladby, jako třeba Mozartovo Requiem či Dvořákova Svatá Ludmila). 

V roce 1948 mělo dojít na základě usnesení Okresního akčního výboru Národní fronty v Ostravě ke sloučení dříve často spolupracujících, ale přitom samostatných ostravských sborů Lumír a Záboj. K tomu však kvůli sporu při výběru sbormistra nedošlo. Přesto na koncertu Lumíra 25. dubna 1951, na němž bylo provedeno Mozartovo Requiem, účinkovalo 15 pěvců ze Záboje. Po zrušení spolkového zákona bylo konferencí kulturních pracovníků v Soběslavi v červenci 1950 dosavadním spolkům doporučeno, aby přešly na základnu masových organizací, nebo do tzv. osvětových besed. Lumír začal tedy od září 1951 svou další činnost vyvíjet pod hlavičkou ostravské Osvětové besedy, resp. Domu osvěty v Ostravě, čímž se změnila jeho organizační struktura. Sbormistr Josef Kubenka se stal uměleckým vedoucím sboru, dosavadní starosta Oldřich Svozil byl nazýván organizačním vedoucím a pokladník Jan Dostál měl funkci hospodáře. Zatímco mnoho spolků (mezi nimi i slezskoostravský Záboj) ukončilo svou činnost, Lumír ještě 10 let pokračoval v pravidelných zkouškách a koncertních vystoupeních často ve spolupráci s rozhlasovým sborem (Przebindův Sbor posluchačů rozhlasu) a Ostravským rozhlasovým orchestrem, od roku 1954 Ostravským symfonickým orchestrem. Dva roky po založení Ostravského filharmonického sboru (vznikl při Ostravském symfonickém orchestru – dnešní Janáčkově filharmonií Ostrava) Lumír ukončil v roce 1961 svou činnost a většina jeho členů přešla z podnětu organizačního vedoucího sboru – bývalého starosty spolku – Oldřicha Svozila do tohoto filharmonického poloprofesionálního pěveckého tělesa.