Český hudební slovník osob a institucí

Brünner Musikverein

Brünner Musikverein (Brněnský hudební spolek), hudební spolek, zahájení činnosti 22. 11. 1862, Brno, ukončení činnosti 30. 10. 1939.

A. 1856–1862 Prehistorie a okolnosti založení spolku

B. 1862–1899 Počátky činnosti, vznik hudební školy, umělecký ředitel Otto Kitzler

C. 1899–1922 Umělečtí ředitelé Traugott Ochs a Karl Frotzler

D. 1922–1939 Činnost spolku po vzniku Československa  

A. 1856–1862 Prehistorie a okolnosti založení spolku 

První snahy o vznik Brünner Musikvereinu spadají do roku 1836, faktické založení spolku se však mohlo uskutečnit teprve v souvislosti s rozvojem svobodného občanského a spolkového života v rakouské monarchii v období po roce 1848. Z podnětu Cyrilla Nappa, preláta augustiniánského opatství na Starém Brně, se 13. března 1856 ustavilo přípravné komité, které si kladlo za cíl získání veřejné podpory a finančních prostředků k založení hudebního spolku a připravovalo vypracování spolkových stanov. Členy komité byli zvoleni hrabata Eugen Braida a Michael von Bukuwky, svobodný pán Rudolf Forgatsch, dramatik, básník a mecenáš Ludwig Goldhann, hudební skladatel Pavel Křížkovský, tehdejší brněnský starosta Rudolf von Ott, advokát Joseph Georg Ritter von Stella, velkoobchodníci Leopold Haupt a Friedrich Mandeles, posléze přistoupil císařský dvorní rada Johann Ritter von Chlumetzky, pozdější dlouholetý ředitel spolku. Účelem Brünner Musikvereinu mělo být především pořádání veřejných koncertních produkcí včetně provádění velkolepých církevních skladeb, které by mezi veřejností podpořily vzestup religiozity, dále pak podpora kompoziční činnosti mladých skladatelů prostřednictvím zkušebního provádění jejich skladeb. Od počátku byl kladen důraz také na hudební vzdělávání s cílem zřízení ke spolku přináležející hudební školy. První návrh stanov byl užším komité (Bukuwky, Chlumetzky, Haupt) dokončen 16. dubna 1858 a následně předložen ke schválení moravskému zemskému místodržitelství. Schválení stanov provázela složitá jednání, bylo nutné učiniti řadu změn a úprav vynucených mj. ústavními reformami roku 1860. Definitivní znění stanov bylo vypracováno 20. ledna 1862 a místodržitelstvím schváleno 28. května téhož roku. Za účelem získání stálé finanční podpory a širší členské základny nechalo komité v květnu 1862 uveřejnit provolání na stránkách moravského a vídeňského denního tisku a rozeslalo na 1 000 dopisů po Moravě i do zahraničí.

Dne 22. listopadu 1862 se v sále brněnské C. k. vyšší reálky uskutečnila ustavující generální valná hromada, během níž bylo zvoleno vedení spolku: ředitelem ustanoven hrabě Michael von Bukuwky, jako členové vedení jmenováni Johann Ritter von Chlumetzky (zástupce ředitele), Carl Brand, Christian d’Elvert, Ludwig Goldhann, Anton von Le Monnier a JUDr. Eduard Ulrich. Členská základna byla strukturována do několika úrovní: zakládající členové přispívali okamžitým vkladem 25 zlatých a pravidelným ročním příspěvkem 5 zlatých, přispívající členové se podíleli na spolkové činnosti ročním příspěvkem 5 zlatých a tzv. činní členové zdarma účinkovali na koncertech spolku. Mezi zakládajícími a přispívajícími členy Brünner Musikvereinu byla řada aristokratů, duchovních, významných brněnských obchodníků a továrníků, příslušníků inteligence i politické reprezentace, což poskytovalo Brünner Musikvereinu v hudebním životě města Brna výsadní postavení. Ve zpočátku česko-německém, národnostně utrakvistickém, spolku během krátkého času zcela převládla německá orientace. Mezi významnými osobnostmi příslušející české národnosti se na činnosti Brünner Musikvereinu v jeho počátcích podíleli mj. skladatelé Pavel Křížkovský a Josef Illner, sběratel lidových písní František Sušil, starosta Besedy brněnské JUDr. Alois Pražák nebo kulturní buditel Jan Křtitel Rudiš. Podporu vznikajícímu Brünner Musikvereinu poskytli také sourozenci Nerudovi, kteří 14. prosince 1862 uspořádali koncertní akademii, jejíž výtěžek 379 fl. 77 kr. významně navýšil počáteční jmění spolku.

B. 1862–1899 Počátky činnosti, vznik hudební školy, umělecký ředitel Otto Kitzler

Jelikož skromná finanční základna Brünner Musikvereinu v počátcích jeho činnosti nedovolovala ustavení místa placeného uměleckého ředitele, bylo umělecké vedení spolku provizorně svěřeno Adolfu Budischowskému, který měl na starosti nastudování částí instrumentálních a Ferdinandu Deboisovi, který se staral o studium částí sborových. Po brzkém odstoupení Ferdinanda Deboise v roce 1863 vedl spolek až do jara 1868 sám Adolf Budischowsky. Po rezignaci Budischowského na vedení Brünner Musikvereinu byla vytvořena systematizovaná pozice uměleckého ředitele, který zastával úlohu dirigenta, pečoval o dramaturgii a nacvičování skladeb a řídil spolkovou hudební školu. Na toto místo byl na základě vypsaného konkurzu získán kapelník Otto Kitzler, který v čele spolku setrval 31 let od podzimu roku 1868 až do roku 1899, kdy byl nucen odstoupit ze zdravotních důvodů. Jako hlavní ředitel spolku působil od druhé sezony 1863/64 Johann Ritter von Chlumetzky (do roku 1871), kterého ve funkci vystřídal starosta města Brna Christian Ritter d’Elvert (1872–96) a následně prezident moravské advokátní komory JUDr. Friedrich M. Klob (1896–1913). 

Otevření spolkové hudební školy bylo kvůli nedostatku financí umožněno teprve v polovině 60. let. Stanovy hudební školy byly schváleny 4. března 1865 a vyučování zahájeno 1. dubna 1866 v prostorách brněnské farní školy u sv. Jakuba. Od školního roku 1885/1886 sídlila škola v tzv. Schmetterhausu v Dominikánské ulici. V prvním roce školu navštěvovalo 50 žáků, kteří se vzdělávali ve hře na housle (učitelé Alois Permann a Carl Brand) a ve sborovém zpěvu (Adolf Budischowsky). Po nástupu Otto Kitzlera byla od školního roku 1868/69 zrušena výuka sborového zpěvu a hudební kurzy rozšířeny o výuku elementární hudební nauky a zpěvu, harmonie a hry na violoncello. Roku 1871 byla k hudební škole Brünner Musikvereinu přičleněna městská hudební škola (tzv. St. Jakobsschule). V průběhu dalších let přibyly kurzy hry na klavír, kontrabas, flétnu, klarinet, hoboj, fagot a žesťové nástroje, dějin hudby a obnoveny kurzy sborového zpěvu. S otvíráním nových oborů přibývalo rovněž studentů. Ke konci 90. let měl ústav více než 300 frekventantů. V závěru školního roku byly pravidelně konány žákovské koncertní produkce. Jako pedagogové na hudební škole Brünner Musikvereinu působili Otto Kitzler (zpěv, hudební teorie), Richard Wickenhauser (dějiny hudby, klavír), Friedrich Krejči (zpěv), Carl Slama, Eduard Sluga, Carl Koretz, Josef Maly, Oswald Pawlik, Rudolf Pospich, Karl Permann (housle), Robert Streit (housle, klavír), Franz Mraczek (violoncello), Franz Stiasny, Emanuel Šarka (kontrabas), Marie Katholicky, Adolf Budischowsky, Ernestine Kitzler, Adele Adamczik, Karl Wölhelm (klavír), Franz Fasala (flétna, hoboj, klarinet), Anton Swoboda, Ernst Bienert (flétna), Josef Stross (hoboj), Rudolf Dellinger, Franz Splitek, Johann Schiffner (klarinet), Albin Paleczek (fagot, žesťové nástroje), Karl Haak (lesní roh), Jan Nesvadba, August Petyrek (sborový zpěv) a další.

Výkonnou základnu spolku tvořil smíšený sbor a smyčcový orchestr, hráče na dechové nástroje si spolek najímal z orchestru městského divadla či vojenských kapel. Až do počátku 90. let se koncerty spolku konaly v sále brněnské Reduty, od roku 1891 pak v nově otevřeném Německém domě. V první sezoně roku 1863 uspořádal spolek tři koncerty, od druhé sezony se počet koncertů ustálil na čtyřech řádných koncertech. Spolkové koncertní produkce v této době většinou kombinovaly čísla orchestrální, čísla sólová (pěvecká nebo instrumentální) a čísla sborová. Na začátku programu koncertu stála většinou orchestrální ouvertura, jádro programu tvořila symfonie či koncertantní skladba s průvodem orchestru, závěr patřil skladbám sborovým, menším kantátám či úryvkům z oratorií. Spolek ovšem pořádal také produkce, na nichž samostatně uváděl rozměrná oratorní a kantátová díla. Stranou zájmu spolkové činnosti stála pouze hudba komorní. Hlavní osu koncertní dramaturgie tvořila hudba německých skladatelů od baroka (Johann Sebastian Bach a Georg Friedrich Händel) přes klasicismus (Christoph Willibald Gluck, Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven) až k romantismu (Carl Maria von Weber, Franz Schubert, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Robert Schumann) a k soudobé hudbě druhé poloviny 19. století (Wagner, Brahms, Liszt). Tento repertoárový základ byl doplňován o hudbu skladatelů francouzských (Cherubini, Berlioz, Saint-Saëns, Gounod) a jiných.

Z velkých oratorních děl zazněly na spolkových koncertech několikrát Haydnovo Die Schöpfung (1868, 1877, 1885, 1898) a Die Jahreszeiten (1870, 1880, 1891), Felixe Mendelssohna-Bartholdyho Paulus (1873, 1894) a Elias (1872, 1887), Schumannovo Das Paradies und die Peri (1871, 1893), dále oratoria Georga Friedricha Händela Samson (1875), Der Messias (1879), Das Alexander-Fest (1880), dále Bachovy Johanes-Passion (1889) a Matthäuspassion (1892), Beethovenova Missa solemnis (1888), Mozartovo a Verdiho Requiem (1891, 1896), Berliozovo Faust’s Verdammnis (1897), Brahmsovo Ein deutsches Requiem (1890) a jiné. Ze soudobých brněnských autorů premiéroval Brünner Musikverein pod taktovkou Otty Kitzlera díla Agnes Tyrell (Ouverture für großes Orchester, 1879) a Carla Koretze (Symphonie für großes Orchester, 1885).

V 60.–90. letech 19. století spoluúčinkovala na koncertech Brünner Musikvereinu řada tehdejších mezinárodně uznávaných pěvců a instrumentalistů, mj. houslisté Wilma Norman-Neruda, Joseph Joachim, Ole Bull, František Ondříček, Ad. Brodsky, Eugene Ysaye, Fritz Kreisler, klavíristé Caroline von Gomperz-Bettelheim, Eugen d’Albert, Hans von Bülow, Fanny Davies, Carl Reinecke, Ferruccio Busoni.

C. 1899–1922 Umělečtí ředitelé Traugott Ochs a Karl Frotzler

Po rezignaci Otto Kitzlera byl roku 1899 do funkce uměleckého ředitele na základě doporučení provizorně jmenován německý dirigent Traugott Ochs. Po jeho odchodu k 1. dubnu 1901 spolek přechodně vedl zástupce Karl Koretz. Na základě vypsaného konkurzu byl vybrán Karl Frotzler, který ve funkci uměleckého ředitele působil od podzimu 1901 do roku 1922. Po úmrtí spolkového prezidenta Friedricha M. Kloba vedl spolek organizačně Alexander Suchanek, Edler von Hassenau (1913–15) a posléze Dr. Johann Brüll (1916–25).

Karl Frotzler prosadil do programu spolkových koncertů průbojnou dramaturgii a začal systematicky uvádět díla soudobých německých a rakouských skladatelů, zejména Richarda Strauße (Wanderers Sturmlied, 1902; Aus Italien, 1905; Taillefer, Sinfonica domestica, 1907; Ein Heldenleben, 1908; Don Quixote, Till Eulenspiegels lustige Streiche, 1910; Macbeth, Also sprach Zarathustra, 1913), z dalších pak Gustava Mahlera (2. symfonie, 1904), Hanse Pfitznera, Ericha Wolfganga Korngolda. Vedle děl Richarda Strauße tvořily repertoárovou základnu zejména skladby Ludwiga van Beethovena, Johannesa Brahmse, Antona Brucknera a Richarda Wagnera. Častěji byly prováděny také kompozice Ference Liszta, Petra Iljiče Čajkovského, Edvarda Griega a Camilla Saint-Saënse. Ze soudobé zahraniční tvorby uvedl díla Edwarda Elgara, Sergeje Rachmaninova, Alexandra Skrjabina a jiných. Spolek na svých koncertech premiéroval díla brněnských skladatelů Karla Frotzlera (Suite für großes Orchester in F-moll, 1902), Josepha Gustava Mraczka (Rustans Traum, 1906; Symphonische Burleske für großes Orchester, 1911), Josefa Wiziny (Zwischenspiel aus der Oper „Weihnacht“, 1912; 7 Veränderungen über ein Ländlerthema, 1916) a Viktora Merze (písně, 1910; Eine Komödien-Ouvertüre, 1914).

Z významných sólistů účinkovali během Frotzlerova působení na koncertech Brünner Musikvereinu houslisté Jenö Hubay, Arnold Rosé, Henri Marteau, Adolph Brodsky, Karl Flesch, Fritz Kreisler, Franz von Vecsey, klavíristé Xaver Scharwenka, Fréderic Lamond, Willy Backhaus, Artur Schnabel, Eugen d’Albert, violoncellisté Guilhermina Suggia, Pablo Casals a jiní. Roku 1916 se spolkovým orchestrem pohostinsky vystoupil dirigent Felix von Weingartner.

Snaha vedoucích činitelů spolku o postupnou přeměnu hudební školy v konzervatoř dala od roku 1900 vznik tzv. Konservatoriumsklassen určeným pro vyspělejší studenty. Byly rovněž otevřeny některé nové obory: harfa, pozoun, bicí nástroje. Z nových pedagogů hudební školy po roce 1899 to byli mj. Karl Frotzler (zpěv, dějiny hudby, harmonie, kontrapunkt, instrumentace), Joseph Gustav Mraczek, August Klang, Paul Berger, Angela Vallazza (housle), Franz Heidl (flétna), Josef Sabathiel, Richard Turba, Karl Pawelka (klarinet), Karl Regenfuss (lesní roh), Karl Perl (trubka), August Veit (pozoun), Anton Arnold, Johann Mandl (harfa), Hugo Hopf (bicí nástroje), Otto Burkert, Margarethe Lasar, Franz Oehn, Marie Chalupnik, Bertha Tyrrell, Adrienne von Raabl, Jella Marschowsky, Marie Talpa (klavír), Emil Szancer, Leopold Schmidt, Siegmund Auspitzer, Berta Brüll-Kienemund (zpěv). Do roku 1915 navštěvovalo hudební školu ročně kolem 400 studentů. Od roku 1919 sídlila hudební škola v budově v ulici Basteigasse (Na hradbách).

Během první světové války byl spolek kvůli ztrátě pravidelných subvencí nucen výrazně omezit svou činnost. Přesto se mu podařilo zachovat cyklus pravidelných koncertů, jejichž výtěžek byl od roku 1917 určen na válečnou péči. V poválečném Československu se ve 20. letech spolek musel potýkat jak s odlivem aktivního členstva, pedagogů a studentů, tak s podstatným zhoršením finanční situace. Po vzniku brněnské konzervatoře roku 1919 poklesla prestiž hudební školy Brünner Musikvereinu a v podstatě zanikl i spolkový velký smíšený sbor, orchestr byl nucen si vypomáhat externisty z profesionálních brněnských německých orchestrů. Vrcholem Frotzlerovy poválečné éry se stalo uspořádání slavnostního hudebního týdne Musik-Fest-Woche roku 1921, v jubilejním 60. roce trvání Brünner Musikvereinu, na němž za spoluúčasti Karlovarského městského symfonického orchestru, dirigenta Roberta Manzera a Brünner Philharmoniker byl proveden cyklus Beethovenových symfonií (5.–9.), 4. symfonie Gustava Mahlera a 6. symfonie Antona Brucknera.

D. 1922–1939 Činnost spolku po vzniku Československa 

Po odchodu uměleckého ředitele Karla Frotzlera v závěru roku 1921 přišel Brünner Musikverein o své výsadní postavení v brněnském hudebním životě. Ředitelem spolkové hudební školy byl v letech 1922–25 provizorně pověřen houslista a pedagog Karl Koretz. Uměleckou činnost hodlalo vedení spolku tehdy řešit ve spolupráci s Německým divadelním spolkem (Deutscher Theaterverein) a pokusilo se o sjednocení uměleckých sil rozdrobených v početných německých hudebních spolcích. Vedení koncertů bylo od sezóny 1922/23 provizorně svěřeno kapelníku brněnského Německého divadla Juliu Katayovi. Nově byl pořádán abonentní cyklus ve spolupráci s orchestrem Brünner Philharmoniker. V sezoně 1924/25 se do spolkové činnosti negativně promítla Katayova vytíženost, díky čemuž spolek dokonce zvažoval zastavení pravidelných orchestrálních koncertů. V době Katayova vedení spolkový orchestr pravidelně účinkoval ve spojení s orchestrem Brünner Philharmoniker. Páteř repertoáru tvořila především velká orchestrální díla německých skladatelů 19. století (Beethoven, Brahms, Strauss, Mahler, Bruckner, Reger), ale i premiéry děl soudobých moravských německých skladatelů (Egon Kornauth, Viktor Merz, Anton Tomaschek, Bruno Weigl, Josef Wizina). V sezoně 1923/24 se spolek připojil k celorepublikovým oslavám jubilea Bedřicha Smetany a provedl na svých koncertech několik jeho děl, mj. za řízení Františka Neumanna. Na spolkových koncertech spoluúčinkovali také někteří významní sólisté: zpěvačka Ilse Zanten, violoncellisté Emanuel Feuermann a Judith Bokor, pianisté Rudolf Macudzinski a Karl Frotzler, houslista Francis E. Arányi a jiní. 

Od sezony 1925/26 byl na místo uměleckého ředitele Brünner Musikvereinu a zároveň ředitele jeho hudební školy získán olomoucký německý dirigent a hudební pedagog Josef Heidegger. V době Heideggerova vedení se podařilo spolek po umělecké i finanční stránce stabilizovat. Spolek pořádal každoročně několik řádných koncertů (většinou 3–4) orchestrálních a vokálně orchestrálních. Heidegger rovněž usiloval o obnovení velkého smíšeného sboru, což se podařilo roku 1927, kdy nově vytvořený stočlený sbor účinkoval při provedení Requiem Wolfganga Amadea Mozarta. Pro Heideggerovu éru je charakteristická neprůbojná, tradiční dramaturgie s důrazem na díla německých klasiků (Mozart, Beethoven, Schubert, Wagner, Liszt, Bruckner, Wolf, Strauss, Mahler, Reger). Z významnějších počinů je nutno jmenovat provedení všech Beethovenových symfonií ke 100. výročí Beethovenova narození v sezoně 1926/27, dále uvedení Lisztova oratoria Legenda o sv. Alžbětě (1929), Mahlerovy kantáty Das klagende Lied (1929) a 2. symfonie (1932), oratoria Johanna Adolfa Hasseho Die Pilger (1931), Rossiniho Stabat Mater (1930), Requiem Maxe Regera (1936) či sborové fantazie Das dunkle Reich Hanse Pfitznera (1937). V premiéře byla provedena díla Hanse Zatscheka (Kammersymphonie „Die Teepuppe“, 1928), Egona Kornautha (Symphonische Ouvertüre für großes Orchester, 1930) a Jaromíra Weinbergera („Weihnachten“, Musik für großes Orchester und Orgel, 1930). Z dalších soudobých německých skladatelů žijících v České republice byly uvedeny kompozice Fidelia Finkeho, Fritze Mareczka a Josefa Wiziny. Výběrově byli zařazování také ruští a italští skladatelé (Čajkovskij, Mjaskovskij, Rossini, Respighi). Z české hudby provedl Brünner Musikverein v německé premiéře Bouři Vítězslava Nováka (1931) a dále kompozice Josefa Suka (Meditace na svatováclavský chorál, 1936), Leoše Janáčka (Concertino pro klavír, 1937) a Emila Axmana (orchestrální suitu V létě, 1937).

Hudební škola Brünner Musikvereinu ve 20. a 30. letech fungovala jako škola soukromá. Dlouhodobě škola neoprávněně užívala názvu konzervatoř a hudební akademie. Ve škole se dále vyučovalo hře na většinu hudebních nástrojů, kompozici a teoretickým předmětům (harmonie, kontrapunkt, hudební formy, instrumentace, hra partitur, dějiny hudby, hudební diktát, hudební pedagogika), herectví, fungoval zde školní orchestr, komorní soubory, součástí byla rovněž pěvecká, operní a operetní škola, která na závěr školního roku pořádala školní operní či operetní představení. Ve 20. a 30. letech na škole vyučovali mj. Josef Heidegger (teorie, klavír, varhany), Marie Appelt, Gisela Kohn, Karl Johannis, Jakob Kinc (housle), Marianne Ertl, Else Nikisch, Bianca Schulhof, Margarete Lazar, August Göllner (klavír), Auguste Kalliwoda, Stephanie Mühlinghaus, Hans Habel (zpěv), Josef Wizina (hudební teorie, operní škola), Josef Kiowski (violoncello, komorní hudba), Franz Wolf (kontrabas), Wendelin Waha (flétna), Hugo Prohaska (hoboj), Martin Fina (klarinet, saxofon), Albert Kastl (lesní roh), Karl Perl (trubka), Ant. Schelberger (pozoun), Franz Prohaska (bicí nástroje), Hans Pirkheim (hudební pedagogika), Hans Holländer (dějiny hudby), Fritz Gisela (herectví, operní škola), Else Dietrich, Leo Lederer (herectví). Na počátku 30. let měla škola kolem 300 studentů.

Od sezony 1938/39 byl Brünner Musikverein nucen zastavit svou koncertní činnost, bylo zachováno pouze fungování hudební školy. Po německé okupaci Československé republiky byla dne 30. října 1939 vedením Brünner Musikvereinu (předseda Ing. Hermann Streit, Dr. Josef Peschek a Richard Wallisch) ukončena jeho činnost, spolková hudební škola pak byla předána do správy města a v letech 1940–44 následně fungovala jako Musik-Fachschule der Stadt Brünn.