Český hudební slovník osob a institucí

Hrubeš, Eduard 1)

Hrubeš, Eduard, pěvec-barytonista a hudební pedagog, narozen 1. 6. 1914, Oldřichovice u Napajedel, zemřel 20. 2. 1979, Brno.

Základy hudebního vzdělání získal u svého otce, řídícího učitele venkovské školy a žáka Leoše Janáčka na brněnském Učitelském ústavu. V domácím smyčcovém kvartetu s otcem a dvěma sestrami hrál na violoncello. Studoval na gymnáziu v Kroměříži (1925–32), stal se členem pěveckého sdružení Moravan a v hudební škole studoval sólový zpěv. Vystudoval fakultu lesního inženýrství Vysoké školy zemědělské v Brně (1932–36), kde byl poté asistentem. Současně působil jako vědecký pracovník v brněnské Státní výzkumné stanici pro lesní geodézii (1936–37) a studoval jako mimořádný posluchač sólový zpěv na brněnské konzervatoři ve třídě Bohumila Soběského (1938–42). V roce 1941 předzpíval v Praze Václavu Talichovi, který jej doporučil jako eléva do operního souboru Národního divadla. Téhož roku se stal členem ostravské opery (1941–44), kde nastudoval během tří sezón 25 barytonových rolí. Ve zpěvu se dále zdokonaloval u Rudolfa Vaška (1943–44), který ho přeškolil na tenoristu (vystoupil pak v roli Prince v Rusalce v pražském Národním divadle v roce 1944). Vrátil se však k barytonovému oboru a stal se členem Janáčkovy opery v Brně, kde působil až do odchodu do důchodu (1944–78). Nastudoval zde přes 100 rolí. Kromě pěveckého umění vynikal po stránce herecké a pohybové. Mezi jeho nejvýznamnější role patřily Tausendmark (Braniboři v Čechách), Mícha (Prodaná nevěsta), Tomeš (Hubička), Vladislav (Dalibor), Přemysl a Radovan (Libuše), Revírník (Příhody lišky Bystroušky), Gorjančikov (Z mrtvého domu), Prus a doktor Kolenatý (Věc Makropulos), Escamillo (Carmen), Scarpia (Tosca), Almaviva (Figarova svatba), Don Giovanni, Figaro (Lazebník sevillský), Rigoletto, Falstaff a další. Účinkoval v řadě oper 20. století, které byly v Brně uvedeny – např. v Brittenových operách Peter Grimes (Balstrode) a Albert Herring (Mr. Gedge), v operách Karla Horkého Jan Hus, Hejtman Šarovec a Jed z Elsinoru, kritika vysoce cenila jeho výkon v Prokofjevových Zásnubách v klášteře (Don Carlos). Rozvíjel také bohatou koncertní činnost, interpretoval řadu písňových cyklů a partů v kantátových a oratorních dílech. Pedagogicky působil na brněnské univerzitě jako lektor hudební výchovy na pedagogické fakultě (od roku 1947), vyučoval zpěv na brněnské konzervatoři (1951–54) a od roku 1967 působil jako externí pedagog na katedře sólového zpěvu a herectví na JAMU.