Institut Bohuslava Martinů
(Studijní centrum Nadace Bohuslava Martinů)
Charakteristika: muzikologická instituce
Datum narození/zahájení aktivity:8.12.1995
Text
Institut Bohuslava Martinů (Studijní centrum Nadace Bohuslava Martinů), muzikologická instituce, zahájení činnosti 8. 12. 1995, Praha.
A. Historie
B. Struktura a personální obsazení
C. Činnost
A. Historie
Institut Bohuslava Martinů, obecně prospěšná společnost (dále Institut) byl ustaven v roce 1995 pod názvem Studijní centrum Nadace Bohuslava Martinů jakožto součást Nadace Bohuslava Martinů (dále Nadace). Prvotní idea centra, jež by poskytovalo komplexní informační servis pro badatele, hudební interprety i laické zájemce, vzešla od skladatele, muzikologa a tehdejšího prezidenta správní rady Nadace Viktora Kalabise, který oslovil Aleše Březinu, aby takovou instituci vybudoval. Hlavním projektem institutu je od samého počátku Souborné vydání díla Bohuslava Martinů. Z původního jednoho pracovního úvazku se organizace postupně rozrostla na skladatelský institut čítající aktuálně 5,5 úvazku. V roce 1999 došlo ke změně názvu na Institut Bohuslava Martinů. Dne 5. října 2005 byla sepsána Zakládací listina Institutu Bohuslava Martinů jako obecně prospěšné společnosti (o. p. s.) a Nadace se stala jeho zakladatelem. Osamostatnění Institutu se uskutečnilo 1. 1. 2006. Základní organizační dokument Statut obecně prospěšné společnosti Institut Bohuslava Martinů, o. p. s. byl vypracován 9. ledna 2006. Ačkoli transformace na obecně prospěšnou společnost umožnila vícezdrojové financování, Nadace Bohuslava Martinů představuje stále hlavní finanční zdroj Institutu, jehož činnost Nadaci pomáhá naplňovat její poslání.
Do konce roku 2007 sídlil Institut na adrese náměstí Kinských 3, Praha 5, poté se přestěhoval spolu s Nadací do pražských Kobylis (Bořanovická 14, Praha 8).
Institut vyvíjí celou řadu činností směřujících k základním cílům, vymezeným slovy zakládací listiny: „zpřístupňování a zprostředkování kulturních hodnot v oblasti hudební kultury, zejména informací o životě a díle Bohuslava Martinů; podpora aktivit směřujících k propagaci a šíření díla Bohuslava Martinů co nejširšímu spektru posluchačů; dokumentační činnost týkající se života a díla Bohuslava Martinů; muzikologický výzkum života a díla Bohuslava Martinů.“
B. Struktura a personální obsazení
Od roku 2006, kdy se Institut osamostatnil jako samostatná právnická osoba, tvoří strukturu organizace v souladu se zákonem o obecně prospěšných společnostech ředitel, správní rada a dozorčí rada. V čele Studijního centra a posléze Institutu stojí na pozici ředitele muzikolog a skladatel Aleš Březina. Zástupcem ředitele je od roku 2006 Zoja Seyčková.
Na hudebněvědné pozici působila či stále působí celá řada muzikologů (řazeni abecedně): Lucie Berná Harasim, Sandra Bergmannová, Kateřina Brádková, Lenka Foltýnová, Jana Franková, Kamila Hálová, Jana Honzíková, Kateřina Kohoutová, František Kolář, Adéla Kovářová, Martin Ledvinka, Pavel Mužík, Eva Nachmillnerová, Marek Pechač, Ivana Tabak, Jana Tománková, Eva Velická, Kateřina Záhorová, Jitka Zichová a Pavel Žůrek. V roce 2011 vznikla v souvislosti s přípravou souborného vydání děl dvě místa pramenných výzkumníků.
C. Činnost
Institut Bohuslava Martinů je nejmladší ze tří organizací, které v České republice pečují o odkaz tohoto světově významného skladatele (vedle Nadace je to ještě Centrum Bohuslava Martinů v Poličce – dříve Památník Bohuslava Martinů).
Souborné vydání děl Bohuslava Martinů
V době svého založení si Institut (tehdy Studijní centrum) kladl za prvořadý cíl shromažďovat veškeré dostupné materiály (jak hmotné, tak nehmotné povahy), týkající se života a díla Bohuslava Martinů a poskytovat komplexní badatelské zázemí pro zájemce z celého světa, a to jak z řad profesionálních umělců či vědců, tak laiků. Zároveň se tak heuristicky připravoval na svůj hlavní projekt, jímž je Souborné kritické vydání děl Bohuslava Martinů (označováno také jako Bohuslav Martinů Gesamtausgabe či Bohuslav Martinů Complete Edition, BMCE), jehož realizaci bylo rozhodnuto v roce 2007. Dá se říci, že většina aktivit pracovníků Institutu směřovala k tomuto projektu již v předchozích letech – činnost heuristická, budování knihovního fondu, digitalizace, vytvoření mezinárodní ediční rady a edičních zásad, jednání se všemi původními nakladatelstvími děl Bohuslava Martinů ad. Cílem historicko-kritického vydání je zpřístupnit dílo Bohuslava Martinů v celé jeho šíři a komplexnosti, a vytvořit tak nejen fundovaný základ pro studium skladatelova odkazu, ale i pro detailní vhled do skladatelova myšlenkového a kompozičního procesu. Řada skladeb Martinů nebyla doposud vydána, existující edice obsahují často chyby. Kritická edice počítá se zhruba 106 svazky vydanými během následujících padesáti let. Souborného vydání se ujalo nakladatelství Bärenreiter Praha. Přípravě edic se věnují jak interní editoři z řad pracovníků Institutu, tak externisté z celé řady zemí (např. Peter Ackermann, Sharon Andrea Choa, zesnulý Christopher Hogwood, Ivana Rentsch, Giselher Schubert, Paul Silverthorne, Robert Simon, Arne Stollberg, Ivana Kalina Tabak, Paul Wingfield, Vít Zouhar ad.).
Rozsáhlý projekt je koordinován Institutem, který zároveň vypracoval ediční plány a ediční zásady a komunikuje s editory i nakladatelem. Vedením edice je pověřen Aleš Březina a koordinací Jitka Zichová. Ediční rada BMCE se skládá z muzikologů Institutu (Martin Ledvinka, Marek Pechač, Jitka Zichová, Pavel Žůrek), řady evropských odborníků, majících zkušenosti s obdobně rozsáhlými projekty souborných vydání: Peter Ackermann (Hochschule für Musik und Darstellende Kunst, Frankfurt nad Mohanem), Aleš Březina (Institut Bohuslava Martinů, Praha), Dietrich Berke (Ϯ, nakladatelství Bärenreiter Kassel), Klaus Döge (Ϯ, Wagner-Gesamtausgabe, Robert-Schumann-Briefausgabe (Sächsische Akademie der Wissenschaften, Drážďany), Jarmila Gabrielová (Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha), Denis Herlin (Royal Northern College of Music, Manchester), Christopher Hogwood (Ϯ, dirigent), Kateřina Maýrová (Národní muzeum – České muzeum hudby, Praha), Daniela Philippi (Gluck-Gesamtausgabe, Institut für Musikwissenschaft, Goethe-Universität, Frankfurt nad Mohanem), Ivana Rentsch (Institut für Historische Musikwissenschaft, Universität Hamburg), Giselher Schubert (Paul Hindemith-Institut, Frankfurt nad Mohanem), Arne Stollberg (Institut für Musikwissenschaft und Medienwissenschaft, Humboldt-Universität, Berlín), Paul Wingfield (Trinity College, Cambridge), Vít Zouhar (Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc) a doplňují ji odborní pracovníci nakladatelství Bärenreiter Praha (Jonáš Hájek a Eva Velická).
Do roku 2019 se podařilo vydat celkem devět svazků: Epos o Gilgamešovi, H 351 (vyd. Aleš Březina, 2014), Symfonie č. 4, H 305 (vyd. Sharon Andrea Choa, 2014), Les Rondes, H 200, Serenáda č. 1, H 217, Serenáda č. 3, H 218, Stowe Pastorals, H 335, Nonet č. 2, H 374 (vyd. Jitka Zichová, 2015), Otvírání studánek, H 354, Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, Romance z pampelišek, H 364, Mikeš z hor, H 375 (vyd. Vít Zouhar, 2016), Smyčcový kvartet č. 4, H 256, Smyčcový kvartet č. 5, H 268, Smyčcový kvartet č. 6, H 312, Smyčcový kvartet č. 7, H 314 (vyd. Aleš Březina a kol., 2017), Smyčcový kvartet s orchestrem, H 207, Koncertantní symfonie č. 2, H 322 (vyd. Christopher Hogwood Ϯ, Marek Pechač, Pavel Žůrek, 2018), Polní mše, H 279, Svatební košile, H 214 I A (vyd. Paul Wingfield, 2019), Koncert pro klavír č. 4, H 258 a Koncert pro klavír č. 5, H 366 (vyd. Ivana Kalina Tabak, 2019), Concerto da camera pro housle, smyčcový orchestr, klavír a bicí, H 285, Rhapsody-Concerto pro violu a orchestr, H 337 (vyd. Aleš Březina a kol., 2019).
Velkou část finančních prostředků pro kritickou edici poskytuje Nadace, od roku 2005 Institut čerpá také finanční podporu od Grantové agentury České republiky. Ta přidělila Institutu tříletou podporu pro projekt Příprava a realizace Souborného kritického vydání díla Bohuslava Martinů (žadateli byli spolu s Institutem a Nadací Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci). Podpořeny byly i navazující projekty Souborné kritické vydání díla Bohuslava Martinů – 1. fáze (2008–12, žadatelé Institut, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci a Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy) a Souborné kritické vydání díla Bohuslava Martinů – 2. fáze (2013–17, žadatelé Institut a Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci). Vydání opakovaně podpořil Státní fond kultury a od roku 2019 i basilejská Nadace Martinů. Pro léta 2019–21 byla Grantovou agenturou České republiky přiznána podpora projektu Jan Novák a Bohuslav Martinů ve světle vzájemné korespondence (1947–1959). Zpracování a vydání knižní monografie (řešitelem je vedle Institutu Filozofická fakulta Masarykovy univerzity).
Jako přípravnou fázi můžeme označit léta 2006–08, kdy probíhal projekt Profesionalizace v oblasti vydávání hudebních materiálů prostřednictvím dalšího vzdělávání hudebních expertů. Cílem záměru, který byl finančně podpořen v rámci programu JPD 3.2 (Evropský sociální fond), státním rozpočtem i hlavním městem Prahou, byla edukace a vyškolení odborníků na hudebně ediční problematiku. Přínosný byl jak pro zájemce z řad odborné veřejnosti (byly uspořádány kurzy hudebně edičních dovedností pod vedením například Bernharda R. Appela, Milana Slavického či Miloše Štědroně), tak pro pracovníky Institutu. Ti podnikli stáž v německém vydavatelství Bärenreiter-Kassel a své zkušenosti následně využili při vlastní ediční činnosti v rámci souborného vydání. Souborné vydání má jednoznačnou prioritu v rámci aktivit Institutu.
Shromažďování pramenů
Vzhledem k tomu, že Bohuslav Martinů prožil většinu svého života za hranicemi své rodné vlasti, v západní Evropě a Spojených státech, bylo základní potřebou shromáždit prameny – kopie rukopisů i tisků skladeb, uložených v celé řadě institucí i v soukromých rukou. Dlouholetý heuristický výzkum se promítl do celé řady významných nálezů, například v roce 1999 Aleš Březina zrekonstruoval kompletní první verzi opery Řecké pašije, v roce 2005 se Evě Velické podařilo v Dánské královské knihovně objevit rukopis nezvěstného Smyčcového tria č. 1.
Kromě evidence a kopií hudebních pramenů Martinů skladeb Institut eviduje a pořizuje kopie i nenotových pramenů: například historické i soudobé programy skladeb Martinů, plakáty, korespondenci skladatele s významnými osobnostmi či nakladateli jeho doby (například s Václavem Talichem, Elizabeth Sprague Coolidge, Sergejem Kusevickým, Rudolfem Kunderou, Janem Zrzavým, Rudolfem Firkušným, Jindřichem Honzlem, Františkem Bartošem, Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem, Pierrem Fournierem, Paulem Sacherem, Nikosem Kazantzakisem a mnoha dalšími).
Vedle tuzemských organizací, jako Centrum Bohuslava Martinů v Poličce, Národní divadlo Praha a Brno, Národní muzeum – České muzeum hudby, Moravské zemské muzeum v Brně ad., se podařilo Institutu získat materiály i například z Bibliothèque national de France, British Library, Library of Congress ve Washingtonu, Peer Music Library New York, Northwestern University v Chicagu, Stanford University, Paul Sacher Stiftung v Bazileji, dále z archivů hudebních vydavatelství Alfons Leduc Paris, Boosey and Hawkes, Editio Bärenreiter Praha, Max Eschig Paris, Schott Musik International Mainz, Universal Edition Wien a dalších. Řada pramenů je doposud v soukromém držení Martinů přátel či jejich rodiny.
Zpřístupňování materiálů
Všechny shora zmíněné kopie pramenů a další dokumenty jsou uloženy v Knihovně Nadace Bohuslava Martinů, kterou od roku 1998 do března 2001 vedla Veronika Pospíšilová Vildmanová a od roku 2001 do současnosti vede Zoja Seyčková. Významnou část knihovního fondu tvoří odborná literatura o hudbě 20. století z pozůstalosti pedagoga, zvukového režiséra a muzikologa Eduarda Herzoga, jehož knihovnu Nadace odkoupila po Herzogově úmrtí v roce 1997 od jeho dědiců. Knihovna disponuje rovněž rozsáhlou fonotékou, kde lze nalézt kromě běžně dostupných titulů i raritní, historické či neveřejné nahrávky, záznamy koncertů či jevištních provedení děl Bohuslava Martinů na CD, DVD i VHS a magnetofonových páscích a gramofonových deskách. V květnu 2019 knihovní fond obsahoval téměř 5 898 zpracovaných dopisů, 3 164 publikací (knih), 15 821 článků a recenzí, 1 557 zvukových dokumentů, 156 audiovizuálních dokumentů, 1 425 historických programů. Knihovní fond je pravidelně rozšiřován akvizicí, knihovna odebírá řadu odborných českých i zahraničních periodik, provádí monitoring tisku, ke studiu jsou zde k dispozici sborníky, encyklopedie, hudební slovníky a další muzikologické publikace – se zaměřením na Bohuslava Martinů nebo hudbu 20. století. Knihovní fond je průběžně zpracováván do online katalogu (od roku 2011 až do současnosti je Institut pravidelně podporován Ministerstvem kultury České republiky menší částkou na projekt Katalogizace článků a recenzí, který si klade za cíl průběžné zpracování a zpřístupnění článků a recenzí, dokumentující provozování skladatelova díla), který je od roku 2003 dostupný na www.katalog.martinu.cz.
Významnou formou zpřístupňování pramenů k dílu Martinů jsou online veřejně přístupné katalogy. Kromě již výše zmíněného online katalogu knihovny byl v roce 2002 spuštěn online katalog skladeb, v roce 2007 byl rozšířen o katalog korespondence. Tyto dva katalogy (katalog skladeb a katalog korespondence) byly v roce 2012 spojeny a vznikla komplexní česko-anglická online databáze pramenů (dostupná na www.database.martinu.cz), kde je revidovaný katalog skladeb provázán s katalogy korespondence, osob, institucí, pramenů či fotografií. Takto je vytvořena celá síť informací, relevantních k vyhledávanému tématu. Katalog pramenů je propojen i s katalogem knihovny, kde lze k určitému tématu (například k určité skladbě) dohledat další dokumenty – články, programy, nahrávky, vysokoškolské práce, tištěné noty, libreta a další.
Dalším logickým krokem, následujícím po shromažďování pramenů, je jejich postupná digitalizace. Ta umožňuje jak následné šetrnější zacházení s originálními materiály bez jejich přímé manipulace, tak usnadní jejich další využití a uchování. Koncept digitalizace, která v Institutu probíhá od roku 1999, stanovuje několik fází, jež zohledňují aktuální potřeby pracovníků Institutu a především potřeby BMCE. Jako první byly zdigitalizovány dokumenty obrazového charakteru – fotografie, kresby a karikatury (celkový počet kolem 700 jednotek), dále autografní partitury, skici, náčrty, korekturní obtahy a další notové materiály, část korespondence a deníků. Od roku 2007 probíhá zpracování především materiálů, podstatných pro prvých 20 svazků edic. Zdigitalizované materiály jsou veřejnosti přístupné z důvodů autorských práv pouze prezenčně.
Publikační činnost
Institut se stal spoluautorem, realizátorem či se jinak podílel na vzniku řady vědeckých i popularizačních publikací (výčet následuje v sekci Publikace). V roce 2002 Institut inicioval a během pěti let revidoval katalog skladeb Bohuslava Martinů z pera Harryho Halbreicha Bohuslav Martinů Werkverzeichnis und Biographie (1. vydání 1968), rovněž se na novém vydání autorsky spolupodílel. Jedním z výstupů projektu Profesionalizace v oblasti vydávání hudebních materiálů prostřednictvím dalšího vzdělávání hudebních expertů byla edukativní příručka Rukověť hudebního editora (2008). Ve stejném roce vznikla také popularizační brožura Bohuslav Martinů: A View of his Life & Music (2008), která byla přeložena i do řady dalších jazyků. V rámci řady Martinů-Studien švýcarského nakladatelství Peter Lang vyšly sborníky Prager Musikleben zu Beginn des 20. Jahrhunderts (2000), Aspekte der Musik, Kunst und Religion zur Zeit der Tschechischen Moderne (2009) a Kontinuität des Wandels: Bohuslav Martinů in der Musikgeschichte des 20. Jahrhunderts (2010). Brožura Významné české skladatelské instituce, jejich historie, poslání a projekty v letech 2010–2014 (2010) poskytuje přehled dané tematiky (zahrnuje vedle institutu Muzeum Antonína Dvořáka, Památník Leoše Janáčka a Muzeum Bedřicha Smetany; aktualizovaná verze pro léta 2015–19 vyšla v roce 2015). V roce 2012 vyšla v revizi a s komentáři Martina Andersona a Aleše Březiny anglická verze české edice dopisů Bohuslava Martinů Dopisy domů (Martinů’s Letters Home), kterou připravil k vydání Iša Popelka. Vedle textových publikací se Institut podílel na celé řadě praktických notových edic i hudebních nahrávek, pracovníci publikovali v odborných i popularizačních periodikách, účastnili se řady konferencí a odborných přednášek. V neposlední řadě se podíleli na celé řadě výstavních počinů. V roce 2000 to byla Prezentace Bohuslava Martinů v Českých centrech v Sofii, Bukurešti a New Yorku (součástí byla vždy Institutem připravená výstava, promítání filmu o skladateli či koncert z děl Martinů). Institut spolupracoval na výstavách o životě a díle Bohuslava Martinů – v Budapešti (2008), v Národním muzeu – Českém muzeu hudby v Praze (2009), na nové expozici v Centru Bohuslava Martinů v Poličce, výstavě Martinů a Zrzavý (2010) a Scénická díla Bohuslava Martinů tamtéž (2011). Institut také dramaturgicky a odborně spolupracoval při natáčení dokumentárních filmů České televize (režie Jiří Nekvasil) Návrat z exilu (1998) a Martinů a Amerika (2000).
Propagace díla Bohuslava Martinů
V letech 1995–2007 se Institut podílel na organizaci a dramaturgii každoročního prosincového hudebního festivalu Dny Bohuslava Martinů (dříve Festival Bohuslava Martinů; od roku 2008 přešla veškerá organizace festivalu na pracovníky Nadace). Festival se koná ve spolupráci s Českou filharmonií, v rámci festivalu je vydáváno každoroční CD, na kterém kromě nahrávek z festivalu vycházejí od roku 2003 také unikátní historické nahrávky. Od listopadu 2000 vydává Institut třikrát ročně tištěný anglicky psaný informační bulletin Martinů Revue (do roku 2009 The Bohuslav Martinů Newsletter; časopis vzniká ve spolupráci s Nadací a International Martinů Circle). Obsahuje novinky „ze světa Martinů“, recenze, zprávy o nových nálezech či výsledcích bádání, nově vydaných CD, publikacích apod. V letech 1996–2001 Institut organizoval kolokvium Pražský hudební život na počátku 20. století. V letech 1999 a 2002 spolupořádal mezinárodní muzikologická symposia festivalu Bregenzer Festspiele, spojená s nastudováním oper Řecké pašije (1999) a Juliette (2002). V roce 2000 Institut spoluorganizoval (spolu s Ústavem hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Ústavem hudební vědy Freie Universität Berlin) muzikologické symposium Jevištní díla Bohuslava Martinů. Vedle domácích odborníků se účastnili také významní zahraniční muzikologové jako Michael B. Beckerman, Wolfgang Dömling, Harry Halbreich, Theo Hirsbrunner, Ivanka Stoianova, Ivana Rentsch, Jürgen Maehder, Tomi Maekelae či Graham Melville-Mason. U kulatého stolu nad problematikou dramaturgie a inscenační praxe děl Bohuslava Martinů participovali David Pountney, Nicola Raab či Jiří Nekvasil. V roce 2010, k příležitosti 15. narozenin Institutu (8. prosince 2010), se konala Prezentace skladatelských institucí pro veřejnost – veřejné setkání pracovníků skladatelských institucí; z akce následně vznikla i výše uvedená brožura Významné české skladatelské instituce, jejich historie, poslání a projekty v letech 2010–2014.
Mediálně nejvýrazněji se u veřejnosti zapsal projekt Martinů Revisited, který v letech 2009 a 2010 připomínal výročí úmrtí a narození skladatele. V jeho rámci se konaly stovky koncertů, inscenací, přednášek, výstav a dalších akcí. Do projektu se zapojily všechny významné české, ale i zahraniční orchestry, divadelní domy i jednotliví interpreti. Již samotné zahájení se stalo historickým počinem: v pražském Rudolfinu 11. a 12. prosince 2009 zazněla světová premiéra Tří fragmentů z opery Julietta (fragmenty objevil a vydal Aleš Březina). Provedení se ujala Česká filharmonie, řízená sirem Charlesem Mackerassem, zpívala Magdalena Kožená a Steve Davislim. Nahrávka z tohoto uvedení získala prestižní cenu Echo Klassik 2010. Ve dnech 29.–31. května 2009 se jakožto součást mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro konala muzikologická konference Kontinuität des Wandels. Bohuslav Martinů in der Musikgeschichte des 20. Jahrhunderts / Continuity of Change: Bohuslav Martinů in Twentieth-Century Music History.
Další důležitou službou, kterou Institut poskytuje, je dramaturgické poradenství interpretům, orchestrům i festivalům (například Moravský podzim, Pražské jaro, Concentus Moraviae ad.). Pro laickou veřejnost pořádají přednášky a exkurze. V neposlední řadě Institut šíří povědomí o Bohuslavu Martinů prostřednictvím e-shopu.
Publikace
I. Doposud vydané svazky BMCE
Březina, Aleš (ed.): Epos o Gilgamešovi, H 351 (Praha, Bärenreiter 2014).
Choa, Sharon Andrea (ed.): Symfonie č. 4, H 305 (Praha, Bärenreiter 2014).
Zichová, Jitka (ed.): Les Rondes, H 200; Serenáda č. 1, H 217; Serenáda č. 3, H 218; Stowe Pastorals, H 335; Nonet č. 2, H 374 (Praha, Bärenreiter 2015).
Zouhar, Vít (ed.): Otvírání studánek, H 354; Legenda z dýmu bramborové nati, H 360; Romance z pampelišek, H 364; Mikeš z hor, H 375 (Praha, Bärenreiter 2016).
Březina, Aleš a kol. (eds.): Smyčcový kvartet č. 4, H 256; Smyčcový kvartet č. 5, H 268; Smyčcový kvartet č. 6, H 312; Concerto da camera (Smyčcový kvartet č. 7), H 314 (Kassel, Bärenreiter 2017).
Hogwood, Christopher – Pechač, Marek – Žůrek, Pavel (eds.): Smyčcový kvartet s orchestrem, H 207; Koncertantní symfonie č. 2, H 322 (Kassel, Bärenreiter 2018).
Wingfield, Paul (ed.): Polní mše, H 279; Svatební košile, H 214 I A (Praha, Bärenreiter 2019).
Tabak Kalina, Ivana (ed.): Koncert pro klavír č. 4, H 258; Koncert pro klavír č. 5, H 366 (Praha, Bärenreiter 2019).
Březina, Aleš a kol. (eds.): Concerto da camera pro housle, smyčcový orchestr, klavír a bicí, H 285; Rhapsody-Concerto pro violu a orchestr, H 337 (Praha, Bärenreiter 2019).
II. Literatura vydaná ve spolupráci s Institutem
Březina, Aleš: Prager Musikleben zu Beginn des 20. Jahrhunderts (Bern 2000).
Březina, Aleš: Editionsrichtlinien der Bohuslav Martinů-Gesamtausgabe (Hudební věda 41, 2004, č. 3–4, s. 411–432).
Halbreich, Harry: Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie (Mainz 2007).
Velická, Eva – Bergmannová, Sandra – Berná, Lucie: Rukověť hudebního editora (Praha 2008).
Březina, Aleš – Velická, Eva (eds.): Aspekte der Musik, Kunst und Religion zur Zeit der Tschechischen Moderne = Aspects of music, arts and religion during the period of Czech Modernism (Bern 2009).
Březina, Aleš – Rentsch, Ivana (eds.): Kontinuität des Wandels: Bohuslav Martinů in der Musikgeschichte des 20. Jahrhunderts = Continuity of change: Bohuslav Martinů in twentieth-century music history (Bern 2010).
Martinů, Bohuslav et al.: Martinůʼs letters home: five decades of correspondence with family and friends (Londýn 2012).
III. Literatura vydaná Institutem
Berná, Lucie: Ein Blick auf das Leben und die Musik von Bohuslav Martinů (Praha 2014).
Berná, Lucie: Bohuslav Martinů: a View of his Life & Music (Praha 2008).
Berná, Lucie: Bohuslav Martinů: „hudba je pro mě představa světla“ (Praha 2015).
Berná, Lucie: Regard sur la vie et la musique de Bohuslav Martinů (Praha 2014).
Harasim Berná, Lucie (ed.): Martinů revisited 2009–2010 (Praha 2010).
Březina, Aleš a kol.: Významné české skladatelské instituce: jejich historie, poslání a projekty v letech 2010–2014 = Significant Institutions of Czech Composers: their History, Mission and Projects for the Years 2010–2014 (Praha 2010).
Březina, Aleš a kol.: Významné české skladatelské instituce: jejich historie, poslání a projekty v letech 2015–2019 = Significant Institutions of Czech Composers: their History, Mission and Projects for the Years 2015–2019 (Praha 2015).
Lambert, Patrick: Martinů in his time – the recorded legacy (Praha 2015).
Literatura
Březina, Aleš: Pět let Institutu Bohuslava Martinů (Hudební rozhledy 54, 2001, č. 3, s. 36–37).
Bergmannová, Sandra – Vildmanová, Veronika – Honzíková, Jana: Co ukázal Den otevřených dveří (Hudební rozhledy 54, 2001, č. 3, s. 37–38).
Berná, Lucie: 10 let Institutu Bohuslava Martinů v Praze (1995–2005) (Hudební věda 43, 2005, č. 1, s. 108–109).
Velická, Eva – Bergmannová, Sandra – Berná, Lucie: Rukověť hudebního editora (Praha 2008).
Zichová, Jitka: Digitalizace notových a nenotových dokumentů Bohuslava Martinů (Hudební rozhledy 63, 2010, č. 11, s. 53).
Pechač, Marek: Možnosti financování Institutu Bohuslava Martinů (magisterská diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2013).
Váchová, Veronika: Optimalizace zpracování dokumentů v knihovně Institutu Bohuslava Martinů (bakalářská práce, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví, Praha 2014).
Žůrek, Pavel: 20. výročí založení Institutu Bohuslava Martinů (Hudební rozhledy 68, 2015, č. 11, s. 28).
www.martinu.cz/cz/instituce/institut-bohuslava-martinu/charakteristika/vyrocni-zpravy/
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=13374895&subjektId=686750&spis=384144
Kateřina Nová
Datum poslední změny: 13.6.2019