Český hudební slovník osob a institucí

Smetanova Litomyšl

Smetanova Litomyšl (Národní festival Smetanova Litomyšl), festival, zahájení činnosti 22. 6. 1946, Litomyšl.

Smetanův kult se v jeho rodné Litomyšli začal rozvíjet od 70. let 19. století. Roku 1876 byla provedena Smetanova Prodaná nevěsta (bez předehry a několika čísel, přes nepříliš dokonalé provedení pro velký zájem obecenstva dvakrát – 14. a 18. 9.) za řízení Eduarda Pinze. Účinkovali sólisté Prozatímního divadla Josef Mareš (Jeník) a Antonie Tichá (Mařenka) a místní umělci, zejména členové Zpěváckého spolku Vlastimil, Jednoty divadelních ochotníků a spolku akademiků (název Akademický feriální spolek pro Litomyšl a okolí s variantami), který též připravil „Slavnost Smetanovu v Litomyšli“, při níž se s dovolením přítomného skladatele přejmenoval na Akademický spolek Smetana v Litomyšli. Zmíněná akce, konaná 18. a 19. září 1880 u příležitosti 50. výročí Smetanova prvního veřejného vystoupení a odhalení jeho pamětní desky, svou náplní (provedení především Smetanových skladeb, průvod se sokolskou hudbou, proslovy, bohoslužba, banket, ples) již do jisté míry připomínala zdejší smetanovské festivaly konané o sto let později. Vlastimil s posilami z litomyšlské hudební obce poté uváděl další opery: V studni (1882), Hubička (1882), Dalibor (1905), Čarostřelec (1907) a Tajemství (1909). Opery, nejen Smetanovy, prováděla v Litomyšli v letech 1905–40 také profesionální Východočeská společnost (též pod názvem Divadlo sdružených měst východočeských a jinak). Roku 1905 byla otevřena nová divadelní a koncertní budova „Smetanův dům“.

Na jaře 1924 v Litomyšli vystoupil Jaroslav Kocian, Česká filharmonie provedla Smetanův cyklus Má vlast, olomoucká opera uvedla Prodanou nevěstu, Branibory v Čechách, Libuši, Čertovu stěnu a Dvě vdovy, 22. června byla odhalena socha Bedřicha Smetany od Jana Štursy na piedestalu Pavla Janáka za účasti pěveckého sboru Vlastimil a poté zazněla Smetanova Libuše v podání pražského Národního divadla.

Olomoucký operní soubor uvedl v Litomyšli cyklus Smetanových oper ještě v letech 1925, 1927 a 1928. Sbor Vlastimil s místními umělci, podle návrhu Zdeňka Nejedlého posílený pěvci Národního divadla, později ze Smetanových oper provedl Hubičku (1934, v tomtéž roce byla velká smetanovská výstava), Dvě vdovy (1938), Prodanou nevěstu (1940) a Dalibora (1942), vždy se dvěma či třemi reprízami.  V roce 1944 v Litomyšli proběhla část celonárodních oslav „Smetanův rok 1944“ s dvojím provedením cyklu Má vlast a inscenací Prodané nevěsty, o níž informovala příloha týdeníku Východočeský kraj, nazvaná „Smetanova Litomyšl“.

Na podzim 1945 předložil Litomyšli Svaz českých výkonných hudebních umělců návrh uspořádat ve Smetanově rodišti příští rok první ročník mezinárodního hudebního festivalu, a založit tak novou každoroční tradici (charakter festivalu byl začátkem roku 1946 změněn na národní). Akce s názvem Hudební slavnosti „Smetanova Litomyšl“ I. proběhla 22.–23. června 1946, kdy v Litomyšli pod taktovkou Rafaela Kubelíka vystoupila Česká filharmonie s provedením Mé vlasti a dalších Smetanových skladeb. Každoroční pořádání smetanovských slavností v Litomyšli ale začalo až po třech letech. Po provedení Smetanových Dvou vdov pražským Národním divadlem v Jabkenicích v roce 1948 přítomní Litomyšlané v čele se sbormistrem Vlastimila Jaromírem Metyšem požádali o spolupráci při uspořádání podobné akce v Litomyšli ministra školství a osvěty Zdeňka Nejedlého, který na základě tohoto podnětu vypracoval program akce, nazvané „Smetanovy oslavy v Litomyšli 1949“, uskutečněné 4.–6. června. Smetanovy opery Dalibor a Dvě vdovy provedlo pražské Národní divadlo, jehož orchestr doprovodil též vystoupení Východočeské župy Fibichovy, místní ochotníci provedli Jiráskovu činohru Magdalena Dobromila Rettigová, dále byly zahájeny výstavy Mistři českého umění 19. století a Moderní umění. Nedělní matiné a představení Dvou vdov přenášel Československý rozhlas. Vyobrazení dívky s květinovým věncem od Karla Svolinského na plakátu této akce bylo pak používáno na plakátech Smetanovy Litomyšle do roku 1992, znovu bylo použito v roce 2018 a je užíváno i jinde jako symbol festivalu. Smetanova Litomyšl se konala obvykle koncem června v sobotu a v neděli, někdy již od pátku do pondělí, až do roku 1991. Počet návštěvníků jednotlivých ročníků, který kolísal do značné míry podle počtu festivalových pořadů a počasí, byl zpravidla několikatisícový.

Ročník 1950, který již nesl název Smetanova Litomyšl, byl součástí Pražského jara (27.–29. května). Souběžně (11. května – 4. června) probíhal Smetanův máj v Karlových Varech s 5 koncerty, ukončený odhalením pomníku Bedřicha Smetany. V roce 1951 se místo Smetanovy Litomyšle konaly oslavy Jiráskova jubilea, při nichž byl proveden balet Zbyňka Vostřáka Filosofská historie a Janáčkovy Lašské tance a Moravské tance. Operní představení zprvu realizovalo vždy pražské Národní divadlo (sólisté Beno Blachut, Václav Bednář, Eduard Haken, Karel Kalaš, Marie Podvalová, Marie Tauberová, Ivo Žídek a další, z dirigentů nejčastěji Jaroslav Krombholc, po něm pak Josef Kuchinka, který již řídil i tři Dvořákovy opery), od roku 1955 ho úspěšně střídalo bratislavské Národní divadlo a od roku 1961 též brněnské a ostravské Státní divadlo. Hlavní částí programu byly stále Smetanovy opery, nejčastěji Prodaná nevěsta, Dalibor, Hubička a Dvě vdovy.

V období 1966–73 se akce s názvem „Smetanova Litomyšl“ konaly pouze v letech 1967 a 1968. Jejich náplní byla vystoupení amatérských pěveckých a instrumentálních souborů. Číslování ročníků Smetanovy Litomyšle, do něhož byly zahrnuty pouze ročníky s operními představeními, bylo zahájeno v roce 1977, kdy byl konán „19. ročník operního festivalu Smetanova Litomyšl“. Název festivalu byl ještě několikrát modifikován (1978 – „20. ročník velké hudební slavnosti Smetanova Litomyšl“, 1979 – „21. Smetanova Litomyšl“, 1980 – „22. Smetanova Litomyšl“, 1981–90 „Národní operní festival Smetanova Litomyšl“, 1991 a 1992 „Operní festival Smetanova Litomyšl“, 1993–2016 „Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl“ a od roku 2017 „Národní festival Smetanova Litomyšl“). V současné době je za počátek festivalové řady Smetanovy Litomyšle uznáván ročník 1946 a smetanovská slavnost v roce 1949 se mezi festivalové ročníky nezapočítává.

V letech 1974–91 (přičemž roku 1975 se festival nekonal) na Smetanově Litomyšli dominovalo opět pražské Národní divadlo, které bylo jenom pětkrát vystřídáno brněnskou operou. Smetanovy opery v tomto období však již tvořily menší část repertoáru a roku 1982, kdy pro déšť odpadlo představení Dalibora, poprvé nebyla hrána žádná Smetanova opera. Ke slovu se dostaly opery Dvořákovy Jakobín a Rusalka, Fibichova Šárka, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky a Její pastorkyňa, Veselohra na mostě, Řecké pašije a Hry o Marii (zaznamenáno Československou televizí) Bohuslava Martinů, aktovky Ivo Jiráska (Medvěd) a Josefa Boháče (Námluvy) a celovečerní opera Jiřího Pauera (Zuzana Vojířová), roku 1987 byla uvedena Myslivečkova opera Impermestra, roku 1988 Mozartova Figarova svatba, roku 1989 Verdiho Simon Boccanegra (účinkovala jako první zahraniční umělec argentinská pěvkyně Martha Collalilo) a následujícího roku Mozartova Kouzelná flétna.

V souvislosti se změnami organizace života v Československu po listopadu 1989 bylo nutné, aby se v důsledku nastupujícího tržního hospodářství i festival Smetanova Litomyšl stal ekonomicky soběstačným. Toho organizátoři dosáhli rozšířením, zpestřením a vysokou uměleckou úrovní všech pořadů, k čemuž bylo zapotřebí získat dostatečné finanční zabezpečení, ke kterému přispívá vedle Ministerstva kultury řada dalších právnických i fyzických osob, mezi nimiž dominuje Česká spořitelna, generální sponzor, současným termínem generální partner festivalu v letech 1995–99, 2002–04 a od roku 2012 dosud. Důležitou roli mají i sdělovací prostředky, z nichž hlavním mediálním partnerem je od roku 2015 Česká televize. V roce 1992 se stal ředitelem festivalu Jaromír Metyš, vnuk sbormistra sboru Vlastimil stejného jména, dramaturgem byl Vojtěch Stříteský (od roku 1983 člen festivalového štábu), předsedou festivalového výboru byl Karel Rothschein. Od roku 1993 byla pořadatelem festivalu Nadace festivalu Smetanova Litomyšl, která se v roce 1999 transformovala na obecně prospěšnou společnost Smetanova Litomyšl. Od roku 1997 jsou vedoucími pracovníky festivalu ředitel Jan Pikna (titul „Manažer roku 2015“), umělecký ředitel Vojtěch Stříteský (v této funkci od roku 1992) a ředitelka propagace a public relations Eva Piknová, od roku 1992 členka festivalového výboru.

Zatímco na třídenním programu v roce 1991 bylo pouze provedení Dvořákova oratoria Svatá Ludmila, které pro nepřízeň počasí odpadlo, Smetanův Dalibor a Hry o Marii Bohuslava Martinů (zaznamenáno pro televizi), v roce 1992 ve dvou víkendech zazněly Verdiho opery Nabucco a Maškarní ples se dvěma zahraničními sóĺisty, dva italští pěvci účinkovali na operním nokturnu, kterým začala tradice oblíbených galakoncertů operních hvězd, dále byla provedena Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky, Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila, Eduard Haken zpíval v rámci slavnostní mše Dvořákovy Biblické písně, vystoupilo pardubické pěvecké sdružení ReBelcanto, Smetanovi byl vzdán hold u jeho pomníku, zazněl koncert z jeho komorních děl v podání mladých brněnských umělců a cyklus symfonických básní Má vlast na závěr festivalu, ale nebyla provedena žádná jeho opera. Dramaturgická linie tohoto ročníku je charakteristická i pro další ročníky, v nichž narůstal počet a rozmanitost pořadů, přičemž od roku 1993 byla každoročně uvedena nejméně jednou Smetanova opera. V letech 1992–2018 bylo na programu všech jeho 8 oper v 36 provedeních, z toho Prodaná nevěsta 10x, Dalibor 5x, Dvě vdovy 4x, Hubička 4x, ale každoročně bylo uvedeno několik zahraničních oper a stále více hudby jiných žánrů z obou zemských polokoulí. Objevily se další opery světového repertoáru, mezi nimiž dominují Verdiho díla (10 oper v 18 provedeních, z toho Nabucco 5x, Aida 3x, La Traviata 3x), Pucciniho 5 oper zaznělo v 8 provedeních, po třech provedeních měly opery Mozartův Don Giovanni a Rossiniho Lazebník sevillský, objevily se opery Donizettiho, Belliniho, Boita, Musorgského, Offenbacha, z Wagnerova díla Tannhäuser, Lohengrin (koncertně) a Bludný Holanďan a z mnoha dalších například Gershwinova Porgy a Bess, z nové české tvorby Ebenův Jeremias, Pololáníkova Noc plná světla, dvě Temlovy pohádkové opery či Březinovy opery Zítra se bude... a Toufar, líčící stíhání skutečných i domnělých odpůrců komunistického režimu, jehož součástí byl i litomyšlský monstrproces „Stříteský a spol.“ roku 1950 ve Smetanově domě. Ke slovu se pravidelně dostávají také barokní opery počínaje Periho Euridice, představené poprvé v českém znění (2000), které jsou od roku 2012 uváděny v každoroční staggioně v areálu zámku Nové Hrady – každý rok novodobá premiéra jedné opery. Na programu byla již díla skladatelů Henryho Purcella, Giuseppa Scarlattiho, Jeana-Phillipe Rameaua, Františka Antonína Míči, Georga Friedricha Händela a Antonia Caldary, vždy se třemi nebo čtyřmi reprízami.

Vedle oper se nejvýrazněji uplatňují vokálně-instrumentální díla: Pergolesiho Stabat Mater, Händlův Mesiáš a Orffova Carmina burana se 4 provedeními, Verdiho Requiem, Dvořákova Svatá Ludmila a Janáčkova Glagolská mše se 3 provedeními, Vaňhalovo Stabat Mater, Mahlerovy Písně potulného tovaryše a 2. symfonie, Bernsteinova Missa brevis, Polní mše Bohuslava Martinů a Ebenovo Pražské Te Deum 1989 se 2 provedeními, Bachova Velká mše h moll, Haydnovo Stvoření, Beethovenova Missa solemnis a 9. symfonie, Mahlerovy symfonie č. 4 a 8, Honeggerovo oratorium Jana z Arku na hranici, Šostakovičova 13. symfonie Babí Jar, Prokofjevova oratoria Alexandr Něvský a Ivan Hrozný, Schönbergova kantáta Ten, který přežil Varšavu, Tippetovo oratorium Dítě naší doby a další, mezi něž se úspěšně zařadila i oratoria Sylvie Bodorové Juda Maccabeus a Mojžíš (objednáno Smetanovou Litomyšlí), Terezínské requiem či písňový cyklus Lingua Angelorum, objednaný Thomasem Hamptonem, roku 2015 zaznělo Veni Sancte Spiritus Kateřiny Chrobokové. Každoročně se též uskutečňuje slavnostní mše s hudební složkou.

Zatímco v období před rokem 1992 se ve festivalových programech objevovala orchestrální a komorní hudba jen zřídka, od roku 1992 se stala jejich významnou částí. Nejčastěji zaznívala díla Dvořákova (mezi nimi Slovanské tance 5x, 9. symfonie a Violoncellový koncert h moll 3x), ale nejhranějším dílem byla Smetanova Má vlast (7x kompletně, navíc 9 provedení jednotlivých částí). Často byla uváděna hudba Bachova (Koncert pro dvoje housle a smyčce a Toccata a fuga d moll 3x), Mozartova, Beethovenova, Čajkovského, Chopinova, Janáčkova, Martinů a mnoha dalších skladatelů až po příslušníky nastupující generace, jako je Jan Kučera či Petr Wajsar. Tradičně je uváděna hudba sborová od široké palety skladatelů. V tanečním žánru dominuje Čajkovského Labutí jezero se čtyřmi provedeními, objevily se i taneční verze koncertních skladeb (Orffovy Carmina burana, Martinů Kytice a jiné). Ke slovu se dostala i opereta a jiná hudba lehčího žánru (Jacques Offenbach, Johann Strauss mladší, Ástor Piazzola, Oskar Nedbal), muzikály (Andrew Lloyd Webber Jesus Christ Superstar, Lukáš Hurník The Angels) a jazz (v roce 2002 zaznělo po devíti skladbách Scotta Joplina a Glenna Millera, vícekrát zněla hudba Georga Gershwina, v roce 2017 Celebration Jazz Mass Karla Růžičky atd.). Folklorní inspirace přináší od roku 2003 zejména soubor Hradišťan, vedený Jiřím Pavlicou, mezi jehož deseti na festivalu uvedenými skladbami je i Missa brevis a Oratorium smíru, které bylo uvedeno v rámci ročníku 2005 s podtitulem „Smíření“.

Na provádění oper mají největší podíl v celé historii festivalu i v období od roku 1992 pražské a brněnské národní divadlo, které mají také největší podíl na uvádění českého a v jeho rámci smetanovského repertoáru. K nim se v roce 1999 přidružila Státní opera Praha s převážně italskými díly. V sólových operních rolích i na koncertech vystoupili stejně jako v předchozím období i od roku 1992 vynikající čeští pěvci (nejčastěji Richard Novák a Jaroslav Březina, mnohokrát také Ivan Kusnjer, Roman Janál, Pavel Kamas, Eva Urbanová, Dagmar Pecková či Adam Plachetka (v roce 2018 rezidenční umělec festivalu) a od roku 1992 také mnoho zahraničních pěvců (Katia Ricciarelli, Sherill Milnes, Bernd Weikl, Kurt Rydl, Jurij Gorbunov, Sergej Larin, Neil Shicoff, Torsten Kerl, Sumi Jo, Kate Royal, Marcello Giordani, Thomas Hampson, Oksana Dyka a další). Z orchestrů nejčastěji vystoupila Komorní filharmonie Pardubice, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Janáčkova filharmonie Ostrava, Pražská komorní filharmonie a Česká filharmonie. S nimi ponejvíce spoluúčinkovaly nebo samostatně vystoupily Kühnův dětský sbor, Český filharmonický sbor Brno a Pražský filharmonický sbor. Z plejády dirigentů v období od roku 1992 nejčastěji vystoupil Ondrej Lenárd, v letech 1993–97 konzultant a stálý hostující dirigent, uplatňující se hlavně v koncertních produkcích podobně jako Leoš Svárovský. Mezi nejfrekventovanějšími dirigenty jsou také Marko Ivanović a František Preisler mladší. Ve festivalových programech také vystoupily stovky komorních souborů a instrumentalistů. Postupně narůstá počet jednotlivých zahraničních umělců, komorních i orchestrálních těles.

Konají se i promenádní koncerty a roku 2017 se poprvé otevřely „Festivalové zahrady“, nabízející profesionální i amatérské muzicírování, besedy, hry a soutěže s možností odpočinku či volného pohybu a občerstvení. Výtvarné výstavy, které provázejí Smetanovu Litomyšl od počátku, dostaly roku 2005 shrnující název „Smetanova výtvarná Litomyšl“.

Hlavní dějiště festivalových pořadů – 2. zámecké nádvoří – bylo v roce 1996 opatřeno stupňovitým hledištěm s 1 300 místy a v roce 1998 bylo dokončeno výsuvné zastřešení celého nádvoří, což umožňuje realizovat zde pořady i za deště. Užívána je též zámecká jízdárna, Smetanův dům, zámecké divadélko, kde poprvé veřejně vystoupil tehdy šestiletý Bedřich Smetana, chrám Povýšení sv. Kříže i další prostory v Litomyšli a (zatím v malé míře) i v blízkém okolí. Ve druhém desetiletí 21. století, kdy se koná Smetanova Litomyšl již tradičně ve druhé polovině června a v prvním červencovém týdnu, se počet pořadů v jednotlivých ročnících většinou blížil třiceti a počet obecenstva dvaceti pěti tisícům.

Do programu ročníku 2018, pro který bylo připraveno 43 pořadů, byly k jubileu české státnosti do programu zařazeny kromě jiného Smetanova Libuše a Dvořákova 9. symfonie, ale byl též zařazen „Den s Haydnem“ o třech koncertech s deseti Haydnovými skladbami a Brahmsovými Variacemi na Haydnovo téma v podání orchestru Česká symfonietta Radka Boboráka a tří zahraničních sólistů, naplánován byl koncert Vivaldiho houslových skladeb, další opery, balet, jazz i mezižánrové projekty.

V rámci dlouhodobé péče o získávání mladého publika a uplatnění mladých umělců bylo pro ročník 2019 poprvé naplánováno vystoupení perspektivních žáků základních uměleckých škol, jejichž hudební vzdělání budou doplňovat mentoři z řad předních českých interpretů, angažovaní Nadačním fondem Magdaleny Kožené v projektu menART.

Smetanova Litomyšl je členem Asociace hudebních festivalů České republiky a nositelem značky EFFE Label (Europe For Festivals, Festivals for Europe), kterou od roku 2015 uděluje Sdružení evropských festivalů (EFA).