Český hudební slovník osob a institucí

Hudební informační středisko

Hudební informační středisko, hudebně dokumentační instituce, zahájení činnosti 1964, Praha.

Hudební informační střediska se začala vytvářet od poloviny 20. století na půdě různých hudebních  podniků a organizací. Při jejich prvním setkání v rámci zasedání Mezinárodní hudební rady roku 1958 v Amsterodamu, jehož se účastnil i delegát Svazu Československých skladatelů Pavel Eckstein, byla souhrnně nazývána národními hudebními středisky, respektive hudebními dokumentačními středisky. Termínu hudební informační středisko bylo užito až při jejich druhém setkání v  roce 1960, kdy se také mezi účastnickými organizacemi objevilo jako první s  tímto názvem Hudební informační středisko Švédska. Za poslání hudebních informačních středisek bylo ustanoveno všemi dostupnými způsoby napomáhat většímu uplatnění soudobé vážné hudby v  domácím i zahraničním prostředí.

První pracoviště v tehdejším Československu, nazývané hudební informační středisko, bylo činné v  letech 1962–63 při Státním hudebním vydavatelství. Bylo obsazeno jedním pracovníkem, jímž byl Jaroslav Oplt, který měl sledovat a koordinovat hudebně propagační činnost 16 vrcholných domácích úřadů, celostátních organizací a monopolních podniků. Jejich zástupci tvořili Komisi pro propagaci Československé socialistické republiky hudbou, jejímž sekretariátem bylo ono hudební informační středisko. Neefektivnost tohoto systému vedla k založení Československého hudebního informačního střediska při Českém hudebním fondu, kde ve spolupráci především s jeho Ústředním archivem (později Půjčovna hudebních materiálů) začalo od roku 1964 pracovat zpočátku s pěti, později až deseti pracovníky. V letech 1968–2005 byla navíc činná jeho pobočka v Brně. Souběžně vzniklo hudební informační středisko při Slovenském hudebním fondu. Obě tato národní střediska nepřetržitě spolupracovala a až do rozdělení Československa (1993) byla v mezinárodním měřítku považována za jedinou organizaci.

Obdobně jako jiné organizace sdružené v Mezinárodní asociaci hudebních informačních středisek, i české středisko především všestranně informuje o nové domácí skladatelské tvorbě a veškeré, především soudobé hudební kultuře zahraniční i domácí veřejnost, kterou též seznamuje se zahraniční hudební kulturou, rovněž převážně soudobou, přičemž v některých případech se samo nebo ve spolupráci s jinými organizacemi a podniky ujímá redaktorské, vydavatelské, distribuční, dramaturgické i organizátorské práce. Již od roku 1964 začalo vycházet informační periodikum o české a slovenské hudbě v německé, anglické, franouzské, španělské a ruské verzi Hudební zprávy z Prahy, jehož transformací vznikl nynější čtvrtletník v anglickém jazyce Czech Music, vedle něhož od roku 2000 vychází české periodikum HIS Voice, informující především o novém dění v zahraničí. Současně začalo vydávání několikastránkových monografických publikací o soudobých českých a slovenských skladatelích, zprvu v německé, anglické a ruské verzi, později v souběžném znění rozšířeném o český text, od roku 1992 v souběžném českém a anglickém znění (167 titulů českých a 4 tituly slovenských skladatelů). V letech 1967–68 k nim přibyly dvě série gramodesek o průměru 17 cm s ukázkami děl 28 soudobých českých skladatelů. Ve spolupráci s tehdejším Státním hudebním vydavatelstvím byly připraveny cizojazyčné verze malých knižních monografií o Bedřichu Smetanovi, Antonínu Dvořákovi, Leoši Janáčkovi, Vítězslavu Novákovi, Josefu Sukovi a Bohuslavu Martinů, které byly hojně využívány podobně jako slovník soudobých českých a slovenských skladatelů, redigovaný Čeňkem Gardavským, stručné dějiny české a slovenské hudby Vladimíra Štěpánka a Bohumila Karáska, nástin organizace hudebního života v Československu Jana Matějčka, přehledné publikace Pavla Ecksteina o české a slovenské opeře, každoroční přehledy domácích hudebních festivalů a soutěží a další, které Hudební informační středisko vydávalo samostatně nebo ve spolupráci s jinými organizacemi. Byla založena knihovna hudebnin a literatury o hudbě, fonotéka a sklad multiplikátů vybraných titulů takových materiálů, které byly rozdávány návštěvníkům hudebního informačního střediska, mezi nimiž bylo každoročně několik pozvaných k bezplatnému pobytu, rozšiřovány při propagačních cestách pracovníků Hudebního informačního střediska a rozesílány poštou. Hudební zprávy z Prahy byly koncem 80. let 20. století bezplatně rozesílány 12 000 adresátů. Po počátečním cyklu přehledových pořadů reprodukované hudby cizích států následovalo do konce 90. let 20. století každoroční pořádání komorních koncertů soudobé zahraniční i české a slovenské hudby s několika desítkami premiér. Koncerty zahraniční hudby byly většinou sjednávány výměnou za zahraniční koncerty české hudby. 

V důsledku změn v organizaci a financování hudebního života po listopadové revoluci 1989 a díky technickému pokroku začala od roku 1990 digitalizace informačních materiálů a jejich elektronická distribuce. Sjednocením záznamů o dílech soudobých českých skladatelů v Hudebním informačním středisku a Půjčovně hudebních materiálů Českého hudebního fondu vznikla obsáhlá elektronická databáze www.musicbase.cz. Po roce 2000 začala digitalizace notových, zvukových a ikonografických materiálů, byly vytvořeny digitální paralely obou Časopisů Hudebního informačního střediska (Czech Music a HIS Voice) a adresáře oblasti vážné hudby v rámci všeobecného adresáře Muzikontakt spravovaného nakladatelstvím Muzikus, rozšiřují se možnosti přímého vstupu do elektronických portálů jiných organizací z internetové stránky Hudebního informačního střediska atd. Jako přílohy k časopisu HIS Voice vycházejí samplery s ukázkami novinek avantgardní, převážně zahraniční hudební tvorby, jako přílohy časopisu Czech Music (v anglickém jazyce) vycházejí samplery s portréty soudobých českých skladatelů. Ve spolupráci s Divadelním ústavem byla vydána Antologie české hudby na 5 CD (2004), která podobně jako jiné materiály je poskytována za finanční úhradu. Místo někdejšího pořádání jednotlivých koncertů soudobé hudby se od roku 2008 uskutečňuje každoroční (s výjimkou roku 2015) mezinárodní festival avantgardní hudby Contempuls. Tyto nové formy práce jsou od května 2012 na základě projektu Minstrel cílevědomě slaďovány s deseti partnerskými zahraničními organizacemi.

Vedoucími pracovníky českého Hudebního informačního střediska byli Milena Galušková (1964–72), Jan Ledeč (1972–86), Oleg Podgorný (1986–90), Nina Všetečková (1990–94), Eva Hennigová (léto 1994), Wanda Dobrovská (1994–95), Miroslav Pudlák (1995–2016, poté ředitel festivalu Contempuls), David Danel (2016–17), Petr Bakla (od roku 2017), v brněnské odbočce pracovali Alena Němcová (1968–1995) a Ivo Medek (1995–2005).