(Akymenko, Fjodor)
Charakteristika: Skladatel, klavírista, dirigent a hudební pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:8.2.1876Podle starého ruského kalendáře 20.2.1876
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.1.1945
Text
Jakymenko, Fedir Stepanovyč (též Akymenko, Fjodor), skladatel, klavírista, dirigent a hudební pedagog, narozen 8. /20. 2. 1876, Pisky, (Charkovská oblast, Ukrajina), zemřel 3. 1. 1945, Paříž.
V dětství působil společně se svými bratry Mykolou a Jakovem (ten proslul jako skladatel s uměleckým jménem Jakiv Stepovyj) jako zpěvák v carské dvorní kapele v Petrohradu. V letech 1886–95 navštěvoval hodiny klavírní hry u Milije Aleksejeviče Balakireva. V Petrohradě absolvoval v roce 1900 rovněž třídu teorie skladby na konzervatoři, kde byl žákem Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova a Anatolije Konstantinoviče Ljadova. V roce 1899 začal na doporučení Rimského-Korsakova vydávat své skladby. Od roku 1897 učil v dirigentských třídách Dvorní kapely. V letech 1901–03 pracoval jako ředitel hudební školy v gruzínském Tbilisi. Poté působil jako učitel hudební školy ve francouzském Nice (1903–06). Pobýval také v Itálii a ve Švýcarsku. Z ciziny se vrátil do Charkova, kde učil hudební teorii v hudební škole a v Ústavu pro šlechtické dívky. Po několikaletém intermezzu opět ve Francii pracoval jako klavírista a dirigent v Moskvě a v letech 1915–23 opět v Petrohradu jako asistent (1915–18) a později profesor (1919–23) místní konzervatoře (zde byl prvním učitelem harmonie skladatele Igora Fjodoroviče Straviského). Mezi lety 1923–24 žil opět ve Francii.
Léta 1924–26 strávil v Praze, kde se stal prvním děkanem Hudebně-pedagogického oddělení Ukrajinské vysoké školy pedagogciké Mychajla Drahomanova (Ukrajinskyj vysokyj pedahohyčnyj institut imeni Mychajla Drahomanova). Byl zde vedoucím třídy kompozice a měl rovněž dohled nad třídou dirigování, kterou vedla Platonida Ščurovska-Rosinevyč. Jeho pedagogickým vedením prošli významní západoukrajinští hudebníci, kteří ve dvacátých letech studovali v Praze, jako např. Mykola Kolessa nebo Zenovij Lysko. V Praze vystupoval jako klavírista a dirigent ukrajinských sborů na večírcích ukrajinské kultury. V hlavním městě Československa rovněž začal harmonizovat ukrajinské lidové písně. Vinou toho, že se celý život pohyboval v ruském, českém nebo francouzském prostředí, neovládal ukrajinštinu. V Praze se sice začal učit ukrajinsky, ovšem jeho znalosti tohoto jazyka zůstaly nedostatečné a proto byl nucen přednášet rusky. Na Ukrajinské vysoké škole pedagogické měl kvůli tomuto faktu osobní neshody s některými kolegy, kteří mu vyčítali, že se přiživuje na Ukrajincích a sám ani neumí ukrajinsky. Rozhodl se odejít a ani studenti, u nichž měl vždy značný respekt, jej nepřesvědčili, aby v Praze zůstal. Jeho v Praze vydaná ukrajinská učebnice Praktický kurs harmonie (Praktyčnyj kurs harmoniji, 1926) je první prací svého druhu v ukrajinské hudebně-teoretické literatuře. Plánovaná druhá část učebnice, jež se měla věnovat novým harmonickým systémům, vinou Jakymenkova odchodu z Prahy, nevyšla.
Jeho návrat do vlasti nebyl možný kvůli nové železné oponě na hranicích Sovětského svazu. Rozhodl se tedy odjet do Paříže. Zejména v letech druhé světové války ve Francii materiálně velmi strádal. Nedlouho před osvobozením upadl hladový a vysílený na pařížském náměstí Saint Michelle a krátce poté v nemocnici zemřel.
Fedir Jakymenko zkomponoval jednu operu, dvě symfonie, několik symfonických básní, symfonickou předehru, smyčcové trio, sonáty pro violoncello či housle. Nejobsáhlejší je seznam jeho děl pro sólový klavír. Řadu skladeb napsal na témata z ukrajinského hudebního folklóru (např. Tris piéces ukrainiennes, Six piéces ukrainiennes, Tableaux ukrainien, Ukrajinská svita a další). Méně často psal vokální díla pro sbor nebo sólové písně. Toužil obohatit zejména ukrajinskou instrumentální hudbu, která v jeho době ještě nebyla dostatečně rozvinutá a nabádal k tomu i své žáky. Skladatelsky tíhnul spíše k malým formám. Jeho tvorba má výrazné znaky impresionismu a neoromantismu. Jakymenkova harmonie je čistě tonální, avšak často obohacená o komplikované alterované souzvuky. Jeho jméno bylo sovětskou muzikologií zamlčováno.
Dílo
Dílo literární:
Praktyčnyj kurs nauky hrarmoniji. V 2 častynach (Praha, 1925).
I. Lexika
PHSN.
Mucha, Anton: Kompozytory Ukrajiny ta ukrajinskoji diaspory (Kyjev 2004).
II. Ostatní
Macenko, Pavlo: Jakymenko Fedir Stepanovyč (Winnipeg 1954).
Bulat, Tamara: Uperše pro Fedora Jakymenka (Muzyka, 1988, č. 4, s. 28–30).
Lysko, Zenovij: Fedir Jakymenko. Vyznačna, ale maloznana postať v istoriji ukrajinskoji muzyky (Muzyka, 1994, č. 1, s. 21–22).
Bajgarová, Jitka – Šebesta, Josef: Ukrajinští studenti na pražské konzervatoři v období první Československé republiky 1918–1938 (Hudební věda, 63, 2006, č. 1, s. 39–58).
Petr Ch. Kalina
Stať vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty MU pro rok 2008.