Český hudební slovník osob a institucí

Moravanka Jana Slabáka

Moravanka Jana Slabáka (Moravanka), dechový orchestr, zahájení činnosti 7. 2. 1972, Brno, ukončení činnosti 29. 12. 2021, Lomnice. 

Moravanka byla virtuózní orchestr dechové hudby, zaměřený na interpretaci moravských (zejména slováckých) lidových písní ve stylizovaných aranžích jejího kapelníka Jana Slabáka. Kromě úprav lidových písní tvořily velkou část repertoáru Moravanky také vlastní Slabákovy skladby na lidově-populární notu s přesahem do swingu.

Orchestr byl založen trumpetistou brněnské filharmonie Janem Slabákem. Její vznik spadá do období, kdy v Čechách a na Moravě panovala krize lidové a dechové hudby. Ta byla vytlačována na jedné straně budovatelskými písněmi, prosazovanými komunistickým režimem, na druhé straně se o zábavu posluchačstva stále více staral swing a další taneční hudba. Lidová píseň byla držena ve svých čistších, původnějších formách, takže prostor pro rozvoj dechové hudby byl značně omezený. Fungovalo sice určité množství malých dechových kapel, ty však byly na nízké úrovni, co se týče vkusu a kvality provozované hudby, technické zdatnosti muzikantů i nástrojového vybavení. Dechovou hudbu částečně pomáhalo držet několik velkých profesionálních dechových orchestrů a také armádní kapely či jejich bývalí členové, kteří se snažili šířit v amatérských dechových souborech osvětu. Ty lepší z nich však byly stejně oceňovány spíše v zahraničí a na domácí popularitu dechové hudby v podstatě neměly vliv.

Za založením Moravanky stál záměr Jana Slabáka pomoci oživit a znovu rozšířit tento žánr. Formu slovácké lidové písně zjednodušil a stylizoval tak, aby byla posluchačsky přístupnější široké veřejnosti, a zkombinoval ji se swingovým frázováním. Vznikl energický hudební mix s osobitým zvukem, který v té době neměl v republice obdoby. Se stejnou rychlostí, s jakou si Moravanka získávala fanoušky, se na ni ovšem začala snášet kritika folkloristů za to, jakým způsobem zachází s původní lidovou písní a přetváří ji do jednoduchých a líbivých forem. Tento názorový rozkol mezi oběma tábory přetrvává dodnes. Moravanka se však vůči negativním kritikám vymezuje; své publikum si dokázala najít a udržet.

Původní sestavu Moravanky tvořili muzikanti, kteří se rekrutovali z řad brněnské filharmonie a brněnského operního orchestru a zároveň měli vztah k lidové hudbě. Šest z nich pocházelo z Kyjovska a stejně jako Slabák byli odchováni Josefem Frýbortem, kyjovským učitelem hudby a velkým fanouškem folklóru. První obsazení Moravanky tedy bylo: Jan Slabák a Lubomír Mach na křídlovky, Josef Wenzel a Vladimír Pfeffer na baskřídlovky, Bohumil Opat a Antonín Kravka na klarinety, Vlastimil Bialas a Milan Jermář na doprovodné trubky, Ladislav Kabourek na tubu a František Vlk na bicí nástroje. Zakrátko se ovšem vyměnila starší klarinetová sekce – oba klarinetisty nahradili Josef Stehlík a Josef Havelka; také místo trumpetisty Bialase nastoupil Josef Leicher. Později přibyl ještě Josef Polouček na další křídlovku a v této sestavě Moravanka hrála až do konce sedmdesátých let (za výpomoci náhradníků z druhého a třetího obsazení). Kromě hráčů na nástroje se začali v Moravance objevovat stálí či hostující zpěváci (z těch prvních to byla například Zdena Hovorková, Jarmila Prokopová, Jožka Černý či Jiří Helán).

Moravance v začátcích významně pomohl redaktor brněnského rozhlasu Ladislav Kozderka, který přes počáteční pochyby pomohl její repertoár ukotvit v rozhlasovém vysílání. Propagace Moravanky se vzápětí ujal Krajský podnik pro film, koncerty a estrády a začal jí zprostředkovávat příležitosti k veřejnému koncertování (jeho konferenciérka Ivana Soukalová se stala Slabákovou manželkou a dodnes v souboru působí jako zpěvačka). Brzy Moravanka pronikla i do televize; pod režijním vedením Gustava Křivinky vznikl pořad Vy neznáte Moravanku?, který souboru dopomohl k celorepublikové popularitě. Od té doby Moravanka začala být vyhledávaným zábavním artiklem v médiích i živých estrádách. Roku 1974 vyšla Moravance první stejnojmenná deska. Moravanka se postupně stávala stabilní součástí hudebně-zábavního průmyslu, začala natáčet desky u předních hudebních vydavatelství (Panton, Supraphon, Edit) a projevilo o ni zájem i zahraničí (Německo, Rakousko a zejména Spojené státy americké). Pomalu se dostávala do fáze, kdy hrála na tři stovky koncertů ročně. Pro její členy přestávalo být reálné zvládat takové vytížení spolu se stálým angažmá ve filharmonii či v operním orchestru, blížil se tedy okamžik, kdy se musel každý z nich rozhodnout pro jednu z cest. Ten nastal roku 1978, kdy odešel kapelník Jan Slabák od svého partu ve filharmonii a začal se Moravance věnovat na plný úvazek (spolu s ním to udělalo několik dalších jeho spoluhráčů). Téhož roku přešla Moravanka pod výhradní zastupování Pragokoncertu, který jí jednak zajišťoval zahraniční výjezdy, jednak jí umožnil spolupráci s mnohými zpěváky, herci a dalšími osobnostmi československé populárně-kulturní scény (mezi ně patřil například Vladimír Menšík, Vladimír Dvořák, Ilja Prachař, Radoslav Brzobohatý, Luděk Sobota, Ivan Mládek, Ladislav Lakomý, Jiřina Bohdalová, Helena Růžičková, Ladislav Štaidl, Karel Gott, Waldemar Matuška, Milan Chladil, Helena Vondráčková, Hana Zagorová, Laďka Kozderková, František Filipovský, Pavlína Filipovská, Stella Zázvorková, Josef Bek, Miloš Machek, Gustav Brom a další). Moravanka svou činností inspirovala vznik mnoha dalších mladých amatérských dechových orchestrů, které se po jejím vzoru často pojmenovávaly lokálním názvem končícím na „-anka“ (například Mistříňanka, Stříbrňanka aj.).

Přes stále vzrůstající popularitu si v polovině osmdesátých let prošla Moravanka vnitřní krizí, při které se skoro rozpadla (důvodem byly zejména komplikace ohledně financování a smluv). Někteří členové odešli a založili vlastní alternativní soubor Brněnská Moravanka, na což Slabák zareagoval patentováním si názvu Moravanka Jana Slabáka. Až do revoluce v roce 1989 byla její činnost v útlumu a omezovala se na drobnou lokální produkci; po otevření hranic se Moravanka znovu vzchopila a postupně se opět prosadila v zahraničí coby reprezentant české dechové hudby (dvakrát šestitýdenní turné ve Spojených státech amerických, získávání symbolických klíčů od zaoceánských měst jako projev uznání).

Moravanka za dobu svého fungování odehrála přes 7500 koncertů, získala pětkrát Zlatou desku od Pantonu, Supraphonu a Editu (za více než čtyři miliony prodaných nosičů), dvakrát platinovou desku a jednu diamantovou desku; Zlatý štít Pantonu „Za nový interpretační přístup k lidové hudbě“ (1975) a Zlatý klíč města Clevelandu ve Spojených státech amerických; dvakrát se stala absolutním vítězem Polkafestu; obdržela cenu Československé televize za brněnský pořad Hraje Vám Moravanka (1975) i Cenu Českého rozhlasu Brno za nejúspěšnější hit (2000). Získala také Cenu ministerstva kultury „Za objevnou interpretaci lidové písně“ (1980). Za dobu její existence vyšlo nesčetné množství ohlasů a kritik na její produkci v různých hudebních a společenských časopisech i v denním tisku. Od roku 1990 začala vydávat své desky pod Slabákovým vlastním hudebním vydavatelstvím Moravanka Jana Slabáka, které pro ni založil. O její historii vyšla knížka Slabákových vzpomínek Můj osud je Moravanka (1997) a v době jejího největšího vzestupu byl o ní natočen celovečerní film Únos Moravanky (1982, režie Milan Muchna). Jan Slabák jako její kapelník byl v roce 2006 uveden Karlem Gottem do „Křesla tradice a slávy“ za mimořádný a tvůrčí přínos dechové hudbě.

Moravanku v posledních letech své činnosti tvořili Jan Slabák – trubka B, kapelník; Fero Miko – trubka B; Zbyněk Bílek – trubka B; Jan Hlaváček – trubka B; Pavel Pálečský – trubka B; Josef Kolář – klarinet Es; Stanislav Pavlíček – klarinet B; Marian Juriga – tenor; Jiří Vydra – baryton; Pavel Vydra – trombon; Miroslav Lukeš – tuba; Milan Řihák – bicí; Ivana Slabáková – zpěv, průvodní slovo; Daniela Magálová – zpěv, Břetislav Osička – zpěv.