Willi, Barbara Maria

Willi, Barbara Maria, cembalistka, klavíristka, varhanice a hudební pedagožka, narozena 12. 4. 1965, Freiburg im Breisgau (Německo).

V letech 1975–84 studovala na Faustově gymnáziu ve Staufenu, kde také s vyznamenáním maturovala. Od roku 1974 studovala soukromě hru na klavír, v letech 1977–84 hru na varhany na Institutu pro duchovní hudbu ve Freiburgu a působila jako varhanice v kostele sv. Víta ve Staufenu (1978–85). V roce 1984 nastoupila studium na Vysoké hudební škole ve Freiburgu, kde studovala obor Hudební výchova na uměleckých gymnáziích (Schulmusik) s hlavními obory Hra na klavír a Hudební teorie, od roku 1987 také hru na cembalo u Stanislava Hellera. Toto studium ukončila státní závěrečnou zkouškou v roce 1989. Roku 1991 zde dále získala diplom v oboru hra na cembalo (externí studium). V letech 1989–91 studovala hru na cembalo na Conservatoire National Supérieur ve Štrasburku u Aline Zylberajch. V letech 1992–95 následovalo externí postgraduální studium v salcburském Mazarteu se specializací hra na cembalo a kladívkový klavír u Kennetha Gilberta a provozovací praxe staré hudby u Nikolause Harnoncourta, toto prestižní studium absolvovala s vyznamenáním. V roce 1994 získala zvláštní cenu (Prix d´encouragement) na Mezinárodní soutěži v belgických Bruggách. K hudební teorii se vrátila postgraduálním studiem na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 2002 získala doktorský titul za práci na téma Terminologie a styl generálního basu v 17. století se zaměřením na středoevropské prameny (školitel Miloš Štědroň). Uměleckou kvalifikaci si zvýšila absolvováním mistrovských kurzů u takových osobností, jako jsou například Jesper Christensen, Jos van Immerseel, Gordon Murray, Elizabeth Chojnacka nebo Christopher Stembridge.

Ve své dosavadní kariéře spolupracovala s uměleckými osobnostmi jako Magdalena Kožená, Martina Janková, Jos van Immerseel, Sergio Azzolini, Marek Štryncl, Eric Hoeprich, Christian Leitherer, Markus Brutscher, John Holloway, Jana Boušková nebo Jiří Bárta. Příležitostně se věnuje i alternativním žánrům – spoluúčinkovala na turné se slovenským rockovým zpěvákem Richardem Müllerem, s houslistkou a zpěvačkou Ivou Bittovou vytvořila program, kterým se obě umělkyně představily po celé Evropě (Konzerthaus Wien, Concertgebouw Utrecht atd.). Vystoupila také jako sólistka v rámci významných českých koncertních řad s Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno, spolupracovala s Českým filharmonickým sborem Brno pod taktovkou Petra Fialy. Pravidelně vystupuje s významnými barokními orchestry, např. s Vratislavským barokním orchestrem (Wrocławska Orkiestra Barokowa) pod taktovkou Jaroslawa Thiela, s orchestry Collegium 1704, Musica Florea a Musica Aeterna. Koncertovala také na dalších významných pódiích, např. v pražském Rudolfinu, na hradě v Bratislavě, na Wawelu v Krakově a v rámci písňového cyklu na jevišti opery ve švýcarském Curychu.

Vystupovala na řadě významných festivalů, jako např. Züricher Streicherwochen, Toujours Mozart Salzburg, Regensburger Tage für Alte Musik Bamberg, Michalsteiner Bach-Marathon, Mitte Europa, Pražské jaro, Janáčkův máj, Festival Bohuslava Martinů a jiné. Se souborem Collegium Marianum realizovala scénické provedení serenády Johanna Heinricha Schmelzera Hercules a Onfale ve spolupráci s belgickou režisérkou Sigrid T´Hooft v rámci festivalu Barokní Čechie, s Komorní operou JAMU a dirigentem Markem Štrynclem připravila scénické představení opery Il storno d´Ulisse Claudia Monteverdiho. K dalším velkým projektům pod jejím nastudováním patří koncertantní provedení Purcellovy opery The Indian Queen spolu s Johnem Hollowayem v Trossingenu (1998) a Vivaldiho La Senna festiggiante s Dagmar Valentovou v Praze (2001).

Od roku 1991 působí na JAMU v Brně, kde se v roce 1998 habilitovala, roku 2010 byla jmenována profesorkou. S podporou DAAD (Německá akademická výměnná služba) založila na této škole cembalovou třídu. Zde vyučuje kromě cembalové hry Dějiny generálního basu, Ladění, Barokní komorní interpretaci a Interpretaci staré hudby. V dubnu 2001 vedla mistrovský kurz na Institutu pro starou hudbu v německém Trossingenu, v říjnu téhož roku vedla spolu s holandským tenoristou Mariusem van Altenou mistrovský kurz na Týnské škole v Praze. Pedagogicky a umělecky se podílela také na mistrovských kurzech v rámci Mezinárodní akademie komorní hudby Bohuslava Martinů na zámku v Dobříši s Maurice Bourgue (Paříž) a Sergio Azzolinim (Basilej). V srpnu 2004 byla lektorkou Mezinárodního kurzu Evropského Barokního Orchestru (European Baroque Orchestra), v červnu 2005 pořádala mezinárodní konferenci na téma „Evropská mobilita – politické a společenské vlivy v evropské hudbě dříve a dnes“ na půdě JAMU a ve spolupráci s brněnským studiem Českého rozhlasu (červen 2005). V roce 2005 byla členkou poroty Mezinárodní cembalové soutěže v rámci festivalu Pražské jaro, je členkou poradního sboru Statutárního města Brna a vykonává funkci místopředsedkyně subkomise klasické hudby při Ministerstvu kultury ČR. V rámci JAMU je členkou Akademického senátu Hudební fakulty, Umělecké rady fakultní i celoškolní, působí v ediční komisi JAMU a je předsedkyní oborové rady doktorského studijního programu Interpretace a teorie interpretace.

Její nahrávka souborného díla francouzského dvorního cembalisty Jeana Henriho d´Angleberta u firmy Musicaphon byla v renomovaném časopise Fonoforum (9/1999) označena jako vynikající. Spolu s houslistou Johnem Hollowayem a loutnistou Nigelem Northem natočila nově objevené sonáty Johanna Heinricha Schmelzera z kroměřížské hudební sbírky. Tento kompaktní disk s titulem Intrada di Polcinelli se stal nahrávkou měsíce v německém odborném časopise Klassik Heute (1/2001), vzápětí získal cenu německé hudební kritiky a mimořádný ohlas kritiky americké (Fanfare a American Record Guide 2001). Významným úspěchem v nahrávací činnosti je sólová nahrávka Deconstruction u německé společnosti Musicaphon, která získala doporučení hudebního časopisu Harmonie (2005). Barbara Maria Willi iniciovala dále dokumentaci české středověké hudby na kompaktní disk Salve Mater u belgické společnosti Etcetera. Nahrávka ve spolupráci se souborem Schola Gregoriana Pragensis (pod vedením Davida Ebena) a belgického souboru Capilla Flamenca (umělecký vedoucí Dirk Snellings) získala v srpnu 2007 prestižní francouzskou cenu Choc du monde de musique. Za zmínku stojí dále její spolupráce s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou a kontratenoristou Thierry Grégoirem na projektu kantát Georga Friedricha Händela v rámci festivalu Concentus Moraviae. Televizní přenos z tohoto projektu byl oceněn prestižní cenou za nejlepší záznam koncertu na festivalu Zlatá Praha 2000. Spolupráce s Magdalenou Koženou pokračovala natáčením děl Wolfganga Amadea Mozarta, Christopha Willibalda Glucka a Josefa Myslivečka s Pražskou komorní filharmonií a dirigentem Michelem Swierczewskim pro nahrávací společnost Deutsche Grammophon. Nahrávka Feuer und Bravour se souborem Musicke & Mirth (Irene Klein, Jane Achtman) a Rebekou Rusó s hudbou dvora Bedřicha Velikého získala francouzskou cenu „Découvertes“ časopisu Diapason v lednu 2009.

Barbara Maria Willi je zakladatelkou barokního souboru Capella Apollinis složeného z vybraných českých a slovenských sólistů a barokního orchestru Visegrad Baroque Orchestra. S těmito tělesy koncertovala v Německu, Belgii, Itálii, Finsku, Maďarsku, na Slovensku a v České republice. Orchestrální projekty z let 2007 a 2008 natočila Česká televize a vysílala jako celovečerní koncertní záznamy. V roce 2002 se Barbara Maria Willi stala dramaturgyní VII. Ročníku Mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Festival se její zásluhou rozhodl věnovat každý druhý rok staré hudbě, a proto ročníky 2002, 2004, 2006 a 2008 patřily k největším přehlídkám staré hudby v Evropě. Její festivalový koncert se sopranistkou Martinou Jankovou a Capellou Apollinis zaznamenala Česká televize. Spolu s agenturou C.E.M.A. založila abonentní cyklus koncertů staré hudby v Brně pod názvem Barbara Maria Willi uvádí….