Český hudební slovník osob a institucí

Frídl, Bob

Frídl, Bob (vl. jm. Frídl, Josef),zpěvák, skladatel, textař, kytarista, narozen 13. 11. 1947, Praha, zemřel 26. 2. 2013, Brno.

Vyučený slévač a do těžkého zranění na vojenské službě nadějný sportovec začal zpívat v roce 1967 se skupinou Green Spaedars, ale už v následujícím roce vystupoval v brněnských klubech jako sólista s kytarou ve folkovém repertoáru (Donovan, Bulat Okudžava, Simon & Garfunkel, především ale Dylan, po jehož vzoru převzal přízvisko Bob). Mohl těžit ze svého zjevu novodobého romantického truvéra v tenorové poloze, ale do jeho uměleckého záběru vstoupily i francouzské šansony (Aznavour, Moustaki), zhudebněná poezie (od Francoise Villona po Jiřího Wolkra) a lidové písničky. Oporou a rádcem mu byl kapelník, skladatel a kytarista Aleš Sigmund, který ho přizval jako hosta do programů sourozeneckého páru Martha a Tena Elefteriadu (dodnes připomínaný je jejich tercet Zpívej tu píseň kouzelnou) a po odchodu do Prahy na post dramaturga Pantonu mu zajistil početnou produkci gramofonových nahrávek (včetně tří LP), zahájenou v roce 1970 singlem s Frídlovou vlastní skladbou Madona. Pozoruhodně ji v Aktualitách Melodie (1970, č. 17, s. 3) okomentoval recenzent Jiří Černý: „Je těžké být u nás trubadúrem po Mertovi a Huťkovi, taky téma madony známe z několika sugestivních podání. A přece je ve Frídlově naříkavé nahrávce cosi zvláštního, trochu s bolestí Babelových oděských Židů.“

S Pantonem v zádech se Bob Frídl představil na festivalech Bratislavská lyra a Děčínská kotva. V Bratislavě debutoval v roce 1970 s písní Podávám ruku skřivanům, která však nepochází z jeho autorské dílny, a v Děčíně získal Cenu diváka (1972) a Cenu odborné poroty (1974). V letech 1971–78 disponoval doprovodnou skupinou Jana Sochora, kterou tvořili špičkoví brněnští hráči, známí především ze skupiny Progress Organization, které původně občas předskakoval na koncertech jako solitér s kytarou. Mediální bublina, která se kolem Boba Frídla utvořila, se projevila rovněž na výsledcích ankety Zlatý slavík, kde se v letech 1972–73 umístil nejvýše: na 4. místě. A přestože ještě počátkem 70. let docházel do zaměstnání v továrně, připustil v Aktualitách Melodie (1970, č. 12, s. 4) ústup z původní protestsongové orientace: „Když to člověk chce dělat jako chléb, musí svolit hodně ze svých ideálů.“

Nejenom umělecká frustrace, ale i neodvratné změny na brněnské scéně, zejména předčasná smrt manažera Oskara Mana, přivedly Frídla v roce 1978 zpět na dráhu sólisty a příležitostného hosta brněnských folkových seskupení (Folk Team, Malá cimbálka Jindřicha Hovorky). Cizokrajný původ jeho manželky ho inspiroval ke změně prostředí a Frídl v polovině 80. let odešel do řecké Leftokárie. V nových společenských poměrech zde založil cestovní kancelář převážně pro české turisty včetně osobností z uměleckého světa. V roce 1999 dal definitivně přednost české půdě a v Bučovicích u Brna založil novou rodinu. Vydával převážně kompilační alba, zhudebňoval verše Oldřicha Mikuláška a sporadicky sólově vystupoval.