Český hudební slovník osob a institucí

Laufer, Josef

Laufer, Josef, zpěvák, herec, textař, moderátor, režisér, scenárista, choreograf, překladatel, narozen 11. 8. 1939, Saint Pierre de Sables d´Ollone (Bretaň), zemřel 20. 4. 2024, Praha.

Už samotný původ (otec lékař, interbrigadista ve španělské občanské válce, matka španělská zdravotní sestra, místo narození ve francouzském internačním táboře a příchod do vlasti 1946 z Anglie prostřednictvím Červeného kříže) ho předurčil k osvojení několika jazyků (španělština, angličtina, němčina) a kosmopolitního náhledu. 1957 si tento vyučený elektromechanik prvně zazpíval se špičkovým orchestrem (Karel Krautgartner) díky finálové účasti v soutěži Hledáme nové talenty. Vztah k umění dále rozvíjel v armádních souborech. Po návratu z vojenské služby tančil v pražském divadle ABC v komedii Tři pomeranče, následně studoval na divadelní fakultě AMU (1961–65). Přestože jeho silnou stránkou byla pantomima (na DAMU založil pantomimický soubor Radar) současně zpíval ve skupině Crystal. Na pozvání Jiřího Štaidla přijal angažmá v divadle Semafor v pořadu Ondráš podotýká, kde za doprovodu skupiny Olympic nalezl zejména v písni Fever vhodný repertoár pro svůj dramatický výraz. S Olympikem vystupoval dočasně rovněž na zájezdech a v diskografii souboru zanechal stopu interpretací Fever na záznamu vzpomínkového koncertu Rock And Roll (1981). Laufrovou domovskou skupinou však bylo do moderní country se stylizující Tornádo s nadějným pianistou Petrem Hapkou, za kterého někdy zaskakoval Karel Svoboda. První nahrávky na deskách z 1966–68 jsou výsledkem spojení Josefa Laufra se skupinou Karla Duby (mj. Fever, I´ve Got A Woman od Raye Charlese, I Got You Babe z repertoáru dvojice Sonny & Cher) a orchestrem Karla Vlacha (hit Artista), jakož i hlavní role v muzikálu Gentlemani, uváděném v Hudebním divadle v Karlíně.

U Josefa Laufra měly vizuální pojetí a stylová univerzálnost (sahající od rock-and-rollu až po swing, ba i jazz) vždy navrch nad samotnou pěveckou technikou. Zřejmě i proto nevypovídají nahrávky příliš o atraktivitě jeho jevištních produkcí, která ho 1967 kvalifikovala pro samostatný blok v kulturních pořadech českého zastoupení na výstavě EXPO v kanadském Montrealu. V té době se už zájem o populární hudbu obecně přenesl na TV obrazovku a právě toto médium přálo showmanství, jaké Laufer předvedl např. v samostatném bloku na festivalu Bratislavská lyra 1969 nebo na scéně Národního divadla, kde 1969–70 hostoval v komedii se zpěvy Na pravici Boha Otce (v alternaci s Waldemarem Matuškou). V nahrávacím studiu byl zpěvák přesvědčivý spíše v lyrické, téměř šansonové poloze, v jaké se nese největší hit jeho kariéry Sbohem, lásko, já jedu dál z alba Důvěrně známý Josef Laufer (1983).

Více než dvě dekády své kariéry spojil Josef Laufer s vydavatelstvím Panton, které mu 1970 v počátcích vzájemné spolupráce udělilo Zlatý štít za prodej 159 000 nosičů (SP i LP, počítaných v kusech a bez koeficientu) v předchozím roce. V pozorně sledované anketě Zlatý slavík se obě úspěšné sezóny odrazily dosažením 6. místa v mužské kategorii (do 1976 se Laufer držel v první desítce, nejvyšší post, jakého dosáhl, byla 4. pozice). Chloubou zpěváka byla tradičně kvalitní doprovodná skupina, jakkoli se střídali její leadeři (Josef Kolín, Bohuslav Myslík, Luděk Švábenský a od 1973 už trvale Jan Václavík) a anglické názvy Their Majesties či The Separates ustoupily neutrálnímu pojmenování Golem. Také nasazení Vlasty Kahovcové a Jarmily Gerlové na koncertních představeních překračovalo obvyklou šarži sboristek.

To už měl Josef Laufer za sebou slibné vykročení za mezinárodní kariérou, která se bohužel především vinou měnících se politických poměrů, ale i zpěvákovy autohavárie (1971) postupně rozmělnila. Prvním impulsem bylo 1968 získání 2. ceny Stříbrného jelena na festivalu v rumunském Brašově s písní Quo Vadis, kterou si zpěvák otextoval na hudbu Petra Hapky.V témže roce si na hudebním veletrhu Midem v Cannes domluvil natočení německé verze svého debutového alba Josef Laufer 69 pro firmu Cornet a s písní My Name Is Joe se umístil v popředí populární Hit-Parade Radia Luxembourg. V té době byl po Karlu Gottovi druhým nejprodávanějším českým zpěvákem v zahraničí. Další nahrávací kontrakt mu nabídla německá pobočka mezinárodně rozkročené gramofirmy MCA, množila se i pozvání na evropské festivaly a do tamních TV show. Např. v červnu 1970 vystoupili The Separates na festivalu Palermo Pop, jemuž vévodila jako hlavní hvězda Aretha Franklin. V časech normalizace se Laufrovy výjezdy omezily spíše na země socialistického bloku (Kubu nevyjímaje), v první řadě na Polsko. Své všestrannosti využíval jako herec v muzikálech (televizní Toulavý Engelbert), seriálech (Třináct tatínků, Tržiště senzací, Cirkus Humberto) a filmech (od Starců na chmelu, 1964, po role E. E. Kische v Zuřivém reportérovi a Lovci senzací, 1987-88), a také jako autor písňových překladů a textů.

Po roce 1989 se těžiště Laufrovy práce přesunulo na muzikálovou scénu, i když ani film nezůstal stranou (role ve třech dílech Kameňáku, 2003-05). Nejenže v muzikálech hrál (451 stupňů Fahrenheita, E 55, Cabaret-Cabaret, Hamlet, Galileo, Pokrevní bratři, Jekyll a Hyde), ale také režíroval. V letech 1992–93 připravil se zámořskými zpěváky, kapelou Golem a tanečním souborem UNO západoevropské turné s vyhledávanými čísly z amerických muzikálů. Se stejnou zručností vstoupil režijně rovněž na operní pódium (Noc s Mozartem, Don Giovanni, One woman show Terezy Duchkové). V říjnu 2009 připravilo pražské divadlo Hybernia k umělcově jubileu galakoncert, na kterém se Josef Laufer znovu představil jako šarmantní a nestárnoucí bavič.