(Emanuel)
Charakteristika: Skladatel, dirigent a herec
Datum narození/zahájení aktivity:15.4.1899
Datum úmrtí/ukončení aktivity:24.6.1970
Text
• Diskografie • Literatura •
Fiala, Eman, (vl. jm. Fiala, Emanuel), skladatel, dirigent a herec, narozen 15. 4. 1899, Praha, zemřel 24. 6. 1970, tamtéž.
Nevlastní bratr Ference Futuristy, bratranec Jiřího Julia Fialy. V hudbě se vzdělával nejprve u Františka Černého v Praze na Vinohradech, poté studoval na pražské konzervatoři (1914−17) varhany (u Josefa Kličky a Bedřicha Antonína Wiedermanna), dirigování (u Františka Spilky) a kompozici (u Jaroslava Křičky a Vítězslava Nováka). Prošel téměř všemi pražskými kabaretními scénami. Roku 1917 působil jako kapelník v divadle Rokoko. V roce 1918 se stal členem Červené sedmy, pro kterou složil hudbu ke dvěma desítkám kupletů a šansonů. Po rozpadu tohoto literárně-kabaretního sdružení odešel znovu do divadla Rokoko, působil s Karlem Hašlerem ve Varieté, dále se uplatňoval jako spolupracovník herců Vlasty Buriana, Ference Futuristy, Saši Rašilova a jiných ve scéně Bum. V roce 1921 přešel k Emilu Arturu Longenovi do kabaretu Revoluční scéna a o rok později byl krátce angažován v berlínském kabaretu Die wilde Bühne. Krátce působil také v Aréně v Praze na Smíchově, v roce 1923 opět v Rokoku jako skladatel scénických hudeb, kapelník a herec. Ve 30.–40. letech byl činný jako dirigent v divadle Vlasty Buriana. V letech 1945–47 spolupracoval s Ferencem Futuristou na scéně „FF“ (v paláci Kotva v Praze). V roce 1961 o něm režisér Martin Frič natočil středometrážní dokument s názvem Eman Fiala. Některé z jeho písní byly vydány v nakladatelstvích Mojmíra Urbánka a Josefa Švába.
Eman Fiala se výrazným způsobem zapsal do dějin českého filmu: v němých groteskách účinkoval již od roku 1917. Celkem hrál asi ve třiceti němých filmech, do konce svého života se objevil ještě v půldruhé stovce zvukových filmů. Vystoupil v roli kantora ve známém muzikálu Divotvorný hrnec (1952). Hrál v pohádkách Byl jednou jeden král (1954), Hrátky s čertem (1956). Zahrál roli strýce Vonáska ve filmu Florián z roku 1961. Nezapomenutelné jsou také jeho herecké kreace v roli dirigentů tanečních orchestrů v Malostranských mušketýrech (1932) a především v dodnes často reprizované komedii Hotel Modrá hvězda (1941). Jeden z posledních filmů, v nichž hrál, byla populární „koňská opera“ Limonádový Joe režiséra Oldřicha Lipského z roku 1964.
Pod několika snímky je podepsán jako autor scénáře nebo námětu. Asi k dvaceti pěti filmům také složil hudbu. Z těch nejznámějších jmenujme tituly Muži v offsidu (1931, písničky Dej gól, jen gól a Šijem, pořád šijem), Sňatková kancelář (1932), Pobočník Jeho Výsosti (1933, valčík Zapomeň, že už se loučíme), Tři vejce do skla (1937), Ducháček to zařídí (1938), nebo Těžký život dobrodruha (1941, slowfox Sám já chodívám rád). Napsal také několik lidových operet, z nichž opereta Pro tebe, maminko dosáhla ve třicátých letech značného ohlasu.
Diskografie
Diskografie (výběr)
R. A. Dvorský (Supraphon 1969);
Vlasta Burian ve filmových veselohrách (Supraphon 1970);
Perličky stříbrného plátna (Panton 1982);
Basa tvrdí muziku (Supraphon 1987). Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Československý biografický slovník (Praha 1992).
EJ.
II. Ostatní
Brousil, A. M.: Česká hudba v českém filmu (Praha 1940).
Pacák, Luděk: Opereta (Praha 1946).
Brousil, A. M.: Hudba v našem filmu (Praha 1948).
Škutina, Vladimír: Hrdinové filmové veselohry (Praha 1958).
Červený, Jiří: Červená sedma (Praha 1959).
Čáslavský, Karel: Hvězdy českého filmu (Havlíčkův Brod 1995).
Halada, Andrej: 77 českých filmových komiků (Praha 1999).
Karolína Marešová Datum poslední změny: 23.3.2006