Olmerová, Eva
Charakteristika: Zpěvačka
Datum narození/zahájení aktivity:21.1.1934
Datum úmrtí/ukončení aktivity:10.8.1993
Text
• Diskografie • Literatura •
Olmerová, Eva, zpěvačka, narozena 21. 1. 1934, Praha, zemřela 10. 8. 1993 tamtéž.
V šesti letech se začala učit hře na klavír u Aurelie Bubnové-Kánové. V letech 1952–61 zpívala pod patronací Arnošta Kavky, Jiřího Verbergera a Jana Klofany. V roce 1962 ji režisér divadla Semafor Karel Mareš nabídl účast v konkurzu na místo zpěvačky za Evu Pilarovou. V dubnu roku 1962 zde debutovala představením Zuzana je zase sama doma. Karel Mareš společně s textařem Rostislavem Černým napsali pro Evu Olmerovou píseň Jsi jako dlouhý most, která ji proslavila. V Semaforu vystupovala např. ve hrách Nocturné, Šest žen Jindřicha VIII. Zpívala píseň Láska nebeská s Waldemarem Matuškou. Jiří Šlitr s Jiřím Suchým pro ni složili písně Blues samotářky a Z mého života. Spolupracovala se Studijní skupinou tradičního jazzu Pavla Smetáčka, se kterou vystupovala v pražské Redutě. V roce 1964 se stala zpěvačkou tria Míši Poláka, s nimž účinkovala v Divadle Na zábradlí a později rovněž v Redutě. Téhož roku zpívala za doprovodu Luďka Hulana v pořadu Josefa Hebkého Antisvěty. Prvním velkým úspěchem světové úrovně byla její účast na I. mezinárodním jazzovém festivalu v pražské Lucerně v roce 1964, kde zazpívala sólové písně Let´s Do It, Tendery a společně s Luďkem Hulanem Oop Pop A Da. Pravé černošské blues v podání bílé zpěvačky Evy Olmerové zaujalo i Ellu Fitzgeraldovou, první dámu světového jazzu. Pozvala ji na společné světové turné, výjezd se ale z politických důvodů nekonal. Účinkovala v muzikálu Napravení Jima Valentina. V roce 1965 vystupovala na popud vedoucího jazzového septetu Jiřího Jelínka společně s Evou Pilarovou. Zpívala s hudební skupinou Mefisto v divadle malých forem Paravan a Rokoko, i mimo divadelní scénu. O rok později zazpívala v hudebně poetickém pořadu Večery v depozitáři plastik chorálové předehry Johana Sebastiana Bacha za varhanního doprovodu Jiřího Růžičky. Do Semaforu se vrátila v roce
Soukromý život Evy Olmerové byl rušný a nepříliš šťastný. Byla opakovaně zadržována, vyslýchána Státní tajnou bezpečností. Od května roku 1962 nesměla veřejně vystupovat na území Prahy. Tehdy se na její obranu postavil Josef Škvorecký s článkem Fenomén jazzové zpěvačky. V období podmíněného trestu havarovala s vozem svého přítele a byla odsouzena k deseti měsícům nepodmíněně. Byla několikrát vdaná. Poprvé se vdávala v osmnácti letech. Manželství však dlouho nevydrželo. Stejně dopadlo i její druhé manželství, které ji připravilo o veškerý majetek a nastaly jí další politické problémy způsobené emigrací jejího muže. Naposledy se vdala v šestatřiceti letech, po roce se i tento svazek rozpadl. Dětí se nikdy nedočkala. Svoji obtížnou situaci řešila pomocí alkoholu a léků. To se jí stalo osudným. Zemřela 10. srpna 1993 na cirhózu jater.
Eva Olmerová žila pro hudbu a zpěv. Kromě jazzu zpívala i country, šansony, trampské písně, evergreeny, s Mustangy americké westernovky. Do svého repertoáru zařadila také gospely z repertoáru slavné Mahalie Jacksonové, hluboce věřící černošské zpěvačky duchovních písní. Nazpívala písně k filmům Věry Chytilové, Jana Němce, Antonína Máši. V Jirešově Valerii a týdnu divů ztvárnila jednu z rolí. Byla fenoménem zpěvačky, jejíž neškolený hlas, plný barevných odstínů se od ostatních zpěváků odlišoval právě svojí naprostou přirozeností. Exprezident Evropské jazzové federace Lubomír Dorůžka Evu Olmerovou přirovnal k Bluesové císařovně („…byla naší Bestie Smithovou…“), muzikolog Leo Jehne k jazzové Lady Day („V mnohém připomíná Billie Holidayovou…“) a rockový publicista Dan Vojtíšek napsal: „V celé dosavadní historii české populární hudby a jazzu jsme měli jedinou zpěvačkou skutečně světového formátu – Evu Olmerovou.“
Diskografie
Jsi jako dlouhý most (Supraphon 1962);
Poezie a jazz II (Supraphon 1967);
Eva Olmerová (Supraphon 1968), reedice CD 2001;
Matka (Supraphon 1968);
Čekej tiše (Supraphon 1968);
Country beat Jiřího Brabce (Supraphon 1968–1969);
VIII. album Supraphonu (Supraphon 1968–1969);
Ztracekna zpívá (Supraphon 1969);
Chvíle lásky (Supraphon 1969);
Georgia on my mind (Supraphon 1969);
You always hurt the one you love (Supraphon 1969);
Blues železničního mostu (Supraphon 1969);
Černá kára (Supraphon 1969);
Až ztichnou bílé skály (Supraphon 1969);
Jazz Feelin’ (Supraphon 1969);
IX. album Supraphonu (Supraphon 1970);
Jezero dřímá (Supraphon 1970);
Ó, Boží den (Supraphon 1970);
Tam pod nebeskou bání (Supraphon 1970);
Vzdávám svůj dík (Supraphon 1970);
Poprchává (Supraphon 1970);
Oh, Daddy (Supraphon 1970);
Give me that old time religion (Supraphon 1970);
Paralely (Supraphon 1970);
Počítám hodiny (Supraphon 1970);
Precious lord, také my hands (Supraphon 1970);
Nobody knows you when you’re down and out (Supraphon 1970);
Slunce sháním (Supraphon 1971);
Vstává den a moře svítá (Supraphon 1971);
Vnímám tvůj hlas (Supraphon 1972);
Mosty nadějí (Supraphon 1972);
Eva Olmerová And Traditional Jazz Studio (Supraphon 1974);
Čajová růže (Supraphon 1976);
Můj milý se vrátil (Supraphon 1976);
Zahraj i pro mne (Panton 1981);
Jakoubku, cos měl s tím andělem? (Supraphon 1982);
Čekej tiše (Supraphon 1982);
Dixieland (Supraphon 1983);
Vítr je rváč (Panton 1983), (Supraphon 2005);
Dvojčata (Supraphon 1987);
Svíčka a stín (1992);
Přiznání (Panton 1993);
Stop Time (Supraphon 1993);
Největší hity (Sony Music/Bonton 2002);
Blues samotářky (Supraphon 2004);
Niagara (Multisonic 2005);
Recitál
I. Lexika
EJ.
II. Ostatní
Černý, Jiří: Blues samotářky, Divadelní a filmové noviny,1964, č.6.
Černý, Jiří: Zpěváci bez konzervatoře (Praha 1966).
Heřmanský, Miroslav.: Eva Olmerová, Melodie 7, 1969, č. 4, s. 126–127.
Černý, Jiří: Od rána do večera s Evou Olmerovou, Melodie 8, 1970, č. 11, s. 321–324.
Karas, Jiří.: Vzlety a pády Evy Olmerové (Praha 1993).
III. Filmové dokumenty
Svět je báječné místo k narození, 1968, (medailon Petra Weigela).
Eva Olmerová, 1971, (J. Chaloupek).
Proměny přítelkyně Evy, 1990 (dokument Drahomíry Vihanové).
Čekej tiše neb Eva Olmerová ve vzpomínkách svých kolegů, 2001 (z cyklu České televize Lístky vytržené z památníku).
Karolína Marešová Datum poslední změny: 29.5.2006