Český hudební slovník osob a institucí

Fikejzová Jiřina

Fikejzová Jiřina, textařka, narozena 13. 4. 1927, Lom (Most), zemřela 2. 9. 2020.
 
Studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a soukromě se učila hrát na housle a klavír. Po ukončení studií roku 1950 pracovala na odborném učilišti ČKD Sokolovo (do 1953) a následně v odboru zahraničních vztahů v Supraphonu, kde se věnovala dramaturgii licenčních desek, především pro gramofonový klub (1969–79).
Svoje první texty psala již za studií na gymnáziu (Gymnázium v Lounech 1938–45), kde zpívala se studentskou kapelou. Jako textařka nejprve spolupracovala s Vladimírem Dvořákem a poté navázala trvalou spolupráci s Karlem Vlachem, pro něhož také vytvořila v roce 1956 text k Berlinově písni Easter Parade (Půvabná a svěží),  kterou interpretoval Sbor Lubomíra Pánka a Orchestr Karla Vlacha. Z tohoto období pocházejí  texty například Akropolis adieu (Ch. Bruhn, Judita Čeřovská), Jen ty a já (Yveta Simonová), Písnička o base (Jiří Baur, Milan Chladil), Za rok se  vrátím (původní znění O sole mio, Milan Chladil). Poté začala Jiřina Fikejzová dlouhodobě spolupracovat s umělci Tanečního orchestru Československého rozhlasu. Z této spolupráce vznikly písně Já do hry dávám víc (M. Remigy, Eva Pilarová), Malý vůz (J. W. Stoole, Judita Čeřovská), Sedm dostavníků (Bohuslav Ondráček, Waldemar Matuška). Později začala tvořit především šansonové texty pro Juditu Čeřovskou (například Co dál – G. Bécaud; Dominiku! - Soeur Sourire; Můj ideál – Ch. Aznavour; Řekni, kde ty kytky jsou – P. Seeger; Sám pod svou hvězdou – G. Bécaud) a texty pro Marii Rottrovou (například Jak málo zmůže čas – P. Simon; Mama – Ch.Aznavour; Markétka – K.Gärtnerová; To mám tak ráda – A. Donová). Od 80. let začala opět psát pro různé interprety, například pro Karla Gotta otextovala píseň E 14 (Jiří Zmožek), pro Petru Janů Pusť mě už dál (Otakar Petřina), pro Petra Kotvalda a Stanislava Hložka Dingy dou (Lída Nopová), pro Václava Neckáře Celou noc (Zdeněk Barták ml.), pro Helenu Vondráčkovou Děvče, smůlu máš, je můj (Daniel Dobiáš) a jiné.
Jiřina Fikejzová se řadí mezi vůdčí české textaře (doposud vytvořila kolem 240 textů), což dokazují také mnohá ocenění její tvorby (například 1969 bronzová plachta na Mezinárodním festivalu ve Splitu za píseň Atlantis na hudbu Jindřicha Brabce; 1976 zvláštní uznání Ministerstva kultury Československé republiky za píseň Ta řeč je tvá máma na hudbu Bohuslava Ondráčka; 1987 čestný titul zasloužilý pracovník v kultuře) a  překlady některých jejích písňových textů do němčiny (vyšly v publikaci Jungfer Lotty…und andere tschechische Chansons, Berlin 1982). Mimo to je autorkou několika scénářů pro pražské Divadlo hudby, Československý rozhlas (seriál v rámci pořadu 3×60), Československou televizi, byla členkou textových komisí Supraphonu a Pensylvánie, působila v přijímací komisi Ochranného autorského svazu. Je členkou uměleckých porot doma (například Intertalent, Porta, Zlatý palcát) i v zahraničí (festivaly v Athénách, Sopotech, Splitu).