Černý, Jiří
Charakteristika: Hudební publicista a kritik
Datum narození/zahájení aktivity:25.2.1936
Datum úmrtí/ukončení aktivity:17.8.2023
Text
Černý, Jiří, publicista a kritik, narozen 25. 2. 1936, Praha, zemřel 17. 8. 2023, tamtéž.
V letech 1951–55 vystudoval průmyslovou školu stavební v Praze, pokračoval však na katedře žurnalistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1955–60, Mgr.). Pracoval jako sportovní novinář v časopise Československý sport, 1963–65 byl vedoucím redaktorem kulturní rubriky časopisu Mladý svět. Poté působil jako hudební publicista a kritik ve svobodném povolání (jen v letech 1971–73 byl zaměstnán jako tiskárenský korektor a 1973–75 jako pedagog na Lidové škole umění v Praze). V letech 1990–92 byl šéfredaktorem časopisu Rock & Pop, od té doby je opět ve svobodném povolání.
Zájem o hudbu, který brzy převládl nad jeho aktivitami ve sportovní oblasti, projevil Černý už na počátku své novinářské kariéry: jeho vůbec prvním textem s hudební tematikou byla recenze inscenace Bizetovy opery Carmen ve Smetanově divadle (Večerní Praha 28. 3. 1956). V oblasti operní tvorby získal empirickou cestou mimořádně bohaté znalosti, jichž využívá ve své odborné publikační činnosti.
Hlavním těžištěm Černého publicistické tvorby je moderní populární hudba. V letech 1964–69 připravoval a později i jako speaker sám uváděl (společně se svou tehdejší manželkou Miroslavou Filipovou) každotýdenní rozhlasové hitparádové soutěžní pořady Dvanáct resp. Čtrnáct na houpačce, v nichž uplatňoval vysoká hodnotová kritéria a významně ovlivnil vkus tehdejší teenagerovské populace; pořady byly v době normalizace (březen 1969–89) zakázány. V letech 1966–67 uváděl v rozhlasovém Mikrofóru třikrát do týdne vlastní pořady Desky načerno. Už po srpnu 1968 sestavil a navrhl k vydání první album Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka (Panton, březen 1969); po listopadu 1989 dále sestavil Krylova alba Tekuté písky (1990), Děkuji (1969), Jedůfky (1996) a To nejlepší 2 (1998, vše Sony Music/Bonton). V letech 1969–88 nesměl Černý v žádné formě spolupracovat s tehdejším Československým rozhlasem, avšak od roku 1971 působil na tzv. antidiskotékách po celé tehdejší republice jako svérázný discjockey, který v dramaturgii a v komentářích k hraným skladbám zcela pomíjel kritéria komerční popularity. V letech 1971 a 1972 se stal vítězem soutěže písničkářského sdružení Šafrán o nejpozoruhodnějšího kritika s názvem Zlatý blbec. V listopadu a v prosinci 1989 byl aktivním účastníkem tzv. sametové revoluce (člen Koordinačního centra Občanského fóra a moderátor) společně s disidenty, s nimiž spolupracoval od založení CHARTY 77. Od roku 1990 zasahoval publicisticky i do sféry politické svými komentáři v Českém rozhlase (Načerno), ve společenském týdeníku Reflex (Osmý den), v Lidových novinách (pravidelná týdenní rubrika Pondělí Jiřího Černého) a další. Z Černého rozsáhlé konferenciérské, resp. moderátorské činnosti jsou nejvýznamnější American Folk Art (Washington 1995) a festival Blues v lese (Řevnice u Prahy, od 2001). V roce 1990 obdržel Černý nejvyšší uznání za zásluhy o festival Porta, Zlatou Portu a cenu Českého hudebního fondu za kritickou činnost.
Důležitou složkou Černého působení byla v 60. a 70. letech tvorba antologií ze zahraničních LP desek (mj. Charles Aznavour, Beach Boys, Jacques Brel, Bob Dylan, Four Tops, Simon & Garfunkel a další), k nimž psal rovněž obsažné texty (sleeve notes). Kvalifikovaným výkladem uváděl monotematické večery, pořady v mládežnických a vysokoškolských klubech, v nichž mapoval zejména vývoj rockové hudby a popu (mimo jiné Joan Armatrading, Beatles, Björk, Kate Bush, Nick Cave, Clannad, Eric Clapton, Leonard Cohen, Coldplay, Phil Collins, Doors, Bob Dylan, Frames, Peter Gabriel, Genesis, Jimi Hendrix, Jethro Tull, Marek Grechuta, Janis Joplin, Joni Mitchell, Czeslaw Niemen, Sinéad O´Connor, Bulat Okudžava, Nirvana, Pearl Jam, Pink Floyd, Radiohead, Rolling Stones, Sex Pistols, Soundgarden, Bruce Springsteen, U2, Vladimir Vysockij, Tom Waits, Yes, z českých Petr Kalandra, Karel Kryl, Vladimír Merta, Eva Olmerová, Divadlo Semafor, Divadla malých forem, Jiří Voskovec a Jan Werich, Rock a poezie a další. Podstatným rysem Černého přístupu ke zvoleným tématům byla vysoká vkusová náročnost, pestrost žánrového záběru a důsledné negování komerčních hledisek při výběru. K nejcennějším plodům Černého popularizátorské práce patří knihy Zpěváci bez konzervatoře, Poplach kolem Beatles, Hvězdy světových mikrofonů a Hvězdy tehdejších hitparád (poslední tři společně s Miroslavou Filipovou) a sborník Zpěváci před soudem. Černý byl aktivní i v oblasti producentské – produkoval alba skupiny Točkolotoč Čvahe Svitavendar (Panton 1990), Pavlíny Jíšové a skupiny Weekend Někdo jiný než jsem já (Reflex 1993) a Petra Skoumala Hotelový pokoje (Bonton 1994).
Od počátku 60. let psal kritické recenze. Jeho soudy byly psány bohatě obrazným, při tom však srozumitelným jazykem. Černého nezpochybnitelná odborná autorita, opřená o obsáhlé znalosti jak z oblasti populární hudby a jazzu, tak ze sféry hudby vážné, významně ovlivňovala vkus čtenářů zejména v časopisech Melodie, Gramorevue, Rock & Pop (mimo jiné seriál o světových zpěvácích Srdcerváči – 1993), Folk a Country (celoroční seriály Albové milníky českého folku, Albové milníky české country, Uzavřené kapitoly) a další.
Od poloviny 90. let recenzoval Černý často operní a muzikálové inscenace (zejména v dvouměsíčníku Svět a divadlo a v Divadelních novinách); v letech 1998–2003 publikoval recenze koncertů, profily hudebních osobností atd. v rámci kulturního zpravodajství pořadu České televize Dobré ráno. Pro rozhlasovou stanici Radio Collegium připravil v roce 1992 třicet hodinových profilů českých i světových operních pěvců. V Českém rozhlase měl od počátku 90. let řadu pravidelných pořadů (především pondělní Libečky, jednou do měsíce v sobotu Samomluvy s hudbou a každého čtvrt roku nedělní tříhodinová Dobrá jitra). V roce 1989 vypukl mezi Jiřím Černým a jeho bývalou manželkou Miroslavou Filipovou–Černou spor o uznání autorského podílu na vytvoření knihy Hvězdy tehdejších mikrofonů. Spor byl ukončen až v roce 1995 v občanskoprávním řízení (Jiří Černý a vydavatelství Panton proti Miroslavě Filipové–Černé). Soud rozhodl, že Miroslava Filipová–Černá je spoluautorkou knihy, a přiznal jí nárok na polovinu honoráře. Na základě tohoto výroku soudu rozhodl v roce 1995 tehdejší generální ředitel Českého rozhlasu Vlastimil Ježek o přerušení externí spolupráce ČRo s Jiřím Černým; ta však byla záhy znovu navázána. Kromě dále uvedených prací napsal Černý další četné příspěvky do časopisů Gramorevue, Jazz, Populár, Portýr, Reflex, do Českého rozhlasu a České televize apod., výkladové texty na obaly LP gramofonových desek a kompaktních disků, přispěl hesly do Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby (EJ 1986, 1987, tj. Část jmenná – Světová scéna) atd.
Dílo
Knihy
Zpěváci před soudem (editor sborníku, Praha 1964);
Zpěváci bez konzervatoře (Praha 1966);
Poplach kolem Beatles (s Miroslavou Černou-Filipovou, Praha 1966);
Hvězdy světových mikrofonů I. (s Miroslavou Černou-Filipovou, Praha 1969, II. zůstal pouze v rukopise);
Hvězdy tehdejších hitparád (Praha 1989);
Konec normalizace (Praha 1990);
Načerno v Českém rozhlase (Praha 2000).
Stati, studie, články, recenze
Měřítko zvané Paul Mc Cartney (Melodie 10, 1972, č. 1, s. 16);
Překročí Beach Boys svůj stín? (Melodie 10, 1972, č. 4, s. 114);
Chorovod polských experimentů – Marek Grechuta/Anawa (Melodie 10, 1972, č. 5, s. 142);
Nejskromnější čtvrtina Beatles – Ringo Starr (Melodie 10, 1972, č. 6, s. 176);
Rozvodněný Niemen (Melodie 11, 1973, č. 11, s. 336);
Olympická dekáda českého rock´n´rollu (Melodie 11, 1973, č. 12, s. 353);
Zápas s dešťovou kapkou (Jiří Štaidl 1943-1973), Melodie 11, 1973, č. 12, s. 370);
Romance na sedmi strunách Bulata Okudžavy (Melodie 12, 1974, č. 2, s. 48);
Veliký mág elektrické kytary Jimi Hendrix (Melodie 12, 1974, č. 5, s. 147);
Vladimír Merta, zarputilec poctivých nejistot (Melodie 12, 1974, č. 10, s. 306);
Tvrz i chrám písničkářů – Krumlov (Melodie 12, 1974, č. 11, S. 333);
CSN+Y – značka volné rockové písně (Melodie 13, 1975 , č. 3, s. 78);
Nepochopený rock Davida Bowieho (Melodie 13, 1975, č.6, s. 175);
Oživla sgrafita, vznesl se Zeppelin (Melodie 13, 1975, č. 6, s. 176);
O bláznivé urputnosti C + K Vocalu Melodie 13, 1975, č. 7, s. 197);
Elektrizující zpěvné mordýřství Steeleye Span (Melodie 14, 1976, č. 4, s. 116);
Pink Floyd v branách kvadrofonního svítání (Melodie 14, 1976, č. 9, s. 270);
Jurodivý minstrel a jeho Jethro Tull (Melodie 14, 1976, č. 11, s. 339);
Strach a sláva nezvítězivšího baseballisty Paula Simona (Melodie 14, 1976, č. 12, s. 366);
Co by byl dnes rock bez Buddyho Hollyho? (Melodie 15, 1977, č. 1, s. 19);
Genesis (Melodie 16,1978, č. 8, s. 238);
Víc než letošní model – Elvis Costello (Melodie 16, 1978, č. 11, s. 341);
Když se řekne petřinovské kytary (Melodie 16, 1978, č. 12, s. 357);
Beatles a jejich desky (Melodie 17, 1979, č. 1 až 12);
Na větrné hůrce Kate Bushové (Melodie 17, 1979, č. 5, s. 147);
Má art–rock budoucnost? Yes (Melodie 17, 1979, č. 5, s. 148);
Vysockého zpěv z otevřených ran (Kruh 1979, č. 1, s. 4);
John Peel, hlas z přemýšlivého břehu pop music (Kruh 1979, č. 2, s. 10);
Bruce Spiringsteen – rockový básník města (Kruh 1980, č. 12, s. 11);
Z putyk do světa za rok – Dire Straits (Melodie 18, 1980, č. 1, s. 24);
Putování Lennonovou nutopií (Melodie 18, 1980, č. 4, s. 116 a č. 6, s. 146);
Ringo Starr –hračička i bez paliček (Melodie 18, 1980, č. 9, s. 270 a č. 10, s. 302);
Provazcovitý polyrytmus Boba Marleyho (Melodie 19, 1981, č. 1, s. 21);
Cesta do marmeládového nebe – John Lennon (Melodie 19, 1981, č. 2, s. 46);
Lennon chybí celému světu (Melodie 19, 1981, č. 3, s. 79);
Volba odborníků: Talking Heads (Melodie 19, 1981, č. 3, s. 90);
Ke studánkám Žanny Bičevské (Melodie 19, 1981, č. 6, s. 174);
Vítěz, který nemává – Peter Gabriel (Melodie 19, 1981, č. 6, s. 178);
Bruce Springsteen + zaslíbený rock (Melodie 19, 1981, č. 9, s. 270);
McCartneyho farma nápěvů (Melodie 19, 1981, č. 11, s. 336 a č. 12, s. 370);
Neředěné talenty vcházejí Portou (Melodie 20, 1982, č. 9, s. 267);
Prostor George Harrisona (Melodie 20, 1982, č. 11, s. 336 a č. 12, s. 370);
S Petrem Lutkou o nenásilí a dávání (Kruh 1982, č. 5–6, s. 9);
Hudební volánky (Kruh 1982, č. 5–6, s. 44);
Kritika populární hudby bez adresy? (Kmen 1982, č. 27);
Jam – černá ovce nového rocku (Melodie 21, 1983, č. 3, s. 79);
Nádherný soumrak Roxy Music (Melodie 21, 1983, č. 4, s. 112);
Pravěkem najazzlá Jablkoň (Melodie 21, 1983, č. 7, s. 204);
Bystří předvánoční mistři (Gramorevue 23, 1987, č. 1, s. 13);
Zbubnované automatické radostno (Gramorevue 23, 1987, č. 2, s. 13);
Janouškův vzorek folkového novátorství (Gramorevue 23, 1987, č. 3, s. 13);
Čechův krajíc odříkané udumanosti (Gramorevue 23, 1987, č. 4, s. 13);
Opakování – matka...? (Gramorevue 23, 1987, č. 4, s. 13);
Jedenáct minut Olmerové s Jiřími (Gramorevue 23, 1987, č. 4, s. 13);
Rockumenatce – Máma Bubo (Gramorevue 23, 1987, č. 4, s. 16);
Punkfolkové půvaby BabyAgy (Gramorevue 23, 1987, č. 5, s. 11);
Sousta pro teorii V + W (Gramorevue 23, 1987, č. 6, s. 11);
O ničem ... a pro koho? (Gramorevue 23, 1987, č. 7, s. 11);
In memoriam oduševnělého kytaristy (Gramorevue 23, 1987, č. 8, s. 11);
Tišší hvězda Vega (Rock & Pop 1990, č. 3, s. 9);
Vlasta Třešňák (Rock & Pop, 1990, č. 5, s. 24);
Italové před Týnem (rock & a Pop 1990, č. 15, s. 10);
Les Rockers de Václav Havel (Rock & Pop 1991, č. 1, s. 3);
Multirocker Phil Collins (Rock & Pop 1991, č. 2, s. 12);
Zpěv rozezpívaného Oceánu (Rock & Pop 1991, č. 9, s. 10);
Rytmický beránek Paul Simon (Rock & Pop 1991, č. 12, s. 13);
Jethro Tull (Rock & Pop 1991, č. 16, s. 16);
Švindlovaná vzpoura Sex Pistols (Rock & Pop 1991, č. 18, s. 20);
Videojedinělý piruetoman Michal Jackson (Rock & Pop 1991, č. 20, s. 11);
Hitparádový tenor Pavarotti (Rock & Pop 1991, č. 23, s. 17);
Světlonosné kytary Dire Straits (Rock & Pop 1991, č. 24, s. 9);
Pětadvacet let baví Seržant svět (Rock & Pop 1992, č. 9, s. 14);
Corrida bez býků (Rock & Pop, 1992 č. 8, s. 24);
Santanamera (Rock & Pop 1992, č. 9, s. 14);
Přemožitel undergroundových neuróz Lou Reed (Rock & Pop 1992, č. 10, s. 9);
Curopění? Curýrování? (Rock & Pop 1993, č. 19, s. 13);
Elvis Presley – Džíp i cadillac (Rock & Pop 1993, č. 1, s. 20);
Rockaruso Roy Orbison (Rock & Pop 1993, č. 2, s. 20);
Lady Soul Aretha Franklin (Rock & Pop 1993, č. 3, s. 20);
Janis Joplin – řezavé blues (Rock & Pop 1993, č. 4, s. 20);
Bob Dylan – Havranův nápěv (Rock & Pop 1993, č. 5, s. 20);
Orfeus metalu Robert Plant (Rock & Pop 1993, č. 6, s. 20);
Lord dekadence Bryan Ferry (Rock &a Pop 1993, č. 7, s. 20);
Neil Young – praskliny nářku (Rock &a Pop 1993, č. 8, s. 20);
Vévoda převlékaného rocku David Bowie (Rock &a Pop 1993, č. 9, s. 14);
Lev Kaledonie Van Morrison (Rock &a Pop 1993, č. 9, s. 18);
Žonglér chrapotu Rod Stewart (Rock &a Pop 1993, č. 10, s. 20);
Kazatel rytmu Stevie Wonder (Rock &a Pop1993, č. 11, s. 17);
Tina Turner – divá radost (Rock & Pop 1993, č. 12, s. 28);
Nadosmrti dobyvatel Freddie Mercury (Rock &a Pop 1993, č. 13, s. 14);
Punková šamanka Patti Smith (Rock & Pop č. 14, s. 20);
Povalovač po půnebí Tom Waits (Rock & Pop 1993, č. 15, s. 20);
John Lydon – klaunovy škleby (Rock & Pop 1993, č. 16, s. 20);
Kate Bush – Sněhurka i Ježibaba (Rock & Pop 1993, č. 17, s. 20);
Lemmy – vlkodlakova oktáva (Rock & Pop 1993 č. 18, s. 20);
Bono – kantiléna s mozkem (Rock &a Pop 1993, č. 19.s. 20);
Liz Fraser – Siréna v cínohře (Rock & Pop 1993, č. 20, s. 20);
Morrissey – květ melancholie (Rock & Pop 1993, č. 24, s. 21);
Annie Lennox –Diva pro všechno (Rock & Pop 1993, č. 22, s. 21);
Vymýtač démona marnosti Robert Smith (Rock & Pop 1993, č. 23, s. 21);
Eddie Vedder – poraněný metal (Rock & Pop 1993, č. 24, s. 21);
Merseyčáci a andělíčci – John Lennon, Paul McCartney (Rock & Pop 1993, č. 25, s. 12);
Malý velký písničkář Karel Kryl (Rock & Pop 1994, č. 6, s. 14);
Domingo, Carreras, Pavarotti (Hudební rozhledy 47, 1994, č. 1, s. 47);
Bedřich Smetana, Libuše (Hudební rozhledy 47, 1994, č. 4, s. 46);
Jen se směj, Vladimír Mišík a ETC...band (Hudební rozhledy 47, 1994, č. 4, s. 49);
Ypsilonkou rozpoutaná prodaná (Svět a divadlo 1996, č. 5, s. 71);
Krysař nemotorným moralistou (Svět a divadlo 1997, č. 1, s. 124);
Vlasy nelze transplantovat (Svět a divadlo 1997, č. 2, s. 103);
Good Bye, Melicharová – Hello, Dolly! (Svět a divadlo 1997, č. 3, s. 70);
Preissův zápas s větrnou inscenací (Svět a divadlo 1997, č. 4, s. 108);
Naši Zimmerfreifurianti (Svět a divadlo 1997, č. 5, s. 42);
Dva banditi pro baladu (Svět a divadlo 1997, č. 5, s. 108);
Z Petra Nováka zpívala láska (Rock & Pop 1997, č. 11, s. 53);
Muzikálový Zeyer spíš vane než duje (Svět a divadlo 1998, č. 2, s. 96);
Z Lenina hudební drama neupleteš (Svět a divadlo 1998, č. 4, s. 46);
Na temný muzikál aby se člověk bál (Svět a divadlo 1998, č. 4, s. 68);
Jiné podoby rytíře smutné postavy (Svět a divadlo 1998, č. 5, s. 85);
Poslanci, transvestité a Karlín (Světa a divadlo 1998, č. 6, s. 121);
K opeře blíž než k Babylonu (Svět a divadlo 1999, č. 2, s. 173);
Rusalka Národní, plzeňská i muzikálová (Svět a divadlo 1999, č. 3, s. 54);
Country revue mezi pumpou a barem (Svět a divadlo 1999, č. 4, s. 68);
Velšský tygr uchopil rocková jehňata (Rock & Pop 2000, č. 4, s. 74);
Milostné zvířátko cloumá Zlatou kapličkou (Rock & Pop 2000, č. 4, s. 74);
Velšský tygr uchopil rocková jehňátka (Rock & Pop 2000, č. 4, s. 74);
Hamlet zpívající o čemkoli jiném (Svět a divadlo 2000, č. 2, s. 82);
Další bandita uniká provázku (Svět a divadlo 2000, č. 3, s. 60);
Zorbovi Karlíňané mu (trochu) rozumějí (Svět a divadlo 2000, č. 3, s. 56);
Třebaže nad jeho vlastí temnělo i slunce (Svět a divadlo 2000, č. 3, s. 82);
Operní reportáž o Panně orleánské (Svět a divadlo 2000, č. 4, s. 44);
Ten, čo hrával s Dežom – Jaro Filip (Rock & Pop 2001, č. 1, s. 34);
Vojckovo vzkříšení skrze Radoka (Svět a divadlo 2001, č. 3, s. 40);
Andělé M + M nad muzikálovým nebem (Svět a divadlo 2001, č. 3, s. 154);
Muzikálová retrománie (Svět a divadlo 2002, č. 2, s. 72.);
Jak se žije po Mejlovi aneb s Plastiky od Uzelace ke Kofroňovi (Svět a divadlo 2003, č. 2, s. 51);
Drama mezi tenorem a židlí (José Cura zvedl Pražany) (Svět a divadlo 2003, č. 3, s. 40);
Formani na koni (Svět a divadlo 2003, č. 6, s. 4).
I. Lexika
Když se řekne Jiří Černý (Praha 1986, Jonáš klub).
EJ.
Československý biografický slovník (Praha 1992).
Kdo je kdo v České republice 1994/95 (Praha 1994).
Český biografický slovník 20. století (Praha 1998).
Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století (Praha 1999).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).
II. Ostatní
Plachetka, Jan: Bílá místa Jiřího Černého (Magazin DNES, 22. 2. 1996; o
autorskoprávním sporu Jiřího Černého s Miroslavou Filipovou–Černou).
Jak chutná nezávislost (Praha 1998, Votobia).
Dorůžka, Lubomír: Český jazz mezi tanky a klíči (Praha 2002).
Petar Zapletal
Datum poslední změny: 27.3.2009