Mišík, Vladimír
Charakteristika: Zpěvák, skladatel, textař, kytarista a leader
Datum narození/zahájení aktivity:8.3.1947
Text
• Diskografie • Literatura •
Mišík, Vladimír, zpěvák, skladatel, textař, kytarista a leader, narozen 8. 3. 1947, Praha.
V patnácti letech hrál na kytaru ve školním skifflovém souboru a když se učil na truhláře, bubnoval ve skupině Uragán. V poloprofesionálních Kometách už zpíval převzatý repertoár, např. od Micka Jaggera a Raye Charlese. V roce 1965 absolvoval zájezd do NDR se skupinou Fontána, která se vrátila s kvalitní aparaturou a s ambiciózními představami o další činnosti pod novým názvem Matadors. Hned na prvním singlu Matadorů Mišík uplatnil svou píseň Mám malej zvon, ale slibnou kariéru přerušila základní vojenská služba. Po návratu, uspíšeném zdravotními problémy, se Mišík v roce 1967 musel spokojit s angažmá v orchestru Karla Duby, začal však navštěvovat hodiny zpěvu na Lidové škole umění (do roku 1971). Po nezdařeném pokusu o prosazení vlastní skupiny New Force a intermezzu v George & Beatovens nadešly Mišíkovy první velké chvíle ve skupině Blue Effect, která byla vyhlášena za Objev roku 1968 na druhém československém beatovém festivalu v Praze a Mišíkův Sluneční hrob (v anglické verzi Sunny Grave) s textem Jiřího Smetany vyhrál autorskou soutěž. V roce 1970 však Mišík první českou "supergroup" nedobrovolně opustil, údajně proto (jak řekl koncem osmdesátých let Petru Veselému v článku Mladého světa Mišík a tak dál), že se v kapele snažil prosadit jinou muziku. Stačil s ní však nazpívat LP Meditace (v anglické mutaci Kingdom Of Life), EP a dva singly. Také přestup do Flamenga (1970–72) byl korunován vydáním jediného a opět vynikajícího alba Kuře v hodinkách. Na obou deskách zanechal Mišík výraznou stopu rovněž jako autor hudby (Blue Effect Street, Sluneční hrob, Little Girl, Deserted Alley, Where Is My Star resp. Rám příštích obrazů, Já a dým, Pár století).
Další angažmá (Formace Nova, Energit) nepřinesla Vladimíru Mišíkovi uspokojení, a tak 1974 založil vlastní skupinu Etc... v obsazení Petr Pokorný (kytara), Vladimír Padrůněk (basová kytara), Bořek Suchý (saxofon) a Miroslav Hrubý (bicí), v němž záhy hrály významnou roli housle Jana Hrubého. Konečně mohl realizovat své představy o rockové poloze, které je blízká subtilnost folku, nálada blues a rovnocenné postavení textů vedle hudební složky. Vždy si pečlivě vybíral textaře, s nimiž spolupracoval (Vladimír Merta, Pavel Šrut, Jan Burian, Jiří Dědeček, Václav Kopta, Jiří Suchý), často zhudebňoval verše básníků (Josefa Kainara, Františka Gellnera, Václava Hraběte). Tak vznikly nejslavnější písně (Stříhali dohola mladého chlapečka, Variace na renesanční téma, Jednohubky, Proč ta růže uvadá, Obelisk, Taxůvku jsme chytli, Špejchar blues a jiné), za které byly Mišíkovi dvakrát přiznány Ceny Melodie (1977, 1980). Tomuto pojetí se dařilo v klubovém prostředí, jemuž se Mišík přiblížil formou komorních vystoupení buď sólově s akustickou kytarou, nebo v páru s Janem Hrubým. Společné letenské kořeny a podobné umělecké názory ho zvláště sblížily s folkovým písničkářem Vladimírem Mertou. Jejich sdružení Čundrground, nebo také ČDG, bylo vítaným zpestřením folkových i jazzových festivalů; k tomu se však Mišík vyjádřil (Mladý svět 1986, č. 38, s. 1) takto: „Pro mě folk znamenal jen občasná odbočení, já odjakživa patřil k bigbítu.“
V letech 1983–85 postihl Mišíka zákaz činnosti v hlavním městě za to, že při koncertu v Lucerně nechal promítnout neschválený studentský film, inspirovaný písní Špejchar blues. Pražské zdi pak ožily proslulými výkřiky „nechte zpívat Mišíka!“. Po roce 1989 vstoupil Vladimír Mišík do politiky a jako poslanec zasedl v České národní radě. Po ukončení mandátu se vrátil ke skupině Etc... a na koncertní pódia. Přestože mu vleklé potíže s dýcháním ztrpčují zpívání, Mišík zůstává vlivnou a respektovanou osobností naší hudební scény.
Diskografie
Meditace (s Blue Effectem, Supraphon 1970);
Kingdom Of Life (anglická verze Meditace, Supraphon 1971);
Kuře v hodinkách (s Flamengem, Supraphon 1972);
Vladimír Mišík a Etc... (Supraphon 1976);
Obelisk (autorské album básníka Josefa Kainara, Supraphon 1976);
The Cut Off The Little Boy´s Hair (anglická verze alba Vladimír Mišík a Etc..., Supraphon/Artia 1978);
2 (s Etc..., Supraphon 1980);
3 (s Etc..., Supraphon 1986);
4 (s Etc..., Supraphon 1987);
Jiří Jelínek in memoriam (s Etc..., dvě EP s převážně živými nahrávkami z let 1976–77, Panton 1987);
Požár na obloze (sedm písní s vlastní hudbou na autorské desce básníka Jaromíra Pelce, Supraphon 1988);
Pár tónů, které přebývají (živě s Etc... a recitátorem veršů Václava Hraběte Miroslavem Kováříkem, Panton 1989);
Dvacet deka duše (s Etc..., Supraphon 1990);
Nechte zpívat Mišíka (kompilace Punc 1991);
Špejchar 1969 – 1991 (kompilace na dvou LP, Supraphon 1993);
Jen se směj (s Etc..., Bonton 1993);
Live...Unplugged (s Etc..., Bonton 1994);
Město z peřin (s Etc..., Bonton 1996);
Nůž na hrdle (s Etc..., Sony Music Bonton 1999). Literatura
I. Lexika
EJ (heslo František Horáček).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).
II. Ostatní
Sís, Petr: Nedopsaný bestseller Vladimír Mišík (Aktuality Melodie 1970, č. 22, s. 1).
Sís, Petr: Osm podob Vladimíra Mišíka (Melodie 11, 1973, č. 10, s. 306).
Konrád, Ondřej: Tulácké balady Vladimíra Mišíka (Melodie 15, 1977, č. 2, s. 37).
Dorůžka, Petr: ETC...včetně Mišíka (Melodie 16, 1978, č. 7, s. 204].
Krůta, Jan: Letenský bigboš Vladimíra Mišíka (Mladý svět 1979, č. 39).
Černý, Jiří: Mišík, jeho Paganini, E.T.C. (Melodie 19, 1981, č. 4, s. 101).
Tůma, Jaromír: Písničky pro kamarády Vladimíra Mišíka (Mladý svět 1986, č. 38, s. 31).
Vlasák, Vladimír: Nápřah Vladimíra Mišíka z území Etc... (Melodie 27, 1989, č. 3, s. 68).
Lukeš, Jan: Pár tónů, které přebývají (recenze LP, Melodie 27, 1989, č. 9, s. 284).
Vejvoda, Jiří: Nárok na rock (Smena 1989, s. 122).
Fiala, František: Nechte zpívat Mišíka (recenze LP, Melodie 1991, č. 5, s. 31).
Konrád, Ondřej: O Etc... po patnácti letech (Rock & Pop 1991, č. 6, s. 14).
Ondráček, Tomáš: Jeden den s doktorem Jekyllem a panem Hydem (Melodie 1991, č. 7, s. 10).
Lindaur, Vojtěch, Konrád, Ondřej: Bigbít (Torst, 2001, s. 49).
Jaromír Tůma Text
Datum poslední změny: 10.3.2009