Framus Five
(Framus 5)
Charakteristika: Rocková skupina
Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1963
Text
• Diskografie • Literatura •
Framus 5, rocková skupina kolem zpěváka Michala Prokopa.
V roce 1978 navázala na činnost skupiny Framus Five, aktivní do roku 1971. Původní skupina vznikla na jaře 1963 u kytary a klavíru pražských spolužáků Michala Prokopa a Ivana Trnky. Ostatní hudebníci se často měnili a chvilku mezi ně patřila i bubenice Kateřina Burianová, dcera skladatele a divadelníka Emila Františka Buriana. První vystoupení pod názvem Framus absolvovali v září 1974, na programu byly především instrumentálky skupiny Shadows. Třetí důležitou postavou, která doplnila jádro souboru, byl v roce 1967 basový kytarista Ladislav Eliáš (Prokop dnes moderuje televizní pořad Krásný ztráty a je místopředsedou Rady Českého rozhlasu, Trnka vymýšlí počítačový software v německém Heidelbergu, Eliáš je úředníkem ministerstva kultury). To už si říkali Framus Five a v jejich zorném poli byla černošská muzika – rhythm and blues a módní soul. Po bezvýchodném hledání zpěváka, vhodného pro tento styl, se mikrofonu chopil Prokop a výsledek byl pozoruhodný. Skupina v průběhu jediné sezony dostihla špičku domácího rocku, uspěla na dvou beatových festivalech v pražské Lucerně a anketa Beat Critics´ Poll 68 ji zařadila společně s Olympikem na druhé místo za vítězným Blue Effectem. Této mety dosáhla trojice Prokop (zpěv a kytara), Trnka (klávesové nástroje) a Eliáš (basová kytara) s bubeníkem Petrem Klárfeldem a proměnlivou dechovou sekcí, v níž na sebe upozornili mimo jiné trumpetisté Ivan Umáčený a Michal Gera.
Ani dvě stě koncertů v Polsku, které Framus Five absolvovali v roce 1969, je nezabezpečilo ekonomicky. Česká rocková scéna, paralyzovaná důsledky událostí ze srpna 1968, se rozpadala a Framus Five nebyli výjimkou. Nepomohl ani příchod osobností, kytaristy Luboše Andršta a bubeníka Káši Jahna. 9. 11. 1970 se skupina na koncertu v Domě barikádníků ve Strašnicích rozloučila se svým publikem a pak jen splnila závazek vůči Supraphonu a v lednu 1970 dokončila album Město Er. Uznalé recenze, které přivítaly jeho vydání, si už samotní interpreti přečetli v cizích službách, Ivan Trnka v doprovodném souboru Milana Drobného, Ladislav Eliáš a Káša Jahn u Josefa Laufra, Luboš Andršt u Martina Kratochvíla.
V roce 1978 skupina z popudu na sólové dráze nespokojeného Prokopa obnovila činnost, povzbuzena pohyby trendů na hudební scéně (Pink Floyd!) a znovuspojením anglických Animals. Aby obešla nevraživé schvalovací orgány, zaměnila „Five“ ve svém názvu za „5“. Kontinuitu obou souborů zachraňovali Ivan Trnka (piano, leader skupiny) a Michal Prokop (zpěv); Rudolf Chundela (kytara), Miki Bláha (basová kytara a foukací harmonika) a Pavel Vitoch (bicí) byli noví. Tato sestava sice nahrála v roce 1980 album Holubí Dante, ale na další, superlativy uvítané Koleji Yesterday z roku 1984 zůstali opět jen dva, Prokop a Bláha. Výraznou posilou a leaderem skupiny se stal klávesista Lubor Šonka, novou barvu do jejího zvuku vnesly housle Jana Hrubého a hoboj Jana Koláře, bubnoval Michal Vrbovec. Pod hlavičkou Framus 5 málokdy hrálo patero hráčů, lidé přicházeli a odcházeli, ale s rostoucí pověstí zpěváka se zvyšovala jejich kvalita. Album Nic ve zlým, nic v dobrým nahrálo seskupení Lubor Šonka (klávesy), Václav Veselý a Petr Roškaňuk (kytary), Petr Michalík (basová kytara) a Petr Petrásek (bicí), na desce Snad nám naše děti... se vrátili Andršt a Hrubý, na basovou kytaru hrál Aleš Charvát. Ještě před vydáním však Prokop (v Mladém světě 1988, č. 36, s. 31) oznámil, že s "hvězdnou" sestavou Framus 5 končí, a zároveň vyjádřil uspokojení nad hraním v akustickém Nu-triu s Lubošem Andrštem a Janem Hrubým. Lubor Šonka sestavil nové Framus 5 z mladých hráčů (Ivan Jeřábek – kytara, Vítek Janda – druhé klávesy, Jaroslav Šimíček – basová kytara, René Šimon – bicí), příval událostí na sklonku roku 1989 však obrátil pozornost Michala Prokopa směrem k politice. Podle jeho výroku z roku 1992 „Framus spí, existuje pouze de jure“.
Diskografie
Framus Five + Michal Prokop resp. Blues In Soul (Supraphon 1969 resp. 1971, reedice Bonton 1995);
Město Er (Supraphon 1971, reedice Bonton 1997);
Holubí Dante (Panton 1980, reedice Sony Music/Bonton 2002);
Kolej Yesterday (Panton 1984, reedice Bonton 1997);
Nic ve zlým, nic v dobrým (Panton 1987, reedice Sony Music/Bonton 1998);
Snad nám naše děti... (Panton 1989, reedice Sony Music/Bonton 2000);
Až si pro mě přijdou (výběr z tří předchozích desek, Panton 1990, reedice Bonton 1996). Literatura
Dorůžka, Petr: Framus tentokrát pět (Melodie 1979, č. 1, s. 18).
Černý, Jiří: Nad Framusem zas hoří hvězda ranní (Melodie 1980, č. 10, s. 293).
Tůma, Jaromír: Hráči se mění, kvalita zůstává (Mladý svět 1988, č. 36, s. 31).
Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 17.9.2003