Prokop, Michal
Charakteristika: Rockový zpěvák, skladatel, zakladatel a leader skupiny Framus Five
Datum narození/zahájení aktivity:13.8.1946
Text
• Diskografie • Literatura •
Prokop, Michal, rockový zpěvák, skladatel, zakladatel a leader skupiny Framus Five, narozen 13. 8. 1946, Praha.
Ze strojní fakulty ČVUT přestoupil na Vysokou školu ekonomickou, kterou absolvoval (bez diplomu a titulu) 1986. Nadále se vzdělával a 1992 završil studium teorie kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal titul magistra.
Počínaje rokem 1963 hrál na kytaru v amatérské skupině Framus, která prodělala bouřlivý vývoj od vlivu Shadows k rhythm and blues. Prokop přešel s kytarou k mikrofonu a forzírovaným rejstříkem, věrně odposlechnutým od amerických černochů, interpretoval v angličtině jejich repertoár. Skupina, rozšířená o dechovou sekci, se pod novým názvem Framus Five představila v prosinci 1967 na 1. Československém beatovém festivalu v Praze a porota vyhlásila Prokopa nejlepším zpěvákem přehlídky. Po další konfrontaci s naší rockovou elitou na druhém festivalu se Michal Prokop v anketě odborníků Beat Critics´ Poll 68 prosadil za Viktorem Sodomou a Vladimírem Mišíkem na třetí místo mezi zpěváky. Skupina se 1968 profesionalizovala a nahrála album Framus Five + Michal Prokop, sestavené z osvědčených soulových hitů a bluesových standardů, z nichž I Got My Mojo Working, Nobody Knows You When You´re Down And Out a What´d I Say zůstaly trvalou jistotou Prokopových koncertů. Vedle nich se neztratila ani Prokopova první zaznamenaná skladba Blues In Soul, která dala 1971 nový název exportní verzi debutového alba. V tom čase skupina Framus Five prakticky neexistovala, pouze dotáčela album Město Er, nazvané podle rozsáhlé kompozice Petra Hanniga na slova básníka Josefa Kainara, která měla koncertní premiéru o rok dřív. To už Michal Prokop zpíval částečně česky, vyhledával původní tvorbu, zároveň ale vstřebával převážně anglické vlivy blue eyed soulu, art rocku a classical rocku. Město Er se stalo vysoce hodnoceným počinem, ale i pomníkem souboru, který si po dalších sedm let neměl co říct.
Na sólovou scénu vstoupil Prokop vybaven pozvánkami na společná vystoupení se skupinami Jazz Q, Flamengo (to ale rovněž končilo) a Šest strýců, exkluzivní smlouvou s vydavatelstvím Supraphon a nabídkou na natáčení s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu. „Popový“ Prokop se stal pěveckým partnerem na koncertech Evy Pilarové (mimo jiné na Kubě) a Hany Zagorové, prokázal smysl pro komiku v inscenaci Kytice v divadle Semafor, psal hudbu pro divadlo Ateliér, v soutěži Písničky pro Vlastu převzal Cenu Českého svazu žen za interpretaci písně Madame Curieová a oklikou přes jazzovou skupinu Mahagon se vracel k rocku. Znovu však odbíhal k Evě Pilarové a využil 1978 volného místa v doprovodném sboru na západoněmeckém turné Karla Gotta. Tehdy dostál slibům a obnovil skupinu Framus Five, nyní Framus 5. Vrátil se však pouze klávesista Ivan Trnka, který se stal novým kapelníkem, než se 1982 oženil do zahraničí. Ústřední postavou byl Prokop, který určil, že všechny nově natočené písničky musí být hratelné na koncertech (proto upustil od zamýšleného použití dechové sekce) a v každé musí být alespoň částečně zastoupeno blues. Po vystoupeních na festivalech (od Chvaletic až po Bratislavskou lyru) a několika porůznu zařazených nahrávkách vyšlo 1980 album Holubí Dante. Není náhodou, že v nedávné serii Prokopových reedic se na ně dostalo až naposled, jako na méně důležité a dnes bychom z něj na Prokopových koncertech neslyšeli jedinou notu. Přesto nešlo o zbytečnou desku, protože nebýt jí, nevznikla by o čtyři roky později přelomová Kolej Yesterday. Prokop si v albu Holubí Dante prvně troufnul na autorskou desku a pak uznal, že se přecenil. Od toho okamžiku začal sázet na tvůrčí tým. Obklopil se hlavním rádcem, textařem a leaderem pěveckého sboru C & K Vocal Ladislavem Kantorem, skladatelem Petrem Skoumalem, písničkářem Vladimírem Mertou a další textaři Pavlem Šrutem, Jiřím Žáčkem a Janem Burianem; také Framus 5 se s výjimkou basového kytaristy Mikiho Bláhy obměnili. Prokop se přerodil i jako zpěvák, pochopil, jak důležité jsou pro úspěch jeho písní obsažné a kvalitní texty, ubral na efektu, přidal na výrazu.
Výsledkem snažení bylo album Kolej Yesterday, jehož titulní skladba autorů Skoumala a Šruta byla vyhlášena nejlepší písní přehlídky Vokalíza 1984. Michal Prokop na něm našel dlouho postrádanou sebedůvěru: nevytratil se jako skladatel (z jedenácti titulů vytvořil pět), získal dobré spoluhráče (Lubor Šonka, Jan Hrubý, Jan Kolář, Michal Vrbovec), vystoupil z honiček za módními trendy a oslovil publikum přinejmenším dvou generací, které má rádo světový rock i český „bigbít“. Byl dostatečně sdělný, ne však podbízivý, občasný sarkasmus nesklouznul v zavilost. Ještě několikrát tuto vítěznou formuli („v posledních letech jsem nepřítelem stylovosti a dávám přednost jednotě názoru“) zúročil: 1987 na albu Nic ve zlým, nic v dobrým, ve srovnání s „vyprávěnou“ Kolejí Yesterday pěvecky náročnějším, což ocenili kritici časopisu Melodie, kteří Prokopovi přisoudili Zlatou notu pro zpěváka roku 1988; na dalším, Stingem inspirovaném CD Snad nám naše děti..., za které převzal Zlatý štít Pantonu; konečně na Vokalíze ´89 v pořadu Gesto, kde společně s Vladimírem Mertou a skupinou C & K Vocal dal písňovou formou průchod pocitům, které krátce nato zaplnily náměstí při pouličních demonstracích.
Po převratných společenských změnách na sklonku 1989 se zdálo, že přechází na politickou dráhu, avšak ani při značném vytížení ve vysokých funkcích (mimo jiné předseda Výboru sociálního a kulturního Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR, předseda Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, náměstek ministra kultury ČR, ředitel obecně prospěšné společnosti Praha – Evropské město kultury 2000) neopustil zcela hudební scénu a v poslední době se na ni vrací stále raději a častěji. Koncertuje s dvěma projekty, skupinou Friends a v akustické sestavě v triu s kytaristou Lubošem Andrštem a Janem Hrubým.
Diskografie
Framus Five + Michal Prokop resp. Blues In Soul (Supraphon 1969 resp. 1971, reedice Bonton 1995);
Město Er (Supraphon 1971, reedice Bonton 1997);
Holubí Dante (Panton 1980, reedice Sony Music/Bonton 2002);
Kolej Yesterday (Panton 1984, reedice Bonton 1997);
Nic ve zlým, nic v dobrým (Panton 1987, reedice Sony Music/Bonton 1998);
Snad nám naše děti... (Panton 1989, reedice Sony Music/Bonton 2000);
Až si pro mě přijdou (výběr z tří předchozích desek, Panton 1990, reedice Bonton 1996);
Černý ovce (s Petem Mustillem, Janem Hrubým a Petrem Skoumalem, Bonton 1997);
Odněkud někam (Sony Music/Bonton 2000). Literatura
I. Lexika
EJ.
International Who´s Who In Music Vol. 2 – Popular Music (Melrose Press Ltd. Cambridge, Anglie, 3. vydání).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).
II. Ostatní
Sýkora, Jan K.: Evangelium sv. Prokopa (Melodie 6, 1968, č. 8, s. 232).
Petrášová, Madeleine: Sázka do loterie (Melodie 9, 1971, č. 2, s. 35).
Sýkora, Jan K.: Čestný občan města Er (Melodie 10, 1972, č. 9, s. 274).
Rejžek, Jan: Michala Prokopa leštění Mahagonu. (Melodie 13, 1975, č. 5, s. 213).
Černý, Jiří: Nad Framusem zas hoří hvězda ranní (Melodie 18, 1980, č. 10, s. 293).
Tůma, Jaromír: Nad 5. albem Michala Prokopa a Framusu (Mladý svět 1986, č. 35, s. 31).
Tůma, Jaromír: Hráči se mění, kvalita zůstává (Mladý svět 1988, č. 36, s. 31).
Konrád, Ondřej: Zpěvák pro víc než jednu generaci (Melodie 1989, č. 4, s. 100).
Tůma, Jaromír: Gesto pro doma, Nu-Trio na export (Mladý svět 1989, č. 20, s. 31).
Mičkalová, Petra: Parlament Everyday (Rock & Pop 1992, č. 11, s. 22).
Lindaur, Vojtěch: Zítřek nikdy neví (Rock & Pop 1997, č. 6, s. 84).
www.michalprokop.cz
Jaromír Tůma Datum poslední změny: 12.11.2003