Český hudební slovník osob a institucí

Mefisto

Mefisto, pražská beatová skupina, zahájení činnosti 1963.

Na podzim 1963, kdy už česká hudební scéna reagovala na nástup liverpoolského mersey-soundu a britského rhythm-and-blues, založili skupinu vyznavači tradičnějších stylů František Kopal (tenorsaxofon, leader), Milan Vobliza (ex-Crystal, bicí) a Tomáš Weber (sólová kytara). Po návratu z vojenské služby jí vtiskli výraznou pečeť kytaristé Ota Jahn, silně ovlivněný britskými Shadows (před vojnou vedl pražskou skupinu Stíny), a na klasický rock´n´roll orientovaný Petr Kaplan. Skupinou prošli rovněž Antonín Gondolán, Jiří „Kuzma" Dospěl (basové kytary), Zdeněk Rytíř (doprovodná a basová kytara), Jiří Janda (saxofon, bratr Petra Jandy a Slávka Jandy) a další osobnosti.

Ještě pestřejší byl výčet zpěváků, stálých i hostujících (Michaela Prunerová, Jaromír Mayer, ale i Karel Gott, Pavel Sedláček, Eva Pilarová, Josef Laufer, Yvonne Přenosilová), neboť Mefisto v tradičních černých oblecích místo do rockových klubů směřovalo na scény malých hudebních divadel. První stálé angažmá poskytla Laterna Magica a v roce 1965 doporučil dirigent Josef Vobruba skupinu na stálý úvazek divadlu Rokoko. Textař Jan Schneider napsal představení Čekání na slávu pro novou generaci zpěváků, kteří povýšili Rokoko na protiváhu Semaforu, a Mefisto začalo pravidelně vystupovat a nahrávat s Václavem Neckářem (hit Stín katedrál autorské dvojice Karel Svoboda – Ivo Fischer), Helenou Vondráčkovou, Martou Kubišovou (hity Nechte zvony znít a Lampa) a Waldemarem Matuškou. Vedle toho však dále pořádalo vlastní produkce, někdy i v zahraničí (SRN v roce 1966, TV show Euro-Party o rok později v Paříži). V roce 1966 nahrála skupina hudbu k filmu Každý mladý muž režiséra Pavla Juráčka. Jakkoli byla vázaná na zpěváky, široce uplatnila instrumentální skladby, od osvědčených žertů pro saxofon (Yakety Sax, Slepice) přes kytarovky skupin Shadows a Ventures až po nahrávky Start Gemini a Návrat Gemini s dominujícím klavírem Karla Svobody, které vyšly také na německém trhu u společnosti Montana. Svoboda, stále žádanější jako skladatel, se však 1967 zřekl každodenních závazků ke skupině, i když zůstal jejím hostem a sympatizantem.

Z Rokoka přešlo Mefisto v roce 1968 do Semaforu a do roku 1970 rozšířilo svou enormní produkci na více než 30 singlů. Na bouřlivě se rozvíjející rockové scéně však působilo uhlazeně a akademicky, stylově se posunulo do mainstreamu, přestože v jeho řadách působil v letech 1964–67 kytarista, zpěvák a hráč na foukací harmoniku Petr Kaplan, propagátor amerického rock and rollu. Právě on přivedl skupinu, která se v první polovině 70. let za nezájmu veřejnosti rozešla, v roce 1989 znovu k životu s bývalými spoluhráči Otakarem Jahnem, Jiřím Dospělem a Milanem Voblizou a s jediným nováčkem, klávesistou Jiřím Blábolilem. V "novém" Mefistu překvapil Kaplan nebývalým autorským nasazením a když M-Art vydal záznam koncertu 30 let rock and rollu z pražské Lucerny, kde Mefisto doprovodilo mj. zpěváky Viktora Sodomu, Pavla Sedláčka, Pavla Bobka a Petra Jandu, Kaplan zde byl jako autor hudby i textů zastoupen čtyřikrát. V obsazení ansámblu se „legendy" (mj. saxofonista Míla Růžek, basový kytarista a zpěvák Pavel Chrastina, z Austrálie se navrátivší zpěvák Jirka "Bíbr" Šimák) střídají a prolínají se svými nástupci z mladší generace; spojují je retrospektivní rock'n'rolly, ale i country a instrumentálky, interpretované spíše k tanci než k poslechu.