Český hudební slovník osob a institucí

Vrba, Pavel

Vrba, Pavel, textař, básník, libretista, publicista, narozen 16. 4. 1938, Brno, zemřel 7. 9. 2021, Praha.

Moravský rodák vyrostl v Praze, kde se prosadil jako jeden z nejvýznamnějších autorů písňových textů. Absolvent vyšší průmyslové školy s matematikou, do roku 1966 povoláním projektant Výzkumného ústavu obráběcích strojů, se k jejich tvorbě dostal přes aktivní hraní, od výuky na violu až po veřejné produkce na kytaru a klarinet. Z amatérských beatových a jazzových souborů, jimiž prošel, byli nejznámější Sputnici, kde se poznal s Eduardem Krečmanem a po jeho vzoru zaměřil své zájmy na psaní textů, z nichž jako první vyšly na deskách Karty nelžou s Evou Pilarovou a Mám ráda cestu lesní s Helenou Vondráčkovou.

V následném svobodném povolání, do něhož 1971 zasáhla stáž v muzikálových divadlech v Londýně a 1991 funkce dramaturga Hudebního divadla v Karlíně a tříměsíční studijní pobyt v USA a Kanadě, napsal a realizoval impozantní množství asi 2 000 textů prakticky pro všechny význačné domácí interprety (Lucie Bílá, Karel Gott, Olympic, Iveta Bartošová, Bára Basiková, Pavel Bobek, Citron, Michal David, Miroslav Donutil, Karel Hála, Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, Daniel Hůlka, Petra Janů, Jana Kratochvílová, Marta Kubišová, Leona Machálková, Waldemar Matuška, Václav Neckář, Eva Olmerová, Michal Prokop, Marie Rottrová, Lešek Semelka, Petr Novák, Petr Spálený, Věra Špinarová, Hana Zagorová, Jitka Zelenková, Karel Zich, Petra Černocká, Karel Černoch, Milan Drobný, Lenka Filipová, Katapult, Stanislav Hložek, Dalibor Janda, Petr Muk, Viktor Sodoma, Jiří Štědroň, Naďa Urbánková, Pavel Vítek aj.). Na hudebních festivalech získal mnohá ocenění (dvakrát zlatá - Šaty z šátků v interpretaci Leška Semelky 1979, Co je vůbec v nás s Olympikem 1985, jednou stříbrná a bronzová Bratislavská Lyra, dvakrát stříbrná a jednou bronzová Děčínská kotva, Tip Melodie v roce 1980, výroční cena ČHF 1991 za textovou tvorbu, druhá cena (první nebyla udělena) v národní soutěži o nový muzikál v roce 1992 za 451° Fahrenheita – Zapalovač. Pamětníci i mladší generace si s potěšením znovu přehrávají a zpívají Vrbou otextované hity Jasná zpráva, Osmý den, Kdybych já byl kovářem, Jako za mlada, V stínu kapradiny, Dáma při těle, Říkej mi, Jedeme dál, Jména, Lampa...

Při této kvantitě Vrba nepropadl rutině a neopakuje se. „Musím ctít jednotu formy a obsahu," obhajoval v roce 1986 v rozhovoru pro Mladý svět (č. 22, s. 31) svou závislost na hudební předloze, kterou mu dodají skladatelé. Přesto čas od času vyvolá polemiku neobvyklými metaforami, sémantickými hříčkami či novotvary a některá slovní spojení z jeho textů vstoupila do obecné mluvy („jasná zpráva", „jedeme dál", „tůdle-nůdle", „je mi líno"). „Psaní je obtížná disciplína, která vyžaduje značné zázemí," pokračoval v rozhovoru, který má i dnes platnost: „Autor musí být jazykově vyspělý, ale i pracovitý, neopotřebovaný, se smyslem pro pravdu. A hlavně by měl číst, neustále číst, jako to stihnu já, přestože jsem zapojený do kolotoče, kterému se říká tempová produkce."

Spojil mnohé texty v celky ať již divadelního, filmového a televizního charakteru, nebo v nahrávacích projektech Jana Spáleného či skupin Olympic, Blue effect, Synkopy a Bohemia. Zejména Hudební divadlo Karlín těžilo ve svých jevištních inscenacích z Vrbova spoluautorství v muzikálech a hrách Mazlíčkové, Cikáni jdou do nebe, Zahraj to znovu, Same, Povečeříme v posteli a 451° Fahrenheita - Zapalovač. Také na výroční ceně Thalie 2001, kterou obdržela Marta Kubišová za provedení Webberova a Blackova komorního muzikálu Líp se loučí v neděli v divadle Ungelt, má podíl Vrbovo přebásnění. Neméně vstřícná k uvádění Vrbových poém (Můj Ahasver, Mizející Praha) byla už v sedmdesátých letech pražská poetická vinárna Viola, naopak až k současnosti se váže spolupráce s divadlem Ta fantastika (muzikál Královna Antoinetta, se spoluautory Karlem Svobodou, Jiřím Škorpíkem a Jiřím Hubačem).

Vedle textů se hudebního života dotýkají i Vrbovy knihy Praha - kaleidoskop velkoměsta, Yvetta Simonová a její osudoví muži, ...A prošlo tu 60 + 6 andělů, Můj Ahasver, sbírka textů Jasná zpráva, NOHY viděné očima Jakuba Ludvíka a Pavla Vrby a dětská Medvědí knížka. Hudební vzdělání sblížilo Vrbu rovněž s vážnou hudbou, jejímuž jazyku se dokázal přizpůsobit např. v adaptacích děl Johanna Sebastiana Bacha Air a Ave Maria pro Lucii Bílou či barokních áriích pro Karla Gotta a Evu Urbanovou. I přes žánrově rozmáchlou, stylově obšírnou tvorbu však Vrba zůstává v podstatě rockerem, o čemž svědči diskografie nejdůležitějších autorských alb.

15. dubna 2008 vzpomenul Vrbových sedmdesátin koncert v pražském divadle Hybernia, který zaznamenala a odvysílala Česká televize a Popron ho vydal na CD. K tvůrcovu jubileu se 29. dubna 2008 vrátila rovněž Česká televize (kanál ČT 2) která uvedla dokument Můj Ahasver, na kterém takřka rok pracoval režisér a kameraman Rudolf Kudrnáček.