Český hudební slovník osob a institucí

Konzervatoř a Vyšší odborná škola Jaroslava Ježka

Konzervatoř a Vyšší odborná škola Jaroslava Ježka, hudebně vzdělávací instituce, zahájení činnosti 1991 (Konzervatoř Jaroslava Ježka), 1993 (Konzervatoř a Vyšší odborná škola Jaroslava Ježka), Praha.

Inspirujícím základem pro vznik Konzervatoře Jaroslava Ježka (1991) a později i Vyšší odborné školy (1993) se stala ve své době jedinečná a úžeji žánrově zaměřená Lidová konzervatoř (1958). Její počátky sahají do doby, kdy vzniklo při Městském domu osvěty Ústředního národního výboru hlavního města Prahy Oddělení lidové zábavy (1957), jehož zaměstnanci měli metodicky vést veškerou uměleckou činnost zejména neprofesionálních umělců v oblasti nonartificiální hudby. Jednalo se o žánrově i nástrojově pestré typy hudebních souborů, složené z tzv. lidových hudebníků, kteří plnili nejčastěji poptávku po hudbě určené k zábavě. Vedoucím tohoto oddělení se stal skladatel Vadim Petrov. Hlavním úkolem této instituce bylo vzdělávání a zvyšování kvalifikace hudebníků z oblasti nonartificiální hudby, a to zejména zavedením hudebně teoretických kurzů. Jejich počet se postupně zvyšoval, stejně tak i okruh školících spolupracovníků, což následně vedlo ke vzniku Lidové konzervatoře (1958), jejímž ředitelem se stal Vadim Petrov. Toto vzdělávací zařízení mělo připravovat tzv. lidové hudebníky pro povinné kvalifikační zkoušky. Vzorem se stalo oddělení výuky jazzové, populární, ale i filmové hudby na univerzitě v Bostonu, Berklee College of Music (1945). Na výuku byli najímáni všeobecně uznávaní odborníci, kterým se mimo jiné také postupně zadávalo vypracování skript a učebnic, takže pro potřeby Lidové konzervatoře vznikla řada knižních učebních titulů: Vadim Petrov: Úvod do klavírní improvizace, Jaroslav Kofroň: Učebnice harmonie (Praha 1958), Jaromír Soukup: Hlas, Zpěv, pěvecké umění (Praha 1959), Vladimír Poš: Nauka o hudebních formách (Praha 1961), Lubomír Dorůžka: Stručný nástin dějin jazzové a moderní taneční hudby (Praha 1963), Jan Rimon: Cvičení pro zpěváky moderní taneční hudby a jazzu (Praha 1965), Jaroslav Kofroň: Učebnice intonace a rytmu (Praha 1967), Robert Rosner: Abeceda zpěváka pop-music (Praha 1969). Kurzy nabízely vzdělání v oblasti skladby, aranžování, dirigování, hry na hudební nástroje se zaměřením na jazz, zpěv, ale i scénického a společenského tance a herectví pro tzv. divadla malých forem. Kompoziční katedru vedl Vadim Petrov, dirigentskou Karel Fiala, teoretickou Emil Hradecký, instrumentální Jaroslav Kofroň, pěveckou Vladimír Soukup, klavírní Valentina Kameníková a hereckou (od roku 1962/63) Ivan Vyskočil. Mezi další osobnosti, kteří škole vtiskli její specifický charakter, patřili např. Harry Macourek, Zdeněk Pulec, Inka Zemánková, Vlasta Průchová, Jiří Jirmal, Zdeněk Zahradník, Jindřich Němeček, Vlastimil Kloc a další.

Škola se dlouho snažila získat statut řádné konzervatoře, která by se specializovala na oblast nonartificiální hudby. Tehdejší stranické orgány ale velmi často považovaly tuto uměleckou oblast za ideologicky podezřelou a všechny prozatímní pokusy o získání statutu konzervatoře zůstaly neúspěšné. Těsně před srpnovou okupací v roce 1968 byl konečně na ministerstvu školství schválen návrh na vznik nové hudební školy. Dekret byl tehdejším ministrem dokonce již podepsán, ale politická situace v zemi zabránila připravené realizaci pojmenovat školu Konzervatoří Jaroslava Ježka a včlenit ji do systému středních odborných škol. Na místo toho byla na dalších dvacet let začleněna do soustavy lidových škol pod názvem Lidová škola umění – kurzy pro pracující – specializované účelové studium. Vadim Petrov byl v důsledku nesouhlasu se vstupem vojsk na naše území nucen odejít, takže se proces vzniku školy úplně zastavil.

Novým ředitelem se stal Vladimír Suchý (1968–71), později Eduard Šidla (1977–81), Antonín Páleník (1971–88) a Zdeněk Bednář (1988–90).

Přes všechna negativa, která byla znamením probíhající normalizace ve společnosti, škola neutrpěla na kvalitě vyučujících. Sedmdesátá léta byla charakteristická užším směřováním výuky zejména k jazzu. Studium se ustálilo ve čtyřleté podobě. Školu navštěvovali i absolventi konzervatoří nebo vysokých hudebních škol, na konci studia získávali osvědčení o absolutoriu. Od roku 1970 na škole působil Věroslav Neumann, Karel Velebný (hudební teorie), dále například Milan Jíra (skladba a aranžování, 1971–76), Karel Růžička (od roku 1983 improvizace, později skladba, jazzový klavír), Jan Hynčica (trombon), Josef Vejvoda (bicí), Jiří Verberger (improvizace), Jan Soumar (zpěv), Rudolf Rokl (jazzový klavír), Harry Macourek (skladba, dirigování), mezi žáky byli například Antonín Bílý, Jiří Cerha, Petr Janda, Karel Zich, Karel Vágner a další. V roce 1981 bylo založeno oddělení zaměřené na muzikálovou produkci a moderní scénický tanec (vedoucí Moravcová 1981–88, Štěrbová 1988–96, Rebcová 1996–99, Štarková 1999–2000). V roce 1983 vzniklo oddělení Tvorby textu a scénáře pro oblast populární hudby a jazzu. Prvními vyučujícími byli Drahoš Čadek a Marek Stašek, později např. Pavel Kopta, Josef Brukner, Jiří Suchý, Ivan Vyskočil, Otakar Roubínek, Zdeněk Borovec, Ladislav Kantor.

Koncem 80. let začala znovu snaha o získání statutu střední školy. Alena Stašková byla pověřena ministerstvem školství, aby zmapovala estrádní neboli čtyřletá hudební učiliště v Sovětském svazu. Přes veškerou snahu získala škola statut konzervatoře až v roce 1990. O rok později začala přijímat první studenty. Škola se musela přetransformovat z lidové školy umění na konzervatoř, ovšem udržela si některá svá specifika, například zaměření na hudbu jazzového okruhu a pedagogické působení některých učitelů-jazzmanů s vlastní uměleckou praxí (např. Karel Růžička, Jaromír Honzák). Díky souhlasu dědiců Jaroslava Ježka se škola od roku 1991 jmenuje podle jednoho ze zakladatelů české populární hudby. V roce 1993 vznikla Vyšší odborná škola při konzervatoři Jaroslava Ježka (obor Jazz vznikl roku 2003 zásluhou kontrabasisty a skladatele Jaromíra Honzáka).

Jako první nastoupil do funkce ředitele po přetransformování na konzervatoř klavírista Jan Vrána. Po jeho odvolání v roce 1994 řídil konzervatoř vedením dočasně pověřený vedoucí Oddělení tvorby textu a scénáře Marek Stašek. Po řádném konkurzním řízení nastoupil v roce 1995 na místo ředitele Karel Vraný, který vedl konzervatoř až do roku 2008. Za působení Karla Vraného (1995–2008) škola získala vlastní budovu (od roku 1998 sídlí v Praze 4, Roškotově ulici č. 4), změnila a přizpůsobila strukturu výuky společenským požadavkům, v roce 2002 vzniklo muzikálové oddělení, kterým prošli např. Radka Fišarová, Tomáš Beroun, Zdenka Trvalcová, Tomáš Savka, Kamila Nývltová, Leona Černá, Markéta Procházková a mnoho dalších. Od roku 2005 působí při škole Big Band Vvšší odborné školy a konzervatoře Jaroslava Ježka pod vedením Milana Svobody. V roce 2009 vedl konzervatoř Milan Purnoch, současným ředitelem školy je od školního roku 2012/2013 Eduard Klezla. Dnes má škola kapacitu až 350 studentů, kteří v šestiletém studiu navštěvují následující různé studijní obory z oblasti hudby a hudebně dramatického umění. Vyučuje se v oddělení skladby (vedoucí Michal Macourek), dirigování (vedoucí Hynek Farkač), strunných nástrojů (vedoucí Petr Kořínek), oddělení kytarové (vedoucí Jaromíra Ježková), dechových a bicích nástrojů (vedoucí Mario Mesany), oddělení klavírní (vedoucí Jaroslav Wagner), oddělení pěvecké (vedoucí Tomáš Beroun), oddělení muzikálové (vedoucí Yvona Balašová), oddělení hudební teorie (vedoucí Pavel Bělík). Vzdělání se zpravidla ukončuje absolutoriem, žáci však mohou ukončit studium také maturitní zkouškou. V rámci Vyšší odborné školy probíhá tříleté studium oboru zaměřeného na tvorbu textu a scénáře (vedoucí Jiří Svěrák) a oboru hudba se zaměřením na jazz (vedoucí Milan Svoboda). Škola rozvíjí mezinárodní spolupráci se vzdělávacími institucemi, např. s Berklee College of Music Boston (USA), Jazz Akademií a Technickou univerzitou Dortmund (Německo). Spolupracuje s Českým rozhlasem, Divadlem Broadway v Praze, Divadlem Hybernia v Praze, jazzovými pražskými kluby Reduta Jazz Dock, Jazz Republic, umožňuje účast žáků na přehlídkách, soutěžích či festivalech doma i v zahraničí.