Český hudební slovník osob a institucí

Vajnar, František

Vajnar, František, dirigent, houslista a pedagog, narozen 15. 9. 1930, Strašice, zemřel 9. 12. 2012, Praha.
 
V letech 1945–52 studoval hru na housle u Karla Šnebergra na pražské konzervatoři. Od 1948 byl žákem Aloise Klímy v dirigentském oddělení konzervatoře (absolvoval 1952). Ještě v době studií působil jako houslista: byl členem orchestru Národního divadla v Praze (1951–53), poté se již soustředil k činnosti dirigentské. V letech 1953–55 byl dirigentem Armádní opery Praha, 1955–60 dirigentem Hudebního divadla v Karlíně, 1960–62 dirigentem Státního divadla v Ostravě. Od roku 1962 do 1974 působil jako šéf opery v Divadle v Ústí nad Labem, 1974–80 byl dirigentem opery Národního divadla v Praze. 1979 převzal po Jaroslavu Krombholcovi funkci šéfdirigenta Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze (do 1985). Zároveň byl 1980–82 šéfdirigentem Komorního a symfonického orchestru v Örebro ve Švédsku, v letech 1982–84 dirigentem České filharmonie. Po ukončení práce v rozhlasovém tělese byl 1985–87 šéfem a 1987–90 dirigentem opery Národního divadla v Praze. 1991–93 působil ve funkci šéfdirigenta ve Státní opeře Praha, 1991–2001 byl šéfdirigentem Filharmonie Hradec Králové.
Souběžně působil v letech 1974–75 jako pedagog na pražské konzervatoři, od roku 1975 pak na Akademii múzických umění (v roce 1997 jmenován profesorem pro obor dirigování). Významnější žáci: Vojtěch Spurný, Jiří Štrunc, Stanislav Vavřínek, Norbert Baxa, Jiří Malát, Tomáš Netopil, Marek Štryncl a další. V roce 1990 vedl mistrovské kursy na The Queen´s University Of Belfast v severním Irsku; od 1995 do 2003 vedl společně s Otakarem Trhlíkem dirigentské kursy pro zahraniční dirigenty v Hradci Králové.
Vajnar byl členem a předsedou odborných porot soutěží (dirigentské soutěže Pražského jara byl členem – 1985, 1995 a 2007, předsedou – 2000), dále byl členem poroty soutěže Artura Toscaniniho v italské Parmě – 1987, členem poroty Wiener Internationaler Musik Wettbewerb ve Vídni – 1992, členem a dvakrát i předsedou poroty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech – 1997–2000.
František Vajnar pořídil více než sto gramofonových nahrávek pro firmy Supraphon, Panton, EMI, Bluebell OF Schweden atd. (mimo jiné opery Bedřicha Smetany Hubička, Antonína Dvořáka Šelna sedlák, Vitězslava Nováka Lucerna, Josefa Bohuslava Foerstra Eva, Jiřího Pauera Zuzana Vojířová, Ivo Jiráska Medvěd a dalších, dále symfonické skladby Emila Hlobila, Eugena Suhoně, Jana Hanuše, Bohuslava Martinů, Vítězslava Nováka, Otmara Kvěcha, Josefa Matěje, Zdeňka Šestáka, Dmitrije Šostakoviče atd.
V roce 1980 byl Vajnarovi udělen titul Zasloužilý umělec; v Rio de Janeiro, kde získal čtvrt cenu a titul laureáta dirigentské soutěže, byla jeho umělecká činnost v roce 1974 oceněna Medailí Villy-Lobose. Vajnar obdržel rovněž Zlatou desku Supraphonu (1978), Kulturní cenu města Hradec Králové (1994) apod.
Vajnar dělil po celou dobu své umělecké kariéry vlastní zájem mezi operní praxi a řízení symfonických a komorních těles. Dirigoval téměř ve všech evropských zemích, v USA, ve státech Jižní Ameriky, v Japonsku, v Kanadě, v Austrálii, v Singapuru. Několikrát řídil koncerty České filharmonie, Symfonického orchestru Československého rozhlasu a Pražského komorního orchestru a představení opery Národního divadla v rámci festivalu Pražské jaro. Významnou součástí Vajnarova uměleckého působení byla práce se souborem Collegium musicum Pragense, jehož byl od roku 1968 uměleckým vedoucím, a to až do roku 1993, kdy soubor svou činnost uzavřel.
Významná nastudování oper: Smetanova Prodaná nevěsta v Opeře v Sydney (1981, šlo o vůbec první provedení díla v Austrálii), tamtéž a v Melbourne uvedl rovněž nastudování Dvořákovy opery Rusalka (1994). V irském Wexfordu provedl Vajnar 1989 Prokofjevovu operu Zásnuby v klášteře; jeho mimořádně široký operní repertoár zahrnoval dále díla Giuseppe Verdiho, Giaccoma Pucciniho, Wolfganga Amadea Mozarta, Richarda Wagnera, Gioacchina Rossiniho, George Bizeta, Ludwiga van Beethovena, Richarda Strausse, Pjotra Iljiče Čajkovského, Julese Masseneta, Modesta Petroviče Musorgského, Carla Marii von Webera, Karla Amadea Hartmanna (Simplicius Simplicissimus), Benjamina Brittena, Maurice Ravela, Hanse Wernera Henzeho (Venkovský lékař), Ruggiera Leoncavalla a mnoha dalších autorů, z české tvorby pak provedl Vajnar celé operní dílo Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Josefa Bohuslava Foerstra, Leoše Janáčka, dále opery Bohuslava Martinů, Eugena Suchoně, Ivo Jiráska, Josefa Boháče, Jiřího Pauera, Jana Franka Fischera a dalších.