Jiránek, Jaroslav
Charakteristika: Muzikolog, estetik, kritik, pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:21.8.1922
Datum úmrtí/ukončení aktivity:19.7.2001
Text
Jiránek, Jaroslav, muzikolog, estetik, kritik, pedagog, narozen 21. 8. 1922, Praha, zemřel 19. 7. 2001, tamtéž.
Studoval na reálném gymnáziu v Praze (maturita 1941), ve hře na klavír byl mimořádným žákem pražské konzervatoře, kterou pak 1943 řádně absolvoval ve třídě Václava Štěpána. Mistrovskou školu konzervatoře absolvoval 1947 u Ilony Štěpánové-Kurzové a do roku 1948 veřejně vystupoval jako pianista. Zároveň studoval filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (k jeho učitelům patřili zejména Arnošt Kolman, Jan Blahoslav Kozák, Jan Mukařovský, Jan Patočka), kde 1948 dosáhl titulu PhDr. Titul docent získal 1960 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru dějiny a teorie novodobé hudby, 1966 DrSc. za práci Asafjevova teorie intonace, její geneze a význam; profesorem byl jmenován 20. 4. 1990.
Od mládí byl levicového zaměření a činný v Komunistické straně Československa. Působil jako lektor marxismu-leninismu na pražských vysokých školách, byl odborným asistentem Katedry filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd u Ladislava Štolla (1950). V letech 1950–52 pracoval v Československém rozhlase jako vedoucí uměleckého programu a zástupce programového ředitele a byl zde nositelem a vykonavatelem poúnorových ideologických trendů a personálních čistek. Od roku 1950 zastával vedoucí funkce ve Svazu československých skladatelů, v letech 1953–60 byl šéfredaktorem a pak předsedou redakční rady svazového časopisu Hudební rozhledy; spolu s Bohumilem Karáskem byl vedoucím redaktorem.
V letech 1953–62 pracoval jako vědecký pracovník Kabinetu pro studium díla Zdeňka Nejedlého (v rámci ČSAV – Československé akademie věd), což mu spolu s rostoucími muzikologickými aktivitami vytvořilo předpoklady pro založení a vedení nově zřízeného Ústavu pro hudební vědu ČSAV. Ředitelem zde byl v letech 1962–71, zároveň byl šéfredaktorem ústavního čtvrtletníku Hudební věda, funkcionářem v ČSAV. Vzhledem k dění v ústavu a v ústavním periodiku během Pražského jara a vzhledem k tomu, že odmítl vykonat požadovanou tzv. sebekritiku, byl přes své dřívější prorežimní zásluhy z ředitelské funkce odvolán a převeden v rámci ČSAV zpět do nejedlovského kabinetu jako odborný pracovník-specialista; od 1981 byl zaměstnán v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Od 1982 přednášel na Hudební fakultě AMU estetiku a teorii hudby (poprvé zde byl zaměstnán již od 1. 10. 1948 do 30. 9. 1950), po jmenování profesorem byl krátce i vedoucím katedry teorie a dějin hudby, emeritován byl k 31. 7. 1991; působil zde jako externí pedagog až do roku 2000. Jako externista vyučoval v letech 1993–97 též na Katedře muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde přednášel zejména o estetice a sémiotice a vydal některé své spisy. Za svého života obdržel různé ceny a vyznamenání, v Olomouci vyšel roku 1997 sborník Musicologica Olomucensia VI. In Honorem Jaroslav Jiránek (zde je v němčině publikována jeho výběrová bibliografie a v předmluvě Jana Vičara stručně pojednána životní dráha). Jiránkovou spolupracovnicí byla dlouhodobě jeho druhá manželka Milada Ladmanová, která pro něj připravovala materiálové studie, přepisy a rejstříky.
Jako muzikolog a estetik se Jiránek vyvíjel velmi složitě a rozporuplně. V počátcích jednoznačně vycházel z estetických a muzikologických koncepcí Zdeňka Nejedlého a dobové sovětské hudební vědy a publicistiky, patřil k představitelům trendu tvrdé komunistické ideologičnosti v kulturní politice i ve vědě. Postupem doby, aniž se do smrti nepřestal pokládat za marxistu (své vyloučení ze strany i odvolání z funkcí chápal jako pokřivení správných principů; marxismus chtěl brát jako otevřený systém), se jeho rigorózní postoje změkčovaly. Umožňoval v jisté míře vědeckou i jinou diskusi (sám byl brilantním řečníkem a vášnivým diskutérem, což se projevovalo i v pedagogickém působení), pěstoval po dobu své ředitelské funkce v ústavu celkem liberální personální politiku, snažil se o mezinárodní muzikologické kontakty (včetně západoevropských zemí) a názorové výměny; pracovně byl náročný na sebe i na své okolí. V letech tzv. normalizace se u něj projevovaly snahy režimově se zavděčit a tudíž i názorové recidivy, jak dosvědčuje např. publikace Socialistický realismus jako vůdčí ideově estetický princip naší současné hudební tvorby (1980).
V estetice (resp. hudební estetice) byl celoživotně stoupencem tzv. obsahové estetiky, kterou se snažil vyztužit zprvu Asafjevovou intonační teorií (jejím průkopníkem a šiřitelem byl povždy), později též studiem a využíváním různých sémiotických přístupů, namnoze zprostředkovávaných generačním druhem a v některých ohledech názorovým souputníkem i oponentem Jaroslavem Volkem. Sémiotickou orientaci rozvíjel Jiránek v 70. a 80. letech v prostředí tzv. Týmu pro vyjadřovací a sdělovací systémy umění, který v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV vedl ředitel Sáva Šabouk, a v prostředí tzv. Pražského týmu pro hudební sémiotiku, jenž s Volkovou spoluúčastí působil v sekci hudební vědy Ústavu teorie a dějin umění. Slabinou Jiránkových přístupů, která byla a je stále připomínána, byl nedostatek specifické muzikologické průpravy, zejména hudebně historiografické (i v práci na edicích se většinou omezoval na psaní předmluv apod.). Naproti tomu nepopiratelné pianistické umění a hluboké zvládnutí teoretických problémů hudební interpretace (přirozeně zejména klavírní) mu otevřelo cestu k analytickým pohledům na interpretační umění vůbec (nepříliš úspěšně se pokoušel iniciovat i organizovanější výzkum v této oblasti); opakovaně se zabýval zjevem Svjatoslava Richtera, věnoval značnou pozornost i dalším pianistům. Vedle této „umělecké" přednosti disponoval Jiránek i znalostmi v oblasti hudební teorie, což mu umožňovalo nejenom teoretické přístupy, ale též tvorbu minuciézních a mnohdy i citlivých analýz konkrétních děl, a to zejména v oblasti romantické hudby. Autorem, kterému Jiránek věnoval vedle Bedřicha Smetany největší pozornost, byl Zdeněk Fibich (vedle monografie to byly i práce na edicích, sleeve-notes apod.); na sklonku života soustředil své síly na uskutečnění mezinárodní konference k jeho dvojímu výročí (1850–1900), konané na Hudební fakultě AMU 20.–22. 11. 2000 (byl prezidentem konferenční komise a chairmanem prvního bloku referátů, své příspěvky publikoval ve sborníku). Ve své muzikologické publicistice pojednával Jiránek o různých jevech hudebního života: psal kritiky operních představení a koncertů, jubilejní články a nekrology, recenze odborných publikací apod.
Vyřazení z politických, organizačních apod. aktivit v 70. a 80. letech Jiránkovi paradoxně pracovně uvolnilo ruce, a tak se stal při své píli a houževnatosti a přímo vášni pro vědeckou práci patrně nejhojněji publikujícím českým muzikologem druhé poloviny 20. století; hodnota produkce je však značně nevyrovnaná. Solidní, byť silně ideologicky poznamenaný, byl již jeho první muzikologický opus, věnovaný osobnosti syna Zdeňka Nejedlého, skladatele Víta Nejedlého. Originální a významný výkon představovalo Jiránkovo usoustavnění Asafjevových myšlenek, představené zejména ve spisu Asafjevova teorie intonace, její geneze a význam; Jiránkovo úsilí o prosazení Asafjevovy koncepce bylo celkem pozitivně registrováno i v mezinárodním kontextu a Jiránek sám byl pokládán v daném oboru (jakož i v oblasti hudební sémiotiky vůbec) za jednu z autorit. Velkou aktivitu rozvíjel Jiránek v týmu dlouhodobě připravujícím velkou monografii o života a díle Bedřicha Smetany a sám připravil dva rozměrné svazky věnované skladatelovu opernímu dílu (přispěl i k dotváření nepublikovaného svazku, zabývajícího se dílem klavírním). Pojednal zde v jakémsi jednotném schématu velmi podrobně jednotlivé opery, přičemž vydatně uplatnil přístupy intonační analýzy a statistické metody (hlavně při rozborech melodiky a harmoniky). Jak zpětně ukazuje ohlas a dlouhodobá recepce, práce má slabiny např. v určité rigiditě metodologie i stylistiky, někdy i v neadekvátnosti přístupů (přemíra formalizovaných údajů s problematickou výpovědní hodnotou) a v mezerovitosti (absentuje sledování osudů děl); mimořádně rozsáhlý a pracný výzkum tak nepřinesl v plném rozsahu přijatelné a uplatnitelné výsledky. V pozdějších Jiránkových pracích sémiotických se stále projevovalo zakotvení v Asafjevově intonační teorii (to vlastně přinejmenším zmenšovalo možnost adekvátně analyticky přihlížet k jiným hudebním typům, než je hudba v rozmezí klasicismus – „klasikové" 20. století), ve starších „obsahových" hudebních estetikách, v hledání korespondencí s hudebně estetickými názory Harryho Goldschmidta, Hanse Heinricha Eggebrechta atp.
V periodiku Hudební věda (1993, 1994) polemicky reagoval na Jiránkovo pojetí hudební sémiotiky a konkrétně na stať K současnému stavu sporu o hudební sémiotiku Vladimír Karbusický statí Smysl a význam v hudbě.
Jiránek byl velmi silnou, agilní a dynamickou osobností a takto se v druhé polovině 20. století významně, byť rozporuplně podílel na formování české kulturní a speciálně hudební politiky, (hudební) estetiky, a především na organizačním i myšlenkovém dění v české muzikologii. Na organizačním poli se Jiránkovy aktivity realizovaly (v době mezi Únorem 1948 a začátkem tzv. normalizace) zejména v jeho činnosti ve Svazu československých skladatelů a v Ústavu pro hudební vědu ČSAV (koncepčně též v iniciaci a vedení velkých týmových projektů); k odborné (vědecké) práci se zaměřoval od poloviny padesátých let, kdy po několik desetiletí vytvářel své rozsáhlé vědecké, vědecko-popularizační a publicistické dílo. To je značně nepřehledné, protože autor často publikoval (a na vědeckých konferencích uplatňoval) několik víceméně souběžných verzí svých prací (včetně jazykových mutací) a dílčí studie vtěloval do syntetičtějších děl, resp. k některým tématům se průběžně na různých úrovních a v různých podobách vracel. Produkce je hodnotově rozrůzněná: část z odstupu let představuje jen faktografický přínos, část cenný studijní materiál pro historické studium (na téma vztahů mezi dobou – vědou – politikou – ideologií – etikou), část představuje nepopiratelné snahy o odborné výkony; to zejména na poli systematické hudební vědy a její metodologie. Jiránkova osobnost a dílo jsou v zahraničí i díky hojným cizojazyčným publikacím a časté účasti na mezinárodních akcích (konference muzikologické, estetické, kulturně politické – viz např. i kongres Hudba a politika, konaný ve Vídni 1991) respektovány a řazeny ke stěžejním fenoménům české muzikologie, zatím co doma jsou v přítomné době nanejvýš chápány jako jevy výrazné a zejména dobově vlivné, leč výrazně kontroverzní.
Dílo
Dílo literární
Knižní (samostatně vydané) publikace
Zdeněk Nejedlý učitel mladé generace (Praha, Národní hudební vydavatelství-Orbis 1952);
Vít Nejedlý. Z historie bojů o novou, socialistickou kulturu (Praha, SNKLHU 1959);
Zdeněk Fibich (Praha, SHV 1963, Praha, HAMU 20002);
Umění rozezpívat myšlenku (Pokus o intonační analýzu) (Praha, Panton 1965);
Příspěvek k teorii a praxi intonační analýzy (Praha, DILIA 1965);
Asafjevova teorie intonace, její geneze a význam (Praha, Academia 1967);
Vztah hudby a slova v tvorbě Bedřicha Smetany (Praha, Academia 1976);
Tajemství hudebního významu (Praha, Academia 1979; německy jako Zu Grundfragen der musikalischen Semiotik, Berlin, Verlag Neue Musik 1985);
Socialistický realismus jako vůdčí ideově estetický princip naší současné hudební tvorby (spolu s textem Jaroslav Jiránek-Milada Ladmanová: Hovory o intonaci, Praha, Divadelní ústav-Olympia 1980; rotaprint, neprodejný metodický text);
Muzikologické etudy (Praha, Panton 1981);
Smetanova operní tvorba I. Od Braniborů v Čechách k Libuši (v řadě Dílo a život Bedřicha Smetany, Praha, Editio Supraphon 1984);
Smetanova operní tvorba II. Od Dvou vdov k Viole (v řadě Dílo a život Bedřicha Smetany, Praha, Editio Supraphon 1989);
Základní vývojové linie předmarxistické estetiky (učební text, Praha, AMU-SPN 1987);
Eseje o romantismu (Praha, Panton 1989);
Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy (učební text, Praha, AMU-SPN 1991);
Hudební sémantika a sémiotika (učební text, Olomouc, VÚP 1997).
Účast na publikacích týmového charakteru
Dějiny české hudební kultury I (1890–1918) (Praha, Academia 1972; spoluúčast koncepční a autorská);
Dějiny české hudební kultury (1918–1945) (Praha, Academia 1981; spoluúčast koncepční, autorská a redaktorská);
Hudební věda I–II–III (Praha, SPN 1988, spoluúčast autorská);
Základy hudební sémiotiky I–II–III (Brno, FF MU 1992, Jiří Fukač, Jaroslav Jiránek, Ivan Poledňák, Jaroslav Volek a kolektiv; eds. Jaroslav Jiránek, Ivan Poledňák; ve svazku I. je Jiránkův text Hudebně sémiotický koncept na základě tzv. intonační teorie; ve svazku II. text Trojfázová semióza hudby jako interpretačního umění, ve svazku III., věnovaném hudebním analýzám, je text až na dílčí výjimky a bibliografické soupisy Jiránkův).
Studie, stati (výběr)
Písňová tvorba Vladimíra Sommra (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 14, s. 682–693);
Písňová tvorba Víta Nejedlého (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 16, s. 797–801 a č. 17, s. 836–845);
Wagner, Bayreuth a dnešek (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 18, s. 744–747, č. 19, s. 788–792 a č. 21, s. 886–889);
K metodice hodnocení uměleckých děl (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 18, s. 745–750);
Wagnerovo nejfilosofičtější a nejrevolučnější dílo (in: sborník Hudební věda č. 2, Praha, KHR 1961, s. 7–37);
Velký revolucionář klavíru (o F. Listovi, Hudební rozhledy 14, 1961, s. 765–770);
Pohled opravdu dnešní (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 1, s. 9–11 a č. 2, s. 58–60; rozbor symfonií Miroslava Raichla a J. F. Fischera);
Patnáct let nové cesty československé hudby (in: sborník Hudební věda, svazek 3, Praha, KHR 1961, s. 32–49);
Liszt a Smetana. Příspěvek ke genezi a srovnání jejich klavírního stylu (in: sborník Hudební věda, svazek 4, Praha, KHR, 1961, s. 22–79);
Základní filozofické problémy marxistické muzikologie (in: sborník Hudební věda, svazek 3/4, Praha, KHR 1962, s. 28–64);
Zdeněk Nejedlý 10. 2. 1978 - 9. 3. 1962 (in: sborník Hudební věda, svazek 2, Praha, KHR 1962, s. 7–16);
Perspektivy dalšího rozvoje Asafjevova učení o intonaci. Pokus o dialekticko-logický systém (Hudební věda 2, 1965, č. 3, s. 341–371);
K otázce tzv. dynamických muzikologických koncepcí poriemannovských. Javorskij, Kurth a Asafjev (Hudební věda 4, 1967, č. 1, s. 71–105);
Příspěvek B. V. Asafjeva k srovnávací teorii umění (Estetika 4, 1967, č. 4);
K estetickému hodnocení v hudební historiografii 20. století (Hudební rozhledy 20, 1967, s. 136–138);
Česká klavírní tvorba 1890-1945 (Hudební věda 4, 1967, č. 2, s. 277–289);
Symfonismus a melos - k otázkám formy v raných pracích B. V. Asafjeva (Hudební rozhledy 20, 1967, s. 421–424);
K problému hudebního času (B. V. Asafjev) (Hudební rozhledy 20, 1967, s. 582–585);
Ostrčilův stylový přínos a jeho vnitřní polarita (Hudební věda 5, 1968, č. 4, s. 548–569);
Janáčkovo dílo jako stylový mikrokosmos české hudby XX. století (Hudební věda 6, 1969, č. 2, s. 150–171);
Vztah hudby a slova ve Smetanově Prodané nevěstě (Příspěvek k otázce hudební deklamace) (Hudební věda 8, 1971, č. 1, s. 19–40);
Rejstříkování jako důležitá, ale zanedbávaná součást hudební deklamace. Rozprava o metodě jeho výzkumu (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 4, s. 180–186);
Statistika jako pomocný nástroj intonační analýzy (Hudební věda 8, 1971, č. 2, s. 165–182);
Burianův přínos k slohovému vývoji české hudby meziválečného období (Hudební věda 8, 1971, č. 3, s. 277–287);
Houslová sonáta Josefa Stanislava. Stylově intonační rozbor (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 12, s. 558–566);
Problém hudebně dramatické reprezentace Krasavy ve Smetanově Libuši (Hudební věda 11, 1974, č. 3, s. 250–277);
Smetanova estetika (Estetika 11, 1974, č. 4, s. 238–246);
Sémantické možnosti a meze hudby (Estetika 12, 1975, č. 2, s. 77–107);
Krystalizace významového pole Smetanovy Libuše (Hudební věda 13, 1976, č. 1, s. 27–58);
Houslový koncert Albana Berga (Hudební věda 14, 1977, č. 1, s. 3–51);
K současnému stavu sémantického pojetí hudby (Estetika 14, 1977, č. 1, s. 40–58);
Beethovenova revoluční estetika (Estetika 14, 1977, č. 4, s. 213–235);
Pokus o výzkum hudebně interpretačního umění metodou formalizovaného dotazníku (Opus musicum 10, 1978, č. 4, s. 97–100);
Dramatické rysy Janáčkova klavírního stylu (Opus musicum 10, 1978, č. 5–6, s. 139–148);
Janáčkova estetika (Estetika 15, 1978, č. 4, s. 193–209);
Václav Štěpán. Úvaha i vzpomínka (Hudební rozhledy 32, 1979, č. 11, s. 510–514);
Vývoj a současná situace české hudební sémiotiky (in: Sborník prací k 65. narozeninám prof. Josefa Burjanka, Brno – Praha, JAMU-SPN 1980, s. 7–26);
K problému operního libreta a jeho analýzy (Hudební věda 17, 1980, č. 3, s. 221–238);
K dialektice osobnosti a díla (ad Leoš Janáček, Estetika 18, 1981, č. 3, s. 157–171);
Přínos Otakara Zicha pro teorii opery (in: sborník Vědecký odkaz Otakara Zicha, symposium v Praze 1979, Brno, ČHS 1981, s. 135–140);
Sémantická analýza hudby (Hudební věda 18, 1981, č. 4, s. 291–302);
Romantická estetika Richarda Wagnera (Estetika 20, 1983, č. 4, s. 193–204);
Problém systémového uchopení hudby jako jevu sociálně historicky rozrůzněného (in: sborník Živá hudba 8, 1983, Praha, SPN 1984, s. 225–236);
Národní ve vývoji české hudby (Teoretická úvaha k Roku české hudby) (Estetika 21, 1984, č. 4, s. 210–219);
Jaroslav Doubrava prizmatem své klavírní tvorby. Pokus o analýzu stylu (Hudební věda 23, 1986, č. 1, s. 18–32);
Richterova interpretace Bachova Temperovaného klavíru jako podnět k estetickému zamyšlení nad problematikou soudobé interpretace a recepce uměleckých děl minulosti (Estetika 23, 1986, č. 1, s. 61–68);
Teoretický odkaz Karla Janečka (in: sborník Živá hudba 9, 1986, Praha, SPN 1986, s. 81–96);
Estetická funkce, norma a hodnota v hudbě (Estetika 24, 1987, č. 2, s. 74–82);
K přínosu Franze Liszta hudební řeči romantiků (Hudební věda 24, 1987, č. 4, s. 291–311);
K otázce romantismu (Estetika 25, 1988, č. 2, s. 95–105);
Intonace řeči jako zdroj Janáčkovy vokální hudby (Opus musicum 22, 1990, č. 9, s. 257–263);
Národní rysy hudební řeči Bohuslava Martinů (Hudební věda 28, 1991, č. 2, s. 115–124);
Charakteristické renesanční rysy Gallových sbírek Harmoniae morales a Moralia (Hudební věda 28, 1991, č. 3, s. 219–230);
K současnému stavu metodologie hudební analýzy (Hudební věda 29, 1992, č. 2, s. 132–141);
Pastorální intonace v tvorbě Bedřicha Smetany (Opus musicum 24, 1992, č. 7–8, s. 218–234);
Místo a význam Zdeňka Fibicha v dějinách české a evropské hudby (Opus musicum 31, 1999, č. 6, s. 7–19);
A Essay on the Originality of Zdenek Fibich´s Style (in: sborník Fibich – melodram – secese / Fibich – Melodrama – Art Nouveau, Praha, Národní muzeum – Muzeum české hudby 2000, s. 26–30; zde též Introduction, s. 11 a Melodram. Wortbegriff – Geschichte – Theorie, s. 122–127).
Drobnější práce, publicistika (symptomatický výběr)
Za socialistické vlastenectví a proti buržoaznímu kosmopolitismu (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 2, s. 4–6);
Za spolehlivý kompas na poli naší kultury (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 1, s. 4–5);
Suchoňova opera Krútňava. K pražské premiéře (Rudé právo 21. 6. 1953);
Vilém Kurz (recenze knihy Zdeňky Böhmové, Hudební rozhledy 7, 1954, č. 16, s. 752–753);
Otázky, které nám klade dnešek (před XX. sjezdem KSSS, Hudební rozhledy 9, 1956, č. 9, s. 353–354);
Oldřich Stibor (Divadlo 8, 1957, č. 11);
Kongres v Kolíně nad Rýnem (Mezinárodní společnost pro hudební vědu, Hudební rozhledy 11, 1958, č. 15, s. 608–613);
Krach buržoasní demokracie (Hudební rozhledy 12, 1958, č. 11, s. 444–446);
S Miloslavem Kabeláčem o hudbě a lidech, kteří ji tvoří (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 3, s. 96–98);
Umění rozezpívat myšlenku (analýza vokálních skladeb V. Nejedlého, G. Sviridova a S. Havelky) (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 1, s. 9–14);
O výzkumu dělnické písně (Hudební rozhledy 14, 1961, s. 346–347);
Strana a hudba (Hudební rozhledy 14, 1961, s. 366–368; odkazuje na studii O současnosti a pokroku v umění, Nová mysl, č. 5);
Vynikající česká moderní opera (Vít Nejedlý: Tkalci, Divadlo 12, 1961, č. 8);
Průkopnické dílo marxistické hudební vědy. Nad Sychrovou Estetikou Dvořákovy symfonické tvorby (in: sborník Hudební věda, svazek 1, Praha, KHR 1961, s. 9–32);
O některých klíčových estetických problémech dalšího rozvoje muzikologického bádání (in: sborník Hudební věda, svazek 2, Praha, KHR 1961, s. 148–151);
Nám nezemřel (nekrolog Zdeňka Nejedlého, Hudební rozhledy 15, 1962, č. 6, s. 224–225);
Ne Lady Macbeth ale Katerina Izmajlovová (k moskevskému uvedení nové verze opery, Hudební rozhledy 16, 1963, č. 12, s. 50–56);
Robert Smetana šedesátiletý (Hudební věda 1, 1964, č. 4, s. 536–540);
Úvaha zdaleka ne jen předsjezdová, aneb Zamyšlení nad současnými vývojovými proudy naší hudby (Hudební rozhledy 16, 1963, s. 320–324);
Nové asafjevovské publikace v SSSR (Hudební věda 4, 1967, č. 4, s. 589–596);
Hudba je mocnou individualizační silou. Úvaha historická i aktuální (Hudební rozhledy 21, 1968, s. 183–187);
Ervín Schulhoff a jazz (in: Gramofonový klub 1970, leden-březen, s. 4–5);
Odešel významný představitel české moderní vědy - Antonín Sychra (Hudební věda 7, 1970, č. 1, s. 4–6);
K. Risinger: Hierarchie hudebních celků v novodobé evropské hudbě (Hudební věda 7, 1970, č. 4, s. 478–481);
Slohové proměny Artura Benedetti-Michelangeliho (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 7, s. 296–298);
V. Hudec: Zdeněk Fibich (Hudební věda 9, 1972, č. 4, s. 363–364);
Stěžejní teoretický čin Karla Janečka (Hudební rozhledy 26, 1973, č. 6, s. 278–281);
Bedřich Smetana a česká literatura (Česká literatura 22, 1974, č. 5);
Tajemství hudebního významu (Opus musicum 9, 1977, č. 3, s. 72–77);
Metodologický význam Helfertovy studie o motivu Smetanova Vyšehradu (in: Sborník prací filozofické fakulty Brněnské univerzity 1976/7, H 11/12, s. 41–45);
Bachův Temperovaný klavír v podání Svjatoslava Richtera (Opus musicum 9, 1977, č. 6, s. 188–192);
Sabinovo librato ke Smetanově první opeře (Česká literatura 27, 1979, č. 3);
Vzájemný vztah bytové a umělecké hudby jako muzikologický problém (in: Colloquia musicologica Brno 1972 a 1973, Fasc. I, Brno 1979, s. 22–33);
Rozhovor s Robertem Smetanou /aneb Postjubilejní bilance/ (Opus musicum 12, 1980, č. 10, s. 304–308);
Estetik rodem (k 70. narozeninám Jaroslava Zicha, Hudební rozhledy 35, 1982, č. 5, s. 222–224);
Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby (recenze publikace, Estetika 19, 1982, č. 3, s. 189–191);
Idea kolektivní smetanovské monografie (Opus musicum 14, 1982, č. 4, s. 110–114);
Hudba a její pojmoslovný systém (recenze publikace, Opus musicum 14, 1982, č. 5, s. 148–153);
Seminář Čas v hudbě (s Jaroslavem Volkem, Hudební rozhledy 35, 1982, č. 10, s. 357–363);
Za Hanou Séquardtovou (Hudební věda 21, 1984, č. 2, s. 190–191);
The Smetana Centennial v San Diegu (Hudební rozhledy 37, 1984, č. 7, s. 312–317);
Reflexe Smetanova díla a odkazu (s Jiřím Berkovcem a Jaroslavem Smolkou, in: Sto let odkazu Bedřicha Smetany, Praha, SČSKU 1985, s. 93–104);
V. V. Meduševskij: O zákonitostiach a prostriedkoch umeleckého pôsobenia hudby - Bratislava 1982 (Hudební věda 22, 1985, č. 4, s. 365–369);
Harry Goldschmidt odešel (Hudební věda 24, 1987, č. 2, s. 191–192);
O interpretaci hudebního textu (in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 4-9, Praha 1988, s. 65–68);
Nepominutelnost romantismu při zkoumání základů moderní české národní kultury (in: Prameny české moderní kultury I., materiály z mezioborového sympozia 1988, Praha 1988, s. 108–117);
Úloha vědy při umělecké výchově (in: Pedagogické a vědeckovýzkumné úkoly hudební teorie. Sborník z pedagogické konference HAMU 1988, Praha 1989, s. 24–29);
Strukturalistické kořeny hudební estetiky Antonína Sychry (Hudební rozhledy 42, 1989, č. 11, s. 520–521);
Robert Smetana odešel (Hudební věda 26, 1989, č. 1, s. 85–86);
In memoriam velkého vědce (nekrolog Jaroslava Volka; Hudební věda 26, 1989, č. 3, s. 287–289);
Impresionistické rysy v tvorbě Vítězslava Nováka (in: Zprávy Společnosti Vítězslava Nováka, Brno 1990, s. 9–20);
Mezinárodní vědecký kongres na téma "Hudba a politika" (s Ivanem Poledňákem, Hudební věda 1991, č. 3, s. 273–277);
Druhá evropská konference o hudební analýze (s Alešem Opekarem, Hudební věda 29, 1992, č. 2, s. 175–180);
Hans Heinrich Eggebrecht: Musik in Abendland. Processe und Situationen von Mittelalter bis zur Gegenwart (Hudební věda 30, 1993, č. 3, s. 287–291);
Mistr scénického melodramu a lyrické miniatury (Zdeněk Fibich, Opus musicum 27, 1995, č. 2, s. 52–62);
Jméno a pojem České filharmonie (in: sborník 100 let České filharmonie, Historie, osobnosti, kontexty, Praha, Česká filharmonie 1997, s. 5–8).
Edice
Vít Nejedlý, 20 lidových písní českých, moravských a slovenských (kritická edice s úvodní studií a komentářem, Praha, MŠK a ÚDA 1955);
Písně Víta Nejedlého (kritická edice s úvodní studií a komentářem, Praha, MŠK a ÚDA 1955);
Katalog výstavy „Vít Nejedlý - umělec bojovník za nový svět" (Praha, Smetanovo muzeum 1956);
Vít Nejedlý, Kritiky a stati o hudbě (úvodní stať a komentář, Praha, KHR 2, svazek 3, 1956);
Vít Nejedlý, Lidová suita pro symfonický orchestr (edice partitury s úvodní statí, Praha, SNKLHU 1956);
Vladimír Sommer, Dětské písně (Praha, SNKLHU 1956);
Jaroslav Teklý. Sborník vzpomínek, hudebních kritik a písní (edice a úvodní studie, Praha, KHV 4, svazek 6/7, 1958);
Zdeněk Nejedlý, Richard Wagner (reedice s předmluvou a bibliografickým dodatkem, Praha, SHV 1961);
Zdeněk Fibich, Vesna (předmluva ke kritické edici partitury, Praha, Společnost Zdeňka Fibicha a SHV 1961);
Zdeněk Fibich, Bouře (předmluva ke kritické edici partitury, SZF a SHV 1961);
Zdeněk Fibich: Záboj, Slavoj a Luděk (předmluva ke kritické edici partitury, Praha, SZF a SHV 1962);
Zdeněk Fibich, Dojmy z venkova (předmluva ke kritické edici partitury, Praha, SZF a SHV 1962);
Z korespondence Bedřich Václavek - Vít Nejedlý (kritická edice, Václavkova Olomouc 1961, Olomouc 1963);
Vít Nejedlý, Smyčcový kvartet, op. 12 (předmluva k vydání partitury a hlasů, Praha, SHV 1963);
Zdeněk Fibich, Komenský (předmluva ke kritické edici partitury, Praha, SZF a SHV 1963);
Zdeněk Fibich, Sonáta B dur pro klavír na 4 ruce (předmluva ke kritické edici, Praha, SZF a SHV 1964);
Miroslav Raichl, II. symfonie (předmluva k vydání partitury, Praha, Panton 1964);
Zdeněk Fibich, Melodramy (předmluva ke kritické edici, Praha, SZF a SHV 1967);
Józef Ujfalussy, Hudební obraz skutečnosti (předmluva, Praha, Supraphon 1967);
Ervín Schulhoff (dramaturgie LP a komentář, řada Jazz a vážná hudba č. 3, Praha, Supraphon 1970);
Vít Nejedlý - gramofonové album (rozsáhlá studie se zkrácenou německou a ruskou verzí, Praha, Panton 1975);
Milostný deník Zdeňka Fibicha (výběr z cyklu Nálady, dojmy a upomínky, s předmluvou a komentářem, souběžně s LP albem tohoto výběru v interpretaci Jana Vrány a přílohou spisu Zdeňka Nejedlého Milostný deník Zdeňka Fibicha, Praha, Supraphon 1976);
Vít Nejedlý, Fantazie pro klavír (kritická edice, Praha, Panton 1978);
Zdeněk Nejedlý o Bedřichu Smetanovi (výběr statí s Předmluvou vydavatele, Praha, Academia 1980);
Hold Františku Maxianovi (dramaturgie gramofonového alba s analytickou studií, Praha, Panton 1980).
Cizojazyčně publikované práce (výběr)
Der Beitrag Zdeněk Nejedlý´s zur Erforschung des Hussitischen Gesanges (in: Bericht über den siebenten internationalen musikwissenschaftlichen Kongress Köln 1958, Kassel 1959, s. 150–152);
About Some Principal Aesthetic Problems of Further Development of Musicological Research (in: Actes du V. congrès international d´esthétique, Athénes 1960, s. 423–424);
Die tschechische proletarische Musik in den 20er und 30er Jahren (Beiträge zur Musikwissenschaft 4, 1962, č. 3–4);
Die philosophischen Grundlagen des Ringdramas (Beiträge zur Musikwissenschaft 5, 1963, č. 3);
Liszt und Smetana. Ein Beitrag zur Genesis und eine vergleichende Betrachtung ihres Klavierstils (in: Studia musicologica Academiae Scientiarum Hungaricae, tom V, Fasc. 1–4, 1963, s. 139–192);
Zdeněk Nejedlý, Válogatott zenei tanulmányok (výběr a předmluva k edici, Budapest, Zenemükiadé 1963, s. 5–14);
Někotoryje osnovnyje problemy marksistskogo muzykovedenija v svete teorii intonacii Asafjeva (in: Intonacija i muzykalnyj obraz, Moskva, Muzyka 1965, s. 53–94; německy jako Einige Schlüsselprobleme der marxistischen Musikwissenschaft im Lichte der Intonationstheorie Assafjews, in: Intonation und Gestalt in der Musik, Moskva, Muzyka 1965, s. 56–99);
Beitrag zum Vergleich des Klavierstils von Fryderyk Chopin und Bedřich Smetana (in: The book of the first international musicological congress devoted to the works of Frederick Chopin Warszawa 1960, Warszawa, PWN 1965, s. 304–312);
Der spezifische Charakter des musikalischen Inhalts in seiner historisch-gesellschaftlichen Bedingtheit (Beiträge zur Musikwissenschaft 7, 1965, č. 4);
Das Werk Leoš Janáčeks als Stilmikrokosmos der tschechischen Musik des XX. Jahrhunderts (in: Colloquium Leoš Janáček et musica Europaea Brno 1968, Brno 1970, s. 31–56);
Das Problem der Beziehung von Musik und Wort im Schaffen Bedřich Smetanas (in: Colloquium Music and word – Musik und Wort Brno 1969, Brno 1970, s. 107–137);
Die Beziehung von Musik und Wort im Schaffen Zdeněk Fibichs (in: Colloquium Music and word – Musik und Wort Brno 1969, Brno 1970, s. 159–169);
Die moderne tschechische Musik seit Smetana, ihre Spezifik und ihre Interaktion mit der Musik anderer europäischen Völker (in: Colloquium Musica Bohemica et Europaea Brno 1970, Brno 1972, s. 365–372);
A XX. századi cseh zenéröl (Budapest, Zenemükiadó 1972);
Assafjews Intonationslehre und ihre Perspektiven (in: De musica disputationes Pragenses I, Praha, Academia – Kassel, Bärenreiter 1972, s. 13–45);
Das Lyrische im Schaffen Josef Suks (in: De musica disputationes Pragenses II, Praha, Academia – Kassel, Bärenreiter 1974, s. 203–209);
The Development and Present Situation of the Semiotics of Music in Czechoslovakia (in: Proceedings of the 1st International Congress on Semiotics of Music Beograd 1973, Pesaro 1975, s. 27–39);
A Contribution the the Theory of Analysis of Works of Art (Estetika 13, 1976, č. 2, s. 143–151);
Observations on the Theory and Historical and Contemporary Practice of Musical Analysis (Hudební věda 13, 1976, č. 2, s. 106–121);
Czeska twórczosc fortepianowa pierwszej polowy XX. wieku (in: Práce specjalne 10, Gdańsk, PWSM 1976, s. 317–329);
Intonation als ästhetischer Begriff (MGG1, Band 16, Supplement II, 1976);
Zum gegenwärtigen Stand der semantischen Auffassung der Musik (Archiv für Musikwissenschaft 34, 1977, č. 2, s. 81–102);
Zur Frage von Sinn und Bedeutung in der Musik (in: Colloquia musicologica Brno 1976 & 1977, Brno, Mezinárodní hudební festival 1978, s. 65–73);
Beziehung von Musik und Sprachphänomenen als eine der Quellen der musikalischen Semantisierung (Jiří Bajer, Jaroslav Jiránek, Ivan Poledňák, in: Colloquia musicologica Brno 1976 & 1977, Brno, Mezinárodní hudební festival 1978, s. 125–141);
Das Violin Konzert von Alban Berg - Modell einer Analyse (Beiträge zur Musikwissenschaft 21, 1979, č. 3, s. 143–188);
Zur Methode der Erforschung des Nationalen in der Musik (in: Colloquia musicologica Brno 1972, 1973, Fasc. II, Brno 1979, s. 632–640);
Musikgeschichte und Semiotik (Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt-Universität zu Berlin 1980, č. 1, s. 29–30);
Semantische Analyse der Musik (in: sborník Die Zeichen, Neue Aspekte der musikalischen Ästhetik II, Frankfurt a. M. 1981, s. 256–277);
Some contemporary problems of Slavonic studies, especially musical ones (in: Hudba slovanských národů a její vliv na evropskou hudební kulturu, kolokvium Brno 1978, Brno 1981, s. 37–44);
Janáčeks Klavierkompositionen vom Standpunkt ihres dramatischen Charakters. Versuch einer semantischen Analyse (Archiv für Musikwissenschaft 39, 1982, č. 3);
Zum Problem des Opernlibrettos und dessen Analyse (in: Colloquium musicologicum The musical theatre Brno 1980, Brno 1984, s. 46–58);
Swjatoslaw Richters Beitrag zur Bach-Rezeption der Gegenwart. Theoretische Reflexion seiner Interpretation desWohltemperierten Klaviers (in: Kongressbericht der IMWG, Stuttgart 1985, s. 490–494);
Die Zeit Zdeněk Fibichs (in: Colloquium Dvořák, Janáček and their time Brno 1984, Brno 1985, s. 97–104);
Beethovens revolutionäre Ästhetik (in: Wegzeichen. Studien zur Musikwissenschaft, zu Georg Kneplers 75. Geburtstag, Berlin 1985, s. 34–61);
Franz Liszts Beitrag zur Musiksprache der Romantiker (in: Studia Musicologica Academiae Scientiarum Hungaricae 28, 1986, s. 137–151);
Funzione, norma e valore estetici nella musica (in: Musica/Realtà 22, Milano 1987, s. 153–167);
On the nature of musical signs (in: The semiotic web 1986, Berlin etc., Mouton de Gruyter 1987, s. 576–581);
Teorija intonacii Asafjeva v svete sovremennogo marksistskogo podchoda k semantičeskomu analizu muzyki (in: Metodologičeskije problemy muzykoznanija, Moskva, Muzyka 1987, s. 72–86);
Česká hudobná veda po roku 1945 (Hudobný život 21, 1989, č. 11);
Sprachintonation als Quelle von Janáčeks Vokalmusik. Dargestellt an der Analyse des 5. Auftritts des II. Aktes der Oper Jenufa (in: Ein Kolloquium über die Wort-Ton Beziehung in der Musik des XX. Jahrhunderts, Wien 1989);
Zur Semiotik der Operndramaturgie (in: sborník Sinn und Bedeutung in der Musik, Darmstadt, Wissenschaftliche Buchgesellschaft 1990, s. 207–214);
Die Semantik des Melodrams als eines Sonderfalles musikalisch-literarischer Gattungen (in: Eine internationale Tagung zu Ehren von Prof. U. Weissteins 65. Geburtstag, Karl-Franzens Universität Graz 1990);
Die charakteristischen Renaisancezüge in den Gallus´ Sammlungen „Harmoniae morales" und „Moralia" (in: Gallus Carniolus in Evropska renesansa I, Ljubljana 1991, s. 93–106);
Zum Thema „Musik - Romantik" (in: Colloquium Romanticism and music Brno 1987, Brno 1992, s. 199–205);
Janáčeks Glagolitische Messe (in: Analyse der Chor-orchestralen Werke, Regensburg, Bosse Verlag 1992);
Die Verkaufte Braut (in: Bücherreihe der Opernanalysen, Regensburg, Bosse Verlag 1993);
Intonation as a specific form of musical semiosis (in: Musical Signification. Essays in Semiotic Theory and Analysis of Music, ed. E.Tarasti, Berlin-New York 1995);
Myth and Reality in Smetana´s Work (in: sborník AUPO, Philosophica-Aesthetica 14–1995, Olomouc 1995, s. 15–34).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
MEH.
HSPK.
NewGrove1 (heslo Josef Bek).
NewGrove2 (heslo Josef Bek).
MGG1.
MGG2 (heslo Jarmila Gabrielová).
Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. 5000 biografických hesel nejvýznamnějších osobností (Praha, Agentura Kdo je kdo 1998).
II. Ostatní
Karásek, Bohumil: Z historie bojů o socialistický charakter naší kultury. Poznámky na okraj knihy Jaroslava Jiránka o Vítu Nejedlém (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 21, s. 884–887).
Zich, Jaroslav: Příspěvek k teorii a praxi intonační analýzy, Umění rozezpívat myšlenku - Cenný přínos pro hudební vědu (Hudební rozhledy 20, 1967, s. 302–303).
Černohorská, Milena – Hradecký, Emil – Hudec, Vladimír – Pilka, Jiří – Poledňák, Ivan – Štědroň, Miloš: Zpráva o činnosti rehabilitační a rekapitulační komise sekce hudebních vědců a kritiků Svazu čs. skladatelů (Hudební věda 6, 1969, č. 3, s. 326–339).
Poledňák, Ivan: Jaroslav Jiránek: Vztah hudby a slova v tvorbě Bedřicha Smetany (recenze knihy, Estetika 16, 1979, č. 1, s. 60).
Poledňák, Ivan: Dvě významné Jiránkovy knihy (recenze knih Muzikologické etudy a Tajemství hudebního významu, Hudební rozhledy 35, 1982, č. 9, s. 474–477).
Černý, Miroslav K.: Jaroslav Jiránek: Socialistický realismus jako vůdčí princip naší současné hudební tvorby. Jaroslav Jiránek – Milada Ladmanová: Hovory o intonaci (Hudební věda 19, 1982, č. 4, s. 368–370).
Bajer, Jiří: Šedesátiny Jaroslava Jiránka (Hudební věda 20, 1983, č. 1, s. 95–96).
Volek, Jaroslav: Jaroslav Jiránek: Muzikologické etudy (Hudební věda 20, 1983, č. 1, s. 86–88).
Fukač, Jiří: Jaroslav Jiránek: Muzikologické etudy (Estetika 20, 1983, č. 4, s. 254–256).
Pospíšil, Vilém: Jaroslav Jiránek: Smetanova operní tvorba I (Hudební rozhledy 40, 1987, č. 9, s. 430–431).
Poledňák, Ivan: Jaroslav Jiránek pětašedesátiletý (Hudební věda 24, 1987, č. 4, s. 379–380).
Hudební věda (sv. I. – III., Vladimír Lébl a Ivan Poledňák, eds., Praha, SPN 1988; viz rejstřík).
Černý, Miroslav K.: Smetanova operní tvorba II. (Hudební věda 27, 1990, č. 3, s. 281–283).
Poledňák, Ivan: Jaroslav Jiránek: Eseje o romantismu (recenze knihy, Hudební věda 1992, č. 4, s. 367–368).
Ladmanová, Milada: Výběrová bibliografie prof. PhDr. Jaroslava Jiránka, DrSc. (Hudební věda 30, 1993, č. 1, s. 89–95; upravená a rozšířená verze vyšla v němčině in: Musicologica Olomucensia III – viz dále).
Karbusický, Vladimír: Smysl a význam v hudbě (Hudební věda 31, 1994, č. 1, s. 25–84).
Vičar, Jan: Jiří Fukač – Jaroslav Jiránek – Ivan Poledňák – Jaroslav Volek a kolektiv: Základy hudební sémiotiky I, II, III (recenze publikace, Hudební věda 33, 1996, č. 1, s. 81–83; anglicky in: AUPO, Philosophica – Aesthetica 15, Musicologica Olomucensia III, 1997, s. 169–172).
Musicologica Olomucensia III. In Honorem Jaroslav Jiránek (Jan Vičar a Lenka Křupková, eds., AUPO, Philosophica-Aesthetica 15-1997, Olomouc, VUP 1997; o Jiránkovi krátce pojednal Jan Vičar v Předmluvě, s. 13–14; zde též soupis Bibliographie der ausgewählten Schriften von Jaroslav Jiránek, s. 15–27).
Poledňák, Ivan: Hudební sémiotika v pojetí tzv. Pražského týmu (in: sborník Hudební věda a výchova 8, AUPO, Faculta Paedagogica-Musica VI-2000, Olomouc, Univerzita Palackého 2000, s. 33–42).
Poledňák, Ivan: Hudba jako problém estetiky (Praha, Karolinum 2006; viz rejstřík).
Macek, Petr: Směleji a rozhodněji za českou hudbu! „Společenské vědomí" české hudební kultury 1945–1969 v zrcadle hudební publicistiky (Praha, KLP 2006).
Ivan Poledňák
TextDatum poslední změny: 18.1.2010