Český hudební slovník osob a institucí

Moravec, Ivan

Moravec, Ivan, klavírista a pedagog, narozen 9. 11. 1930, Praha, zemřel 27. 7. 2015, tamtéž.
 
Po absolutoriu oboru klavírní hry na pražské konzervatoři u Arnoštky (Erny) Grünfeldové (1952) byl v letech 1952–53 žákem Ilony Štěpánové-Kurzové na pražské AMU. Samostatně koncertoval od roku 1946; v roce 1949 získal třetí cenu v Mezinárodní klavírní soutěži v Maďarsku, na prvních samostatných koncertech v zahraničí vystoupil v letech 1957–59 (Polsko, Itálie, Rakousko, Anglie). V letech 1957 a 1958 byl v Itálii účastníkem letního kursu Artura Benedettiho-Michelangeliho. V letech 1974–90 byl sólistou České filharmonie. V průběhu let 1959–2007 dosáhl výjimečné mezinárodní proslulosti: vystoupil ve všech světadílech; opakovaně byl zván do Spojených Států, Austrálie a Japonska. V Praze debutoval s Českou filharmonií a dirigentem Karlem Ančerlem. Na festivalu Pražské jaro vystoupil poprvé 1962 jako sólista při provedení Koncertu č. 4 G dur Ludwiga van Beethovena; od té doby byl často vítaným hostem v programech festivalu. Moravcův mimořádně široký repertoárový fond zahrnoval díla Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Fryderyka Chopina, Johannesa Brahmse, Clauda Debussyho, Sergeje Prokofjeva, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka, Josefa Suka a dalších.
Spolupracoval se všemi českými a slovenskými orchestry, v zahraničí pak zejména s London Philharmonic Orchestra, Cleveland Orchestra, Dallas Symphony, Wiener Symphoniker, Royal Philharmonia London, Gewandhaus Orchester Leipzig, Dresden Staatskapelle, Moskevskou filharmonií, Chicago Symphony, Detroit Symphony atd.; vystoupil s předními světovými dirigenty (mimo jiné Hansem Schmidtem–Isserstedtem, George Szellem, Zubinem Mehtou, Kurtem Masurem, Erichem Leinsdorfem, Marissem Jansonsem, Simonem Rattlem, Karlem Ančerlem, Václavem Neumannem, Jiřím Bělohlávkem a jinými). Jako pedagog působil Moravec na AMU (od roku 1969, profesor 1990). Vedl mezinárodní mistrovské kursy na AMU i v cizině. Moravec byl rovněž častým členem porot mezinárodních klavírních soutěží (Vídeň, Paříž, Leeds, Brusel apod.).

Četné Moravcovy gramofonové snímky pořízené pro české i zahraniční firmy získaly v odborných hudebních periodikách ocenění Deska roku. Na festivalu MIDEM v Cannes byla jeho nahrávka Mozartových klavírních koncertů (se Sirem Nevillem Marrinerem a s orchestrem Academy of St Martin in the Fields) oceněna jako nejlepší v kategorii hudby osmnáctého století. Moravec byl rovněž Unií amerických rozhlasových stanic nominován na titul Hráč roku 1997. Společnost Philips vydala v roce 1998 antologii gramofonových snímků nejvýznamnějších světových pianistů (mimo jiné Gézy Andy, Marthy Argerich, Claudia Arraua, Vladimira Horowitze, Daniela Barenboima, Arthura Benedettiho–Michelangela, Ignacy Paderewskiho, Sergeje Rachmaninova, Svjatoslava Richtera, Krystiana Zimermana a dalších) s názvem Great Pianists of the 20th Century, do níž zařadila snímky Ivana Moravce (nahrávky skladeb Fryderyka Chopina, Claude Debussyho, Césara Francka a Maurice Ravela). Moravec je nositelem státního vyznamenání Za zásluhy o kulturu, Mezinárodní ceny Karla IV., ceny Cannes Classical za celoživotní dílo a Ceny ministra kultury České republiky za celoživotní umělecké dílo.

Kromě zmíněných Mozartových pěti klavírních koncertů natočil Ivan Moravec z Mozartova odkazu Sonátu č. 16 B dur, KV 570, dále 32 variací c moll Ludwiga van Beethovena, Koncert a moll, op. 54 Roberta Schumanna, Symfonické variace pro klavír a orchestr a Preludium, chorál a fugu Césara Francka, Polonézu-Fantazii, Mazurky, Valčíky, Polonézy, Scherza h moll, B dur, E dur a b moll, Nocturno op. 62, Baladu č. 4 f moll, Barkarolu, 24 preludií op. 28 Fryderyka Chopina, Images I., II. a suitu Pour le piano Claude Debussyho, Sonatinu Maurice Ravela, Klavírní koncerty B dur a d moll Johannesa Brahmse a další. Četné nahrávky pořídil Ivan Moravec rovněž pro rozhlas a televizi v České republice i v cizině.

Moravcova hra se vyznačovala  mimořádně kultivovaným a barevně bohatě odstíněným tónem, na jehož zlepšování interpret neustále pracoval, užívaje přitom i neběžných technických postupů (tzv. intonování nástroje); výraz v jeho výkonech dominuje i nad dokonalou, takřka neomylnou technickou jistotou. Moravec, jenž nastudoval a provedl prakticky všechna významná díla světové klavírní literatury, měl skvělý smysl pro stylovou diferenciaci hraných skladeb. Po Rudolfovi Firkušném představoval Ivan Moravec ve druhé polovině 20. a v prvém desetiletí 21. století jeden z vrcholných uměleckých zjevů v oblasti českého interpretačního umění. Velký počet vesměs pozitivně vyznívajících recenzí Moravcových interpretačních výkonů byl v průběhu pianistovy umělecké kariéry publikován v tištěných odborných i denních periodikách v České republice i za hranicemi. Jeho kreace byly reflektovány rovněž v rozhlasových pořadech.