Lysko, Zenovij
(Zinovyj; Zynovyj)
Charakteristika: Muzikolog, skladatel a hudební pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:11.11.1895
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.6.1969
Text
• Dílo • Literatura •
Lysko, Zenovij (psán též Zinovyj; Zynovyj), muzikolog, skladatel a hudební pedagog, narozen 11. 11. 1895, Rakobuty (Lvovská oblast, Ukrajina), zemřel 3. 6. 1969, New York.
Studoval paralelně na lvovském akademickém gymnáziu a na Vysokém hudebním ústavu Mykoly Lysenka (Vyščyj muzyčnyj institut Mykoly Lysenka). Zde jej učila hře na klavír Marija Krynycka a hudebně-teoretické předměty Stanislav Ljudkevyč. Po složení maturity na gymnáziu (1913) nastoupil na lvovskou univerzitu, kde na filozofické fakultě studoval ukrajinskou literaturu a historii. Zde byl jeho učitelem významný historik a politik Mychajlo Hruševskyj. Za války byl intervenován na Volyň do městečka Horodnyci, kde konal administrativní práci. Po revoluci v roce 1917 vstoupil coby dobrovolník do Ukrajinské armády, se kterou bojoval v občanské válce proti bolševikům a posléze i proti Polákům. Dostal se do polského zajetí, kde strávil rok. Po osvobození v roce 1920 se vrátil do Lvova, kde působil jako klavírista a aranžér malého divadelního orchestru. Paralelně studoval na Ukrajinské tajné univerzitě, kterou absolvoval v roce 1922. Navštěvoval hodiny harmonie u Vasyla Barvinského, který jej inspiroval ke studiu hudby v Československu. Do Prahy odjel po získání skromného státního stipendia v roce 1922. Studoval nejdříve na Karlově univerzitě slavistiku a hudební vědu (zde byl jeho učitelem Zdeněk Nejedlý); absolvoval v roce 1926. Vzdělával se také v kompozici u Nestora Nyžankivského a v hudební teorii u děkana Ukrajinské vysoké školy pedagogické (Ukrajinskyj vysokyj pedahohyčnyj institut) Fedora Jakymenka. V roce 1925 složil přijímací zkoušku na pražskou konzervatoř, kam jej přijali do třetího ročníku oddělení pro skladbu a dirigování. Studoval kontrapunkt a skladbu u Václava Kaprála, instrumentaci a hru z partitur u Karla Boleslava Jiráka, formy a rozbor u Jaroslava Krupky, řízení sboru u Pavla Dědečka, řízení orchestru u Otakara Ostrčila a hudební estetiku u Václava Štěpána. Po absolvování v roce 1927 nastoupil do mistrovské kompoziční třídy k Josefu Sukovi, kterou o dva roky později ukončil Smyčcovým kvartetem. V letech 1925–29 působil jako učitel skladby a hry na klavír na pražské Ukrajinské vysoké škole pedagogické Mychajla Drahomanova. Kromě těchto činností obhájil v roce 1928 na Ukrajinské svobodné univerzitě, která tehdy sídlila v Praze, disertaci o opeře Záporožec za Dunajem od Semena Hulaka-Artemovského (vedl ji Zdeněk Nejedlý), složil rigorózní zkoušku a získal titul doktora filozofie. Z Prahy odjel v roce 1929.
Léta 1930–31 strávil v Charkově, kde na místní konzervatoři učil hudebně-teoretické předměty. Od roku 1931 působil jako učitel a ředitel filiálky lvovského Vysokého hudebního ústavu Mykoly Lysenka ve Stryji. O šest let později se přestěhoval do Lvova, kde pracoval jako ředitel střední hudební školy, profesor oddělení kompozice a vedoucí muzikologického kabinetu na konzervatoři. Byl aktivním členem hudebněvědné komise Vědecké společnosti Tarase Ševčenka (Naukove tovarystvo Tarasa Ševčenka). V roce 1937 založil a vedl první západoukrajinský hudební časopis Ukrajinská hudba (Ukrajinska muzyka), který byl zrušen po nastolení sovětské moci na západní Ukrajině. Po příchodu Sovětů pracoval jako ředitel střední hudební školy ve Lvově a zároveň učil skladbu na lvovské konzervatoři, kde vedl i hudebněvědný kabinet. Na konzervatoři působil také v době německé okupace.
Po osvobození odjel s obavami o svůj osud do západního Německa a usadil se v bavorském Mittenwaldu. Zapojil se zde do vzdělávacích aktivit ukrajinské emigrace – pomáhal zakládat ukrajinské hudební školy, řídil hudební školu v Mittenwaldu (1946–50) a byl inspektorem veškerého ukrajinského hudebního školství v Německu. V roce 1960 se odstěhoval do Spojených států. Pracoval zde jako učitel teoretických předmětů a klavíru na Ukrajinské hudební škole v New Yorku, od roku 1962 byl ustanoven generálním ředitelem centrály Ukrajinských hudebních škol v USA.
Před emigrací učinil Zenovyj Lysko fotokopie svých skladeb i muzikologických prací a poslal je do Prahy děkanovi Hudebně-pedagogického oddělení Ukrajinské vysoké školy pedagogické Fedoru Steškovi. Ten je deponoval v pražském ukrajinském Muzeu osvobozeneckého boje (Muzej vyzvolnoji boroťby). Budova muzea však utrpěla při spojeneckém náletu a část jeho fondu shořela. Ostatní materiály odvezli po osvobození představitelé sovětské moci. Originály těchto prací byly uloženy ve lvovských depozitářích Vědecké společnosti Tarase Ševčenka, odkud je Sověti také odvezli neznámo kam. Tím byla (snad dočasně) ztracena značná část nepublikovaných Lyskových skladeb a muzikologických prací.
Jeho skladatelské dílo a úpravy ukrajinských lidových písní a církevních zpěvů spojují dosavadní hudební tradici s hledáním nových postupů (především v harmonii), které do té doby nebyly v ukrajinské hudbě uplatněny. V některých původních dílech užívá Lysko chromatizované melodie a složité modulace, které místy hraničí s atonalitou.
Dílo
I. Dílo hudební (výběr)
Instrumentální skladby
Drobné skladby pro klavír, op. 5 – nedochováno;
Fugy pro klavír, op. 6 – nedochováno;
Sonáta pro klavír, op. 9, 1927 – nedochováno;
Smyčcový kvartet, op. 13, 1928;
Sonáta pro housle, op. 14 – nedochováno;
Bukovinská kolomyjka, kolem 1928–29;
Tryzna, 1929 – symfonická báseň, nedochováno;
Mníšek, op. 17 – fantazie na lidová témata pro tři klavíry;
Chlopská svita pro klavír, op. 18, 1938 – nedochováno;
Miniatury pro klavír na ukrajinská lidová témata, op. 19;
Klavírní trio, 1936 – nedochováno;
Svita pro symfonický orchestr, op. 18, 1938 – nedochováno;
Jdu vesnickou cestou, 1942 – tanec.
Vokální skladby
Enfant Perdu, op. 10, 1927 – pro mužský a smíšený sbor s klavírem na slova Oleksandra Olesa, nedochováno;
Kateryna, op. 8, 1927 – poéma pro tenor, baryton a bas na slova Tarase Ševčenka;
I zde i všude – píseň na slova Tarase Ševčenka;
Krutý vítr, 1929 – pro mužský a smíšený sbor s klavírem, nedochováno;
Óda na píseň, op. 16 – pro smíšený sbor a capella na slova Romana Kupčynského, nedochováno;
Už je slunce červené – pro ženský sbor s klavírem na slova Markiana Šaškevyče;
Hymnus vlasti – pro smíšený sbor a capella na slova Lva Lepkého;
Hymna kanadské mládeže – pro ženský sbor s klavírem na slova Leonida Poltavy;
Dněstrovanka – pro ženský sbor s klavírem na slova Markiana Šaškevyče;
Jednou náš rodný dům... – pro ženský sbor s klavírem na slova Lesi Ukrajinky;
Junácká píseň – pro mužský sbor a capella na slova Dariji Jaroslavské (Mnichov-Londýn 1954);
Nedělní tropária (Mnichov 1958);
Ó Pomáhej nám – pro smíšený sbor a capella;
Večer – pro soprán s klavírem na slova Pavla Tyčyny;
Svítáníčko – pro soprán s klavírem na slova Pavla Tyčyny;
Dvě písně na slova Pavla Tyčyny – nedochováno;
Satirické písně na slova Oleksandra Olesa, op. 11 – nedochováno;
Zlatá svatba – dětská miniopera ve dvou jednáních (Mnichov 1959);
Dobrý pastýř (žalm 22) – úprava písně Antonína Dvořáka pro baryton, soprán, smíšený sbor, housle a klavír.
II. Dílo literární (výběr)
Istoryčnyj rozvytok harmoničnoho počuttja – rukopis, Praha 1927;
Material na buduvannja muzyky – rukopis, Praha 1927;
Vidnošennja muzyky do poeziji – rukopis, Praha 1928;
Muzyčnyj rytm v poeziji Ševčenka – rukopis, Praha 1928;
Muzyčne žyttja na Raďanščyni (Lvov 1929);
Pionery muzyčnoho mystectva v Halyčyni (Lvov-Stryj 1932–37; Lvov-New York 1994);
Muzyčnnyj slovnyk (Stryj 1933);
Perša ukrajinska muzyčna škola v Halyčyni (Žyttja i znannja, 1934, č. 6);
Jozef Suk (Nazustrič, 1934, č. 10);
Ukrajinska novitnja fortepijanova tvorčisť (Dilo, 18–19. 10. 1935);
Semena Artemovskoho-Hulaka „Zaporožec za Dunajem“ (Nazustrič, 1. 12. 1935; Stryj 1935);
Čolovik vid cholery (Nazustrič, 1937, č. 2);
Ivan Lavrivskyj (Ukrajinska muzyka, 1938, č. 1, s. 6–9, č. 3, s. 37–42, č. 4, s. 64–66, č. 5, s. 77–79, č. 6, s. 97–100, č. 7–8, s. 117–10);
Vasyl Barvinskyj (Ukrajinska muzyka, 1938, č. 2, s. 17–21; Ukrajinskyj samostijnyk, 1954, č. 8–9);
Vasyl Barvinskyj počesnym doktorom (Ukrajinska muzyka, 1938, č. 7–8, s. 139);
Sučasni muzyky Velykoji Ukrajiny (Ukrajinska muzyka, 1938, č. 9–10, s. 156–59, č. 11–12, s. 193–200);
Povstannja našoho nacionalnoho hymnu (Ukrajinska muzyka, 1938, č. 9–10, s. 166);
Die ukrainische Musik (Die Musik, 1938, č. 4, s. 759–60);
Der Einfluss der deutschen auf die ukrainische Musikkultur (Die Musik, 1939, č. 4, s. 235–242);
Chorovyj spiv u Karpatskij Ukrajini (Ukrajinska muzyka, 1939, č. 3, s. 75–80) – pod pseud. E. Čabanenko;
Muzyčni formy (Lvov 1942);
Nauka harmoniji (Lvov 1942);
Z-pid pylu storič (Naši dni, 1944, č. 2);
Ukrajinskyj muzyčnyj leksykon (Mittenwald 1947);
Muzyka praslovjan (Sohočasne i mynule, 1949, č. 1–2);
Ukrajinskyj hymn (in: Encyklopedija ukrajinoznavstva, část 1., Mnichov 1949–52, s. 33–34);
Istorija muzyky 11-ho – 17-ho stoliť (in: Encyklopedija ukrajinoznavstva, část 3., Mnichov 1949–52, s. 868–869);
Vplyv ukrajinskoji muzyčnoji kultury na rosijsku (Ukrajinskyj samostijnyk, 1952, č. 2–3);
Muzyčne žyttja na Zachidnij Ukrajini do roku 1944 (Ukrajinskyj samostijnyk, 1953, č. 22);
Muzyčne žyttja Karpatskoji Ukrajiny 1919–1939 (Ukrajinskyj samostijnyk, 1953, č. 24);
Fedir Jakymenko (Ukrajinskyj samostijnyk, 1953, č. 27; Muzyka 1994, č. 1);
Roman Prydatkevyč (Ukrajinskyj samostijnyk, 1953, č. 30; Muzyk 1995, č. 6);
Muzyčna kultura Lvova (Ukrajinskyj samostijnyk, 1953, č. 36–38);
Zaporožec za Dunajem. Z pryvodu 90-littja premjery (Ukrajinskyj samostijnyk, 15. 11. 1953);
Viktor Kosenko (Ukrajinskyj samostijnyk, 1954, č. 31);
Mykola Fomenko (Ukrajinskyj samostijnyk, 1954, č. 25);
Porfir Bažanskyj (Ukrajinskyj samostijnyk, 1954, č. 35–40);
Oleksander Košyc (Ukrajinskyj samostijnyk, 1954, č. 46–52, 1955, č. 1–2);
Nestor Nyžankivskyj (Chrystyjanckyj holos, 1955, č. 29);
Novi ukrajinski kompozytory (Ukrajinska literaturna hazeta, listopad 1958, s. 9);
Roman Savyckyj (Chrystyjanskyj holos, 1960, č. 10);
Ukrajinska muzyka i pisňa na dvorach moskovksych cariv (Ameryka, 10–23. 4. 1976). Literatura
I. Lexika
Ukrajinska zahalna encyklopedija (Lvov-Stanislaviv-Kolomyja 1930–1935).
Larousse da la musique (Paříž 1957).
Encyklopedie de la musique (paříž 1958–1961).
Algemene Muziek-Encyclopedie (Antverpy-Amserdam 1957–1963).
Mala muzyčna encyklopedija (Mnichov 1971).
Mucha, Anton: Kompozytory Ukrajiny ta ukrajinskoji diaspory (Kyjev 2004).
II. Ostatní
Kapanovyč, Darija: Zinovyj Lysko – kompozytor, muzykoloh, dijač (Visti, 5, 1966, č. 1, s. 3–6).
Savyckyj, Roman ml.: Muzykoznavec-pioner (Sučasnisť 13, 1974, č. 9, s. 76–84).
Savyckyj, Roman ml.: Tvorčisť Zenovija Lyska (New Jersey 1995).
Bajgarová, Jitka – Šebesta, Josef: Ukrajinští studenti na pražské konzervatoři v období první Československé republiky 1918–1938 (Hudební věda, 63, 2006, č. 1, s. 39–58).
Petr Ch. Kalina
Stať vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty MU pro rok 2008. Datum poslední změny: 17.12.2008