Český hudební slovník osob a institucí

Mareš, Karel

Mareš, Karel, hudební skladatel, klavírista, režisér, herec a choreograf, narozen 2. 8. 1927, Mladá Boleslav, zemřel 11. 11. 2011, Praha.
 
Hru na klavír a skladbu studoval u Jaroslava Pejši. Současně navštěvoval obchodní akademii v Mladé Boleslavi, kde odmaturoval v roce 1945. Od mládí se věnoval amatérskému divadlu a hrál se studentským orchestrem Rytmická sedma. Po odchodu do Prahy (1949) pracoval postupně v několika divadlech. Prvním bylo Divadlo Jana Wericha (později Divadlo ABC), kde působil jako pianista a korepetitor. Zde také navázal spolupráci s Karlem Vlachem. Nějakou dobu byl asistentem režie v Československé televizi, poté začal pracovat s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem a přispěl  tak ke zformování Divadla Na zábradlí (korepetoval například hru Kdyby tisíc klarinetů). Působil také v nově založeném divadle Semafor (1962–70), ve kterém se uplatnil i jako choreograf a režisér (Jonáš a tingl-tangl, Jonáš a doktor Matrace). Režijně se podílel i na pořadech jiných souborů (Apollo) a na recitálech sólových umělců (zvláště Karla Gotta a skupiny Olympic). Některé začínající interprety sám pomohl prosadit a díky své intuici objevil i nové talenty (Pavel Bobek, Zuzana Burianová, Michal Drobný, Karel Gott, Josef Laufer, Angelo Michajlov, Eva Olmerová, skupina Olympic, bratři Jiří a Ladislav Štaidlovi, Naďa Urbánková, Miluška Voborníková). Od druhé poloviny 50. let se začal věnovat kompozici instrumentální taneční hudby. Celkem složil více než tři sta písní na texty Jiřího Štaidla, Zdeňka Borovce, Pavla Kopty a dalších, z nichž nejúspěšnějšími se staly (chronologicky): Slaný déšť, Divoký koně (Waldemar Matuška), Lastura (Jiří Grossmann), Oliver Twist (Eva Pilarová, Waldemar Matuška, Karel Štědrý), Bílé Klapky (Eva Pilarová), Jsi jako dlouhý most (Eva Olmerová), Tam za vodou v rákosí (Eva Pilarová a Waldemar Matuška), Fůra chyb (Miki Volek a Olympic), Hvězda na vrbě (Olympic), U Kokořína (Milan Chladil), Pane vrchní, platím (Jiří Korn). Skladby Moře a Bouře otextoval sám. Dále je autorem hudby k několika divadelním hrám a revuím: Můj generál (Divadlo E. F. Buriana, 1965), Atawa (Alhambra, 1964), Bukola (Alhambra, 1965), Pozor, foto (Alhambra, 1966), k muzikálům Čekanky (Divadlo ABC, 1965), Kriminál naruby (Umělecký soubor ministerstva vnitra, 1965), Prokůpek a čarodějka (Československý rozhlas, 1968), Bábinka Albínka (Československý rozhlas, 1969), Toulavý Engelbert (Československá televize, 1965), Klapzubova jedenáctka (Divadlo F. X. Šaldy Liberec, 1984), a také k několika desítkám celovečerních filmů. S režisérem Jaroslavem Bílkem spolupracoval na snímcích: Jak jsem ukrad milión (1967), Romeo a Julie na konci listopadu (1970), Milenci z roku 1 (1973), Slečna golem (1973), Konečná stanice (1981), Rytmus 1934 (1980), Atomová katedrála (1984), z dalších uveďme Konkurs (Miloš Forman, 1962), Hoří, má panenko (týž, 1967), Mučedníci lásky (J. Němec a Jan Klusák, 1967), Zpráva o slavnosti a hostech (titíž, 1968), Ecce homo Homolka (J. Papoušek, 1968), Hogo fogo Homolka (týž, 1970). Dále vytvořil hudbu k mnoha krátkým filmům a k řadě televizních inscenací. Jmenujme alespoň Zlatá slunce (1972), Ve jménu radosti, života a krásy (1975), Jan Zrzavý (1973), Československo (1978), Černá horečka, Dům doni Bernardy, Pláňata, Posel dobrých zpráv, První žena království (poslední čtyři pro režiséra J. Bělku), Historie jedné lásky, Jablko a jeho strom, Poslední zkouška, Rána jistoty, Služební cesta (pro režiséra Evžena Sokolovského), seriál Stříbrná pila (1975), Zákony pohybu (1980), Na dosah ruky  (1985). Sám si také v několika titulech zahrál (Farářův konec, Hlídač, Kdyby tisíc klarinetů, Nevěsta, O slavnosti a hostech, Případ pro začínajícího kata, Vražda v šantánu).