Český hudební slovník osob a institucí

Komorní filharmonie Pardubice

Komorní filharmonie Pardubice (Východočeský komorní orchestr; Východočeský státní komorní orchestr), komorní orchestr, zahájení činnosti 1969, Pardubice.

Východočeský komorní orchestr byl založen 27. května 1969 na zasedání Rady Východočeského krajského národního výboru jako první profesionální hudební těleso tehdejšího celého východočeského regionu. Až do roku 2005 proto pořádal paralelní abonentní koncerty v Hradci Králové a v Pardubicích. Poté svou abonentní činnost zaměřil pouze do Pardubic. Už od svého vzniku se výrazně podílel na kulturním rozvoji celého regionu. Orchestr od počátku sídlil v Husově sboru Církve československé husitské. Ve vedení orchestru se do roku 1990 vystřídali ředitelé Milan Stříteský (1969–70), Josef Shejbal (1970–78), Václav Drábek (1978–85) a Bohuslav Vítek (1985–90). Většinu členů tělesa tvořili absolventi konzervatoří a vysokých uměleckých škol. Prvními dirigenty se stali Jaroslav Vodňanský a Pavel Kunz. První šéfdirigent Libor Pešek (1970–77) již na svém prvním koncertu spolupracoval s Pražským filharmonickým sborem pod vedením Josefa Veselky. V roce 1972 nastoupil na místo dramaturga hudební publicista Jiří Pilka. Josef Shejbal, Libor Pešek, Jiří Pilka a stálý hostující dirigent Josef Vlach pozvedli po obtížných začátcích orchestr na vysokou uměleckou úroveň. Filharmonii dále řídili šéfdirigenti Libor Hlaváček (1977–86), Petr Altrichter (1986–89) a Bohumil Kulínský (sezóna 1989/90). Orchestr pohostinsky vedli významní čeští i zahraniční dirigenti (například Marris Jansons, Urs Schneider, Vladimír Válek, Milan Munclinger, Václav Smetáček, Karel Šejna a Jiří Bělohlávek). Po Jiřím Pilkovi zastávali funkci dramaturga Václav Dvořák (1976–77), Bohuslav Vítek (1978–84) a Luděk Šorm (1985–90).

První koncert uskutečnila filharmonie 24. října 1969 v Komorním divadle v Pardubicích (pro oficiální hosty), první veřejné koncerty 27. a 29. října v královéhradeckém a pardubickém divadle. Ve své první sezóně koncertovala ve Vamberku, Holicích, Litomyšli, Brandýse nad Labem, Třebechovicích a rychle se dostala díky regionálnímu tisku do povědomí široké veřejnosti. V sezóně 1970/71 pozměnila název na Východočeský státní komorní orchestr. V roce 1972 orchestr poprvé koncertoval v zahraničí (Polsko) a zúčastnil se festivalu Pražské jaro, na kterém v dalších letech vystoupil opakovaně. Dále se účastnil festivalů Bachovy dny v Berlíně, Janáčkův máj v Ostravě, Bratislavské hudební slavnosti, Mezinárodní hudební festival Brno, Mladá Smetanova Litomyšl, Pardubické hudební jaro, Hudební festival Antonína Dvořáka v Příbrami, Dny Bohuslava Martinů v Poličce, Mezinárodní tribuna mladých umělců, Týden nové tvorby, Přehlídka českého koncertního umění a dalších. Spolupracoval s mnoha významnými sólisty: Lazar Berman, Svjatoslav Richter, Josef Suk, Jan Panenka, Ivan Moravec, Isabelle van Keulen, Vladimir Spivakov, Václav Hudeček, Angel Romero, Ludwig Güttler, Peter Damm, Herrmann Baumann, Helen Donath ad. Filharmonie koncertovala ve Francii, Německu, Holandsku, Itálii, Švýcarsku, Španělsku, Jugoslávii, Rakousku, Sovětském svazu a Rumunsku. Do devadesátých let orchestr vystoupil na řadě prestižních pódií (Concertgebouw Amsterodam, Musikverein Vídeň, koncertní sály v Mnichově, Barceloně a jinde). V roce 1980 spoluúčinkoval v jedenácti představeních Mozartovy opery Il re pastore v Piccola Scala (Miláno). V sezóně 1982/83 vystupoval s prvními absolventy Konzervatoře Pardubice a poprvé uskutečnil tři vystoupení v Československé televizi. Již od počátku své existence spolupracoval s Československým (později Českým) rozhlasem a Východočeským divadlem Pardubice. Dnešní název Komorní filharmonie Pardubice získal v roce 1988.

Po politických změnách v roce 1990 se zřizovatelem orchestru stalo město Pardubice a filharmonie získala nové sídlo v budově okresního výboru Komunistické strany Československa (od roku 1993 Dům hudby). Na postu ředitele se vystřídali Václav Zikán (1990–94), Oldřich Bubák (1994–97), Miroslav Hršel (1997–99), Ludvík Kašpárek (1999–2007), Vojtěch Stříteský (2007–10) a Jarmila Zbořilová (od roku 2010). Orchestr řídili šéfdirigenti Petr Škvor (1991–93), Róbert Stankovský 1993–97), Leoš Svárovský (1997–2009), Marko Ivanović (2009–14), Peter Feranec (2014–18) a Stanislav Vavřínek (od roku 2018), stálí hostující dirigenti Douglas Bostock (1992–2009) a Marko Ivanović (od roku 2014). Ve funkci dramaturga působili po roce 1990 Svatopluk Kozdera, Vladimír Kulík a Bohuslav Vítek (od roku 2008). Filharmonie pokračovala v koncertní činnosti v řadě evropských zemí (Německo, Švýcarsko, Itálie, Španělsko, Holandsko, Rakousko, Francie, Estonsko, Slovensko). Uskutečnila koncertní turné po Japonsku (1991, 2014, 2017), Spojených státech amerických (2000) a Číně (se sborem Boni pueri a sopranistkou Christinou Johnston, 2015). Jako první český orchestr vystoupila v Kuvajtu (2019). V sídle Evropského parlamentu v Bruselu křtila společné CD se sborem Boni pueri (2015). S Východočeským divadlem Pardubice se orchestr podílel na projektech Jiří Antonín Benda: Ariadna na Naxu, Harwood: Na miskách vah (2004/05), Mozart: Figarova svatba (s HAMU, 2005/06), Loewe: My Fair Lady (2006/07), Schäffer: Amadeus. Každoročně spolupracuje s Univerzitou Pardubice na koncertech ke Dni boje za svobodu a demokracii a společně koncertuje také s Konzervatoří Pardubice. S Filharmonií Hradec Králové a Berkshire Festival Chorus nastudoval Requiem Giuseppa Verdiho (2008/09). Uskutečnil mnoho koncertů s regionálními sbory, zejména s Vysokoškolským uměleckým souborem, s chlapeckými sbory Boni pueri a Bonifantes a s Pardubickým dětským sborem. Dne 11. září 2002 se filharmonie zapojila do celosvětového projektu Rolling Requiem k výročí teroristických útoků ve Spojených státech. K desátému výročí útoků zrealizovala benefiční projekt Americké requiem (2011). Zúčastnila se řady festivalů, kromě výše zmíněných například Concentus Moraviae, Hudba 20. století, Talichův Beroun, Kocianovo Ústí, Tomáškova a Novákova hudební Skuteč. Pořádala festivaly Mozartovy dny v Pardubicích u příležitosti 250. výročí narození skladatele (2006) a Pardubické hudební jaro (2010–12). Od roku 2012 uvádí cyklus Máme hosty, ve kterém se kromě klasické hudby zaměřuje na multižánrové projekty (spolupráce se skupinou The Plastic People of the Universe, Danem Bártou, Dashou a dalšími). Opakovaně uskutečňuje benefiční projekt Hrajeme spolu za Pardubice s basketbalovým mužstvem JIP Pardubice, realizovala benefiční koncert pro Oblastní charitu Pardubice s Dagmar Peckovou (2015/16), vystoupila na závěr Olympijského parku v Pardubicích (2016/17) a v rámci multimediální produkce Hlasy světla 4D v pardubické aréně (2016/17). Koncertuje a nahrává s významnými pěvci a instrumentalisty (José Carreras, Thomas Hampson, Radek Baborák, Patrick Gallois, Victor Julien-Laferrière, Fabio Martino, Pavel Šporcl, Eva Urbanová, Dagmar Pecková, Marie Faitová, Peter Mikuláš, Jiří Bárta, Igor Ardašev a další). Vytvořila desítky nahrávek pro domácí i zahraniční hudební vydavatelství (Supraphon, ArcoDiva, Classico, Naxos). Zvláště důležitou oblastí činnosti jsou koncerty pro děti nejrůznějšího věku a nedělní matiné O čem nám vypráví hudba pro děti a rodiče (od 2009/10).

Repertoárově je orchestr již od počátku zaměřen na hudbu klasicismu a novodobou tvorbu, dle možností na hudbu baroka a romantismu. Výjimečně realizuje projekty z oblasti jiných žánrů. Dramaturgie odpovídá především jeho haydnovskému obsazení (dechové dřevěné nástroje, lesní rohy a trubky po dvou hráčích, tympány a  smyčcové nástroje) s příležitostným rozšířením. V premiéře uvedl desítky skladeb českých i zahraničních autorů (výběr): Lubor Bárta (Ludi, 1973), Josef Boháč (Suita drammatica, 1973), Jan Klusák (Invence č. 6 a 8, 1974), Zdeněk Lukáš (Concerto grosso č. 3, 1978), Věroslav Neumann (Vánoce malých zpěváčků, 1978), Jiří Pauer (Labutí píseň, 1980), Gerhard Schedel (Velký inkvizitor, oratorium, 1981), Oldřich Flosman (Zásnubní tance Karla IV., 1984), Jan Seidel (Ouvertura giocosa, 1984), Miroslav Raichl (Sinfonietta č. 3, 1994; Sinfonietta giocosa pro komorní orchestr, 2017), Jan Jirásek (Soukromé poselství, 1997; Píseň Davidova pro chlapecký sbor a orchestr, světová premiéra, 2019), Jiří Pavlica (Oratorium smíru, nová verze, 2008), Tomáš Svoboda (Koncert pro dvoje housle a smyčcový orchestr, pražská premiéra, 2008), Ivan Kurz (Missa Bohemica, 2003), Luboš Sluka (Z východních Čech, 2004), Josef Vejvoda (Tři malé lásky pro komorní orchestr, 2007), Sylvie Bodorová (Carmina lucemburgiana. Památce Jana Lucemburského, 2010), Slavomír Hořínka (Agapás mé? pro violoncello a smyčce, 2012), Lukáš Sommer (Dopis otci. Koncert pro flétnu, 2012), Jiří Gemrot (Smuteční hudba pro housle a smyčce, 2013), Martin Klusák (Úžasná zeměplocha, concertino pro harfu a orchestr, 2014), Marko Ivanović (Little Words, písňový cyklus, 2018), Jan Vičar (Tempus Iuvenis, 2019).