Český hudební slovník osob a institucí

Progres

Progres, brněnská rocková skupina, zahájení činnosti 1968, Brno.
 
Vznikla 1968 pod názvem Progress Organization ve složení Zdeněk Kluka (leader, bicí), Pavel Váně (zpěv, kytara), Jan Sochor (klávesové nástroje) a Emanuel Sideridis (basová kytara). Koncertní premiéru měla 3. 4. 1969 v brněnské Redutě a rychle vzbudila pozornost, zvláště když 19. 6. 1969 zahrála před americkou skupinou Beach Boys na brněnském Zimním stadionu. Nebylo to jen díky tomu, že Kluka byl známý ze skupiny Atlantis a Váně ze Synkop 61. Progress Organization měli dobré vzory v Beatles, Cream, Vanilla Fudge a začínajících Pink Floyd, ale i silnou vlastní tvorbu, hutný sborový vokál a náročná aranžmá. 21. 8. 1969 byl Pavel Váně v Brně zatčen při protestní akci k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a několik týdnů vězněn; to byl také zdroj problémů, které se s kapelami, v nichž působil Váně, táhly skoro po dvě desetiletí. 28. 5. 1970 se Progress Organization představili v Praze na koncertu v Radiopaláci a v lednu následujícího roku natočili v dejvickém studiu LP Barnodaj, které se v hodnocení časopisu Melodie stalo Deskou roku 1972, přestože šlo o poslední produkt, který Supraphon natáčel na čtyřstopý magnetofon. Jaromír Tůma o něm napsal v Melodii 10, 1973, č. 2, s. 58: „Nesporně nejzdařilejší česká rocková deska, jakou jsem dosud slyšel... Pro takovou hudbu je příznačný nehřmotný patos, jaký mívá první chlapecké nahlédnutí do světa umění.“ Skupina vedle původních skladeb přetavila známá témata od Beatles (We Can Work It Out) a Cream (I Feel Free) do svého artrockového stylu, pro který byly příznačné vlivy klasiky i psychedelické reminiscence, bohatá instrumentace s mnoha změnami a kontrasty (včetně využití smyčců a žesťů) a radost z vícehlasého zpívání. Když došlo k nucenému odstraňování anglických názvů kapel, posloužil Barnodaj jako pojmenování souboru, který beztak přestal po 44 odehraných koncertech vystupovat na veřejnosti a jen občas se sešel v nahrávacím studiu. Tak vznikla 1977 monotematická deska Mauglí, volné zpracování Kiplingovy Knihy džunglí, s hudbou Kluky, Váněho a Sochora na texty Pavla Kopty. Sideridise, který se vrátil do řecké vlasti, zde nahradil basový kytarista Pavel Pelc, bývalý kapelník skupiny Speakers resp. Junior.
 
Příznivá odezva na Mauglího vrátila skupinu, která se rozhodla pro název Progres 2, zpátky na koncertní scénu. To už v ní místo po Sochorovi krátkodobě zaujal klavírista a student Janáčkovy akademie múzických umění Karel Horký a kytarový sound posílil Miloš Morávek. Důležitou roli, přesahující kompetence organizačního vedoucího, sehrál Oskar Man, textař a tvůrce libreta konceptního audiovizuálního pořadu („rockové opery“) Dialog s vesmírem, který skupina uvedla v premiéře 27. 2. 1978 v brněnském Divadle na Výstavišti. Následovalo 350 repríz do roku 1980, kdy ho Panton vydal v nesourodé kombinaci singlů, EP a LP. Lépe se zachoval k Třetí knize džunglí, na dvou LP zaznamenané „opeře“ z roku 1982, kde úlohu Mana, který tragicky zemřel v listopadu 1978, převzal textař Vladimír Čort a běžnou písňovou produkci postrádajícího Váněho nahradil vokalista hardrockového zaměření Roman Dragoun. Mimo byl rovněž Karel Horký, jehož klávesové party musel Pavel Pelc provázat s hraním na basovou kytaru. V roce 1983 prošla skupina další přestavbou, když ji opustili Morávek a Dragoun. Natáčení alba podle dalšího ambiciózního jevištního celku Mozek s texty Vladimíra Čorta se ve studiu na bratislavské Kolibě zúčastnili Zdeněk Kluka (leader, bicí, zpěv), Pavel Pelc (basová kytara, klávesy, zpěv), Aleš Bajger (kytara, zpěv, klávesy) a Peter Peteraj (kytara). V roce 1985 nahradil Peteraje klávesista Milan Nytra a skupina se na dalším albu Změna vrátila ke konceptu spolu nesouvisejících písniček. V roce 1988 však Kluka provedl radikální obrat a s Milanem Nytrou, zpěvačkou Pavlou Dvořáčkovou, kytaristou Miroslavem Sovou a basovovým kytaristou Liborem Dunovským připravil pod hlavičkou Progres/Pokrok paradoxní a na svou dobu odvážný koncertní projekt Otrava krve, který s vážnou tváří napodoboval masové a budovatelské písně z počátku padesátých let. „Na myšlenku Otravy krve mě přivedl americký balet, který obsadil Labutí jezero samými chlapy,“ vyznal se Kluka v časopise Mladý svět 1988, č. 34, s. 31. Záznam pořadu s písněmi jako Pochod plášťů ve větru a Všichni se budeme mít vyšel na deskách opožděně v roce 1990.      
 
V nových poměrech se Progres (už zase s Pavlem Váněm) zúčastnil  3. 1. 1992 koncertu Comeback v pražské Lucerně a tím fakticky obnovil činnost (o rok později byl při cenách Gramy zařazen do nominace na uvedení do Síně slávy), ale schází se jen příležitostně, například 13. 12. 1993, kdy v brněnském klubu Semilasso vzpomenul za účasti všech bývalých členů 25. výročí založení souboru.