Paravan
Charakteristika: Divadlo malých forem
Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1959
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.6.1965
Text
• Literatura •
Paravan, pražské divadlo malých forem.
Působilo od 1959, zpočátku v Redutě, pak v sále Ve Smečkách (zde předtím hrával Semafor, po Paravanu pak Činoherní klub). Nějakou dobu po svém vzniku bylo divadélko začleněno do Státního divadelního studia, z jehož rozhodnutí zaniklo v červnu 1965 (důvodem byl souběh ekonomických i uměleckých problémů). Vzniklo z iniciativy literátů (zejména J. R. Picka a Milana Schulze) i některých hudebníků a herců/zpěváků; poetiku mu určoval zejména Pick, který fungoval jednak jako hlavní autor textů, jednak jako umělecký šéf (Schulz jako dramaturg). Po textové stránce se z valné části jednalo o pokus o literární kabaret kombinovaný s komorní revuí (satira, parodie, persifláž, často s dobovými exkursemi do politického či vůbec společenského dění, časem příklon k prokomponovanějším hrám s náznaky absurdního divadla), po hudební stránce o koexistenci náročnějších šansonových projevů s běžnější popovou produkcí, aniž by v obou směrech bylo dosaženo výraznějších výsledků. Na překážku byl na jedné straně atypický a místy náročný ráz hudby Miroslava Raichla, který se zde často uplatňoval se svými satiricky a vůbec politicky laděnými písněmi, na straně druhé nepřítomnost profilovanějších a populárnějších osobností skladatelských i interpretačních, srovnatelných zejména se semaforskou líhní. Po počátečním klavíru tvořil doprovodnou skupinu kvintet Zdeňka Lepšího, později skupina Slávy Kunsta, pěvecky se uplatňovali někteří herci, zejména však Alena Havlíčková a dívčí Inkognito kvartet. Z inscenací: Paravan (září 1959, odtud jméno scény), Písničky pod parapletem, Komedia dell´karte, Písničky za sedm, Trafikant Jan, Dvě aktovky a diplomatka, Jak jsem byl zavražděn, Amputace, Danuše z Podještědí, Těpick, Shakespeare! Pokusem o získání širšího publika byly písničkové a kabaretní retrospektivy Všichni moji dědové (1962, staropražské šantány, Karel Hašler, Červená sedma) a Z Košíř až po Orinoko neboli Všichni moji otcové (1964, trampská a šlágrová produkce první republiky); 1961–63 byly uváděny též paravanské text-appealy, tj. volně koncipovaná literárně hudební pásma. Vedle Raichla se v Paravanu skladatelsky uplatňovali Alexej Fried, Petr Hapka, Harry Macourek, Jaroslav Jakoubek, Sláva Kunst a další.
Za hlavní přínos Paravanu se pokládá podíl scény na krystalizaci fenoménu tzv. malých divadel na přelomu padesátých a šedesátých let, hodnota některých Pickových a Raichlových výtvorů, příspěvek k formování tradice českého šansonu (Havlíčková, Hapka, Jakoubek atd.).
Něco z produkce bylo zachyceno na LP Písně z pásma Písničky za sedm I/II (Supraphon 1962), Divadla malých forem (Supraphon 1965).
Literatura
I. Lexika
EJ.
II. Ostatní
Divadlo (speciální čísla věnovaná malých divadlům: 1962, č. 10, 1963, č. 9).
Heřman, Zdeněk: Parametry Paravanu (ve sborníku Začalo to Redutou, Praha 1964).
Dlouhá, Nina: Od Reduty k Apollu. Deset let malých scén a jejich písniček 1956–1966 (sborník Taneční hudba a jazz 1968–69, s. 5–35, o Paravanu s. 24–26).
Světlík, Eduard (ed.): Pickanterie. Koláž ze života a díla satirika J. R. Picka (Praha 1995).
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu /1918–1968/ (Praha 1998).
Josef Kotek – Ivan Poledňák Datum poslední změny: 12.11.2003