Český hudební slovník osob a institucí

Pospíšil, Jára

(Jaroslav)
Charakteristika: Zpěvák a herec

Datum narození/zahájení aktivity: 26.1.1905
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 11.2.1979

Pospíšil, Jára (Jaroslav; pseud. Veselý, Jaroslav), zpěvák, herec, narozen 26. 1. 1905, Jihlava, zemřel 11. 2. 1979, Praha.
 
Vyrůstal v hudebně založené rodině soudce Antonína Pospíšila, který byl nadšeným organizátorem sborového zpěvu. Studoval reálné gymnázium v Jihlavě a Moravských Budějovicích (1916–21), poté nastoupil do učení a měl se stát drogistou. Po poradě s rodinným přítelem, skladatelem Josefem Bohuslavem Foersterem však odešel na pražskou konzervatoř studovat zpěv u Egona Fuchse. Konzervatoř dokončil v roce 1929. Ještě za studií na konzervatoři nazpíval několik národních písní v populárních rozhlasových relacích Johna Gollwella pod pseudonymem Jaroslav Veselý. V květnu 1929 také nahrál další národní písně na svou první gramofonovou desku s českou vokální skupinou New Revelers. Od sezóny 1930–31 byl angažován do operního souboru v Českém divadle v Olomouci. Během tří let zde vytvořil třicet operních a pět operetních rolí.
 
Nastudováním hlavní role prince Sou Chonga v Lehárově operetě Země úsměvů (premiéra 1932) na sebe upozornil nejvíce. S touto rolí hostoval postupně ve všech českých divadlech a díky ní získal angažmá ve Velké operetě Bedřicha Jeřábka, kde strávil osm sezón. Na této scéně se vypracoval na nejpopulárnějšího českého operetního tenoristu třicátých let 20. století. Jeho oborem se staly hlavní milovnické role, které ztvárnil v 29 dílech, např. v operetách Na růžích ustláno, Guiditta, Kouzlo valčíku, Rose Mary, Veselá vdova, Polská krev, Hraběnka Marica, Bajadéra, v československé premiéře operety Hrom do tety (Karel Mojmír Balling), Panna Pusy, Píseň domova, Uličnice, Z pekla štěstí (Jára Beneš), Gentleman Johny, Šťastná náhoda (Roman Blahník), Bílá vrána (Josef Kumok), Zlatá žába (Libor), Jarní bouře (Jaromír Weinberger). Účinkoval také v patnácti filmech, v roce 1930 poprvé v Senzaci Karla Lamače, výraznější role dostal ve filmech Svatopluka Innemanna U svatého Antoníčka (duet Když v srdcích láska dříme s Alenou Frimlovou, 1933), Klatovští dragouni (duet Krásný sen nechám si zdát se Zitou Kabátovou) a Manželka něco tuší (oba 1938) a dalších. V roce 1941 musel z rasových důvodů opustit Velkou operetu. Krátký čas směl vystupovat na koncertech a zábavných akcích, do roku 1943 byl angažován v poloamatérském Slováckém divadle, potom byl donucen vzdát se veškeré umělecké činnosti. Závěr války strávil v internačním táboře v Bystřici u Benešova.
 
Již 12. 5. 1945 se představil jako Jeník v Prodané nevěstě v plzeňském divadle. V sezóně 1946–47 byl sólistou Komické zpěvohry v karlínském divadle. Na dva roky odtud odešel do Divadla na Fidlovačce, ale opět se vrátil do Karlína. Podle vlastních údajů nastudoval 36 operních a přibližně 60 operetních rolí, realizoval téměř 11 000 vystoupení, z toho 4 600 divadelních představení. Koncertoval v Bulharsku, Francii, Maďarsku, Německu a Polsku. Spolupracoval s rozhlasem i televizí, poprvé už v roce 1935 při pokusném vysílání na Světové výstavě v Paříži. Sám byl také autorem 22 populárních písní. V roce 1968 získal titul Zasloužilý umělec, v roce 1969 odešel do důchodu, ale dál pokračoval ve vystupování na různých zábavných akcích, vytvořil vlastní zájezdový program Kouzlo operety (více než 200 repríz).

Diskografie:

Operetní árie a písně;
Ta naše písnička česká;
Jára Pospíšil zpívá písně z operet (Supraphon 1966);
Jára Pospíšil (Panton 1975);
V + W Osvobozené divadlo II. (Supraphon 1994).

Literatura:

I. Lexika
ČSHS.
MEH.
EJ.
Československý biografický slovník (Praha 1992).
 
II. Ostatní
Pacák, Luděk: Opereta (Praha 1946).
Hejzlar, Tomáš: Poslední interview s hvězdou operety (Melodie 1979, č. 6, s. 175).
Mihola, Rudolf: Sláva chutná všelijak (Praha 1978).
Pospíšil, Jára – Kešner, Emil: Hvězdou operety (Praha 1978).
 
Silvie Adamová
Datum poslední změny: 29.1.2009